A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
| ||||
|---|---|---|---|---|
| Základní informace | ||||
| Pořadí | 47. ročník | |||
| Doba konání | 25. listopadu 2023 – 17. března 2024 | |||
| Počet dějišť | 9 | |||
| Pořadatel | Mezinárodní biatlonová unie | |||
| Celkoví vítězové | ||||
| Muži |  Johannes Thingnes Bø | |||
| Ženy |  Lisa Vittozziová | |||
| Vítězové dílčích soutěží | ||||
| Závodníci do 25 let | Tommaso Giacomel | |||
| Závodnice do 25 let |  Elvira Öbergová | |||
| Vytrvalostní závod muži | Johannes Thingnes Bø | |||
| Vytrvalostní závod ženy | Lisa Vittozziová | |||
| Sprint muži | Tarjei Bø | |||
| Sprint ženy | Ingrid Landmark Tandrevoldová | |||
| Stíhací závod muži | Johannes Thingnes Bø | |||
| Stíhací závod ženy | Lisa Vittozziová | |||
| Hromadný start muži | Johannes Thingnes Bø | |||
| Hromadný start ženy |  Lou Jeanmonnotová | |||
| Štafeta muži | Norsko | |||
| Štafeta ženy | Norsko | |||
| Smíšená štafeta | Norsko | |||
| Pohár národů | ||||
| Pohár národů muži | Norsko | |||
| Pohár národů ženy | Francie | |||
| Závody | ||||
| Závody celkem | 58 (42 individuálních, 16 kolektivních) | |||
| Individuální závody | 21 (muži) / 21 (ženy) | |||
| Štafetové závody | 5 (muži) / 5 (ženy) / 6 (smíšené) | |||
<<< 2022/2023
2024/2025 >>> | ||||
Světový pohár v biatlonu 2023/2024 byl 47. ročníkem světového poháru pořádaným Mezinárodní biatlonovou unií (IBU).
Probíhal od 25. listopadu 2023, kdy odstartoval ve švédském Östersundu závodem smíšených dvojic, do 17. března 2024, kdy skončil zastávkou v kanadském Canmore.[1]
Hlavní událostí tohoto ročníku bylo mistrovství světa konané v Novém Městě na Moravě v únoru 2024.[2] Mistrovství není oficiální součástí Světového poháru a výsledky z něj se do celkového hodnocení jednotlivců nezapočítávají.[3]
Celkové vítězství z předchozí sezóny obhajovali Nor Johannes Thingnes Bø mezi muži[4] a Francouzka Julia Simonová mezi ženami.[5]
V celkovém hodnocení mezi muži triumf obhájil Nor Johannes Thingnes Bø, když si vítězství zajistil již v předposledním závodě sezóny. Jednalo se o jeho pátý velký křišťálový glóbus.[6] Mezi ženami poprvé triumfovala Lisa Vittozziová, která jistotu celkového vítězství získala až na základě výsledků posledního závodu soutěže.[7]
V únoru 2021 rozhodla IBU o jednotlivých podnicích této sezóny.[8][9] Poprvé od ročníku 2018/2019 byly v kalendáři zařazeny zastávky v Severní Americe – v americkém Soldier Hollow a kanadském Canmore.[1]
Nižší okruh biatlonových závodů představoval IBU Cup.
Program
| Místo konání | Datum konání | Sprint | Stíhací závod | Závod s hromadným startem |
Vytrvalostní závod | Štafeta | Smíšená štafeta | Smíšený závod dvojic |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Östersund
|
25. listopadu – 3. prosince 2023 | ● | ● | ● | ● | ● | ● | |
 Hochfilzen
|
8.–10. prosince 2023 | ● | ● | ● | ||||
 Lenzerheide
|
14.–17. prosince 2023 | ● | ● | ● | ||||
 Oberhof
|
4.–7. ledna 2024 | ● | ● | ● | ||||
| Ruhpolding
|
10.–14. ledna 2024 | ● | ● | ● | ||||
| Anterselva
|
18.–21. ledna 2024 | ● | ● | ● | ● | |||
 Nové Město na Moravě (MS)
|
7.–18. února 2024 | ● | ● | ● | ● | ● | ● | ● |
| Oslo
|
29. února – 3. března 2024 | ● | ● | ● | ● | |||
 Soldier Hollow
|
8.–10. března 2024 | ● | ● | ● | ||||
 Canmore
|
14.–17. března 2024 | ● | ● | ● | ||||
| Celkově | 8 | 8 | 5 | 4 | 6 | 4 | 4 | |
Na zastávce v Anterselvě se jel zkrácený vytrvalostní závod místo klasického. Muži jeli 15 km místo 20 km, ženský závod byl dlouhý 12,5 km místo klasických 15 km.
Novinky
Byla zavedena nová pravidla pro závody Světového poháru.
- V soulasu s nařízením Evropského parlamentu REACH je nově zakázáno používání vosku na lyže s fluorem.[10][11]
- Závody smíšených štafet mají nově jednotnou délku 4×6 km bez ohledu na to, jestli jako první startují v závodě muži nebo ženy.
- Rozšířena byla také práva tzv. osobních startů, a to vítěze posledního ročníku IBU Cupu (Nora Endre Strømsheima a Švédku Tildu Johanssonovou) pro první dvě zastávky světového poháru v Östersundu a Hochfilzenu.[12]
Počet nasazených závodníků podle země
Podle toho, jak se státy umístily v hodnocení národů v předchozím ročníku, se určil nejvyšší počet žen a mužů, který může země nasadit do sprintu a vytrvalostního závodu. Nad rámec této kvóty udělila Mezinárodní biatlonová unie osm divokých karet platných pouze první trimestr světového poháru.
Nad rámec uvedených kvót získali pro sebe právo startu v první a druhé zastávce Světového poháru vítězové posledního ročnku IBU Cupu Nor Endre Strømsheim a Švédka Tilda Johanssonová. Norsko a Švédsko tak v Östersundu a Hochfilzenu mohli nasadit až sedm závodníků.[13]
Pro poslední zastávku Světového pohár sezóny udělil IBU další startovní kvóty, když každý národ obdržel jedno dodatečné místo na sportovce v první desítce celkového hodnocení IBU Cupu za dokončený rok, nejvýše však dvě taková místa. Právo osobního startu měl také juniorský závodník, který dosáhl nejvyššího počtu bodů v aktuální sezóně juniorského mistrovství světa.
Muži:
- 6 závodníků:
Norsko, 
Francie, 
Německo, 
Švédsko, 
Švýcarsko ↑ - 5 závodníků:
Česko, 
Rakousko, 
Itálie ↓, 
Ukrajina, 
Finsko - 4 závodníci: ,
Slovinsko ↓, 
USA, 
Rumunsko ↑, 
Litva, 
Kanada, 
Estonsko ↑, 
Polsko↑ - 3 závodníci:
Lotyšsko, 
Kazachstán, 
Belgie, 
Bulharsko ↓, 
Moldavsko ↑, 
Japonsko↓, - 2 závodníci:
Slovensko ↓, 
Jižní Korea ↑↑ - 0 závodníků:
Čína ↓↓
Ženy:
- 6 závodnic: Francie, Švédsko, Norsko, Německo, Itálie ↑
- 5 závodnic: Švýcarsko, Rakousko, Česko ↓, Finsko, Ukrajina
- 4 závodnice: Estonsko, Polsko, USA ↓, Kanada, Slovensko ↑, Slovinsko ↑↑, Bulharsko ↑
- 3 závodnice: Japonsko ↓, Rumunsko, Lotyšsko, Moldavsko, Litva ↑↑↑, Jižní Korea ↑
- 2 závodnice: Belgie, Kazachstán ↓↓
- 0 závodnic: Čína ↓↓
Šipky ↑/↓ značí, o kolik se počet závodníků dané země oproti předcházejícímu ročníku světového poháru zvýšil nebo snížil.