Upozornenie: Prezeranie týchto stránok je určené len pre návštevníkov nad 18 rokov! Zásady ochrany osobných údajov. Používaním tohto webu súhlasíte s uchovávaním cookies, ktoré slúžia na poskytovanie služieb, nastavenie reklám a analýzu návštevnosti. OK, súhlasím
Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskutečnily 23. a 24. května 2014 v rámci celoevropských voleb do Evropského parlamentu. V České republice se volilo 21 poslanců z celkového počtu 751 evropských poslanců,[1] které čeká pětiletý mandát (do roku 2019). Česká republika po volbách přišla oproti předcházejícímu stavu, kdy měla v Evropě 22 zástupců, o jednoho europoslance, protože dle Lisabonské smlouvy byly počty poslanců o něco sníženy (do roku 2014 měl Evropský parlament 766 poslanců).
Volby vyhrálo hnutí ANO s 16,13 % hlasů a čtyřmi získanými mandáty, těsně druhá skončila koalice TOP 09 a Starostů s 15,95 % a stejným počtem mandátů a třetí místo získala ČSSD s 14,17 % a taktéž čtyřmi mandáty. Další dvě strany v pořadí, KSČM (10,98 %) a KDU-ČSL (9,95 %), získaly po třech mandátech. Dva mandáty získala ODS se 7,67 % a jeden mandát Svobodní s 5,24 %. Volby provázela rekordně nízká účast – 18,2 %.[2]
Volebního klání se účastnilo rekordních 38 uskupení, o 5 více než při minulých volbách v roce 2009. V těch s více než 30 % hlasů jasně zvítězili občanští demokraté, kteří tak, jak se předpokládalo,[3] vítězství v těchto volbách neobhájili a přišli o sedm mandátů. Tři mandáty ztratili sociální demokraté a jeden mandát komunisté, naopak jeden mandát navíc získali lidovci. Devět mandátů připadlo novým stranám – ANO, TOP 09 a Svobodným.
Ve volbách kandidovali a do europarlamentu se dostali tři poslanci Parlamentu ČR: Jiří Pospíšil, Stanislav Polčák a Kateřina Konečná, těm tak národní poslanecký mandát zanikl pro neslučitelnost funkcí zahájením první schůze Evropského parlamentu pro období 2014–2019. Kandidoval a zvolen byl také senátor Jaromír Štětina, kterému zanikl mandát za stejných podmínek, následkem čehož na září 2014 vypsal prezident republiky v obvodu č. 22 – Praha 10doplňovací volby.
Obecné informace
Volební místnost evropských voleb v květnu 2014 v Třebíči, v popředí mobilní a stálá volební urna.
Termín voleb
Původně se počítalo s termínem 5.–8. června, avšak kvůli kolizi se svátkem Letnic, kdy bývají v mnoha zemích Evropské unie prázdniny, byl termín přesunut do rozmezí 22.–25. května.[4] V České republice se tradičně volí během pátku a soboty, volby zde tedy proběhly 23. a 24. května. Sčítat odevzdané hlasy volební komisaři začali ihned po uzavření volebních místností. Výsledky voleb byly oznámeny až v neděli 25. května ve 23:00 hodin SELČ, kdy se uzavřely poslední volební místnosti v EU. Občané ČR v tento den mohli zjistit rovnou konečné, nikoliv průběžné výsledky. Toto je možné na základě změny zákona o volbách do Evropského parlamentu, která prošla legislativním procesem a vešla v účinnost na jaře 2014. Naopak dříve se muselo vyčkat se sčítáním hlasů až do uzavření poslední volební místnosti v Evropě.
[5]
V květnu 2013 prezident Miloš Zeman oznámil záměr vyhlásit ve stejném termínu i volby do Poslanecké sněmovny, což by ušetřilo náklady a zvýšilo nízkou volební účast v eurovolbách.[4] Volby do sněmovny však nakonec proběhly předčasně v říjnu 2013.
