A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Viktorie | |
---|---|
královna Spojeného království Velké Británie a Irska, císařovna Indie | |
královna Viktorie, 1887 | |
Doba vlády | 20. června 1837 – 22. ledna 1901 |
Korunovace | 28. června 1838 |
Křest | 24. června 1819 |
Narození | 24. května 1819 Kensingtonský palác, Londýn, Spojené království |
Úmrtí | 22. ledna 1901 (ve věku 81 let) Osborne House, Wight, Spojené království |
Pohřbena | The Royal Mausoleum |
Předchůdce | Vilém IV. Anglický |
Nástupce | Eduard VII. |
Manžel | Albert Sasko-Kobursko-Gothajský |
Potomci | Viktorie Eduard Alice Alfréd Helena Luisa Artur Leopold Beatrice |
Rod | d'Este |
Dynastie | Hannoverská dynastie |
Otec | princ Eduard, vévoda z Kentu a Strathearnu |
Matka | princezna Viktorie Sasko-Kobursko-Saalfeldská |
Podpis | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Královna Viktorie (24. května 1819, Londýn, Spojené království – 22. ledna 1901, ostrov Wight), narozená jako Alexandrina Victoria, byla královna Spojeného království Velké Británie a Irska od 20. června 1837 a první císařovna Indie od 1. května 1876, obojí do své smrti. Doba její vlády trvala 63 let a 7 měsíců, což je druhé nejdelší období vlády britského panovníka. Tato doba bývá označována jako viktoriánské období a je charakteristická bouřlivým průmyslovým, politickým, vědeckým a vojenským rozvojem britských území. Královna Alžběta II. (která jediná ji v délce vlády předstihla) a její manžel princ Philip byli Viktoriinými prapravnoučaty.
Viktorie nastoupila na trůn v době, kdy byla Británie již zavedenou konstituční monarchií a panovník uplatňoval svůj vliv jen nepřímo přes doporučení předsedy vlády. Jako královna byla tedy zejména důležitým jednotícím symbolem britského impéria, které za její vlády dosáhlo svého mocenského vrcholu a stalo se vedoucí politickou, vojenskou a hospodářskou silou tehdejšího světa.
Viktorie pocházela z německého prostředí. Narodila se jako jediná dcera čtvrtého syna krále, a to prince Eduarda Augusta, vévody z Kentu a Strathearnu, a princezny Viktorie Sasko-Kobursko-Saalfeldské; a byla vnučkou Jiřího III. a neteří svého předchůdce krále Viléma IV. Pro svých devět dětí a 42 vnoučat dohodla manželství v panovnických rodinách po celé Evropě, a proto pak byla později nazývána evropskou babičkou. Vzájemná spřízněnost nicméně nezabránila, aby se později někteří její potomci proti sobě postavili v první světové válce. Několik Viktoriiných dětí (a patrně tedy nevědomky i ona sama) bylo navíc přenašeči hemofilie, která se tak rozšířila do různých evropských panovnických dynastií (nejznámější je případ ruského careviče Alexeje).
Viktorie byla posledním panovníkem hannoverské dynastie na britském trůnu – její syn a nástupce Eduard VII. patřil po otci již do dynastie sasko-kobursko-gothajské, která vládne Británii de facto dodnes (od roku 1917 však pod jménem Windsorská).
Biografie
Původ a nárok na trůn
Narodila se 24. května 1819 v Kensingtonském paláci. V době jejího narození vládl ještě (nominálně) její děda král Jiří III., ale jeho tři starší synové Jiří, Frederik a Vilém neměli žádné žijící legitimní potomky. Viktorie, jako jediné legitimní dítě králova čtvrtého syna Eduarda, vévody z Kentu, se stala dědičkou koruny (korunní princeznou) po smrti svého strýce krále Jiřího IV. roku 1830 a nástupu jeho bratra Viléma IV.
Pochybnosti o Viktoriině legitimitě
Záhy se vynořily názory o tom, že biologickým otcem malé Viktorie není princ Eduard, ale John Conroy, tajemník a finanční správce Viktoriiny matky; spekulace se objevovaly během celé doby Viktoriina panování. Zkoumání problému jak z historického, tak přírodovědného hlediska nepřineslo ani v současnosti uspokojivé potvrzení a jakékoli závěry jsou stále v rovině spekulací.[1]
Její vychovatelkou byla baronka Luisa Lehzenová z Hannoveru, která Viktorii vychovávala v německém jazyce až do tří let. Poté se princezna učila francouzsky a anglicky. S budoucím manželem, bratrancem Albertem, se seznámila ve svém rodišti v roce 1836; tehdy jí bylo 17 let.
