A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Páni z Vrtby (Vrtbové) | |
---|---|
Země | České království |
Mateřská dynastie | Hroznatovci |
Tituly | Říšská hrabata |
Zakladatel | Hroznata |
Rok založení | 13. století |
Vymření po meči | 1830 |
Poslední vládce | František Josef z Vrtby |
Větve rodu | Otická, konopišťská |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Páni z Vrtby či Vrtbové, případně z Vrtbů (německy von Wrtba nebo von Wrtby) je český panský, posléze hraběcí rod, jenž odvozuje svůj původ od blahoslaveného Hroznaty (asi 1160 – 1217), zakladatele premonstrátského kláštera v Teplé,[1] odtud pojmenování Hroznatovci.
Původ názvu
Vrtbové, neboli páni z Vrtby, byli českým panským a posléze hraběcím rodem.[2] Rod přijal své jméno po hradu Vrtba (též Vrtbo,[3] lidově Vrtva[4]) u dnešní obce Horní Bělá na Plzeňsku. Ten byl založen Sazemou (Sezimou)[3], jedním ze čtyř synů Sazemy z Krašovic, v letech 1313–1316. Tento první Sazema začal v roce 1316 užívat přídomku z Vrtby, a stal se tak zakladatelem pánů z Vrtby, rodového jména děděného až do vymření rodu v roce 1830.[5]
Podle Antonína Profouse mohlo jméno vzniknout zesílením slova vrť (= houžev, tedy provaz upletený ze zkroucených vláken) na vrtba. Z vrtby pak vzniká jméno Vrtba. Vlivem přípony „-va“ pak vzniká zlidovělé „Vrtva“.[4]
Dějiny rodu
Rod přijal jméno podle hradu Vrtba u Horní Bělé v okrese Plzeň-sever, který v letech 1313–1316[6] postavil Hroznatův potomek Sezima (1313–1344). Rod byl dlouhou dobu tak bezvýznamný, že se o něm nedochovaly téměř žádné zprávy.[7]
Roku 1584 byl Vrtbům potvrzen panský stav. Ve 14. až 16. století získali řadu statků v západních a středních Čechách, mimo jiné Klenovice, Nekmíř, Červený Hrádek a Vrchotovy Janovice.[1]
Největší vzestup zažil rod pánů z Vrtby v 17. a 18. století.[8] Počátkem 17. století se rod rozdělil na větev jindřichovskou (vymřela roku 1724) a hraběcí. Zakladatelem hraběcí větve byl Sezima z Vrtby († 1648), který zůstal během povstání českých stavů v letech 1618–1620 věrný Habsburkům, což mu v roce 1624 vyneslo hraběcí titul. Tehdy dal zbudovat zámek v Nuslích. Od roku 1638 byl nejvyšším zemským sudím a od roku 1644 nejvyšším komořím. Z konfiskací, jež následovaly po bitvě na Bílé hoře, výhodně nakoupil četné statky, především na Benešovsku a značně tak rozšířil rodový majetek. Měl čtyři syny.[9]
Jeho synové založili nové větve rodu: votickou (vymřela 1807) a konopišťskou.[1] Z této linie pocházel hrabě Jan Josef z Vrtby (1669–1734), jenž byl od roku 1705 apelačním prezidentem a od roku 1712 pak nejvyšším purkrabím. Byl to právě on, kdo nechal ke svému paláci na Malé Straně vybudovat barokní Vrtbovskou zahradu, jednu z nejznámějších zahrad v Praze. Roku 1694 založil Nuselský pivovar. V roce 1715 koupil panství Konopiště a roku 1723 obdržel pro sebe a svůj rod úřad dědičného pokladníka Království českého.
Další syn – Václav František hrabě z Vrtby zdědil Neznašov s tvrzí a dvorem, Všemyslice, Temelín, Albrechtice a Újezdec, byl hodnostářem rytířského řádu sv. Jana Jeruzalémského (maltézský řád). Zemřel bezdětný 6. března 1686. Neznašovské panství zdědil bratr Václava Františka, Ferdinand František Leopold hrabě z Vrtby, hejtman Vltavského kraje. Ten zemřel 20. března 1712 a dědicem se stal mladší syn František Arnošt († 11. dubna 1750). Dalším majitelem neznašovského panství byla dcera Františka Arnošta – Karolina, provdaná Chermontová. Po její smrti Neznašov zdědila její dcera Filipina, která se v roce 1764 provdala za Karla Bedřicha Schütze.[9][10]
Poslední potomek rodu František Josef z Vrtby ze starší konopišťské větve (1759 – 27. srpna 1830, Křimice, pohřben ve Vejprnicích), byl rytířem toskánského řádu svatého Štěpána, c. k. tajný rada, nejvyšší zemský maršálek a nejvyšší dědičný komoří[zdroj? Království českého. Jako spoluzakladatel Spolku na podporu umění hudebního v Čechách, ze kterého později v roce 1808 vznikla Pražská konzervatoř, ji podporoval až do své smrti. Jako neženatý a bezdětný odkázal c. k. komořímu a nejvyššímu vachmistrovi, knížeti Janu Nepomuku Karlovi z Lobkovic (1799–1878) veškerý majetek, mj. zámek Konopiště, Křimice, Týnec nad Sázavou, Nekmíř a Žinkovy.[1]
Význační členové rodu
- Sezima Jan z Vrtby (1578 – 6. března 1648) byl českým stoupencem katolictví. V roce 1622 koupil panství Votice u Benešova a v tamním kostele sv. Františka při františkánském klášteře vybudoval rodovou hrobku a na hlavní oltář kostela nechal umístit idealizovaný legendární obraz Hroznaty z Ovence, zakladatele rodu Vrtbů. 20. prosince 1624 byl ve Vídni císařským diplomem povýšen do hraběcího stavu v Českém království. Během své kariéry byl nejvyšším lenním soudcem, zemským hofmistrem, předsedou dvorní komory a od roku 1644 nejvyšším komorníkem Království českého. Byl majitelem panství Červený Hrádek, Kosova Hora a Vrchotovy Janovice na Sedlčansku a v letech 1627–1631 nechal v Praze na Malé Straně vybudovat Vrtbovský palác. Byl třikrát ženat. Jeho starší syn ze třetího manželství (Barborou Eusebií Bořitovou z Martinic), hrabě Jan František z Vrtby (1631–1678), byl zakladatelem starší konopišťské větve. Jeho mladší bratr, hrabě Ferdinand František z Vrtby (1636–1712), založil mladší votickou linii
- Ferdinand František z Vrtby (1636–1712), hejtman Vltavského kraje a Nového Města pražského, majitel panství Votice a Vrchotovy Janovice
- Jan Josef starší z Vrtby (1669 – 14. září 1737) vnuk Sezimy Jana z Vrtby, od roku 1715 usedlý na Konopišti, byl c. k. tajný rada, rytíř Řádu zlatého rouna, od roku 1725 dědičný nejvyšší pokladník Království českého, předseda apelační rady a v letech 1712–1734 nejvyšší purkrabí Pražského hradu. Díky papežskému dispensu se mohl oženit se svou neteří Zuzanou Antonií Heussenstammovou z Heissensteinu, dcerou Marie Františky z Vrtby. Svatba se konala na Bezdězu. Jan Josef nechal v Praze vybudovat slavnou Vrtbovskou zahradu.
- František Václav starší z Vrtby (1670 – 20. září 1750) byl komorníkem kurfiřta Karla Albrechta Bavorského a poté, co se stal císařem (Karel VII.), stal se Vrtba nejvyšším zemským soudcem. Byl dvakrát ženat, měl dva syny, usedlé mj. na Konopišti, a jednu dceru.
- František Josef z Vrtby ze starší konopišťské větve (1759 – 27. srpna 1830, Křimice), byl rytířem toskánského Řádu sv. Štěpána, c. k. tajným radou, nejvyšším zemským maršálkem a nejvyšší pokladník Království českého. Stál u zrodu Jednoty pro zvelebení hudby v Čechách („Verein zur Beförderung der Tonkunst in Böhmen“), ze kterého v roce 1808 vznikla Pražská konzervatoř, kterou také podporoval až do své smrti. Jako svobodný a bezdětný ustanovil c. k. komorníka a nejvyššího vachmistra knížete Jana Karla z Lobkovic (1799–1878) dědicem svých panství Konopiště, Křimice, Týnec nad Sázavou, Nekmíř a Žinkovy. Zemřel na Křimicích a byl pochován ve vejprnickém kostele sv. Vojtěcha.
Erb
Ve žlutém štítu měli tři černé jelení parohy, který je shodný se znakem tepelského kláštera. Stejný erb nosili i páni z Gutštejna.
Příbuzenstvo
Spojili se s Kolovraty, Klenovskými z Klenové, pány ze Rzavého, z Říčan či z Kopidlna.
Odkazy
Reference
- ↑ a b c d Kolektiv Encyklopedie českých dějin. 1. vyd. Praha: Reader’s Digest Výběr, 2008. 520 s. ISBN 978-80-86880-65-5
- ↑ z Vrtby . CoJeCo, 2000-03-14, rev. 2007-07-25 . Dostupné online.
- ↑ a b Historie obce . Horní Bělá: Obec Horní Bělá, rev. 2010-09-16 . Dostupné online.[nedostupný zdroj
- ↑ a b PROFOUS, Antonín; SVOBODA, Jan. Místní jména v Čechách. 4. S – Ž. Praha: Nakladatelství československé akademie věd, 1957. 864 s.
- ↑ Vrtba . Hrady.cz, 2011-11-11 . Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-02-03.
- ↑ www.hrady.cz
- ↑ www.zirovnice.cz
- ↑ Malá československá encyklopedie. VI. svazek Š – Ž. 1. vyd. Praha: Encyklopedický institut ČSAV 1987 s. 928.
- ↑ a b Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Karel Tříska a kolektiv. Svazek (V) Jižní Čechy. Praha: Svoboda, 1986. Heslo Neznašov, s. 136.
- ↑ BARTUŠKA, Jan. Temelín v proměnách času. : , 2020. ISBN 978-80-270-8411-1. S. 35.
Literatura
- HALADA, Jan. Lexikon české šlechty. Praha: AKROPOLIS, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola z Vrtby, s. 179–180.
- Ottův slovník naučný, heslo z Vrtby. Sv. 26, str. 1057. Dostupné online.
Související články
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Páni z Vrtby na Wikimedia Commons
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk