František Křižík (8. července 1847, Plánice – 22. ledna 1941, Stádlec u Tábora) byl významný český technik, průmyslník a vynálezce na přelomu 19. a 20. století, který se věnoval převážně elektrotechnice.

Jeho nejznámějším vynálezem byla oblouková lampa se samočinnou regulací s níž dosáhl mimořádného úspěchu – v roce 1881 za ni na pařížské výstavě (kde konkurovala Edisonově žárovce) získal zlatou medaili. V roce 1891 představil v Praze v rámci Jubilejní zemské výstavy fenomenální světelnou fontánu a také první pražskou elektrickou tramvaj, díky níž získal i kontrakt na tramvajovou dráhu z Karlína do Vysočan.

Zdokonalil železniční signalizaci, podílel se významnou měrou na veřejném osvětlení v českých městech a na dodávkách výbavy do 130 elektráren. V roce 1903 vybudoval první elektrickou železnici v Rakousku–Uhersku vedoucí z Tábora do Bechyně.

I přes úspěchy a popularitu se v roce 1917 dostal do platební neschopnosti a banka provedla exekuci jeho podniku. Poté se Křižík stáhnul do ústraní, kde zůstal až do smrti. Je pohřben na pražském Slavíně.