A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Tchan Lun | |
---|---|
Portrét Tchan Luna | |
Posmrtné jméno | Siang-min |
Pseudonym | Er-chua |
Jiná jména | Tchan C’-li |
Narození | 4. srpna 1519 I-chuang, Ťiang-si |
Úmrtí | 20. dubna 1577 Peking |
Tituly a úřady | |
ministr vojenství | |
Období | 1572 – 1577 |
Předchůdce | Jang Po |
Nástupce | Wang Čchung-ku |
Panovník | Wan-li |
ministr vojenství | |
Období | 1571 |
Spolu s | Liou C’-čchiang |
Panovník | Lung-čching |
vrchní velitel cung-tu oblasti Ťi-liao | |
Období | 1568 – 1571 |
Předchůdce | Cchao Pang-fu |
Nástupce | Liou Jing-ťie |
Panovník | Lung-čching |
vrchní velitel cung-tu Kuang-čou a Kuang-si | |
Období | 1566 – 1568 |
Panovník | Ťia-ťing, Lung-čching |
velký koordinátor sün-fu S’-čchuanu | |
Období | 1565 – 1566 |
Panovník | Ťia-ťing |
velký koordinátor sün-fu Fu-ťienu | |
Období | 1563 – 1564 |
Předchůdce | Jou Čen-te |
Nástupce | Wang Tao-kchun |
Panovník | Ťia-ťing |
| |
Národnost | chanská |
Země | říše Ming |
Vzdělání | ťin-š’ (1544) |
Povolání | politik a vojevůdce |
Vyznání | konfucianismus |
Manžel/ka | Žao Š’ |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Tchan Lun (čínsky pchin-jinem Tán Lún, znaky zjednodušené 谭纶, tradiční 譚綸; 4. srpna 1519 – 20. dubna 1577)[1] byl politik a vojevůdce působící v čínské říši Ming za vlády císařů Ťia-ťinga a Lung-čchinga a v prvních letech vlády Wan-liho.
Jméno
Tchan Lun používal zdvořilostní jméno C’-li (čínsky pchin-jinem Zǐlǐ, znaky 子理) a literární pseudonym Er-chua (čínsky pchin-jinem Èrhuá, znaky zjednodušené 二华, tradiční 二華).[2] Za své zásluhy obdržel posmrtné jméno Siang-min (čínsky pchin-jinem Xiāngmǐn, znaky 襄敏).[3]
Život
Tchan Lun se narodil 4. srpna 1519, pocházel z okresu I-chuang v jihočínské provincii Ťiang-si. Jeho otec Tchan Chao († 1561) byl instruktorem v okresní konfuciánské škole v Kuej-anu v provincii Če-ťiang. Tchang Lun studoval konfucianismus, přihlásil se k úřednickým zkouškám a úspěšně je absolvoval – složením provinčních zkoušek roku 1543 dosáhl hodnosti ťü-žen,[2] následujícího roku s úspěchem absolvoval i metropolitní a palácové zkoušky.[4]
Vstoupil do státní služby ve funkci tajemníka v nankingském ministerstvu obřadů (v letech 1545-49) a v ministerstvu vojenství v Pekingu (1552), později sloužil opět v Nankingu jako úřadující vedoucí odboru na ministerstvu vojenství. Tou dobou byl jihovýchod čínské říše Ming sužován nájezdy pirátů wo-kchou a Tchan Lun se roku 1555 se účastnil obrany Nankingu před piráty.[2] Téhož roku byl přeložen na místo prefekta Tchaj-čou v provincii Če-ťiang, kde zorganizoval domobranu o tisíci mužích a v letech 1557–1558 s ní několikát porazil útočící bandity.