pravidla:

     závazná

     doporučení

     v hlasování

     navrhovaná

     neschválená

Doporučení

Text této stránky je doporučení české Wikipedie. Vysvětluje standardy, s nimiž většina wikipedistů v principu souhlasí a které je vhodné dodržovat. Přesto není závazným pravidlem. Nebojte se stránku editovat, je-li potřeba, ale větší změny raději předem navrhněte v diskusi a oznamte je též Pod lípou.

---

Ženská příjmení se v češtině obvykle přechylují, existují však i výjimky z tohoto pravidla. Kdy a jak se přechýlená příjmení tvoří, popisuje například Internetová jazyková příručka Ústavu pro jazyk český v kapitole Přechylování příjmení ve veřejné komunikaci a v textech z ní odkazovaných.

Doporučený postup při používání cizích ženských příjmení na Wikipedii:

1. Přechylovat ženská příjmení by se obecně mělo, pokud to nejde proti zřetelně nejrozšířenějšímu použití nebo vyslovenému přání nositelky (měla by ale být sama obeznámena s problematikou přechylování).
2. Článek o cizince by měl být dostupný pod oběma verzemi (tedy Wang i Wangová) pomocí přesměrování.
3. Článek musí v úvodu obsahovat i původní příjmení, které nositelka sama používá, ať už doma, nebo ve světě (vizte příslušnou ŽoK).
4. Přechylovat by se mělo z původního mužského příjmení. Tedy pokud je ženské příjmení v originálu již přechýlené, je vhodné vyhledat mužské příjmení a to přechýlit. Jinak je lepší nepřechylovat, a to zejména pokud jde o islandská patronymická a matronymická příjmení (vizte příslušnou ŽoK).
5. Přechylujte podle zavedených pravidel (např. při přechylování ruských příjmení).
6. Nepřechylujte tam, kde to stanovuje matriční zákon.
7. Při přechylování se řiďte rozumem.

Od ÚJČ AV ČR jsme 28. listopadu 2006 obdrželi následující dopis, který problematiku jak stručně vysvětluje, tak podává doporučení, jak k přechylování příjmení přistupovat. (Zde patří díky wikipedistovi Josefcovi.)

Vážení a milí wikipedisté,

přechylování v běžné komunikaci není povinné v tom smyslu, že by bylo nařízeno zákonem, vyhláškou či předpisem. Je pro češtinu zcela přirozené, vychází z jejích strukturních vlastností – z toho, že různé gramatické významy slov vyjadřujeme pomocí koncovek. V každé mluvnici a jazykové příručce se s ním počítá jako s přirozenou a nezbytnou součástí gramatického systému. Účelem přechylování je smysluplné dorozumění, snaha vyhnout se nepřirozeným větám typu "Seleš porazila Suk 3:1". Přechylováním předcházíme nedorozumění a významovým nejasnostem (např. "Smith se dívá do dáli" - muž?, žena?; "pro Smith je toto řešení nepřijatelné" - muž?, žena?, Smith - jméno osoby? jméno firmy?; Stone navštívila Roberts – kdo koho navštívil?). Věta Susan Sontag navštívila Shirley Temple" může znamenat "Sontagová navštívila Templovou", ale i "Sontagovou navštívila Templová". Nepoznáme, co je podmět a co předmět, tedy kdo koho navštívil. Jistě není třeba zdůrazňovat, že kulturní úroveň takového vyjádření výrazně klesá. Český slovosled není natolik gramatikalizovaný, aby mohl bez pomoci koncovek signalizovat větněčlenské vztahy. Jak je z příkladů evidentní, nepřechýlené příjmení nelze skloňovat a nepoznáme z něj rod pojmenované osoby.

Existují ovšem v češtině příjmení, která dle tradice obvykle nepřechylujeme (např. Edith Piaf), ale u takových je obvykle nedorozuměním zabráněno jedinečností a známostí nositelky. V případě herečky Katharine Hepburnové jméno tradičně přechylujeme a není důvod to měnit. Stejně bychom doporučovali postupovat i u jiných ženských jmen. Tam, kde je to možné, dáváme rozhodně přednost přechýlené podobě.

Konkrétních případů, které vyžadují specifické zacházení, je samozřejmě víc. Jednak jsou to i další případy tradičního řešení konkrétního jména v češtině (např. Gina Lollobrigida, nikoli Lollobrigidová), původ jména (nepřechýlená zůstávají např. některá orientální jména a v některých specifických případech i jména, která mají přechýlenou podobu už ve výchozím jazyce) a chápání jména jako obchodní značky (např. jména některých spisovatelek na obálkách knih; ale například zcela se vžilo přechýlené příjmení spisovatelky Rowlingové). V neposlední řadě je třeba respektovat i rodinnou tradici (paní Šerých, nebo paní Šerýchová), a osobní přání nositelky jména, zejména pokud jde o osobu veřejně známou.

