A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Teatro Lirico | |
---|---|
Teatro Lirico v roce 1938 | |
Základní informace | |
Stát | Itálie |
Místo | Milán |
Budova | |
Architekti | Giuseppe Piermarini |
Otevření | 21. srpna 1779 |
Přestavby | 1938 |
Uzavření | 1998 |
Pojmenováno po | Giorgio Gaber |
Další informace | |
Souřadnice | 45°27′41,48″ s. š., 9°11′30,45″ v. d. |
Adresa | Via Larga, 14 - Milano |
Oficiální web | Oficiální web |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Teatro Lirico (do roku 1894 Teatro alla Canobbiana či Teatro alla Cannobiana) je divadlo v Miláně. V 19. a na začátku 20. století bylo věnováno téměř výhradně opeře. V roce 1998 bylo uzavřeno. Od roku 2007 je plánována přestavba divadla, která měla být dokončena v roce 2009. Na počátku roku 2017 však ještě nebylo divadlo otevřeno. V nové podobě má nést jméno populárního italského zpěváka a kytaristy Giorgii Gabera.
Historie
Milánské dvorní divadlo Teatro Regio Ducale vyhořelo 26. února 1776. Arcivévoda Ferdinand Karel Habsbursko-Lotrinský, syn Marie Terezie, navrhl aby město Milán postavilo náhradou hned divadla dvě. Jedno velké, hlavní, ušlechtilé ("nobile") v místě nádvoří bývalého kostela Santa Maria alla Scala, (dnešní Teatro alla Scala a druhé prostší, populární ("popolare") na místě bývalé školy Scuole Cannobiane a tedy nazvané Teatro alla Canobbiana. Projektem byl pověřen dvorní architekt Giuseppe Piermarini. Stavba probíhala v letech 1776–1779.
Bylo otevřeno 21. srpna 1779 (přibližně rok po otevření Scaly) komickou operou Antonia Salieriho Il talismano. Podobně jako Scala a většina tehdejších divadel bylo hlediště tvaru podkovy se čtyřmi řadami lóží a galerií. Po téměř jedno století to byla druhá operní budova ve městě.
V osmdesátých letech 19. století divadlo upadalo pro nedostatek veřejných fondů a klesající počet soukromých předplatitelů. V roce 1894 koupil divadlo Edoardo Sonzogno a přejmenoval je na Teatro Lirico Internazionale, zkráceně Teatro Lirico. V divadle se pak hrály opery, balet i činohry ještě ve 20. století. V roce 1926 divadlo převzalo město Milán a stále více bylo používáno pro veřejná shromáždění. Právě v tomto divadle Benito Mussolini pronesl v roce 1921 jeden ze svých prvních proslovů a v roce 1944 i proslov poslední. V roce 1938 divadlo vyhořelo, ale bylo opraveno včas, aby mohlo suplovat La Scalu poškozenou spojeneckým bombardováním během 2. světové války.
Divadelní představení a veřejná shromáždění pokračovaly v divadle i po válce. V šedesátých letech hostil v budově soubor Giorgio Strehlera Piccolo Teatro di Milano. S důvodu finančních potíží bylo divadlo v roce 1998 uzavřeno. Od toho roku se datují plány na rekonstrukci divadla. Po mnoha odkladech byla rekonstrukce divadla zahájena v roce 2007. Nicméně po několika přerušeních není stále dokončena. Rekonstruované divadlo má nést název Teatro Lirico Giorgio Gaber na počest milánského zpěváka, skladatele, herce a dramatika, který v šedesátých letech 20. století v divadle často vystupoval. V divadle bude také umístěn archiv Nadace Giorgia Gabera.
Operní premiéry
- Antonio Salieri: Il talismano (1779)
- Gennaro Astarita: Non si fa, ma si prova (1791)
- Francesco Pollini: La casetta nei boschi (1798)
- Giacomo Cordella: Gli avventurieri (1825)
- Nicola Vaccai: Giulietta e Romeo (1825)
- Stefano Pavesi: La donna bianca di Avenello (1830)
- Gaetano Donizetti: Le convenienze ed inconvenienze teatrali (1831)
- Cesare Pugni: Il disertore svizzero, o La nostalgia (1831)
- Luigi Ricci: La neve (1831)
- Gaetano Donizetti: L'elisir d'amore (1832)
- Cesare Pugni: I contrabbandiere (1833)
- Cesare Pugni: Un episodio di San Michele (1834)
- Angelo Frondoni: Un terno al lotto (1835)
- Lauro Rossi: Leocadia (1835)
- Alberto Mazzucato: Don Chisciotte (1836)
- Pietro Antonio Coppola: La bella Celeste degli Spadari (1837)
- Alessandro Nini: La marescialla d'Ancre (1847)
- Lauro Rossi: Il domino nero (1849)
- Antonio Cagnoni: La valle d'Andorra (1851)
- Lauro Rossi: La sirena (1855)
- Emanuele Muzio: Le due regine (1856)
- Carlo Pedrotti: Guerra in quattro (1861)
- Antonio Cagnoni: Claudia (1866)
- Giacomo Rust: La zingara rivale (1867)
- Francesco Cilea: L'arlesiana (1897)
- Umberto Giordano: Il voto (1897)
- Umberto Giordano: Fedora (1898)
- Ruggero Leoncavallo: Zazá (1900)
- Francesco Cilea: Adriana Lecouvreur (1902)
- Lorenzo Filiasi: Manuel Menendez (1904)
- Umberto Giordano: Marcella (1907)
- Franz Lehár: La danza della libellule (1922)
- Franz Lehár: Gigolette (1926)
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Teatro Lirico (Milan) na anglické Wikipedii.
Literatura
- Cambiaghi, M.: La Scena Drammatica Del Teatro Alla Canobbiana in Milano (1779–1892). Bulzoni 1996. ISBN 978-88-7119-987-0
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Teatro Lirico na Wikimedia Commons
- Renovace divadla (česky)
- Opery a jejich premiéry (anglicky)
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk