Callisto - Biblioteka.sk

Upozornenie: Prezeranie týchto stránok je určené len pre návštevníkov nad 18 rokov!
Zásady ochrany osobných údajov.
Používaním tohto webu súhlasíte s uchovávaním cookies, ktoré slúžia na poskytovanie služieb, nastavenie reklám a analýzu návštevnosti. OK, súhlasím


Panta Rhei Doprava Zadarmo
...
...


A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9

Callisto
 ...
Callisto
Callisto na snímku sondy Galileo
Callisto na snímku sondy Galileo
Identifikátory
Typměsíc
OznačeníJupiter IV
Objeveno
Datum7. ledna 1610 (Galileo)[1]
ObjevitelGalileo Galilei
Simon Marius
Elementy dráhy
(Ekvinokcium J2000,0)
Velká poloosa1 882 700[2] km
Výstřednost0,007 4[2]
Periapsida1 869 000 km
Apoapsida1 897 000 km[pozn. 1]
Perioda (oběžná doba)16,689 018 4[2] d
Orbitální rychlost 
- průměrná8,204 km/s
Sklon dráhy 
- ke slunečnímu rovníku0,192°
Mateřská hvězdaJupiter
Fyzikální charakteristiky
Rovníkový průměr4820,6 ± 1,5[3] km
(0,378 Země)
Povrch7,30×107[pozn. 2] km²
(0,143 Země)
Objem7,30×1010[pozn. 3] km³
(0,0541 Země)
Hmotnost1,075 938 ± 0,000 137×1023[3] kg
(0,018 Země)
Průměrná hustota1,834 4 ± 0,003 4[3] g/cm³
Gravitace na rovníku1,235[pozn. 4] m/s²
(0,126 G)
Úniková rychlost2,440[pozn. 5] km/s
Sklon rotační osy0[3]°
Albedo0,22 (geometrické)[4]
Povrchová teplota 
- minimální80[4] K
- průměrná134 K
- maximální165 ± 5 K

Callisto, též Jupiter IV, je měsíc Jupiteru. Náleží k tzv. Galileovým měsícům, objevil ho Galileo Galilei v roce 1610.[1] Callisto je druhým největším z Jupiterových měsíců a třetím největším měsícem ve sluneční soustavě po Jupiterově Ganymedu a Saturnově Titanu. Callisto má průměr 4 820 km, takže dosahuje přibližně 99 % velikosti planety Merkur, ale pouze asi třetiny jeho hmotnosti. Obíhá jako čtvrtý nejvzdálenější měsíc z Galileových měsíců se střední vzdáleností asi 1 880 000 km.[2] Oproti Io, Europě a Ganymedu se nepodílí na orbitální rezonanci zmiňovaných měsíců a slapové působení Jupitera je už tak slabé, že nezpůsobuje významný ohřev měsíce.[5] Měsíc má s Jupiterem vázanou rotaci, takže neustále směřuje k planetě stejnou stranou. Jelikož obíhá daleko od Jupiteru, je jeho povrch méně ovlivňován působením jeho magnetosféry než v případě vnitřních měsíců.[6]

Těleso je tvořeno horninami a ledem v přibližně stejném množství. Průměrná hustota měsíce dosahuje 1,83 g/cm3. Spektroskopická měření naznačují, že se na povrchu nachází vodní led, oxid uhličitý, křemičitany a organické látky. Jeho kůra je silná až 150 km. Pod ledovou kůrou měsíce se nachází v hloubce okolo 100 km zřejmě relativně mělký oceán slané vody a pod ním již jen nediferencované či jen částečně diferencované jádro složené z křemičitanů.[7][8]

Povrch Callisto je silně rozryt impaktními krátery a je tudíž velice starý. Nevykazuje žádné stopy podpovrchových procesů jako je desková tektonika či vulkanismus a tak se předpokládá, že jeho povrch byl zcela zformován pouze dopady jiných těles.[9] Výrazné povrchové útvary tvoří četné prstencové struktury, impaktní krátery různých tvarů a pásy sekundárních kráterů a jizev, hřebenů a uloženin.[9] Při pohledu na měsíc z menší vzdálenosti je rozeznatelný členitý povrch tvořený malými světlými zmrzlými depozity nacházejícími se na vrcholcích vyvýšenin. Tyto vyvýšeniny jsou obklopeny hladkou vrstvou tmavého materiálu.[4] Předpokládá se, že je to výsledek degradace malých útvarů vlivem sublimace, což podporuje absence malých impaktních kráterů a přítomnost množství malých pahorků, které pravděpodobně představují jejich zbytky.[10] Absolutní stáří povrchu není známo.