Nástup na trůn
Král Vilém IV. zemřel 20. června 1837 na zástavu srdce a princezna Viktorie z Kentu se stala britskou královnou. Korunována byla 28. června 1838 a stala se prvním panovníkem, který si za své sídlo zvolil nově dobudovaný Buckinghamský palác. Podle práva uplatňovaného pro nástupnictví na hannoverský trůn nemohla být nástupkyní na trůnu žena. Hannoverským králem se tak stal její strýc Arnošt August I. Hannoverský. Protože v té době nebyla Viktorie provdána a neměla žádné potomky, byl její strýc i nástupcem britského trůnu až do roku 1840, kdy se královně Viktorii a princi Albertovi narodilo první dítě.
V době jejího nástupu na trůn vládu kontrolovala strana whigů, která byla u moci, s krátkou přestávkou, od roku 1830. Předseda vlády lord Melbourne měl na politicky nezkušenou Viktorii, která byla závislá na jeho radách, velký vliv. Melbourne se ale neudržel dlouho, protože se stal nepopulárním a musel řešit problémy v britských koloniích. V té době bylo mezi lidmi velmi populární hnutí chartistů, kteří požadovali všeobecné volební právo a další demokratické reformy. Roku 1839 lord Melbourne odstoupil poté, co radikálové a toryové zablokovali přijetí důležitého zákona. Jejím hlavním rádcem se stal její strýc (bratr její matky), belgický král Leopold.
Královna poté pověřila sestavením vlády torye Roberta Peela. Ten, protože se obával neúspěchu při zajištění většiny v parlamentu, požadoval, aby byli členové královské domácnosti obměněni podle jeho návrhu. Větší část dvorních dam byla manželkami whigů a Peel je chtěl vyměnit za manželky toryů. Viktorie jejich obměnu odmítla, protože je považovala spíše za své přítelkyně než za součást ceremonie. Tato krize (Bedchamber Crisis) vyústila v Peelovo prohlášení, že za těchto omezení ze strany královny nemůže sestavit funkční vládu, následované jeho rezignací a Lambovým (lord Melbourne) návratem do úřadu.
Sňatek a pokusy o atentát
Viktorie se provdala v královské kapli St. James’s Palace za svého bratrance prince Alberta 10. února 1840. Ten se stal nejen jejím manželem, ale i jejím důležitým politickým rádcem, když v této roli nahradil lorda Melbourna. V době, kdy byla Viktorie poprvé těhotná, pokusil se osmnáctiletý Eduard Oxford, ve chvíli, kdy jela se svým mužem v kočáru, spáchat na ni atentát. Oxford vystřelil dvakrát z pistole, ale pokaždé minul. Byl odsouzen za zradu, ale z důvodu nepříčetnosti byl obvinění zbaven. První dítě královského páru, princezna Viktorie, se narodilo 21. listopadu 1840.
Další pokusy o atentát na Viktorii se odehrály v období květen až červen 1842. John Francis vystřelil na Viktorii, když projížděla St. James's Parkem, ale byl ihned zneškodněn policistou. Byl odsouzen k trestu smrti, ale tento trest byl změněn na doživotní žalář. John William Bean se pokusil na Viktorii vystřelit, i když jeho pistole byla nabita papírovými kuličkami a tabákem. I tento jeho čin mohl být potrestán trestem smrti. Princ Albert podnítil parlament, aby přijal zákon, podle kterého by použití zbraně v přítomnosti panovníka za účelem jeho polekání mohlo být potrestáno maximálně sedmi lety vězení. Bean tak byl odsouzen k 18 měsícům vězení.
Počáteční období vlády
Robert Peel jako předseda vlády musel brzy čelit krizi při pokusu o zrušení některých zákonů. Mnoho toryů, do té doby označovaných za konzervativce, bylo proti jejich zrušení, zatímco část Peelových spojenců mezi toryi a whigové zrušení podporovali. Peel, poté, co bylo roku 1846 zrušení zákonů přijato těsnou většinou, odstoupil a jeho nástupcem se stal John Russell. Russellova vláda, ačkoli byla složena whigy, se netěšila královnině přízni.
Největším problémem byl pro ni ministr zahraničí lord Henry Temple, který často jednal bez konzultace s vládou, premiérem nebo královnou. Viktorie proti jeho jednání protestovala, ale až do roku 1851, kdy byl Temple odvolán, bezvýsledně.
V tomto období došlo k dalším pokusům o atentát na Viktorii. Roku 1849 se ji pokusil vylekat výstřelem z pistole nabité pudrem nezaměstnaný Ir William Hamilton. Roku 1850 byla Viktorie zraněna po útoku zřejmě šíleného bývalého důstojníka Roberta Pateho.
Irsko
Mladá královna si Irsko oblíbila a vybrala si Killarney pro odpočinkový pobyt. Tento pocit byl podpořen jejím prvotním vřelým přijetím ze strany Irů. Roku 1845 bylo Irsko postiženo neúrodou brambor, která si v průběhu čtyř let vyžádala život více než jednoho miliónu obyvatel a vyústila v emigraci dalšího miliónu Irů. V reakci na tuto pohromu nazývanou velký irský hladomor věnovala královna ze svých prostředků 2000 liber. Nicméně turecký sultán nabídl pomoc ve výši 10 000 liber a Viktorie ho požádala, aby tuto částku snížil na 2000. Sultán nakonec poslal veřejně 1000 a tajně vypravil tři lodě s potravinami. Angličané se snažili tyto lodě zadržet, ale neuspěli a pomoc dorazila do irského přístavu Drogheda.
I politika anglického premiéra Johna Russella byla obviňována z podceňování rozsahu katastrofy, což přispělo k poklesu královniny popularity v Irsku. Viktoriina první návštěva Irska se uskutečnila roku 1849 a měla za úkol ukázat zájem britské veřejnosti o problémy Irů. V 70. a 80. letech 19. století zájem monarchie o Irsko poklesl, částečně proto, že královna odmítla navštívit Irsko na protest proti tomu, že dublinská společnost odmítla blahopřát jejímu synovi Eduardovi ke sňatku a narození nejstaršího syna.
Viktorie odmítla nátlak premiérů, správců i členů královské rodiny, aby zřídila v Irsku jedno ze svých sídel. William Brodrick, jeden z předchozích předsedů unionistické strany, to roku 1930 označil za jednu z příčin neúspěchu britské politiky v Irsku. Viktorie naposledy navštívila Irsko roku 1900, kdy apelovala na to, aby se Irové zapojili do britské armády v době druhé búrské války. Nacionalistický odpor proti její návštěvě vedl Arthur Griffith, který o několik let později využil získané kontakty pro vytvoření politického hnutí Sinn Féin. Po vyhlášení Irské republiky byla v Dublinu odstraněna socha královny Viktorie.
Britské impérium
Britské impérium, největší koloniální říše v dějinách lidstva, ovládalo ke konci 19. století téměř čtvrtinu zemského povrchu a žila v něm čtvrtina tehdejší světové populace. Díky průmyslové revoluci, koloniální říši a silnému námořnictvu Royal Navy se z Británie stala světová velmoc. O Viktorii je známo, že podporovala imperiální politiku premiéra Benjamina Disraeliho, která vedla ke druhé anglo-afghánské válce nebo k britsko-zulské válce, při které byl roku 1879 v bitvě u Isandlwany zničen silný britský sbor. Během rusko-turecké války v letech 1877–1878 se snažila neúspěšně přimět Disraeliho, aby vystoupil proti Rusku.[2] Viktorie měla špatný vztah s premiérem Gladstonem, kterého vinila ze smrti generála Gordona při pádu Chartúmu roku 1885. Nepodpořila Gladstonův zákon o irské samosprávě, který byl roku 1886 v britském parlamentu zamítnut.[3]
Za vlády královny Viktorie vedla Britská říše dvě opiové války proti Číně, při kterých byl obsazen Hongkong, byla podniknuta invaze do Afghánistánu během první anglo-afghánské války, která ovšem skončila masakrem Elphinstonovy armády roku 1842, vedena vítězná krymská válka proti Rusku, obsazen Nový Zéland po podepsání smlouvy z Waitangi a vedeny války proti Maorům, po sedmé anglo-ašantské válce byla anektována Ašantská říše, byl okupován Egypt a po potlačení Mahdího povstání obsazen Súdán, britská invaze do Transvaalu byla odražena v první búrské válce a po třetí anglo-barmské válce byla okupována Barma. Roku 1867 obdržela Kanada jako první britská kolonie status dominia a právo na samosprávu. Roku 1868 přestali být do Austrálie převáženi trestanci z Británie. Na Berlínské konferenci v roce 1884 si Britská říše společně s dalšími evropskými státy rozdělila Afriku.
Posledním nositelem titulu císař Indie byl Bahádur Šáh II. z dynastie Mughalů. Po jeho smrti a poté, co byla po velkém indickém povstání z roku 1857 rozpuštěna Britská Východoindická společnost, která spravovala většinu Indického subkontinentu, a z Britské Indie se stala korunní kolonie v čele s místokrálem, byl titul císařovny Indie od 1. května 1876 používán Viktorií. Tento titul byl vytvořen devatenáct let po formálním začlenění území ovládaných Británií v jižní Asii do britského impéria. Běžně se uvádí, že tento titul vytvořil pro Viktorii předseda vlády Disraeli.
