Irská píšťala, i v češtině často nazývaná anglickým jménem low whistle, je variace na tradiční irskou píšťalku lišící se nižším laděním a větší velikostí. Nejčastěji je spojována s vystoupeními moderních irských hráčů a skupin jako jsou Riverdance či Davy Spillane a je stále více přijímána jako obohacení irské tradiční hudby. V obou typech hudby je irská píšťala často použita ke hře tzv. slow air melodií. Nicméně se stále častěji začíná pro svůj podmanivý zvuk používat i pro hraní irských jigů, reelů a hornpipů, přestože píšťalka umožňuje snadnější ornamentaci vzhledem k velikosti otvorů pro prsty.

Nejběžnější low whistle je v ladění „low D“, o oktávu níž než tradiční irská píšťalka laděná taktéž v D. Irská píšťalka je obecně označována za píšťalu jestliže její nejnižší tón je jednočárkové G nebo nižší.^[1] Píšťaly laděné výš jsou označovány jako píšťalky. Píšťaly fungují na stejném principu a mají stejný prstoklad jako tradiční irské píšťalky a tedy patří do stejné skupiny dřevěných nástrojů.

Ačkoliv se barva tónu tohoto nástroje mírně liší u každého výrobce, irské píšťaly jsou, oproti píšťalkám, charakteristické svým více dýchavičným, flétně se podobajícím zvukem.

Historie irské píšťaly

Anglickému flétnaři a jazzovému hráči Bernardu Overtonovi je připisována výroba první irské píšťaly v roce 1971,^[2] kterou vyrobil pro Finbara Fureyho poté, co se Fureyho indická bambusová píšťala nešťastnou náhodou zničila během jeho turné. Protože ji nebylo možné opravit, Overton se pokusil vyrobit kovovou repliku a spolu s Fureym strávili celé léto v Overtonově dílně navrhováním, testováním a zdokonalováním. Prvních pár výsledných nástrojů bylo pojmenováno jako Furey/Overton flétna, ale když Overton odešel ze zaměstnání aby se mohl věnovat výrobě, rozhodli se je uvést na trh pod názvem Overton flétna. První takto vzniklé nástroje byly v podstatě jen zvětšené irské píšťalky, vyrobené z měděné trubky s dřevěným špalíčkem, ale byly rychle nahrazeny hliníkovými. Protože byl Overton nespokojený s výsledkem, velmi brzy následovala vylepšená píšťala v ladění A v celohliníkovém provedení.^[3] Ta udělala na Fureyho dojem a požádal Overtona o píšťalu v ladění G pro jeho proslulou skladbu Lonesome Boatman. Později Overton uvedl,

„Pak mne požádal o píšťalu v »low D«, stejného ladění jako koncertní flétna; tu jsem nazýval »Tenorový D flažolet«, ale většina muzikantů jí říkala prostě »Low D«. Vzal si ji na turné, kde na ni často hrál. Zanedlouho jsem byl kontaktován z Irska, Skotska, Evropy a USA a žádali mne o píšťaly. Tak jsem je začal vyrábět.“^[2]

Ačkoliv pak existovalo několik významných výrobců^{[nb 1]} vyrábějících píšťaly,^[4] bylo to až turné Riverdance v devadesátých letech, kterému je připisováno uvedení low whistle mimo kruhy tradiční hudby.^[5] Za zmínku stojí Davy Spillane, jehož spojování zvuku tradičních nástrojů, jako je irská píšťala, s moderním jazzem či RnB, udělalo mnoho pro zviditelnění tohoto nástroje.

V irské tradiční hudbě

Oproti irské píšťalce je píšťala v irské tradiční hudbě celkem nováček a někteří ji kritizovali pro pokus vyplnit hudební role, které jsou již dobře obsluhovány irskou píšťalkou a irskou flétnou.^[5] Jinými bylo na low whistle nahlíženo jako na "přechodný nástroj" pro hráče uvažujících o tom, ze by se eventuálně naučili hrát na zdánlivě prestižnější (a dražší) irskou flétnu nebo na irské loketní dudy. I když je pravda, že mnoho dovedností získané hrou na low whistle lze přenést na tyto nástroje, někteří z nejlepších hráčů tradiční hudby spojovaných s low whistle^[6] pomohli podporovat její reputaci jako vysoce všestranný a respektovaný nástroj samu o sobě, mající jedinečný a sugestivní zvuk. Stejně jako irské bouzouki s plochými zády, low whistle může být viděna coby produkt doby, kdy experimenty v instrumentaci tradiční hudby byly běžné a hudebníci hledali různorodé a inovativní výrazové prostředky.^[7]

Poznámky

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Low whistle na anglické Wikipedii.