Volební systém
Je pouze jeden celorepublikový volební obvod, každá kandidující strana či hnutí proto podávala pro celé České republice jedinou volební kandidátku. Tu musela odevzdat nejpozději 66 dní před volbami (18. března). Ministerstvo vnitra 4. dubna rozhodlo o registraci či vyřazení každého z kandidátů.[6] 8. dubna státní volební komise rozlosovala čísla pro volební lístky.[7] Mandáty si rovnoměrně rozdělily ty strany, které přesáhly 5% uzavírací volební klauzuli. Nárok na příspěvek na úhradu volebních nákladů (ve výši 30 Kč za hlas) mají ty strany, které získaly alespoň 1 % hlasů.[8]
Kritika volebního systému
Někteří kritici systému vytýkají, že přepočítávání hlasů vede ke „zkreslení“ vůle voličů.[9]
Další kritika se týká pětiprocentní hranice, kdy navrhována je „pouze «přirozená hranice» daná počtem mandátů“ s tím, že by pak pro voliče mělo větší smysl volit kandidáty menších hnutí či stran. Tento názor podporují i rozhodnutí německého Ústavního soudu, že jakákoliv hranice je nepřípustná, neboť „znamená závažný zásah do principů rovnosti práv a rovných příležitostí politických stran a není možné ji za daných právních a faktických okolností ospravedlnit“.[10] Pokud by byla tato hranice zrušena i v Česku, bylo by zastoupení ČR v Evropském parlamentu v období 2014–2019 následující:[11]
ANO 2011: 16,1 % hlasů a 3 mandáty (místo přepočítaných 4)
TOP 09 + STAN: 16,0 % hlasů a 3 mandáty (místo přepočítaných 4)
ČSSD: 14,2 % hlasů a 3 mandáty (místo přepočítaných 4)
KSČM: 11,0 % hlasů a 2 mandáty (místo přepočítaných 3)
KDU-ČSL: 10,0 % hlasů a 2 mandáty (místo přepočítaných 3)
Ostatní: 8,2 % hlasů a 2 mandáty (za předpokladu, že by se „Ostatní“ na těchto zástupcích dohodli)
ODS: 7,7 % hlasů a 2 mandáty (stejně jako přepočítané)
Svobodní: 5,2 % hlasů a 1 mandát (stejně jako přepočítaný)
Piráti: 4,8 % hlasů a 1 mandáty (místo přepočítáním ztraceného ve prospěch silnějšího)
Zelení: 3,8 % hlasů a 1 mandát (místo přepočítáním ztraceného ve prospěch silnějšího)
Úsvit: 3,1 % hlasů a 1 mandát (místo přepočítáním ztraceného ve prospěch silnějšího)
Volební právo
Aktivní volební právo (právo volit) mají kromě občanů České republiky starších 18 let i občané ostatních členských zemí Evropské unie, pokud jsou v den voleb alespoň 45 dnů přihlášeni k trvalému či přechodnému pobytu v České republice. Obdobně pasivní volební právo (právo být volen) mají kromě českých občanů starších 21 let i další občané Evropské unie, pokud jsou v den voleb alespoň 45 dnů přihlášeni k trvalému či přechodnému pobytu v České republice.[8] Čeští občané, kteří nemohou volit v místě svého bydliště, si mohli do 8. května požádat o volební průkaz,[12] avšak volit české zástupce lze pouze na území Česka.[13] Zahraniční voliči, kteří mají zájem volit v České republice, se museli do 13. dubna zapsat na seznam voličů.[14]
Kontroverze kolem volebního práva
Český zákon o volbách do Evropského parlamentu neumožňuje volit české kandidáty mimo území ČR, přestože drtivá většina všech členských států to umožňuje (např. korespondenčně či na zastupitelském úřadě). Toto omezení považují někteří občané za zásah do základního práva, které garantuje Listina základních práv a svobod, a proto v petici založené v březnu 2014 požadují přípravu novely volebního zákona.[15]
Podle sociologa Jana Herzmanna zvolily všechny hlavní politické strany své lídry velmi dobře a strategicky, jde podle něj o výrazné a zajímavé osobnosti.[18] Podle politologů Tomáše Prouzy a Jakuba Jandy tyto výrazné osobnosti, stejně jako rekordní počet kandidujících stran, ukazují na zvýšený zájem českých politických stran o evropské dění. Podle politologa Ladislava Mrklase za tím však může být i jen zájem se zviditelnit a dobře zapůsobit před podzimními komunálními volbami. Janda a Mrklas také upozorňují na to, že „většina stran nemá pro evropská témata analytické zázemí a problematice potom nerozumí ani jejich členové – poslanci a senátoři.“[19]
Registrovaní kandidáti
Do voleb kandidovalo celkem 857 osob[16] v 38 uskupeních,[20] z 39 přihlášených subjektů[21] byla jedna strana Ministerstvem vnitra vyřazena.[20]
Poznámka: Strany a hnutí jsou v tabulce řazeny podle výsledků parlamentních voleb v roce 2013. Subjekty, které v nich samostatně či vůbec nekandidovaly, následují v abecedním pořadí. Kliknutím na záhlaví lze změnit řazení podle přiřazeného čísla či abecedy.