Druhá búrská válka proti búrským republikám Transvaal a Orange v Jižní Africe byla v Evropě natolik nepopulární, že Viktorie roku 1900 vynechala svojí každoroční návštěvu Francie a místo toho poprvé od roku 1861 navštívila Irsko.[4]
Viktoriino jméno dnes nese mnoho míst bývalého Britského impéria, mimo jiné australské státy (Victoria a Queensland), hlavní město Britské Kolumbie (Victoria) a Saskatchewanu (Regina) v Kanadě, centrum Hongkongu (Victoria), hlavní město Seychel (Victoria), hlavní město ostrova Gozo na Maltě (Victoria), největší africké jezero Viktoriino jezero, horní tok Nilu Viktoriin Nil nebo Viktoriiny vodopády v jižní Africe. Po princi Albertovi bylo pojmenováno Albertovo jezero ve východní Africe.
Smrt prince Alberta
Princ Albert zemřel dne 14. prosince 1861 na tyfus v důsledku špatných hygienických podmínek na Windsorském hradě. Viktorii, poznamenanou smrtí její matky na počátku toho roku, jeho smrt silně zasáhla. Po celý zbytek života držela za manžela smutek, nosila černé šaty, vyhýbala se veřejnému životu a v následujícím období se v Londýně objevovala jen málokdy.
Její stažení se z veřejnosti snížilo popularitu monarchie a přispělo k posílení republikánského hnutí. I když Viktorie plnila své oficiální vládní povinnosti, žila v odloučení na svých sídlech na Balmoralském hradu ve Skotsku, na ostrově Wightu nebo na Windsorském hradu.
Pozdní období
Roku 1887 oslavilo britské impérium padesáté výročí jejího nástupu na trůn. Při té příležitosti pořádal královský dvůr recepci, na kterou pozval 50 evropských králů a princů. Irští anarchisté chtěli této akce využít k tomu, aby nechali vybouchnout Westminsterské opatství v době, kdy se tam měla konat bohoslužba za účasti královny Viktorie. Tento plán byl ale odhalen před jeho uskutečněním.
Na šedesáté výročí nástupu na trůn byli pozváni předsedové vlád všech samosprávných dominií. Slavnostní průvod zahrnoval vojenské jednotky ze všech britských dominií a kolonií. Děkovné bohoslužby se konaly před katedrálou svatého Pavla.
Královnin zdravotní stav se postupně zhoršoval. Vánoční svátky roku 1900 trávila v jako obvykle v Osborne House na ostrově Wight. Zde také 22. ledna 1901 zemřela. Byla pohřbena 2. února ve Frogmore Mauzoleu vedle svého manžela prince Alberta. Viktorie byla posledním příslušníkem hannoverské dynastie na britském trůnu. Její syn a následník Eduard VII. pocházel ze sasko-kobursko-gotské dynastie. Roku 1917, za první světové války změnil její vnuk Jiří V. pod silným tlakem protiněmecky naladěné veřejnosti jméno rodu na Windsorská dynastie.
Délka vlády
Viktorie vládla 63 let a 7 měsíců, což ji učinilo do té doby nejdéle vládnoucím britským či anglickým panovníkem (o více než čtyři roky překonala Jiřího III., svého děda). Během vlády zažila 10 různých ministerských předsedů a 19 jejich jmenování. Délka její vlády vedla k tomu, že se stala živoucím symbolem impéria a je po ní nazýváno celé vrcholné období britských dějin, tzv. viktoriánské. Podobnou roli sehrál v Rakousku-Uhersku její současník, císař František Josef I. (který vládl ještě o několik let déle).
V délce vlády Viktorii překonala počátkem 21. století její prapravnučka Alžběta II., která vládla o 7 let déle.
Potomci
Viktorie s Albertem měli 9 dětí – 5 dcer a 4 syny. Tři z nich Viktorie přežila, nejstarší dcera Viktorie zemřela jen půl roku po ní.
- Viktorie (1840–1901), po 99 dní německá císařovna jako manželka Fridricha III., matka posledního německého císaře Viléma II.
- Eduard (1841–1910), král Velké Británie v letech 1901–1910, otec následujícího krále Jiřího V.; jeho rodová linie vládne Británii dosud, ačkoliv roku 1972 vymřela po meči. Mezi jeho potomky je také norský král Harald V.
- Alice (1843–1878), hesenská velkovévodkyně, matka ruské carevny Alexandry Fjodorovny, manželky cara Mikuláše II. Byla přenašečkou hemofilie, kterou zdědil i poslední ruský následník trůnu Alexej Nikolajevič. Jedním z jejích pravnuků byl Philip Mountbatten, který se zpětně přiženil do vládnoucí britské linie a stal se otcem současného krále Karla III.
- Alfréd (1844–1900), vévoda z Edinburghu, otec rumunské královny Marie a Viktorie Melity, prvním sňatkem hesenské velkovévodkyně a druhým ruské velkokněžny, admirál královského námořnictva a velitel Středomořské floty;
- Helena (1846–1923), jedna ze zakládajících členů Červeného kříže;
- Luisa (1848–1939), vévodkyně z Argyllu, jejím manželem se stal John Campbell, 9. vévoda z Argyllu, který byl v roce 1878 jmenován Generálním guvernérem Kanady;
- Artur (1850–1942), vévoda z Connaught a Strathearn, hlavní velitel armády v Irsku a generální inspektor, později byl jako první člen královské rodiny jmenován v roce 1911 Generálním guvernérem Kanady. Jedním z jeho potomků je bývalá dánská královna Markéta II.
- Leopold (1853–1883), vévoda z Albany, je údajně prvním dítětem porozeným bezbolestně, protože při jeho porodu použil lékař John Snow chloroform, za což byl povýšen do rytířského stavu. Leopold trpěl hemofilií a předčasně zemřel na komplikace této choroby. Přesto se stihl oženit a měl dvě děti, mezi jejichž potomky je i švédský král Karel XVI. Gustav.
- Beatrix (1857–1944), její kmotrou byla Evženie, poslední francouzská císařovna. Beatrix byla přenašečkou hemofilie, kterou její dcera Viktorie skrze sňatek s Alfonsem XIII. přinesla do španělské královské rodiny. Její potomci nicméně vládnou ve Španělsku dodnes.
V dalších generacích mezi její potomky patřili mimo jiné německý císař Vilém II. (1859–1941), řecký král Jiří II. (1890–1947), rumunský král Michal I. (1921–2017) či jugoslávský král Petr II. Karađorđević (1923–1970). Její potomci panují i v současnosti (2022) ve značné části evropských monarchií: britský král Karel III. (od roku 2022), španělský král Filip VI. (* 1968), švédský král Karel XVI. (* 1946), norský král Harald V. (* 1937) a dánská královna Markéta II. (* 1940).
Tituly a vyznamenání
Odkazy v kultuře
- Královna Viktorie, film z roku 1954 rakouského režiséra Ernsta Marischky s Romy Schneiderovou v hlavní roli.
- Paní Brownová, film z roku 1997 s Judi Dench v hlavní roli.
- Královna Viktorie, historický film z roku 2009 kanadského režiséra Jeana-Marca Valléea s Emily Blunt v hlavní roli.
- Viktorie a Abdul, film z roku 2017 britského režiséra Stephena Frearse s Judi Dench v hlavní roli.
- Viktorie, pětadvacetidílný britský historický seriál z let 2016–2019
Vývod z předků
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Victoria of the United Kingdom na anglické Wikipedii.
- ↑ McKusick, Victor A. (1965) "The Royal Hemophilia", Scientific American, vol. 213, p. 91; Jones, Steve (1993) The Language of the Genes, London: HarperCollins, ISBN 0-00-255020-2, p. 69; Jones, Steve (1996) In The Blood: God, Genes and Destiny, London: HarperCollins, ISBN 0-00-255511-5, p. 270; Rushton, Alan R. (2008) Royal Maladies: Inherited Diseases in the Royal Houses of Europe, Victoria, British Columbia: Trafford, ISBN 1-4251-6810-8, pp. 31–32
- ↑ Longford, Elizabeth (1964) Victoria R.I., London: Weidenfeld & Nicolson, s. 412–426, ISBN 0-297-17001-5
- ↑ Hibbert, s. 374; Longford, s. 491; Marshall, s. 196; St Aubyn, s. 460–461
- ↑ Hibbert, s. 437–438; Longford, s. 554–555; St Aubyn, s. 555
Literatura
- SITWELL, Edith. Viktorie, královna anglická. Překlad Vilém Julius Josef Hauner. : Josef R. Vilímek, 1937. 400 s.
- STRACHEY, Lytton. Královna Viktorie. Překlad Mariana Stříbrná. Praha: Mladá fronta, 1993. 277 s. ISBN 80-204-0427-9.
- HARROD-EAGLES, Cynthia. Já, Viktorie: memoáry britské královny. Překlad Stanislav Pavlíček, Vladimír Novák. Praha: Brána, 1998. 408 s. ISBN 80-7243-013-0.
- WEINTRAUB, Stanley. Princ Albert: manžel královny Viktorie, nekorunovaný král Britského impéria (Uncrowned King: The Life of Prince Albert). Překlad Stanislav Pavlíček. Praha: Brána, 1999. 374 s. ISBN 80-7243-035-1.
- HIBBERT, Christopher. Královna Viktorie (Queen Victoria: A Personal History). Překlad Tereza Horáková. Ostrava: Domino, 2004. 534 s. ISBN 80-7303-208-2.
- GELARDI, Julia P. Vnučky královny Viktorie na evropských trůnech (Born to rule). Překlad Vladimír Novák, Stanislav Pavlíček. Praha: Brána, 2006. 355 s. ISBN 80-7243-273-7.
- GOODWIN, Daisy. Viktorie. Překlad Eva Klimentová, Anna Křivánková. Praha: Ikar, 2019. 384 s. ISBN 978-80-249-4027-4.
- WORSLEY, Lucy. Královna Viktorie (Queen Victoria: Daughter, Wife, Mother, Widow). Překlad Milena Pellarová. Praha: Beta-Dobrovský, 2021. 356 s. ISBN 978-80-7593-194-8.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Viktorie Britská na Wikimedia Commons
- http://www.thepeerage.com/p10065.htm#i100648
- http://fotocollectie.huisdoorn.nl/lijst?personen=Victoria%2c+Queen Archivováno 18. 5. 2012 na Wayback Machine.
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Viktorie
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Čúhei Nambu
Čeněk Habart
Černý lev 777
Červen
Česká republika
Česká státoprávní demokracie
Česká televize
Český zemský sněm
ČT sport
Španělsko
1. únor
1. březen
1. květen
1. prosinec
1. srpen
10. říjen
10. březen
10. květen
10. září
1086
11. únor
11. březen
11. květen
11. leden
11. listopad
11. prosinec
11. září
1153
1186
12. únor
12. březen
12. duben
12. květen
12. leden
12. prosinec
1213
1258
1283
13. únor
13. květen
13. září
1306
1327
1344
1346
1364
1391
14. únor
14. květen
14. srpen
14. září
1431
1495
15. únor
15. červen
15. duben
15. květen
15. září
1543
1544
1566
1567
15 př. n. l.
16. únor
16. duben
16. květen
16. listopad
16. srpen
16. září
1603
1606
1618
1635
1642
1643
1656
1663
1671
1679
1686
1693
17. únor
17. červen
17. březen
17. květen
17. září
1702
1706
1713
1719
1720
1736
1737
1741
1743
1745
1753
1755
1763
1764
1773
1775
1786
1790
1791
1793
1794
1796
1797
1798
1799
18. únor
18. červen
18. březen
18. květen
18. listopad
18. prosinec
1803
1805
1807
1809
1817
1818
1819
1820
1822
1824
1825
1826
1829
1830
1831
1834
1835
1837
1840
1841
1844
1846
1848
1849
1851
1852
1853
1854
1858
1859
1861
1862
1863
1866
1868
1869
1870
1871
1872
1873
1874
1875
1876
1877
1878
1879
1880
1881
1882
1883
1884
1885
1886
1887
1888
1892
1896
1897
1898
1899
19
19. únor
19. červen
19. červenec
19. říjen
19. květen
1900
1901
1902
1903
1904
1905
1906
1907
1908
1909
1912
1914
1918
1919
1920
1921
1922
1923
1924
1925
1928
1929
1930
1931
1932
1934
1935
1936
1937
1938
1940
1941
1942
1943
1944
1945
1946
1947
1948
1949
1950
1951
1953
1954
1955
1956
1957
1958
1959
1960
1961
1962
1963
1966
1967
1968
1969
1970
1971
1972
1974
1978
1981
1982
1984
1985
1986
1987
1988
1990
1991
1993
1995
1996
1997
1999
2. únor
2. březen
2. duben
2. květen
2. leden
20. únor
20. květen
20. listopad
2000
2001
2002
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
2014
2015
2016
2017
2018
2019
2020
2021
2022
2023
2024
21. únor
21. březen
21. květen
21. prosinec
21. srpen
21. září
22. únor
22. květen
22. leden
22. září
23. únor
23. červen
23. červenec
23. květen
24. únor
24. prosinec
24. září
25. únor
25. červen
25. duben
25. květen
26. únor
26. červen
26. březen
