Tolerance v technickém použití znamená přípustnou odchylku od předepsané nebo jmenovité hodnoty nějaké veličiny, často rozměru. Obvykle se udává jako toleranční pole, tj. rozsah přípustné odchylky v kladném (větší než jmenovitá hodnota) a v záporném smyslu (menší).

Tolerance se volí s ohledem na funkci díla a s ohledem na to, aby jeho výroba nebyla zbytečně nákladná – nevyrábí se přesněji, než je nutné.^[1] Stanovení tolerancí umožňuje následnou zaměnitelnost sériově vyráběných součástí či materiálů.

Měřicí přístroj nebo měřidlo, kterým se požadovaná hodnota nastavuje či kontroluje, má samozřejmě také omezenou přesnost – své tolerance – a výsledek měření se liší od skutečné hodnoty o chybu. Vztah mezi výsledkem měření a skutečnou hodnotou se vyjadřuje jako nejistota měření. Tato nejistota musí být, zjednodušeně řečeno, výrazně menší než toleranční pole výrobku. Zkoumáním vztahů mezi měřenými a skutečnými hodnotami veličin se zabývá vědní obor metrologie.

U elektrotechnických součástek i veličin se tolerance udávají v procentech jmenovité hodnoty (například 100 Ω ± 1 %; 220 V ± 10 %). V rámci barevného značení elektronických součástek je tolerance značena vlastním pruhem;^[2] není-li pruh uveden, je brána tolerance 20 %.^[3]

Ve strojírenství se pojem tolerance používá jednak v souvislosti s předepisováním přesnosti tvaru (geometrie) a polohy, jednak pro soustavu uložení (lícování), kdy jedna součást má zapadat do otvoru v jiné součásti. Přípustné odchylky obou rozměrů se stanoví tak, aby uložení mělo požadovanou vlastnost – bylo pevné (s přesahem) či volnější.

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu tolerance na Wikimedia Commons