[2][4] Za to byl v polovině roku 1558 povýšen na náměstka kontrolního komisaře Če-ťiangu se sídlem v Ning-po.[2] V bojích vynikl i osobní statečností a uměním boje s mečem.[5] Ve srážkách s bandity spolupracoval s generálem Čchi Ťi-kuangem, zvláště v řetězu bitev v okolí Tchaj-čou roku 1559. Po sérii úspěchů vládních vojsk se wo-kchou stáhli z Če-ťiangu na jih do provincií Fu-ťien a Kuang-tung.[5]
Roku 1561 Tchan Lunovi zemřel otec, proto se vrátil domů držet smutek.[pozn. 1] Doma se také zapojil do bojů s bandity, kteří pronikali do jižního Ťiang-su z Kuang-tungu a Fu-ťienu. Roku 1562 byl jmenován zástupcem vedoucího provinčního administrativního úřadu ve Fu-ťienu, ale požádal panovníka o odklad návratu do služby, aby mohl dodržet dobu smutku.[5]
Po útoku pirátů na sídlo fuťienské prefektury Sing-chua mu císař přikázal od počátku roku 1563 převzít post asistenta vrchního cenzora a velkého koordinátora sün-fu ve Fu-ťienu. Po příchodu do provincie převzal velení nad generály Liou Sienem a Čchi Ťi-kuangem (který právě přitáhl z Če-ťiangu) a rázně čistil pobřeží od pirátů, přičemž Čchi Ťi-kuanga doporučil na místo regionálního vojenského velitele Fu-ťienu. Dále navrhoval obnovení námořních základen, soustředění pozornosti na výcvik vojsk a zrušení zákonů zakazujících námořní obchod, které považoval za příčinu nepokojů.[5] Ve svých memorandech podaných císaři zdůrazňoval, že obyvatelé Fu-ťienu a dalších přímořských provincií jsou svou obživou závislí na moři a zákazy stavby lodí a plavby po moři lid ožebračují a nedávají mu jinou možnost než se přidat k pirátům a banditům.[6] Také podobně jako Chu Cung-sien (vrchní velitel cung-tu v jižním metropolitním regionu, Če-ťiangu a Fu-ťienu), považoval obchodní kontakty za účinnější prostředek k šíření čínského vlivu než vojenskou sílu, přitom se odvolával na myšlenky sungského státníka Su Š’a (1037–1101).[7]
V červnu 1564 se vrátil domů.[5] Smutek konečně dokončil v říjnu 1565, kdy byl jmenován koordinátorem sün-fu provincie Šen-si, na cestě ho však zastihla zpráva o přeložení do S’-čchuanu, kde se vzbouřila jedna posádka západně od Čchung-čchingu. Než do provincie přijel, vzpoura byla potlačena. Později S’-čchuan zasáhla vzpoura domorodého náčelníka z Wu-tingu (v Jün-nanu) Feng Ťi-c’a. Sečuánská a jünnanská vojska s pomocí domorodých oddílů obklíčila rebely a po zabití Fenga se povstání rozpadlo.[5][pozn. 2]
Roku 1566 byl Tchan Lun jmenován vrchním velitelem cung-tu pro provincie Kuang-tung a Kuang-si, kde sloužil přes rok. Poté byl povolán do Pekingu a v dubnu 1568 jmenován náměstkem ministra vojenství a vrchním velitelem oblasti Ťi-liao, pohraničního regionu severovýchodně od Pekingu se sídlem v Mi-jün.[5] Zde zůstal přes tři roky, přičemž úspěšně řídil obranu více než tisícikilometrového úseku velké čínské zdi. Jeho generál Čchi Ťi-kuang, přeložený na severovýchodní hranici z Fu-ťienu, zorganizoval výcvik 30tisícového sboru[5] Tchan Lunových vojáků v boji ve čtvercových vozových hradbách, což čínské pěchotě vyzbrojené ručnicemi i děly umožňovalo úspěšně se bránit mongolské jízdě.[3]
Roku 1570 se stal členem velení výcvikových divizí mingské armády u Pekingu a roku 1571 byl povýšen na ministra vojenství, koncem roku však utrpěl mozkovou mrtvici a odešel z úřadu. Po čase se zotavil a v srpnu 1572 se vrátil do Pekingu, jako rozhodný podpůrce a blízký spolupracovník velkého sekretáře Čang Ťü-čenga, tehdy nejvlivnějšího pekingského politika. Opět zaujal místo ministra vojenství, ve snaze nepropást příležitost k reformám a zlepšení stavu říše. V úřadu zůstal do smrti roku 1577.[3] Během jeho výkonu funkce ministra vojenství říše Ming válčila, v letech 1573–1574, na jihu s domorodými kmeny – v Chuej-čou v Kuang-tungu, v Chuaj-jüanu v Kuang-si a prefektuře Sü-čou v S’-čchuanu. Naopak na severu byl mír, po uzavření dohody s Altan-chánem roku 1571 se uklidnila situace na severozápadě, na severovýchodě uspělo Tchan Lunovo a Čchi Ťi-kuangovo posílení obrany. Celkově byla v polovině 70. let 16. století mingská armáda v nejlepším stavu od poloviny 15. století.[3]
Památka, literární aktivity
Přes svou oblibu žen a peněz byl Tchan Lun pozdějšími mingskými historiky oceňován pro své vojenské a politické úspěchy, autoři oficiálních dějin říše Ming (Ming-š’) mu připsali přes 25 tisíc pobitých nepřátel.[3] K jeho příznivému hodnocení přispívaly i výkony jím vyzdvižených podřízených, proslavených generálů Čchi Ťi-kuanga, Jü Ta-joua, Liou Siena a administrátorů Wang Tao-kchuna a Ling Jün-iho, kteří se o něm také vyjadřovali s uznáním. Za velké zásluhy o stát se Tchan Lunovi dostalo honosného pohřbu, čestných titulů a posmrtného jména Siang-min, jeho syn byl jmenován důstojníkem „gardy ve vyšívaných uniformách“ (císařské osobní stráže a tajné služby).[3]
Napsal stovky úředních zpráv a memorand, 104 z nich z let 1563–1569 (o délce 10 ťüanů) vydal roku 1600 Ku Suo-jou, okresní přednosta v I-chuangu. Ming-š’ zmiňuje i jeho knihu vojenských nařízení Ťün-čeng tchiao-li lej-kchao v 7 ťüanech. Tchan Lunovy literární práce vydal roku 1819 Chuang Si-jüan pod názvem Tchan Siang-min i-wen chuej-ťi (ve 3 ťüanech).[8]
Odkazy
Poznámky
Reference
- ↑ 明•趙志皋,《兵部尚書加贈太子太保兵部尚書諡襄敏譚公神道碑》:“
□□大夫、都察院右都御史兼兵部左侍郎、奉敕總督兩廣軍務兼巡撫廣東地方、太倉凌雲翼撰。中憲大夫、廣東提刑按察司副使、前翰林院侍讀、同修國史、會典兼理誥敕起居經筵官、蘭溪趙志皋書丹。