Kolem Callisto se nachází velice slabá atmosféra tvořená oxidem uhličitým[11] a pravděpodobně také molekulárním kyslíkem[12] a nad ní pak poměrně intenzivní ionosféra.[13] Předpokládá se, že měsíc vznikl pomalou akrecí z disku prachu a plynu, který obklopoval Jupiter po jeho vzniku.[14] Protože akrece probíhala pomalu a rovněž slapové ohřívání bylo velmi malé, neměl Callisto dostatek tepla, aby mohla proběhnout jeho vnitřní diferenciace. Pomalá konvekce uvnitř Callisto, která započala krátce po vzniku měsíce, vedla k částečné diferenciaci a pravděpodobně i ke zformování podpovrchového oceánu v hloubce okolo 100–150 km a malého kamenitého jádra.[15]

Pravděpodobná přítomnost podpovrchového oceánu nechává otevřenou možnost, že by Callisto mohl hostit potenciální mimozemský život. Nicméně podmínky pro jeho vznik jsou méně přívětivé než v případě sousední Europy.[16] Měsíc zkoumaly sondy Pioneer 10, Pioneer 11, Galileo a Cassini. Kvůli nízké míře radiace na povrchu měsíce se dlouho uvažovalo o Callisto jako o nejvhodnějším místě pro případnou lidskou základnu pro výzkum Jupiterovy soustavy.[17] Teplota na jeho povrchu se pohybuje od -190 °C do −130 °C.

Objevení a pojmenování

Callisto byl objeven Galileem v lednu 1610 společně s dalšími třemi měsíci Jupiteru: Ganymedem, Io a Europou.[1] Pojmenován byl dle řecké mytologie po jedné z nespočtu milenek Dia Kallistó (Καλλιστώ), což byla nymfa spojovaná s bohyní lovu Artemis.[18] Jméno navrhl Simon Marius,[19] který byl s Galileem ve sporu ohledně připsání prvenství v objevení měsíců. Marius připsal nápad Johnanu Keplerovi.[18] Nicméně se pojmenování Callisto pro měsíc po dlouhou dobu neujalo a měsíc byl označován jako „Jupiter IV“ či „čtvrtý měsíc Jupiteru“ značící jeho pořadí od Jupiteru, jméno se zase začalo používat až v polovině 20. století, kdy bylo objeveno velké množství dalších měsíců.[20]

Oběžná dráha a rotace

Callisto (dole vlevo), Jupiter (vpravo nahoře) a Europa (vlevo dole pod Velkou rudou skvrnou), snímek pořídila sonda Cassini.

Callisto je nejvzdálenější měsíc ze čtyř Galileových měsíců obíhajících kolem Jupiteru. Jupiter obíhá přibližně ve vzdálenosti 1 880 000 km (odpovídá 26,3 poloměrům Jupiteru),[2] což je značně více než u třetího Galileova měsíce Ganymedu, který obíhá ve vzdálenosti 1 070 000 km. Důsledkem této vzdálenosti je to, že se Callisto nepodílí na orbitální rezonanci se třemi dalšími Galileovými měsíci a pravděpodobně se na ní nepodílel ani dříve.[5]

Jako u většiny dalších pravidelných planetárních měsíců je i rotace Callisto vázaná.[3] Délka dne je tak na povrchu Callisto stejně dlouhá jako doba oběhu, tedy přibližně 16,7 pozemského dne. Jeho oběžná dráha je mírně excentrická a ukloněná k Jupiterovu rovníku s orbitální excentricitou a inklinací měnící se kvazi-periodicky vlivem slunečních a planetárních gravitačních perturbací v řádu století. Rozsah změn je mezi 0,0072–0,0076 respektive 0,20–0,60°.[5] Tyto orbitální variace způsobuji sklony v rotační ose (úhel mezi rotační a oběžnou osou) mezi 0,4 až 1,6°.[21]

Dynamická izolace Callisto znamená, že měsíc nebyl nikdy znatelně zahřát slapovým teplem, což mělo důležité důsledky pro jeho vnitřní stavbu a evoluci.[22] Jeho vzdálenost od Jupiteru taktéž znamená, že tok nabitých částic z planetární magnetosféry na měsíční povrch je relativně nízký, až 300 krát méně než je tomu například u Europy. Proto, na rozdíl od dalších Galileových měsíců, mělo ozáření nabitými částicemi relativně malý vliv na povrch Callisto.[6] Hladina radiace na povrchu měsíce odpovídá přibližně 0,01 rem (0,1 mSv) za den.[23]

Fyzikální charakteristika

Složení

Spektrum blízké infračervenému světlu tmavých krátery posetých plání (červený) naznačuje relativně nízkou přítomnost vody (mezi 1 až 2 mikrony) a více horninového materiálu než v impaktních nížinách (Asgard struktura, modrá).

Průměrná hustota Callisto, 1,83 g/cm3,[3] naznačuje složení z kamenného materiálu a vodního ledu v přibližně stejném množství s menším zastoupením nestálých ledů jako například čpavek.[7] Hmotnostní zastoupení ledů se pohybuje mezi 49 až 55 %.[7][15] Přesné složení horninového pláště není známo, ale je podobné složení chondritů typu L či LL, které se od chondritů typu H liší především menším zastoupením železa, vyskytujícím se převážně ve formě oxidů a jen v malé míře ve formě železa metalického. V případě Callisto je hmotnostní poměr železa vůči křemičitanům 0,9 ku 1,3, u Slunce je tento poměr 1:8.[7]

Povrchové albedo Callisto je okolo 20 %.[4] Složení jeho povrchu je pravděpodobně velmi podobné jeho celkovému složení. Infračervená spektroskopie odhalila přítomnost absorpčních čar vodního ledu na vlnových délkách 1,04, 1,25, 1,5, 2,0 a 3,0 mikrometru.[4] Vodní led se zdá být na povrchu Callisto všudypřítomným, s celkovým podílem asi 25–50 %.[8] Analýza snímků v infračerveném a ultrafialovém spektru získaných sondou Galileo a pozorování provedená ze Země odhalila také různé neledové materiály: hořčíkové a železité ložisko hydratovaných křemičitanů,[4] oxid uhličitý,[24] oxid siřičitý[25] a možná amoniak a různé organické sloučeniny.[4][8] Spektrální data ukazují, že měsíční povrch je v malém měřítku extrémně různorodý. Malé kousky ledu z čisté vody jsou smíšeny s kousky směsi ledu a kamení, na které navazují tmavé oblasti složené z neledového materiálu.[4][9]

Povrch měsíce je asymetrický; strana přivrácená k Jupiteru je tmavší než strana odvrácená. U všech ostatních Galileových měsíců je situace obrácená, tedy přivrácená strana je světlejší než odvrácená.[4] Zdá se, že odvrácená strana Callisto je obohacena oxidem uhličitým, kdežto přivrácená strana obsahuje více oxidu siřičitého.[26] Mnoho čerstvých impaktních kráterů na povrchu taktéž ukazuje známky toho, že jsou obohaceny oxidem uhličitým.[26] Celkově se odhaduje, že chemické složení povrchu, hlavně tmavých oblastí, by mohlo být podobné složení asteroidů typu D,[9] jejichž povrch je tvořen uhlíkatým materiálem.

Stavba

Model Callistovo vnitřní struktury ukazuje povrchovou ledovou vrstvu, pravděpodobně vrstvu tekuté vody a ledovo-kamennou vnitřní stavbu.

