Prezidenta České republiky volí občané od roku 2012 přímou volbou. Mezi lety 1993 a 2012 byl prezident ČR volen nepřímo Parlamentem.

Prezidentem republiky může být zvolen občan, který má právo volit a dosáhl věku 40 let. V České republice je funkční období prezidenta 5 let. Nikdo nemůže být zvolen více než dvakrát za sebou, zvolen také nemůže být občan, který byl potrestán za velezradu nebo za hrubé porušení Ústavy nebo jiné součásti ústavního pořádku. Podmínkou k podání kandidatury je získání podpory nejméně dvaceti poslanců nebo deseti senátorů, případně alespoň 50 000 občanů, kteří podepíší příslušnou petici. Historicky prvním, kdo byl zvolen přímou volbou, byl v roce 2013 Miloš Zeman.

Volba se koná v posledních šedesáti dnech volebního období úřadujícího prezidenta republiky, nejpozději však třicet dnů před uplynutím jeho volebního období. Uvolní-li se úřad prezidenta republiky, koná se volba do devadesáti dnů.

Nepřímá volba (1993–2012)

Volba se konala v posledních třiceti dnech volebního období úřadujícího prezidenta republiky. Uvolnil-li se úřad prezidenta, konala se volba do třiceti dnů.

Volba se konala na společné schůzi Poslanecké sněmovny a Senátu (první volbu v roce 1993 provedli pouze poslanci, protože Senát ještě nebyl ustaven). V prvním kole volby byl zvolen prezident, pokud kandidát získal nadpoloviční většinu hlasů všech poslanců i nadpoloviční většinu hlasů všech senátorů. Nezískal-li žádný z kandidátů nadpoloviční většinu hlasů všech poslanců a všech senátorů, konalo se do čtrnácti dnů druhé kolo volby.

Do druhého kola postupoval kandidát, který získal nejvyšší počet hlasů v Poslanecké sněmovně, a kandidát, který získal nejvyšší počet hlasů v Senátu. Bylo-li více kandidátů, kteří získali stejný nejvyšší počet hlasů v Poslanecké sněmovně, nebo více kandidátů, kteří získali stejný nejvyšší počet hlasů v Senátu, sečetly se hlasy odevzdané pro ně v obou komorách. Do druhého kola postupoval kandidát, který takto získal nejvyšší počet hlasů. Zvolen byl kandidát, který získal nadpoloviční většinu hlasů přítomných poslanců i nadpoloviční většinu hlasů přítomných senátorů.

Nebyl-li prezident republiky zvolen ani ve druhém kole, konalo se do čtrnácti dnů třetí kolo volby, v němž byl zvolen ten z kandidátů druhého kola, který získal nadpoloviční většinu hlasů přítomných poslanců a senátorů. Nebyl-li prezident republiky zvolen ani ve třetím kole, konaly se nové volby.

Ústava ani příslušné zákony nepředepisovaly, zdali má být volba prezidenta veřejná, či tajná. Historicky první a jediné veřejné volby prezidenta České republiky se však konaly až v roce 2008, volby v předcházejících letech byly tajné.

Přímá volba (od 2013)

Zavedení přímé volby

Ke konci roku 2010 začala být už na vládní úrovni připravována změna Ústavy, která by zavedla volbu přímo občany.^[1] Vzhledem k tomu, že tento návrh prošel, Česká republika se přidala ke 12 zemím Evropské unie, které přímou volbu hlavy státu mají (Bulharsko, Finsko, Francie, Irsko, Kypr, Litva, Polsko, Portugalsko, Rakousko, Rumunsko, Slovensko a Slovinsko). Zajímavostí je, že u těchto států má silné pravomoci pouze francouzský prezident, postavení ostatních hlav států je podobné českému prezidentovi. Ostatní země EU pak mají volbu nepřímou (Estonsko, Itálie, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Německo a Řecko) nebo jsou konstitučními monarchiemi (Belgie, Dánsko, Lucembursko, Nizozemsko, Španělsko a Švédsko). Ovšem v Německu a Itálii nevolí prezidenta jen parlament, ale též zástupci německých zemí či italských oblastí. V Estonsku přechází právo volit prezidenta z parlamentu na Volební shromáždění, kde jsou i zástupci obcí, pokud parlament nezvolí prezidenta ani ve třetí volbě.

Ministerstvo spravedlnosti připravilo tři varianty přímé volby hlavy státu všemi občany, jedna spočívala v jednokolové volbě, dvě ve volbě dvoukolové. Legislativní rada vlády pak doporučila z těchto navrhovaných možností tu, která je využívaná i při volbách do Senátu.^[2] Při prvním politickém jednání zástupců vládní koalice a ČSSD pak do hry vstoupila i varianta australského modelu volby poslanců, kdy by volič jednotlivé kandidáty seřadil podle své preference a prezidentem by pak byl zvolen ten kandidát, který by byl první v celkovém pořadí.^[3] Nakonec ale zůstalo u varianty využívané při volbách do českého Senátu.^[4]

V polovině roku 2011 se ukázalo, že u relevantních politických sil existují rozdílné názory na to, zda se způsobem volby prezidenta republiky také nezměnit jeho pravomoci. ODS chtěla změnit jen způsob volby, ČSSD ale trvala i na změnách pravomocí.^[5][6] Podle bývalých ministerských předsedů Miloše Zemana a Jana Fischera byly tyto rozpory pouze záminkou k tomu, aby přímá volba prezidenta republiky schválena nebyla.^[7]

Dne 14. prosince 2011 však Poslanecká sněmovna schválila hlasy 159 poslanců ústavní zákon č. 71/2012 Sb., jímž se přímá volba zavádí.^[8] Proti byli jen tři poslanci.^[9] Také Senát návrh dne 8. února 2012 přijal,^[10] pro bylo 49 přítomných senátorů, proti 22.^[11] 17. února 2012 jej pak podepsal prezident Václav Klaus.^[12] Nový způsob volby hlavy českého státu vstoupil v účinnost 1. října 2012.

Kromě toho byl dodatečně přijat i prováděcí zákon o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky) (č. 275/2012 Sb.), který stanoví podrobnosti navrhování kandidátů, vyhlašování a provádění volby, vyhlašování jejího výsledku a možnost soudního přezkumu.^[13] Návrh takového prováděcího zákona podala vláda dne 27. února 2012,^[14] bez větších potíží byl schválen Poslaneckou sněmovnou dne 13. června,^[15] Senátem dne 18. července^[16] a prezident republiky jej podepsal 1. srpna 2012.^[17] Kdyby přijat nebyl, nebylo by možné volbu prezidenta provést a po 7. březnu 2013 by tudíž český stát byl bez své hlavy. Její pravomoci by dle čl. 66 Ústavy přešly na předsedu vlády a předsedu Poslanecké sněmovny (případně předsedu Senátu).^[18]

Oba nabyly účinnosti dne 1. října 2012. Téhož dne pak předseda Senátu Milan Štěch vyhlásil termín prvního kola volby.^[19]

Proces volby

Volba prezidenta republiky se koná tajným hlasováním na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva všech českých občanů nad 18 let. Kandidáti musejí splňovat podmínky pro výkon funkce, které jsou obdobné jako do senátu PČR, tedy občanství ČR a věk nejméně 40 let, musí mít svéprávnost a nesmí jít o stávajícího (posledního) prezidenta, pokud je ve funkci již druhé volební období po sobě. Volba se musí konat v posledních šedesáti dnech funkčního období úřadujícího prezidenta, nejpozději však třicet dnů před jeho koncem. Volbu vyhlašuje předseda Senátu.^[8]

Navrhnout kandidáta může každý občan České republiky starší 18 let, podpoří-li jeho návrh petice podepsaná nejméně 50 tisíci takovými občany. Navrhovat kandidáta je také oprávněno nejméně 20 poslanců nebo nejméně 10 senátorů.^[8] Kandidátní listinu je nutné podat ministerstvu vnitra nejpozději 66 dnů přede dnem volby. Navrhující poslanci, navrhující senátoři nebo navrhující občan mohou podat pouze jednu kandidátní listinu a kandidát může být uveden pouze na jedné kandidátní listině. Navrhující poslanci nebo senátoři musí určit svého zmocněnce, navrhující občan ho může určit. Kandidát na prezidenta nesmí být zmocněncem svých navrhovatelů/-e ani navrhovatelů/-e jiného kandidáta, kandidát však může jako občan sám navrhovat kandidaturu svoji nebo jiného kandidáta. Občan však může peticí podpořit i více kandidátů. Ke kandidátní listině musí být přiloženo prohlášení kandidáta, že souhlasí se svou kandidaturou a že mu není známa překážka volitelnosti nebo že tato překážka pomine ke dni volby prezidenta, že nedal souhlas k tomu, aby byl uveden na jiné kandidátní listině, a že údaje o jeho osobě jsou pravdivé. Ministerstvo kandidátní listinu přezkoumá a zaregistruje ji, splňuje-li všechny zákonné náležitosti. Kandidát se může vzdát své kandidatury do 24 hodin před zahájením volby, a to osobně nebo prohlášením s vlastním podpisem. Pokud kandidát pozbude volitelnosti, tuto informaci ministerstvu doručuje zmocněnec navrhovatelů či navrhovatele nebo navrhující občan.

Povinností registrovaného kandidáta je nejpozději do 5 dnů ode dne vyhlášení volby zřídit volební účet u banky v České republice. Přes tento účet musí být prováděno veškeré financovaní kampaně.^[13] Všechny údaje o původu prostředků musí kandidát zveřejňovat (§ 24 zákona); většinou se to řeší tzv. transparentním účtem,^[20] ale zákon připouští i jiné a méně operativní metody zveřejňování, například měsíčním výpisem. Limit vynaložených prostředků je 40 milionů Kč a dalších 10 milionů pro účastníky druhého kola (§ 37 zákona).^[13]

Voliči jsou vedeni ve stálém seznamu voličů vedeném podle zákona o volbách do zastupitelstev obcí a ve zvláštních seznamech voličů vedených podle zákona o volbách do Parlamentu České republiky nebo podle zákona o volbě prezidenta republiky. Volič, který pobývá nebo chce volit mimo místo, kde je veden ve stálém seznamu nebo ve zvláštním seznamu vedeném zastupitelským úřadem, je z tohoto seznamu dočasně vyškrtnut a zapsán do zvláštního seznamu, a to buď předem (v případě voličů v nemocnicích, sociálních a výchovných zařízeních či detenčních zařízeních a věznicích) na základě spolupráce s vedoucím daného zařízení, nebo až ve volební místnosti na základě předložení voličského průkazu, který dokládá dočasné vyškrtnutí ze stálého seznamu. Seznamy se uzavírají dva dny před volbou. Voliče o konání voleb informuje zveřejněním starosta nebo zastupitelský úřad, zároveň zveřejní adresy volebních místností a příslušnost k volebním okrskům. Specifický způsob volby probíhá v zahraničí. I pro volbu odsud je nutné si zařídit voličský průkaz a volí se vždy na zastupitelských úřadech, čili nejčastěji ambasádách. Při dlouhodobém pobytu se situace řeší zapsáním na speciální seznam voličů.^[21]

Volí se stejně jako v ostatních volbách vždy v pátek od 14 do 22 hodin a v sobotu od 8 do 14 hodin.^[13] Prezidentem je zvolen kandidát, který získá nadpoloviční většinu všech platných odevzdaných hlasů. Když k tomu nedojde, koná se za čtrnáct dní druhé volební kolo, do kterého postupují dva nejúspěšnější kandidáti z kola prvního (při teoretické rovnosti hlasů postupují všichni kandidáti, kteří získali nejvyšší počet hlasů, a nejsou-li takoví kandidáti alespoň dva, postupují i kandidáti, kteří obdrželi druhý nejvyšší počet hlasů). Jestliže se postupující kandidát své kandidatury vzdá nebo přestane být volitelný, postupuje další v pořadí. Ve druhém kole je pak zvolen kandidát, který získá větší počet hlasů. Při opět hypotetické rovnosti hlasů je celá volba zrušena a do deseti dnů je vyhlášena nová volba.^[8]

Seznam voleb prezidenta České republiky

Volební účast

Přímá volba prezidenta republiky dlouhodobě přitahuje velkou pozornost a patří spolu s volbami do Poslanecké sněmovny mezi volby s nejvyšší účastí.^[22]

Kontroverze

Přímá volba polarizuje společnost, protože v prvním kole kandidátům pomáhá silná vyhraněnost voličů (jednoho milují, druhého nenávidí).^[24] Silná vyhraněnost je pak na překážku v druhém kole, které často vede k tomu, že by měl vyhrát konsensuálnější kandidát.^[24] Příkladem je na Slovensku kandidatura Vladimíra Mečiara, který dvakrát postoupil do druhého kola, a pokaždé prohrál, stejně jako jednou Robert Fico.^[24]

Historické paralely

Přímá volba pomohla rozvrátit Římskou republiku, kdy kandidáti na funkci tribuna lidu slibovali voličům něco, co nemohli splnit.^[25] Tribunem lidu byl zvolen schopný populista Tiberius Sempronius Gracchus, který při volbě sliboval vojenským vysloužilcům půdu, přestože veškerá už byla rozdělena. Obešel Senát a nechal lidovým shromážděním schválit zákon odebírající půdu bohatým statkářům v Jižní Itálii. Statkáři se obrátili na druhého tribuna Marca Octavia, aby zákon vetoval, ale Gracchus ho obratem odvolal s odůvodněním, že poškozuje zájmy lidu. Gracchus opět využil populismu v přímé volbě a nechal se bez opory v právu znovu zvolit na druhé období. Senátoři obvinili tribuna, že usiluje o samovládu a výsledkem bylo zavraždění Gracchuse a dalších 100 příznivců i odpůrců. Všechny další krize republiky šlo o stejný problém a stejný scénář.^[25] Pozemková reforma Gracchuse následně umožnila vojevůdcům vnutit svou vůli Senátu.^[25]

Počátkem roku 46 př. n. l. porazil vojevůdce Julius Caesar v bitvě u Thapsu vojsko bránící rozvrácenou římskou republiku. Poražený vůdce, senátor Cato mladší se probodl poté, co odmítl milost od Caesara pokud se vzdá s tím, že řekl: „Měl bych být Caesarovi ještě vděčný za to, že porušuje zákony republiky?“.^[25] Následně se Caesar stal diktátorem a Římská republika tak skončila.

Odkazy

Reference

Související článkyeditovat | editovat zdroj

• Seznam prezidentů České republiky
• Volba prezidenta Československa
• Inaugurace prezidenta České republiky
• Kandidát na prezidenta
• Seznam kandidátů na prezidenta České republiky dle získaných hlasů

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

• Obrázky, zvuky či videa k tématu volba prezidenta České republiky na Wikimedia Commons