Kromě uvedených tradičních a racionálních hledisek hraje roli ještě heslovitý charakter textu. Proto najde-li uživatel v nějaké encyklopedii např. heslo "Tena Elefteriadu", tedy tradičně nepřechýlené jméno, navíc bez začlenění do větného kontextu a s výkladem dejme tomu "česká zpěvačka řeckého původu", odpadají důvody pro přechýlení uvedené výše. V encyklopediích je namístě, aby se uživatelům dostalo informace o původní podobě nositelova (resp. nositelčina) jména.

Dotazy na odvozování ženských příjmení patří v jazykové poradně k častým. Proto jsme na naši webovou stránku umístili stručné heslo "přechylování". V tomto hesle zdůrazňujeme rozdíl mezi přechylováním v běžné komunikaci a v oficiálních dokumentech právní povahy; důležitý je zákon o matrikách, jménu a příjmení, nově upravující přechylování příjmení v určitých speciálních případech.

Pro řešení konkrétních případů můžeme doporučit velmi podrobnou knihu M. Knappové Naše a cizí příjmení v současné češtině, TAX AZ KORT, Liberec 2002, pro stručnou informaci též článek téže autorky K jazykovým a právním aspektům přechylování příjmení v češtině, NŘ 86, 2003, s. 113–119, příp. poučení v mluvnicích, např. v Příruční mluvnici češtiny, Nakl. Lidové noviny, Praha 1995.

S pozdravem

Ludmila Uhlířová
Ústav pro jazyk český AV ČR
oddělení jazykové kultury – jazyková poradna

Přechylování ženských příjmení bylo na české Wikipedii častým tématem sporů a komunita wikipedistů není v této otázce zajedno. Rozsáhlá diskuse proběhla v roce 2006 na stránce Wikipedie:Průzkum názorů na přechylování jmen. Kromě toho wikipedisté Zirland, Wikimol a Li-sung provedli samostatné rešerše denního tisku a výsledky zveřejnili na stránkách Wikipedista:Zirland/Přechylování, Wikipedista:Wikimol/Přechylování a Wikipedista:Li-sung/Průzkum. Jejich výsledkem ve zkratce je, že až na výjimky se cizí ženská příjmení v češtině přechylují. Aby se zajistil jednotnější přístup k otázkám přechylování na Wikipedii, vzniklo doporučení uvedené výše.

• »Mary Pickford«, Naše řeč, 1/1929, s. 8-13, autor: E.
• Miloslava Knappová: Přechylování příjmení jako problém kodifikační a legislativní (návrh doplňkové kodifikační úpravy), Naše řeč, 1/1992, s. 12-21
• Miloslava Knappová: K jazykovým a právním aspektům přechylování příjmení v češtině, Naše řeč, 3/2003, s. 113-119
• Z dopisů jazykové poradně, Naše řeč 3/2003, s. 167-168, stanovisko ÚJČ k dotazu ministerstva vnitra, zda ponechat na vůli nositelky příjmení nebo jejích zákonných zástupců, aby zvolili formu příjmení, kterou bude užívat, bez ohledu na její státní občanství, příslušnost k národnostní menšině, jde-li o státní občanku České republiky, či skutečnost, zda se bude zdržovat na území České republiky či v cizině. ÚJČ doporučil matriční zápis přechýlené/nepřechýlené podoby příjmení (tj. typ Schmidtová/Schmidt) do osobních dokladů všeho druhu.
• Přechylování příjmení (Stone – Stoneová) (obecné zdůvodnění a zásady), Internetová jazyková příručka Ústavu pro jazyk český AV ČR, 2008–2016, provozuje Centrum zpracování přirozeného jazyka FI MU
  • Přechylování příjmení, která mají formu podstatného jména a ve výslovnosti jsou zakončena na souhlásku (typ Novák – Nováková)
  • Přechylování příjmení, která mají formu podstatného jména a ve výslovnosti jsou zakončena na samohlásku (typ Svoboda – Svobodová)
  • Přechylování příjmení, která mají formu přídavného jména (typ Zelený – Zelená), zahrnuje též příjmení ve formě přídavného jména přivlastňovacího
  • Přechylování víceslovných příjmení
  • Přechylování ženských příjmení pocházejících z jazyků, které mají vlastní přechylovací prostředky