Profesor Jan Keller byl do čela kandidátky ČSSD zvolen 8. února Ústředním výkonným výborem strany s podporou 92 % hlasujících. Zbytek 23členné kandidátky byl zvolen většinou 63 % hlasů. Druhé a třetí místo obsadili toho času europoslanci Olga Sehnalová a Pavel Poc, čtvrtý byl pražský radní Miroslav Poche, pátý byl středočeský politik Zdeněk Seidl. Na šestém až devátém místě kandidátky byli soudobí europoslanci Richard Falbr, Zuzana Brzobohatá, Vojtěch Mynář a Libor Rouček.[22] Jako možný lídr kandidátky byl původně zvažován také Jiří Dienstbier.[23] Kandidátní listinu předložila ČSSD Ministerstvu vnitra 14. března[24] a to ji 4. dubna registrovalo do voleb.[25]
Lídrem hnutí ANO 2011 byl bývalý eurokomisař Pavel Telička, dvojkou bývalý zástupce státního tajemníka pro evropské záležitosti Petr Ježek, třetí na kandidátce byla diplomatka Dita Charanzová, čtvrtá byla prezidentka zlínského Rotary ClubuMartina Dlabajová a pátým byl bývalý velvyslanec v Brazílii Ivan Jančárek. Prvních osm jmen na kandidátce schválil výbor hnutí 21. února 2014.[26] Kandidátní listinu předložilo ANO Ministerstvu vnitra 17. března a to ji 4. dubna registrovalo do voleb.[27]
Za poslankyní Kateřinou Konečnou byli na druhém až čtvrtém místě kandidátky KSČM soudobí europoslanci Jiří Maštálka, Jaromír Kohlíček a Miloslav Ransdorf. Právě Miloslav Ransdorf byl přitom dlouho považován za favorita na pozici lídra. O kandidátní listině rozhodl ústřední výbor KSČM dne 22. února 2014.[28] V eurovolbách v roce 2009 byl za KSČM zvolen ještě také bývalý kosmonaut Vladimír Remek. V lednu 2014 se však stal velvyslancem v Rusku, takže svůj post obhajovat nebude.[29] Kandidátní listinu předložila KSČM Ministerstvu vnitra 12. března a to ji 4. dubna registrovalo do voleb.[30]
Lídrem koalice TOP 09 a hnutí Starostové a nezávislí byl bývalý viceguvernér České národní banky Luděk Niedermayer, dvojkou na kandidátce byl někdejší místopředseda ODS Jiří Pospíšil (oba nestraníci), na třetím místě byl Stanislav Polčák, poslanec a místopředseda hnutí Starostové a nezávislí. Kandidáty určilo vedení strany 17. února[31] a 20. února je schválil výkonný výbor. Dalšími jmény na kandidátce byli bývalý poslanec Bořivoj Šarapatka a senátor Jaromír Štětina,[32] který byl původně navržen výkonným výborem Starostů a nezávislých na lídra kandidátky. Sám Štětina se v lednu vyjádřil, že by za vhodného lídra považoval diplomata Marka Polacha. Předseda strany Karel Schwarzenberg dříve nabízel pozici lídra řediteli Člověka v tísniŠimonu Pánkovi, ten ji však odmítl.[33] Záměr kandidovat za TOP 09 v prosinci 2013 oznámil bývalý ministr práce a sociálních věcíJaromír Drábek, který i získal několik krajských nominací. Kvůli kandidatuře opustil funkci stranického místopředsedy. Jeho možnou kandidaturu podpořil také Miroslav Kalousek, ne však jako lídra kandidátky.[34] V únoru 2014 se však Drábek kandidatury vzdal, aby stranu nepoškodily další případné diskuse ohledně jeho ministerského působení, které bylo silně kritizováno.[35] Kandidátní listinu předložila koalice TOP 09 a STAN Ministerstvu vnitra 18. března a to ji 4. dubna registrovalo do voleb.[36]