萬曆五年四月初三日,太子少保、兵部尚書譚公卒於京師。公無疾一夕而亡。天子惻燃傷之,召廷臣集議恤典,贈太子太保、諡襄敏;蔭一子錦衣衛百戶世襲;與全祭,給銀四百兩,命有司營葬事;仍遣中書舍人一員護喪;又從其弟右軍都督府署經歷事都事彩請,幅柩還鄉;皆異數也。部僚少司馬曾公述令德,搖嘉旗,納諸玄室。惟是墓道之碑有闋,無以崇德表烈,詔來裔,垂後世。於是弟若子持其鄉張太史狀來告於余,余惟受知於公,自僉憲兩浙,公為南武庫郎,共事倭變始。未幾,公任海道,余備兵溫州,相與戮力平賊。公總督薊遼,余調官密雲。余撫三鎮,公在樞密。嘗如昔日同官時,破格披愫相信與者半生,非余序而銘之其誰!按狀,公諱綸,字子理,江西宜黃人。其族始於劉宋主爵都尉衍昌,徙居於觀上刺桑,而譚族浸盛。高祖諱世隆,國初時人。世隆生積,積生廷用,廷用生鎬,順昌王府教授;鎬生公。公生而沉毅博達,多讀書,負奇蘊略。起家進士,拜南京祠部主事。丁母羅夫人憂,起復,復除武庫司主事,歷升南京武庫司郎中。時倭夷猖獗浙、直,一日登浙岸流突徽寧,薄南都城下,都人士倉皇莫知計之所出。公毅然請兵遁之,由是公聲望大振。乙卯,倭賊犯台境,殘破仙居、黃岩二縣,遴公為守。公至,見兵孱弱不可用,輒請於督府胡公,募壯卒千人訓之,躬督遏賊柵浦,賊遁去。嗣是一戰於板橋,再戰於舟山,又戰於白水洋、肖林澳等處,斬首無算。而公方起踣恤憊,與民拊,循日以經義課諸生,於庭不置庶幾折衝樽俎者,督府上其功治第一。戊午,擢浙江按察司巡海副使,治兵寧波。複選練衛所壯士,教以劍陣之法,申義鼓勇,率戰於金井山、象山、桃渚、牛橋、南灣等處,斬首無算。庚申,升參政,仍兼海道。次年,丁父憂。廣賊林朝曦流劫江西,多情起復公擊之。公墨縗率浙兵以往,擒斬朝曦、張璉、肖雪峰等,賊黨遂平。乞請終制。癸亥,倭夷陷興化,以原官改福建,起復公剿賊。未至,升都察院右僉都御史,督撫八閩。公聞命兼程進,戒總兵俞大猷、戚繼光二將軍剋期赴剿,於是有渚林大捷。奏聞,天子嘉悅。進右副都御史,賞銀幣。已而又擒斬福清神前澳賊,漳浦玻璃嶺賊,龍巖揚一蘇阿普蘭松山等山賊,八閩底定。懇蔬補制。乙丑,起公巡撫陝西,未至,以四川妖賊蔡伯貫為亂,連破州縣,改馴服四川。至則寇平,乃為度川湖介壤如友羅隆橋,移衛設縣,遏酋夷出沒,蜀人為德。又除攻圍武定州逆賊鳳繼祖。蒙嘉賞。隆慶改元丁卯,升兵部右侍郎,總督兩廣,首討七山諸劇賊,設營寨,扼險要,徭獞晏然。越三月,廷議召還。代公者及余,濫釣茲役,奉公籌畫為多。戊辰,升左侍郎,總督薊遼。首至,遂拒犯青山口等處夷虜,大為修攘計,奏修築邊牆壕塹,創製敵台,造戰車及鳥銃佛郎機等器甚備,召吳越敢戰之士與士兵兼練之,薦前戚將軍領其事,皆得請。自是薊稱雄鎮,虜人不犯十年如一日者,皆公貽之也。歲庚午,升都察院右都御史兼兵部右侍郎,協理京營戎政。仍賞銀幣,敘邊鎮斬獲修理墩台牆垣數多也。是年冬,以病乞歸。明年,復召起為兵部尚書掌部事。疏辭不可,乃力疾赴京,則今上御極之初。公平生料理兵家事,已計數而燭照之,至此益感激奮勵,畫機宜,裁請託,杜僥倖,為國家圖萬世治安。辛未之警,直欲身當黃花鎮,捍蔽京陵,何壯哉!本兵凡四年,四方上成功者六:宣大三鎮貢市事竣;廣東肆剿大盜蘭一清、賴文爵;四川蕩平都蠻凌霄九絲等寨;北虜三貢禮成;遼東生擒逆酋王杲;又有平虜堡之捷;皆公廟算授策也。前後三賞銀幣,兩蔭子入監讀書,一升俸,一加太子少保賜麒麟蟒衣各一襲。蓋公劻勷戎務,運量機謀,捐身徇國,殫人辰鞠躬盡瘁大義。而主上恩禮酬保公者,亦不薄矣。公昔在粵日淺,惟以未滅羅旁為恨,及余奉命專征,手書密示方略,料賊如指掌。甫奏捷,而公已瞑目。部議追敘前功,竟得蔭襲,公之神其少慰乎!公生正德庚辰七月二十一日,春秋五十有八。” - ↑ a b c d e GOODRICH, L. Carington; FANG, Chaoying, a kol. Dictionary of Ming Biography, 1368-1644. Svazek 2., M–Z. New York: Columbia University Press, 1976. xxi + 1751 s. ISBN 023103833X. S. 1243. (anglicky) .
- ↑ a b c d e f Goodrich, s. 1245.
- ↑ a b PERDUE, Peter C. Coercion and Commerce on Two Chinese Frontiers. In: DI COSMO, Nicola. Military culture in imperial China. Cambridge, MA: Harvard University Press, 2009. ISBN 978-0-674-03109-8. S. 440–510, na s. 322. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g h i j Goodrich, s. 1244.
- ↑ LI, Kangying. The Ming Maritime Policy in Transition, 1367 to 1568. Wiesbaden: Otto Harrassowitz, 2010. 211 s. ISBN 978-3-447-06172-8. S. 124. (anglicky) .
- ↑ Li, s. 155.
- ↑ Goodrich, s. 1246.
Literatura
- GOODRICH, L. Carington; FANG, Chaoying, a kol. Dictionary of Ming Biography, 1368-1644. Svazek 2., M–Z. New York: Columbia University Press, 1976. xxi + 1751 s. ISBN 023103833X. S. 1243–1246. (anglicky)
- SO, Kwan-wai. Japanese piracy in Ming China during the 16th century. East Lansing: Michigan State University Press, 1975. ISBN 0870131796. (anglicky)
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk