Svatý Maurus
Narození	mezi lety 500–512 Řím
Úmrtí	kolem roku 584 Galie
Svátek	5. říjen
Řád	Řád svatého Benedikta
Vyznání	katolická církev
Úřady	opat mnich řeholník
Uctíván církvemi	římskokatolická církev a církve v jejím společenství
Patronem	obuvníků revmatiků epileptiků
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Svatý Maurus (500 až 512^? Řím – 584^? Galie) je římský křesťanský světec, za života benediktinský opat, jehož učitelem byl svatý Benedikt z Nursie.

Život

Maurus se narodil v rodině římského senátora. Byl oblíbeným žákem svatého Benedikta z Nursie, se kterým se znal již od dětství.

Benediktinem

Maurus toužil po duchovním životě a tak vstoupil do benediktinského kláštera Montecassino, kde ho i přes jeho odpor považovali za jakéhosi zástupce svatého Benedikta. Je doloženo, že měl dar uzdravovat poutníky. Dochovala se zpráva o uzdravení němého chlapce, kterého přivedli do kláštera ke svatému Benediktu, aby mu požehnal. Benetikt v té době v klášteře nebyl a tak byl o žehnání požádán Maurus, kterého spatřili při návratu z klášterního hospodářství. Maurus se zdráhal žehnání němému chlapci, ale nakonec byl přemluven a chlapci požehnal. Podle tradice začal chlapec mluvit.

Když svatý Benedikt dostal nabídku na založení kláštera v Galii, poslal tam „na obhlídku“ Maura a s ním čtyři řeholníky. Na cestu jej vybavil svým požehnáním a stanovami benediktinského řádu a pověřil je šířením víry.

Maurus na určeném místě založil benediktinské opatství, v němž se stal opatem. Když svatý Benedikt zemřel, Maurus byl zvolen jeho nástupcem. V roce 1969 byla jeho liturgická památka spojena s památkou svatého Placida.

Literatura

• SCHAUBER, Vera; SCHINDLER, Hanns Michael. Rok se svatými. 2. vyd. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1997. 702 s. ISBN 80-7192-304-4. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Svatý Maur na Wikimedia Commons
• Tento článek čerpá z The Catholic Encyclopedia, nyní již volného díla (public domain), z hesla (anglicky) „St. Maurus“. Herbermann, Charles, ed. (1911). New York: Robert Appleton.