Lídrem ODS byl europoslanec Jan Zahradil, který vedl kandidátku strany už v evropských volbách v roce 2004 i 2009. Jeho nominaci potvrdila výkonná rada ODS 24. února 2014. Kompletní kandidátka byla zveřejněna o den později.[37] Na druhém místě kandidátní listiny byl europoslanec Evžen Tošenovský a trojkou byla členka bankovní rady České národní banky Eva Zamrazilová. Na čtvrtém místě byl Oldřich Vlasák, dosavadní europoslanec Edvard Kožušník byl až desátý,[38] což nesl nelibě.[39] Europoslankyně Andrea Češková se svůj mandát z rodinných důvodů rozhodla neobhajovat[40], kandidaturu odmítla i poslankyně Miroslava Němcová.[37] Celkem neobhajovalo svůj mandát pět europoslanců ODS.[41] Kandidátní listinu předložila ODS Ministerstvu vnitra 17. března a to ji 4. dubna registrovalo do voleb.[42]
Lídryní hnutí Úsvit se v lednu 2014 stala advokátka Klára Samková,[43] což se setkalo s nevolí části voličů Úsvitu. Její pozici pak musel obhajovat předseda strany Tomio Okamura,[44] když opakovaně zdůrazňoval, že Samková nemá romský původ.[45] Zbytek kandidátky byl oznámen 20. března – na druhém místě byl prezident Asociace českých cestovních kanceláří a agenturRoman Škrabánek, trojkou byla advokátka Kateřina Radostová.[46] Původně se jako o možném lídrovi mluvilo o výtvarníkovi a spisovateli Jaroslavu Novákovi Večerníčkovi.[47] Kandidátní listinu předložil Úsvit Ministerstvu vnitra 18. března a to ji 4. dubna registrovalo do voleb.[48] Od 12. května Klára Samková na kandidátce hnutí Úsvit pro volby do Evropského parlamentu není. První trojice kandidátů tak byla Ing. Roman Škrabánek, JUDr. Mgr. Kateřina Radostová, prof. PaedDr. Jiří Luska CSc.[49]
Kandidátku lidovců vedl Pavel Svoboda a Michaela Šojdrová. Současní europoslanci Zuzana Roithová a Jan Březina své mandáty neobhajovali.[50] Na třetím místě byl publicista Tomáš Zdechovský a čtvrtý byl Eduard Hulicius z kanceláře europoslankyně Roithové (původně měl být na čtvrtém místě jihomoravský krajský zastupitel David Macek).[51] Nepotvrdily se spekulace, že Jan Březina hodlá kandidovat za konkurenční stranu TOP 09, bude se pouze podílet na její kampani.[47] Kandidátní listinu předložila KDU-ČSL Ministerstvu vnitra 14. března a to ji 4. dubna registrovalo do voleb.[52]
Lídrem Strany zelených byl její předseda Ondřej Liška, který úmysl kandidovat do Europarlamentu oznámil na lednovém sjezdu strany.[53] Na druhém místě byla právnička Michaela Suchardová. Na kandidátní listině zelených byli překvapivě[39] i tři lidé z Politického hnutí Změna, z nichž nejvýše byla na čtvrtém místě kandidátky náměstkyně hejtmana Libereckého krajeZuzana Kocumová. Na kandidátce se, u zelených tradičně, rovnoměrně střídali muži a ženy. Kandidátní listinu schválila Republiková rada strany dne 9. března,[54] 17. března ji Zelení předložili Ministerstvu vnitra a to ji 4. dubna registrovalo do voleb.[55]