26. květen
26. listopad
27. únor
27. říjen
27. květen
27. leden
27. prosinec
28. únor
28. květen
28. leden
28. prosinec
29. únor
29. květen
3. únor
3. květen
3. leden
3. prosinec
30. duben
30. květen
30. listopad
30. srpen
31. říjen
31. květen
4. únor
4. červenec
4. říjen
4. květen
5. únor
5. červen
5. duben
5. květen
5. leden
5. září
6. únor
6. říjen
6. březen
6. duben
6. květen
6. leden
6. prosinec
7. únor
7. říjen
7. květen
7. leden
7. prosinec
8. únor
8. říjen
8. květen
8. listopad
8. prosinec
8. září
843
9. únor
9. červenec
9. březen
9. květen
9. leden
9. srpen
9. září
Aberdeen
Adrian Frutiger
Alžběta Řecká a Dánská
Aleš Svoboda (výtvarník)
Aleksej Kondraťjevič Savrasov
Alexander Payne
Alexander von Nordmann
Alexandrupoli
Alexandr Kramer
Alfred Molina
Alois Jiránek
Alois Sivek
Amy Johnsonová
Andrzej Chorosiński
Anglie
Antily
Antonín Mores
Antonín Schindler
Antonín Stavjaňa
Archie Shepp
Armand-Jean du Plessis de Richelieu
Arnold Wesker
Astronom
Břetislav Hodek
Březen
Balduin Lucemburský
Baltimore
Bamako
Barbados
Barbara Zangerl
Bedřich Pacák
Bedřich Placák
Bedřich Vašek
Berlín
Bernard Šafařík
Betlémská kaple
Binali Yıldırım
Bismarck (1939)
Bitva v Dánském průlivu
Blažena Rylek Staňková
Bob Dylan
Boris Leonidovič Pasternak
Brno
Buganda
Chán
Charles Lamb
Charta 77
Cornelius Gurlitt
Cynthia Plaster Caster
Dagmar Dánská
Darwin (Austrálie)
Deep Blue
Dezider Hoffman
Direktorium (stavovské povstání)
Doprava v Brně
Druhá světová válka
Duben
Duchcov
Dumfries
Dynastie
Edinburgh
Edmund Halley
Eduardo De Filippo
Eduard Reich
Egejské moře
Ekvádor
Eric Cantona
Erik Weihenmayer
Eritrea
Etiopie
Eva Šolcová
Fabio Fognini
Ferdinand de Marsin
Ferdinand Pantůček
Ferdinand Pravoslav Náprstek
Filip Twardzik
Florida
Francesco Hayez
Francie
Francis Gary Powers
Francouzská akademie
František Augustin
František Dobromysl Trnka
František Husák
František Krejčí
František Lorenc
František Nepil
Franz Zeischka
Fridrich II. Habsburský
Gabriela Pantůčková
Gabriel Altmann
Gabriel Fahrenheit
Garri Kasparov
Gary Burghoff
Gelasius Dobner
General von Steuben
George Lakoff
George Tabori
George W. Bush
Georg Raphael Donner
Germanicus
Gian Gastone Medicejský
Gregoriánský kalendář
Guinea
Gwyn Jones (spisovatel)
Hülegü
Habsburkové
Harold Budd
Heinrich August Jäschke
Henri Michaux
Herbie Fields
IBM
Ida Kelarová
Idi Amin
Igor Hrušovský
Imrich Erös
Irena Szewińská
Irsko
Isidore Ngei Ko Lat
Islámský zlatý věk
Itálie
Ivan Krajíček
Ivan Mráz
Ivan Osipovič Jarkovskij
Ivo Štuka
Július Maurer
Jakub Kindl
James Wallace Black
Jana
Jana z Arku
Jan Berlík
Jan Kořenský
Jan Kratochvíl (informatik)
Jan Kudrna (ragbista)
Jan Nepomuk Říhánek
Jan Nepomuk Eiselt
Jan Smuts
Jan Zach
Jaroslav Šabata
Jaroslav Šváb
Jaroslav Jurečka
Jaroslav Kovář starší
Jaroslav Očenášek
Jaroslav Palliardi
Jean Maria Nicolaus Bellot
Jean Paul Marat
Jiří Živný
Jiří Janeček
Jiří Lochman
Jiří Pešek
Jiří Sarganek
Jim Broadbent
Jindřich Halabala
Jindřich Spáčil
Jindřich Stuart, lord Darnley
Johanna Buska
Johann Rason
John Mayow
Josef Antonín Hůlka
Josef Bartoš (1902–1966)
Josef Ferdinand Toskánský
Josef Hudec
Josef Klapuch
Josef Král (malíř)
Josef Pleticha
Josef Procházka
Josef Věnceslav Soukup
Josef Vacek (právník)
Josef Veselý (1950)
Josef Wagner mladší
Josef Záruba-Pfeffermann
Josif Brodskij
Justin Gatlin
Kanada
Kapitol Spojených států amerických
Karel Čulík (politik)
Karel IV.
Karel Ludvík Rakousko-Uherský
Karibské moře
Karol Beyer
Katastrofa na dole Döllinger
Kategorie:Úmrtí 24. května
Kategorie:Narození 24. května
Katolická církev
Konrad Boehmer
Království Velké Británie
Kristina Bourbonská
Kristin Scott Thomas
Kuriakose Elias Chavara
Květen
Kvark-gluonové plazma
Ladislav Šmíd (1938)
Ladislav Hájek
Lajos Batthyány
Laura Dernová
Leden
Lenín Moreno
Leona Machálková
Levin August von Bennigsen
Ljukman Adams
Londýn
Lotyšsko
Louis Fürnberg
Lucemburkové
Ludvík IV. Bavorský
Ludvík XIII.
Ludvík z Battenbergu
Malawi
Malcolm IV.
Mali
Mangareva
Marie Bittnerová
Marie Hesenská (1874–1878)
Marie Stuartovna
Mario Vergara
Markéta Saská
Mark Spitz
Maryland
Matej Tóth
Max Bennett
Meda Valentová
Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii
Michael White (houslista)
Michail Alexandrovič Šolochov
Mikuláš Koperník
Mikuláš Schneider-Trnavský
Milada Šubrtová
Miroslav Doležal
Mojmír
Mongolové
Mongolsko
Myanmar
Namdemun
Napoleon Bonaparte
New York
Norimberk
Obléhání Bagdádu
Ohio
Operace Courier-5
Osvald Polívka
Otakar Kudrna
Ota Habsburský (1301–1339)
Přemysl Otakar I.
Paříž
Pařížská smlouva (1763)
Paolo di Pola
Papež
Patti LaBelle
Pavel Blaschke
Pavel Vašák
Pchjongčchang
Petr Altrichter
Petr Matěj Fischer
Petr Muk
Petr Tatíček (1960)
Poláci
Polynésie
Polyxena z Lobkovic
Portugalsko
Praha
Priscilla Presleyová
Růžena Děcká
Rada Evropy
Ratifikace
Renata Sabongui
Richard M. Daley
Richterova stupnice
Robert Garrett
Robert I. Skotský
Rolf-Dieter Heuer
Rouen
Rudolf Ivanovič Abel
Rusko
Ruslana
Sýrie
S-13
Sadao Bekku
Samoa
Samuel F. B. Morse
Sedmiletá válka
Severní Korea
Seznam osob popravených z politických důvodů v Československu 1948–1989
Simon Schwendener
Skotsko
Slobodan Milošević
Soubor:Alexander payne.jpg
Soubor:Boris Pasternak in youth.jpg
Soubor:Ida Kelarova.jpg
Soubor:Jean-Paul Marat portre.jpg
Soubor:Joan Baez Bob Dylan crop.jpg
Soubor:Justin Gatlin by Augustas Didzgalvis.jpg
Soubor:LauraDernDec09.jpg
Soubor:Leona Machálková Vyškov.JPG
Soubor:Mark Spitz.jpg
Soubor:Matej Toth 2016-01 Kristalove kridlo 2015 a.jpg
Soubor:Petr Muk 2009.JPG
Soubor:POlyxena.jpg
Soubor:Priscilla Presley (2003)Retouched.jpg
Soubor:Queen Victoria by Bassano.jpg
Soubor:Ruslana in Kiev.JPG
Soubor:Tereza Boučková - portrét.jpg
Soubor:Troicki 2009 US Open 01.jpg
Sovětský svaz
Spojené státy americké
Střelba na Robb Elementary School
Střelba v židovském muzeu v Bruselu
Staré Město (Praha)
Suzanne Lenglenová
Tansu Çillerová
Telegrafie
Temže
Tereza Boučková
Tereza Brdečková
Theodor Reimann
Tomáš Garrigue Masaryk
Turín
Turecko
Uganda
Umrlčí pas
Upálení na hranici
USA
Václav Čevona
Václav II.
Václav Malý
Václav Stach
Václav Urban Stuffler
Václav Vilém z Roupova
Válka v Kosovu
Vadim Petrov
Valentin Držkovic
Vanesa
Vesmír
Victor Hensen
Viktorie (britská královna)
Viktor III.
Viktor Troicki
Viktor Ujčík
Vilém Nikodém
Vincenc Maixner
Vladimír Šmicer
Vladimir Putin
Władysław Orlicz
Waddy Wachtel
Westminster Bridge
William Gilbert
William Whewell
Zdeněk Blažek (hudebník)
Zdeněk Bureš
Zdeněk Nejedlý
Zdeněk Pinc
Země
Zimní olympijské hry 2006
Zimní olympijské hry 2018
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk