Třída Erzherzog Karl

Třída Erzherzog Karl
	SMS Erzherzog Friedrich
Obecné informace
Uživatel	Rakousko-uherské námořnictvo
Typ	predreadnought
Lodě	3
Osud	vyřazeny
Předchůdce	třída Habsburg
Nástupce	třída Radetzky
Technické údaje
Výtlak	11 413 t (plný)
Délka	124,35 m
Šířka	21,78 m
Ponor	7,51 m
Pohon	12 kotlů; 2 parní stroje s trojnásobnou expanzí
Rychlost	20 uzlů
Dosah	4000 nám. mil při 10 uzlech
Posádka	37 důstojníků; 703 námořníků
Výzbroj	4× 240 mm L/40 K/01 Škoda (2×2); 12× 190 mm/42 Škoda (12×1); 12× 66 mm/50 Škoda (12×1); 4× 47 mm/44 SFK Škoda (4×1); 2× 47 mm/33 SFK Škoda (2×1); 4× 37 mm/43 Vickers (4×1); 4× 8mm kulomet (4×1); 2× 450mm torpédomet (2×1)
Pancíř	až 210mm boky; 170mm kasematy; 240mm hlavní věže; 150mm sekundární věže; 220mm velitelská věž; 55mm paluba

Třída Erzherzog Karl byla třída predreadnoughtů Rakousko-uherského námořnictva, které bojovaly v první světové válce. Celkem byly postaveny tři jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1906–1918. Účastnily se první světové války. Po válce byly předány vítězným mocnostem a sešrotovány.

Stavba

Na počátku první dekády 20. století byl konstruktér Siegfried Popper pověřen vývojem nové třídy Rakousko-uherských bitevních lodí, které by se staly protiváhou italské třídy Regina Margherita. Mezi hlavními požadavky byla instalace sekundární výzbroje překonávající italský protějšek, přičemž silnější bylo i jejich pancéřování. Vzniklá plavidla představovala do té doby největší Rakousko-uherské válečné lodě. Svým výtlakem přesto za ostatními bitevními plavidly své doby zaostávala. Popper totiž jako vždy musel hledat kompromis vynucený nedostatkem financí.^[1] Celkem byly objednány tři jednotky této třídy, pojmenované Erzherzog Karl, Erzherzog Ferdinand Max a Erzherzog Friedrich. Jejich stavba proběhla v letech 1902–1907 v loděnici Stabilimento Tecnico Triestino (STT) v Terstu.^[1]

Jednotky třídy Erzherzog Karl:

Jméno	Založení kýlu	Spuštěna	Vstup do služby	Stav
SMS Erzherzog Karl	24. července 1902	1903	17. června 1906	Roku 1920 ji získala Francie, sešrotována.
SMS Erzherzog Friedrich	4. října 1902	1904	31. ledna 1907	Roku 1920 ji získala Francie, sešrotována.
SMS Erzherzog Ferdinand Max	9. března 1904	1905	21. prosince 1907	Roku 1920 ji získala Velká Británie, sešrotována.

Konstrukce

Hlavní výzbroj představovaly čtyři 24cm kanóny Škoda L/40 K1 (licenční verze kanónů Krupp) umístěné ve dvoudělových věžích na přídi a na zádi. Proti 305mm kanónům italské třídy Regina Margherita byly slabší, na druhé straně jich byl dvojnásobný počet. Sekundární výzbroj představovalo dvanáct 19cm kanónů Škoda L42, z nichž čtyři byly umístěny v jednodělových věžích a osm v jednopatrové kasematě. Lehkou výzbroj tvořilo dvanáct 7cm kanónů Škoda L/50 (skutečná ráže byla 66 mm), čtyři rychlopalné 47mm kanóny Škoda L/44, dva rychlopalné 47mm kanóny Škoda L/33, čtyři 37mm kanóny Vickers a čtyři 8mm kulomety Schwarzlose. Plavidla dále nesla dva 450mm torpédomety.^[2]

Trup byl rozdělen do 15 vodotěsných úseků. Pancéřování dodaly Vítkovické železárny. Hlavní pancéřový pás na bocích trupu měl sílu 50–210 mm a kasematy 170 mm. Hlavní dělové věže chránil 240mm pancíř, sekundární věže 150mm pancíř a velitelskou věž 220mm pancíř. Důležité vnitřní prostory chránila 55mm pancéřová paluba.^[3]

Pohonný systém tvořily dva čtyřválcové parní stroje s trojnásobnou expanzí o výkonu 13 530 hp. Páru jim dodávalo dvanáct kotlů Yarrow, rozdělených do tří kotelen. Parní stroje roztáčely dva trojlisté lodní šrouby o průměru 5 metrů. Nejvyšší rychlost dosahovala 20 uzlů. Neseno bylo 1565 tun uhlí. Dosah byl 4000 námořních mil při rychlosti 10 uzlů.^[3]

Služba

Za první světové války sloužila tato již ne zcela moderní plavidla především k ostřelování pozemních cílů. Všechny tři lodě se účastnily útoku na italské pobřeží, ke kterému došlo 24. května 1915, tedy den po vstupu Itálie do války. Ostřelovaly přístav Ancona.^[4] V únoru 1918 byly všechny tři lodě odeslány z Puly na jih, aby se zapojily do potlačení vzpoury v Boce Kotorské.^[5]

V červnu 1918 všechny tři jednotky vypluly ze základny v Boce Kotorské, aby se zapojily do plánovaného velkého nájezdu Rakousko-uherského námořnictva na spojeneckou blokádu Otrantského průlivu, která držela jejich lodě a především ponorky uzavřené v Jaderském moři. Operace byla zrušena po potopení bitevní lodě SMS Szent István italskými torpédovými čluny MAS.^[6]

Po prohrané válce získala Erzherzog Ferdinand Max v rámci reparací Velká Británie, přičemž Erzherzog Karl a Erzherzog Friedrich připadly Francii. Zastralá plavidla jejich nový vlastníci nechali sešrotovat.^[7]

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b RYAN, Noppen. Austro-Hungarian Battleships 1914–1918. Oxford: Osprey, 2012. S. 13. (anglicky)
↑ Ryan, 2012, s. 14.
↑ ^a ^b Ryan, 2012, s. 16.
↑ Ryan, 2012, s. 34.
↑ Ryan, 2012, s. 41.
↑ Ryan, 2012, s. 38.
↑ Ryan, 2012, s. 45.

Literatura

HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. 28-029-88.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Erzherzog Karl na Wikimedia Commons
Námořnictvo - bitevní lodě třídy ERZHERZOG KARL . Palba.cz, 2009-04-09 . Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-04-13.

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Třída_Erzherzog_Karl
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

[osp13-1] RYAN, Noppen. Austro-Hungarian Battleships 1914–1918. Oxford: Osprey, 2012. S. 13. (anglicky)

[osp14-2] Ryan, 2012, s. 14.

[osp16-3] Ryan, 2012, s. 16.

[osp34-4] Ryan, 2012, s. 34.

[osp41-5] Ryan, 2012, s. 41.

[osp38-6] Ryan, 2012, s. 38.

[osp45-7] Ryan, 2012, s. 45.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

Rakousko-uherské bitevní lodě třídy Erzherzog Karl

Erzherzog Karl • Erzherzog Ferdinand Max • Erzherzog Friedrich

Předchůdce: třída Habsburg • Nástupce: třída Radetzky

Seznam válečných lodí Rakousko-uherského námořnictva