Lídrem České pirátské strany byl ve vnitrostranických primárních volbách zvolen předseda Pirátů Ivan Bartoš. Na druhé místo kandidátky byl zvolen Marcel Kolaja, třetí na kandidátce byla Markéta Gregorová, čtvrtý Vojtěch Pikal a pátý Tomáš Tožička z Hnutí Zelených. Zbytek kandidátky byl zvolen koncem února.[56] Kandidátní listinu předložili Piráti Ministerstvu vnitra 28. února a to ji 4. dubna registrovalo do voleb.[57]
Lídrem Strany svobodných občanů byl její předseda Petr Mach, dvojkou je bývalý poslanec za ODS Jiří Payne (který vedl kandidátku Svobodných v evropských volbách o pět let dříve) a trojkou nově zvolený místopředseda strany Tomáš Pajonk. Na kandidátní listině bylo celkem 28 jmen, z toho 7 žen.[58] Kandidátka Svobodných byla sestavena na základě výsledků primárních voleb, ve kterých členové a příznivci strany volili prostřednictvím elektronického hlasování.[59] Kandidátní listiny měly být schváleny 15. února 2014 republikovým výborem Svobodných,[59] 17. března strana kandidátku předložila Ministerstvu vnitra a to ji 4. dubna registrovalo do voleb.[60]
Lídrem koalice byl předseda DSSS Tomáš Vandas, na druhém místě byl olympijský vítěz ve vzpírání Ota Zaremba.[61] Kandidátní listinu předložila koalice DSSS a SPE Ministerstvu vnitra 17. března a to ji 4. dubna registrovalo do voleb.[62]
Kandidátní listinu předložila Koruna Česká Ministerstvu vnitra 18. března a to ji 4. dubna registrovalo do voleb,[64] vyškrtlo z ní však jednoho kandidáta kvůli nesplnění podmínek kandidatury.[65]
Lídrem strany LEV 21 – Národní socialisté se stal bývalý premiér Jiří Paroubek, jak rozhodlo grémium strany 18. ledna 2013.[66] Druhým na kandidátce strany byl pak ekonom spolupracující se Světovou bankou Filip Drapák.[67] Kandidátní listinu předložili národní socialisté Ministerstvu vnitra 18. března a to ji 4. dubna registrovalo do voleb.[68]
Na třetím místě kandidátky byl podvodník a mystifikátor Lukáš Kohout, na pátém místě bývalý majitel Poldi KladnoVladimír Stehlík.[61] Kandidátní listinu předložil ANEO Ministerstvu vnitra 14. března a to ji 4. dubna registrovalo do voleb.[69]
Kandidátní listina hnutí OBČANÉ 2011 byla předložena Ministerstvu vnitra 18. března a to ji 4. dubna registrovalo do voleb,[72] vyškrtlo z ní však jednoho kandidáta kvůli nesplnění podmínek kandidatury.[73]
Kandidátní listina ABS byla předložena Ministerstvu vnitra 12. března a to ji 4. dubna registrovalo do voleb.[75]
36
Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Volby_do_Evropského_parlamentu_v_Česku_2014 Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
.jpg&veda=46623){kind=link}
_(cropped).jpg&veda=46623){kind=link}
.jpg&veda=46623){kind=link}
.jpg&veda=46623){kind=link}
_(cropped).jpg&veda=46623){kind=link}
.jpeg&veda=46623){kind=link}
_(cropped).jpg&veda=46623){kind=link}
