Svatojiřské přípisky označují tři posměšné charakteristiky připsané ke třem z dohromady šesti jednoduchým perokresebným karikujícím portrétům, které byly připojeny na prázdná místa na stránkách procesionálu svatojiřského (rukopis Národní knihovny ČR, VI.G.15.) na přelomu 13. a 14. století. Vznik knihy se klade většinou do poslední třetiny 13. století, vznik přípisků a karikatur je méně jednoznačný. Dnes je vcelku přijímaný výklad, který podala Zdeňka Hledíková, podle kterého byl procesionál jeptiškami od sv. Jiří zapůjčen do kapitulní školy u sv. Víta, kde některý z žáků karikoval své učitele (Hledíková zejména upozorňuje, že písmo je listinné, kurzíva, přičemž jeptišky, které sice byly nejspíš gramotné, ale nepsaly běžně, by takovouto ruku neměly).

Text přípisků

Transliterace:

• Aldik craſen iako angelik ieſ v blati ze vale u tet angelic imyeſe lokti ptilik^{[p 1]}
• berhel zoci viti Scerni yaco Zmek
• Lecctor vituz Necraſni^{[p 2]} Curbizin

Transkripce:^[1]

• Aldík krásen jako anjelík, jenž u blátě se válé. Tet anjelík jmieše lokty, ptilík^{[p 3]}.
• Berhel, socius Viti, černý jako zmek.
• Lector Vitus nekrásný kurvy syn.

Odkazy

Reference

Poznámky

Literatura

• Hledíková, Zdeňka. Lector, Vitus, Berhel a Aldík. In Seminář a jeho hosté: Sborník prací k 60. narozeninám doc. dr. Rostislava Nového. Praha 1992. S. 45–52.
• Truhlář, Josef. České přípisky v chorální knize kláštera Svatojiřského. Listy filologické a pedagogické, 1879, s. 244—245.

Externí odkazy

• Nejstarší česky psané posměšné charakteristiky
• Černá, Alena M. Svatojiřské přípisky. 2013. Edice v projektu Vokabulář webový.
• Processionale – digitalizovaná kniha na Manuscriptorium.com