Ekologické protesty v Teplicích v roce 1989 byly sérií protestů proti extrémnímu znečištění ovzduší města. Protesty zorganizovala skupina mladých lidí ve dnech 11. až 13. listopadu 1989. Protesty donutily místní komunistické úřady souhlasit s veřejnou schůzí k projednání situace v oblasti životního prostředí, ale byly rychle zastíněny událostmi 17. listopadu 1989, kdy československá vláda zasáhla proti studentské demonstraci v Praze. Protesty byly významné tím, že šlo o první veřejné protesty, které komunistický režim nedokázal potlačit, a ukázaly, že obyvatelé Československa se režimu již nebojí.

Průběh demonstrací

V listopadu 1989 se ve městě Teplice v Československu konala série ekologických protestů. Protesty vyvolalo extrémní znečištění ovzduší města, které způsobily nedaleké uhelné elektrárny a lokální topeniště.

Protesty organizovala skupina mladých lidí, mezi nimiž je zmiňován 16letý učeň Zbyšek Jindra,^[1] 21letý kytarista punkové kapely Jindřich Uhlíř, undergroundový muzikant Jan Sajdl a další lidé napojení na tamní punkové a nezávislé hudební skupiny.^[2] Tito lidé se scházeli v restauraci U Ptáčků, šířili mezi lid zakázaný tisk a před demonstrací roznášeli letáky vyzývající lidi k protestu proti politickému aparátu, který nebral zřetel na ochranu životního prostředí a zdraví obyvatel.

11. listopadu 1989

První protest se konal v sobotu 11. listopadu 1989 a zúčastnilo se ho podle záznamů StB 400 občanů, pamětníci však mluví i o 800 demonstrantech. Demonstranté se sešli na náměstí Zdeňka Nejedlého (dnes Benešovo náměstí). Dav později postupoval Leninovou (dnes Masarykovou) třídou dolů městem, poté Husitskou a ulicí 28. října se vrátil zpět do centra. Po celou dobu se provolávala čistě ekologická hesla. Účastníci také provolávali, že se sejdou další den v šestnáct hodin opět na náměstí Zdeňka Nejedlého. Pamětnící uvádějí, že první den příslušníci VB na demonstraci nijak nezasahovali.

12. listopadu 1989

Protesty pokračovaly příští den 12. listopadu, kdy v ulici Jankovcova došlo k prvnímu střetu mezi VB a demonstranty. V průběhu tohoto dne Jana Dvorská (učitelka na Gymnáziu Teplice) vyzvala účastníky, aby sdělili své požadavky k problematice ekologie s tím, že bude vytvořen výbor, který je sepíše a předá na Městském národním výboru v Teplicích.

13. listopadu 1989

13. listopadu 1989 byla petice předána předsedovi Městského národního výboru Vladimíru Flaškovi. Následně proběhlo jednání mezi představiteli města a demonstranty za účasti také Jany Dvorské. Na náměstí Zdeňka Nejedlého se mezitím shromáždili demonstranti, byla přítomna Československé televize a těžkooděné posily z Ústí nad Labem. Demonstrantům bylo sděleno, že výsledkem jednání je zasedání na téma ekologie plánované na další měsíc. Dav skandoval: „Chceme čistý vzduch! Máme holé ruce!”. Na nátlak slíbil okresní tajemník Antonín Váňa, že ekologické shromáždění bude již 20. listopadu na tamním zimním stadionu.^[3] Byl vytvořen organizační štáb pro organizaci mítinku.

Příslib mítinku znamenal, že Městský národní výbor vůbec poprvé bude jednat se širokou veřejností. Antonín Váňa později v rozhovoru s Miroslavem Vaňkem z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR v roce 2003 ekologické zaměření demonstrací bagatelizoval.

Ekologický mítink

20. listopadu 1989 na setkání do stadionu přišlo 6000 účastníků a dalších 1500 čekalo venku. Účast pozvedly mezitím v Praze proběhlé události 17. listopadu. Během ekologického mítinku probíhal dialog, který však nepřinesl tolik nových a přesných informací. I přesto takové setkání poukazovalo na slábnoucí vliv místní OV KSČ.

Ekologické protesty v Teplicích byly významné v několika směrech. Jednak to byly první veřejné protesty, které komunistický režim nedokázal potlačit. Ukázali také, že obyvatelé Československa se již režimu nebojí a jsou ochotni postavit se za svá práva.

Demonstrace v kultuře

Jako reakce na protesty se v Teplicích ve dnech 13. až 17. listopadu 1989 konal tzv. Ekotýden, během kterého se promítali filmy z mezinárodního filmového festivalu Ekofilm v Ostravě.^[2]

Výzkum a řešení znečištění ovzduší

Negativní vliv znečištěného ovzduší byl v Teplicích a dalších pánevních okresech také vědecky doložen. Byl zde pozorován zvýšený výskyt vrozených vad u novorozenců, zvýšený výskyt novorozenců s nízkou porodní váhou. Z důvodu nádorových a kardiovaskulárních onemocnění byla v Teplicích v roce 1988 průměrná délka přežití u mužů o tři roky kratší, u žen o dva roky, než byl Československý průměr.^[4] Proto v roce 1990 vznikl program Důsledky znečištění životního prostředí na zdravotní stav populace (Program Teplice I 1991–1996 a Program Teplice II 1997–1999).^[4] Do tohoto programu byly zapojené i pracoviště ze zahraničí. Cílem bylo odsíření a odprašnění elektráren, plynofikace pánevních okresů a systematická likvidace lokálních topenišť.

Odkazy

Reference

Literatura

• BARTOŠKOVÁ, Věra. Chceme čistý vzduch. Děčín: Severočeská revue, 1990. 58 s.
• VANĚK, Miroslav. Nedalo se tady dýchat. Ekologie v českých zemích v letech 1968 až 1989. Praha: Maxdorf, 1996. 170 s. ISBN 8085800586.

Externí odkazy

• Paměť národa - Jana Dvorská
• Paměť národa - Jan Sajdl
• Inverze 89