Střední Evropa je region ležící mezi různě definovatelnými oblastmi východní a západní Evropy.

Historie pojmu

Pojem střední Evropa byl poprvé patrně užit na vídeňském mírovém kongresu, kdy byl takto označován prostor dnešního Německa a Beneluxu (Europe intermédiaire).

Spíše než fyzické uskupení je pojem „střední Evropa“ symbolem sjednocení, v kontrastu s Východem reprezentovaném Osmanskou říší a Ruskou říší a do první světové války se lišil od Západu tím, že byl tvořený oblastmi relativního politického konzervatismu oproti liberalismu na Západě (Francie a Velká Británie) a vlivy Francouzské revoluce. V 19. století, když se Francie stala republikou a Británie byla liberální parlamentní monarchie, ve které měl panovník velmi málo moci, Rakousko-Uhersko a Prusko (později část Německé říše), na druhou stranu zůstaly konzervativními monarchiemi, ve kterých panovník a jeho dvůr hrál ústřední vládní roli, spolu s vlivy církve.

Zvláštní postavení střední Evropy (geograficky západní okraj východní Evropy; historicky a strukturálně východní okraj Evropy západní) se nejlépe odráželo v postavení Německa, které se chápalo nacházet v oné „středové poloze“ (Mittellage) a v době první světové války vyvinulo koncept Německem ovládaného středoevropského prostoru, tzv. Mitteleuropa. Po první světové a o to více po druhé světové válce, se narušilo liberální a konzervativní rozdělení mezi Východ a Západ a bylo nahrazeno politickým rozdělením mezi demokraticky a autokraticky řízené země.

Pojmem střední Evropy se v 50. letech 20. století zabýval polský historik Oskar Halecki. Definoval ji jako zónu přechodu mezi Západem a Východem a dokonce navrhl vnitřní rozlišení na West a East Central Europe. Během studené války však upadly tyto pojmy v podstatě do zapomenutí. Na světlo světa se vrátily až v 80. letech, kdy se jimi začali zabývat maďarští, českoslovenští a částečně polští disidenti. Jiní autoři zpracovali problematiku středoevropského regionu pod jinými názvy. Maďarští historici Ivan Bérend a György Ránki, podobně jako britský profesor Hugh Seton-Watson spojili tři středoevropské země (Polsko, Československo, Maďarsko) s Balkánem a tento region jmenovali Eastern Europe. Jiní autoři navazují na Masarykovu koncepci střední Evropy jako prostoru mezi Německem a Ruskem a k těmto zemím připojují ještě Pobaltí, na severu Finsko a na jihu Turecko. Pouze Antony Polonsky a Jan Křen řadí ke středoevropské trojici Polsko, Československo a Maďarsko i Rakousko, zatímco kupříkladu Piotr S. Wandycz v tomto souhrnu rakouské a německé země opomíjí. Politolog Oskar Krejčí analyzuje pojetí střední Evropy s Německem i bez Německa a člení ji na severní, vnitřní a jižní zónu od Severního a Baltského moře po moře Egejské a Baltické.

Geografické vymezení

Geografie definuje hranice střední Evropy na severu (severní Evropa/Skandinávie oddělená Baltským mořem) a na jihu (Apeninský poloostrov/Itálie oddělená Alpami). Hranice se západní Evropou a východní Evropou jsou zeměpisně mnohem více flexibilní a proto kulturní a zeměpisné definice se pohybují více ve směru Východ-Západ než Sever-Jih, je však potřeba zmínit řeku Rýn, která protíná západní Německo.

Proto také většina encyklopedií definuje střední Evropu^[zdroj? jako následujících 9 zemí (5 alpských, 4 visegrádské), sporné je především Slovinsko, které některé řadí do jihovýchodní Evropy a některé přidávají do střední Evropy:

Tabulka států

Charakteristika

Poloha

Region leží zhruba uprostřed evropského subkontinentu, sahá od pobřeží Severního a Baltského moře po Alpy a Dunajskou kotlinu, výběžkem Slovinska se dotýká i Jaderského moře. Tato poloha je v současné době na rozdíl od minulosti výhodná. V průběhu dějin se zde ovšem neustále setkávaly a střetávaly různé kulturní a politické vlivy, což se odrazilo v častých válkách a proměnlivosti hranic. Rozloha 923 020 km².

Povrch, podnebí, vegetace

Povrch střední Evropy je velmi rozmanitý. Nachází se zde pobřežní i vnitrozemské nížiny, vrchoviny i velehory. Z horských celků jsou zde Alpy, Hercynská pohoří a Karpaty. Karpaty opisují ve východní části střední Evropy velký oblouk, jehož západní konec se dělí na několik větví. Hlavní končí na Dunaji při Bratislavě, druhá (vnitřní) sahá k řece v okolí Ostřihomi. Převládá mírné přechodné podnebí a hustá říční síť. Původní rostlinný kryt tvořil smíšený les, který byl převážně přeměněn na zemědělskou půdu. Lesnatost je proto poměrně nízká a až na výjimky (Šumava, Bělověžský prales) zde chybí souvislejší lesní porost.

Obyvatelstvo

Přírodní poměry značně ovlivnily rozložení obyvatel a průmyslu. Nejvyšší koncentrace lidí se vyskytuje podél řek a v místech současné nebo bývalé těžby uhlí (Porýní, Porúří, Horní Slezsko, Podkrušnohoří). Státy střední Evropy se vyznačují vysokou hustotou zalidnění a rozdrobenou sídelní strukturou (hustá síť drobných sídel a malých měst). Pokles počtu obyvatel zmírňuje silné přistěhovalectví, zejména do Švýcarska a Německa (Turci). Milionovými velkoměsty střední Evropy jsou Berlín, Budapešť, Hamburk, Varšava, Vídeň, Mnichov, Praha a Kolín nad Rýnem. Je zde 160 milionů obyvatel.

Z etnického hlediska je prostor střední Evropy osídlen zejména Germány, a to vesměs německojazyčnými, a Slovany – všichni Západní Slované a okrajově Jižní Slované (Slovinci). Jihovýchod regionu obývají ugrofinští Maďaři. Největšími národy jsou Němci a Poláci.

Ekonomika a doprava

Ekonomickým gigantem je Německo, mezi světově nejvyspělejší ekonomiky patří i Švýcarsko, Rakousko a Lichtenštejnsko. Ekonomická úroveň klesá směrem na východ. V průmyslu převažují strojírenství (dopravní prostředky), hutnictví a chemie. V zemědělství mírně převládá živočišná výroba nad rostlinnou. Ta se zaměřuje na pěstování obilí, cukrovky a brambor. Hustá a frekventovaná je dopravní síť, která hojně využívá dálnice, železnice i vodní cesty. Nejvýznamnějším letištěm je Frankfurt nad Mohanem a námořním přístavem Hamburk.

Odkazy

Reference

Literatura

• KREJČÍ, Oskar. Geopolitika středoevropského prostoru. Pohled z Prahy a Bratislavy. 5. doplněné vydání. Praha: Professional Publishing, 2016. 426 s. ISBN 978-80-7431-161-1. 
• KŘEN, Jan. Dvě století střední Evropy. Praha: Argo, 2005. 1109 s. ISBN 80-7203-612-2. 
• KŘEN, Jan. Střední Evropa nahlížená z Čech. Reportér. Časopis Svazu čs. novinářů. 1990, roč. 5, čís. 9, s. 12 – 16. 
• KUČEROVÁ, Irah. Střední Evropa : komparace vývoje středoevropských států. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2015. 232 s. ISBN 978-80-246-3067-0. 
• MARTÍNEK, Jiří, NOVÁČEK, Aleš. Regionální geografie střední Evropy. České Budějovice: Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích, 2023. 154 s. ISBN 978-80-7694-008-6.
• NÁLEVKA, Vladimír. Střední Evropa a "česká otázka". In: Přednášky z 36. běhu Letní školy slovanských studií. Praha: Letní škola slovanských studií FF UK - Pražská imaginace, 1994. S. 165 – 173.
• POSPÍŠIL, Ivo, a kol. Střední Evropa včera a dnes: proměny koncepcí : kolektivní monografie. Brno: Jan Sojnek - nakladatelství Galium, 2015. 616 s. ISBN 978-80-905336-7-7. 
• URBAN, Otto. Evropanství a střední Evropa v historické retrospektivě. Historický obzor. 1994, roč. 5, čís. 10, s. 227 – 231. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu střední Evropa na Wikimedia Commons