Povrch Callisto posetý krátery leží na studené, ztuhlé a ledové litosféře, jejíž mocnost je mezi 80 až 150 km.[7][15] Pravděpodobný slaný oceán se nachází mezi 50 až 200 km hluboko pod povrchovou kůrou,[7][15] jak naznačují studie magnetického pole okolo Jupiteru a jeho měsíců.[27][28] Zjistilo se, že Callisto reaguje na proměnné magnetické pole Jupiteru jako ideálně vodivá koule; to znamená, že pole nemůže proniknout dovnitř měsíce, což nabízí možnost přítomnosti vrstvy tvořené vysoce vodivou tekutinou o tloušťce nejméně 10 km.[28] Existence oceánu se jeví více pravděpodobná, pokud voda obsahuje malé množství čpavku či jiné nemrznoucí směsi a to v zastoupení minimálně 5 hmotnostních procent.[15] V tomto případě by oceán mohl být 250 až 300 km hluboký.[7] Pokud by na měsíci oceán neexistoval, ledová kůra by byla pravděpodobně tlustší a dosahovala by mocnosti okolo 300 km.

Pod litosférou a případným oceánem není vnitřní stavba Callisto zcela jednotvárná, ale ani výrazně rozdílná. Údaje pořízené sondou Galileo[3] (zvláště bezrozměrný moment setrvačnosti[pozn. 6] – 0.3549 ± 0.0042 – určený během těsných průletů kolem měsíce) naznačují, že vnitřek měsíce je tvořen stlačenými horninami a směsí ledů s narůstajícím obsahem hornin se zvyšující se hloubkou způsobeným částečným usazováním jednotlivých složek.[7][29] Jinými slovy, Callisto je jen částečně diferenciovaný. Hustota a moment setrvačnosti jsou ve shodě s existencí malého silikátového jádra uprostřed měsíce. Poloměr takového jádra by nemohl překročit 600 km a jeho hustota by ležela mezi 3,1–3,6 g/cm3.[3][7]

Povrchové útvary

Související informace naleznete také v článku Seznam útvarů na Callisto.
Snímek sondy Galileo ukazuje krátery posetou planinu pro ilustraci hladkého povrchu měsíce

Prastarý povrch Callisto je jedním z krátery nejvíce posetých povrchů ve sluneční soustavě.[30] Ve skutečnosti četnost impaktních kráterů na povrchu je blízko nasycení, vznik nového kráteru by vedl k tomu, že starší kráter by byl erodován. Morfologie povrchu je poměrně snadná, jelikož se na povrchu nenacházejí žádné hory, sopky a ani tektonické útvary vzniklé endogenními pochody uvnitř měsíce.[31] Impaktní krátery a několik prstencových struktur společně s doprovodnými trhlinami, srázy a usazeným materiálem tvoří jediné velké útvary, které se na povrchu nacházejí.[9][31]

Povrch Callisto se dá rozdělit na několik geologicky rozdílných jednotek: pláně poseté impaktními krátery, světlé pláně, jasné a tmavé hladké pláně a množství jednotek spojených s několika jednotlivými prstencovými strukturami a impaktními krátery.[9][31] Pláně poseté impaktními krátery tvoří většinu povrchu a představují starou litosféru tvořenou směsí ledu a horninového materiálu. Světlé pláně tvoří jasné impaktní krátery jako Burr a Lofn, stejně tak i zbytky téměř smazaných kráterů a centrální oblasti prstencových struktur.[9] Věří se, že světlé pláně vznikly jako výsledek depozice ledových částic z impaktů. Světlé, hladké planiny tvoří malou část povrchu Callisto. Nacházejí se v okolí hřbetů a údolí spojených se vznikem kráterů Valhalla a Asgard a jako izolovaná místa v krátery posetých planinách. Věřilo se, že jsou spojeny s endogenní aktivitou, ale snímky ve vysokém rozlišení ze sondy Galileo ukázaly, že světlé, hladké planiny korelují se silně popraskaným a kopcovitým terénem a neukazují žádné známky přetvoření povrchu.[9] Snímky ze sondy Galileo odhalily malé, tmavé, hladké oblasti s obecnou velikostí méně než 10 000 km2, které vypadají, jako by obepínaly okolní terén. Pravděpodobně by se mohlo jednat o depozity spojené s kryovulkanismem.[9] Obě skupiny, jak světlé tak i různorodé hladké planiny, jsou mladší a méně poseté krátery než okolní krátery poseté planiny.[9][32]

Impaktní kráter Hár s centrálním vrcholkem. Paprsky sekundárních kráterů pocházející od mladšího impaktu, který vytvořil kráter Tindr v pravém horním rohu.

Průměr impaktních kráterů sahá od 0,1 km, což je spodní hranice rozlišení pořízených snímků, až přes 100 km bez započítání prstencových struktur.[9] Malé krátery s průměrem menším než 5 km mají jednoduše mísovitý tvar či rovné dno. Krátery větší než 5 km a menší než 40 km mají vyvinutý centrální vrcholek. Větší impaktní struktury s průměrem 25 až 100 km mají centrální depresi namísto vrcholku jako například kráter Tindr.[9] Větší krátery s průměrem přes 60 km mohou mít centrální dóm, který vzniká jako výsledek tektonického výzdvihu centrální části kráteru po dopadu[9] jako v případě kráterů Doh a Hár. Malé množství velmi velkých kráterů přesahujících 100 km a světlé impaktní krátery ukazují anomální geometrii centrálního dómu.[9] Krátery na Callisto jsou obvykle mělčí než obdobné krátery na Měsíci.

Snímek pořízený sondou Voyager 1 ukazuje kráter Valhalla, prstencový impaktní útvar s průměrem 3800 km

Největšími impaktními útvary na povrchu Callisto jsou mnohočetné prstencové pánve.[9][31] Dvě jsou enormní. Kráter Valhalla je největší, má světlejší centrální oblast o průměru 600 km a prstence sahající až do vzdálenosti 1 800 km od centra kráteru.[33] Druhý největší kráter je kráter Asgard, který má v průměru 1 600 km.[33] Prstencové struktury vznikly pravděpodobně jako důsledek podopadových deformací projevujících se soustředným popraskáním litosféry ležící na vrstvě měkkého či tekutého materiálu, pravděpodobně oceánu.[34] Dalšími útvary jsou tzv. Catenae, například Gomul Catena, dlouhé řetězy impaktních kráterů ležící v řadě napříč povrchem. Vznikly pravděpodobně dopadem objektů, které byly slapovými silami při blízkém průletu kolem Jupiteru roztrhány a následně dopadly na povrch Callisto, nebo by se mohlo jednat o pozůstatky dopadu tělesa pod nízkým úhlem.[9] Historickým případem rozpadu tělesa vlivem gravitace Jupiteru byl rozpad komety Shoemaker-Levy 9, která následně po rozpadu narazila do Jupiteru. Jak je zmíněno výše, malé oblasti tvořené čistým vodním ledem s vysokým albedem okolo 80 % se nacházejí na povrchu Callisto obklopené mnohem tmavším materiálem.[4] Snímky ve vysokém rozlišení pořízené sondou Galileo ukázaly, že tyto světlejší oblasti jsou umístěny hlavně na vyvýšených místech povrchu jako jsou okraje kráterů, srázy, hřbety a pahorky.[4] Předpokládá se, že jsou tvořeny tenkou vrstvou zmrzlých vodních depozitů. Tmavý materiál obvykle leží v nížinách a obklopuje a částečně přikrývá světlejší útvary. Často vyplňuje dna impaktních kráterů větších než 5 km a mezikráterové deprese.[4]

Dva sesuvy dlouhé 3 až 3,5 km jsou viditelné v pravé části snímku na dnu dvou velkých impaktních kráterů

V rozlišení menším než kilometr se jeví povrch Callisto více degradován než povrch ostatních ledových měsíců ze skupiny Galileových měsíců.[4] Typicky na povrchu chybí malé impaktní krátery s průměrem menším než 1 km ve srovnání například s tmavými planinami na povrchu Ganymedu.[9] Místo malých impaktních kráterů jsou téměř všudypřítomnými povrchovými útvary malé pahorky a deprese.[4] Předpokládá se, že pahorky představují pozůstatky okrajů impaktních kráterů, které byly erodovány zatím neznámým mechanismem.[10] Nejpravděpodobnější se jeví pomalý proces sublimace ledu, což je umožněno teplotou 156 K, které Callisto dosáhne v subsolárním bodu.[4] Takováto sublimace vody či jiných těkavých složek ze špinavého ledu tvořícího podloží způsobí jeho rozklad. Materiál neobsahující led zůstává na povrchu a tvoří úlomkové laviny, které se sesouvají po svazích kráterů.[10] Takovéto laviny jsou často pozorovány poblíž a uvnitř impaktních kráterů.[4][9][10] Stěny kráterů jsou příležitostně přerušeny malými stružkami (anglicky nazývanými gullies), které jsou známé z povrchu Marsu.[4] V hypotéze sublimace ledu je pak nízko ležící tmavý materiál interpretován jako vrstva, která je tvořena částicemi pocházejícími z okraje kráterů bez přítomnosti ledu.

Relativní stáří různých jednotek na povrchu Callisto se dá určit za pomoci četnosti impaktních kráterů, které se na jejich povrchu nacházejí. Čím je povrch starší, tím více impaktních kráterů se na něm nachází.[35] Absolutní datování povrchu zatím neproběhlo, ale na základě teoretických úvah se předpokládá, že krátery poseté planiny jsou okolo 4,5 miliardy let staré, což odpovídá téměř době vzniku sluneční soustavy. Stáří multi-prstencových struktur a impaktních kráterů záleží na zvolené rychlosti vzniku impaktních kráterů a různí autoři se rozcházejí v datování mezi 1 až 4 miliardami let.[9][30]

Atmosféra a ionosféra

Indukované magnetické pole kolem Callisto

Callisto má velmi slabou atmosféru tvořenou oxidem uhličitým.[11] Byla detekována zařízením Near Infrared Mapping Spectrometer (NIMS) na palubě sondy Galileo z absorpcí záření o vlnové délce 4,2 mikrometru. Povrchový tlak atmosféry byl určen na 7,5×10−12 baru a hustota částic na 4×108 cm−3. Jelikož takto slabá atmosféra by se ztratila za pouhé čtyři dny, musí být konstantně doplňována, pravděpodobně sublimací suchého ledu z měsíční ledové kůry,[11] což by bylo ve shodě s hypotézou sublimační degradace povrchu vysvětlující vznik povrchových pahorků.

Ionosféra Callisto byla poprvé detekována během průletu sondy Galileo,[13] její hustota elektronů dosahující (7 až 17)×104 cm−3 nemůže být vysvětlena pouhou fotoionizací atmosférického oxidu uhličitého. Z toho důvodu existuje možnost, že v atmosféře Callisto v současnosti dominuje molekulární kyslík, který je 10 až 100 krát četnější než CO2.[12] Nicméně kyslík zatím nebyl přímo v atmosféře Callisto detekován. Pozorování za pomoci Hubbleova vesmírného dalekohledu (HST) určily horní limit jeho možné koncentrace v atmosféře.[36] V ten samý čas byl HST schopen detekovat kondenzovaný kyslík zachycený na povrchu Callisto.[37]

Původ a vývoj

Částečná diferenciace Callisto (odvozena například z měření momentu setrvačnosti) znamená, že měsíc se nikdy uvnitř nezahřál natolik, aby došlo k roztavení jeho ledové složky.[15] Proto se jako nejvíce pravděpodobný model jeví vznik měsíce pomocí pomalé akrece v nízkohustotní mlhovině tvořené plynem a prachem, obíhající okolo Jupiteru po jeho zformování.[14] Takovýto pomalý stupeň akrece by mohl umožnit držet krok ochlazování měsíce s akumulací tepla způsobenou impakty, rozpadem radioaktivních prvků a kontrakcí měsíce a tím zabránit roztavení materiálu a rychlé diferenciaci.[14] Možný čas potřebný pro vznik Callisto se pak pohybuje mezi 0,1–10 milióny let.[14]

Pohled na erodované (horní) a téměř zcela erodované (dolní) ledové vrcholky (vysoké okolo sta metrů), které byly pravděpodobně zformovány dopadem ejekty vyvržené při vzniku prastarých kráterů.

Pozdější evoluce Callisto po akreci závisela na bilanci tepla z radioaktivních rozpadů, ochlazování tepelnou kondukcí poblíž povrchu a subsolidovou konvekcí uvnitř měsíce.[22] Podrobnosti subsolidové konvekce v ledu jsou zdrojem největších nejistot v modelech všech ledových měsíců. Je známo, že vzniknou, když je teplota dostatečně blízko bodu tání, vzhledem k teplotní závislosti viskozity ledu.[38] Subsolidová konvekce v ledových tělesech je pomalý proces s pohybem ledu okolo 1 cm/rok, ale ve skutečnosti se i tak jedná o velice efektivní chladicí mechanismus z dlouhodobého hlediska.[38] Zdá se, že probíhá v podmínkách, kdy pevná chladná vrstva při povrchu měsíce vede teplo kondukcí, zatímco pod ní se led nachází v subsolidovém stavu, takže může vést teplo konvekcí.[15][38] Vnější konduktivní vrstva u Callisto odpovídá chladné a pevné litosféře o tloušťce 100 km. Její přítomnost by vysvětlila nepřítomnost jakýchkoliv známek vnitřní aktivity na povrchu měsíce.[38][39] Konvekce ve vnitřních částech měsíce může být v různých vrstvách odlišná, protože vlivem vysokých tlaků zde se vodní led vyskytuje v různých krystalických fázích od tzv. ledu I na povrchu až po led VII hluboko uvnitř měsíce.[22] Subsolidová konvekce v nitru Callisto mohla bránit tání ledu ve větším měřítku, takže nemohla proběhnout žádná vnitřní diferenciace tělesa, která by jinak vedla k vytvoření velkého kamenného jádra a ledové kůry. Vlivem konvekčních procesů zde však probíhalo jen velmi pomalé a částečné oddělování kamenných materiálů a ledu, a to v časovém měřítku miliard let, a je možné, že tento proces stále není ukončen.[39]

Podle toho, co zatím o Callisto víme, nelze vyloučit existenci vrstvy či „oceánu“ kapalné vody pod povrchem měsíce. To je spojeno s anomálním chováním ledu krystalické fáze I, jehož teplota tání klesá s tlakem, a to až na 251 Kelvinů při tlaku 2 070 barů.[15] Ve všech realistických modelech vnitřní stavby Callisto teplota ve vrstvě v hloubce mezi 100–200 km je velmi blízko této anomální teploty tání nebo ji lehce překračuje.[22][38][39] Přítomnost i malého množství čpavku (okolo 1–2 hmotnostních %) téměř garantuje existenci kapalné vrstvy, jelikož čpavek dále snižuje teplotu tání.[15]

Zatímco objemově je Callisto velice podobný Ganymedu, jeho geologická historie byla pravděpodobně jednodušší. Povrch Callisto byl snad formován impakty a dalšími exogenními pochody.[9] Na rozdíl od sousedního Ganymedu, který má povrch pokryt rýhami, existuje jen málo náznaků o tektonických procesech na Callisto.[8] Relativně jednoduchá geologická historie Callisto tak umožňuje planetologům využívat měsíc jako referenční těleso pro srovnávací studie s více aktivními a komplexními světy.[8]

Možný život v oceánu

Podobně jako v případě Europy a Ganymedu, i na Callisto by se potenciálně mohl nacházet mimozemský mikrobiální život ve slaném oceánu pod povrchem Callisto.[16] Nicméně případné životní podmínky na Callisto jsou nehostinnější než u Europy. Hlavními důvody jsou nedostatek spojení s pevným materiálem a nižší tepelný tok z vnitřních oblastí Callisto.[16] Torrence Johnson k možnosti života na Callisto ve srovnání s dalšími Galileovo měsíci řekl:[40]

Základní ingredience pro život, které my nazýváme „pre-biotická chemie“, jsou četné na mnohých tělesech sluneční soustavy, jako jsou komety, asteroidy a ledové měsíce. Biologové předpokládají, že pro podporu života je potřeba kapalná voda a energie, takže je vzrušující najít další svět, kde by kapalná voda mohla existovat. Ale energie je dalším předpokladem a v současnosti je oceán Callisto zahříván pouze rozpady radioaktivních prvků, kdežto Europa má navíc ještě teplo produkované slapovými jevy kvůli blízkosti k Jupiteru.

Na základě výše zmíněného názoru a dalších vědeckých pozorování se věří, že největší možnost výskytu mimozemského bakteriálního života je na Europě.[16][41]

Průzkum

Průlety amerických sond Pioneer 10 a Pioneer 11 kolem Jupiteru v 70. letech 20. století přinesly jen málo nových informací, které by nebyly známé z pozorování pozemskými teleskopy.[4] Průlom přišel až s další generací amerických sond Voyager 1 a Voyager 2, které Joviánskou soustavou prolétly mezi roky 1979 až 1980. Sondy pořídily snímky téměř poloviny povrchu Callisto s rozlišením mezi 1 až 2 kilometry na pixel, určily přesně teplotu povrchu, hmotnost a tvar.[4] Druhá část výzkumu proběhla mezi lety 1994 až 2003, když kolem měsíce osmkrát těsně prolétla další americká sonda Galileo. Poslední průlet C30 v roce 2001 se odehrál jen 138 km nad povrchem měsíce. Sonda Galileo dokončila snímkování povrchu s množstvím snímků o rozlišení 15 metrů u vybraných oblastí.[9] V roce 2000 sonda Cassini, na své cestě k Saturnu, pořídila v infračerveném spektru vysoce kvalitní snímky všech Galileových měsíců včetně Callisto.[24] Mezi únorem až březnem roku 2007 pořídila nové snímky ve viditelném světle a provedla spektrální měření sonda New Horizons na své cestě k Plutu.[42]

Na rok 2020 se plánuje start společného projektu americké NASA a evropské ESA s názvem Europa Jupiter System Mission (EJSM) za účelem výzkumu Jupiterových měsíců. V únoru 2009 bylo oznámeno, že projektu se dává přednost před misí Titan Saturn System Mission.[43] Mise EJSM sestává z Jupiter Europa Orbiter pod patronací NASA a Jupiter Ganymede Orbiter vedenou ESA.[44]

Případná kolonizace

Umělecká představa základny na povrchu Callisto[45]

V roce 2003 provedla americká NASA studii nazvanou „Human Outer Planets Exploration“ (HOPE) týkající se budoucího pilotovaného průzkumu vnějších oblastí sluneční soustavy. Cílem detailního výzkumu se stal měsíc Callisto.[17][46]

V rámci studie se zvažovalo využití Callisto jako potenciálního tělesa, kde by se mohla postavit povrchová základna využívaná pro produkci paliva potřebného pro průzkum vnějších oblastí sluneční soustavy.[45] Výhody Callisto jsou nižší radiace, jelikož se měsíc nachází nejdále z Galileových měsíců, a geologická stabilita povrchu. Stálá základna by mohla být využita během průzkumu Europy, či by byla ideálně umístěna pro servis lodí pro průzkum vnějších okrajů sluneční soustavy, které by kolem Jupiteru prolétaly za použití efektu gravitačního praku po zastávce na Callisto.[17]

Ve zprávě z prosince 2003 NASA uvedla, že by se pokus o pilotovanou misi ke Callisto mohl uskutečnit ve 40. letech 21. století.[47]

Odkazy

Poznámky

  1. Apocentrum je odvozeno od vedlejší osy a a excentricity e: .
  2. Plocha povrchu je odvozena z poloměru r: .
  3. Objem v je odvozen z poloměru r: .
  4. Povrchová gravitace odvozena z hmotnosti m, gravitační konstanty a poloměru r: .
  5. Úniková rychlost odvozena z hmotnosti m, gravitační konstanty a poloměru r: .
  6. Bezrozměrný moment setrvačnosti lze vypočítat jako I/(mr^2), kde I je moment setrvačnosti, m hmotnost a r střední poloměr. Pro homogenní kouli je bezrozměrný moment roven 0,4, avšak čím více hustota roste směrem ke středu, tím je hodnota nižší.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Callisto (moon) na anglické Wikipedii.

  1. a b c Galilei, G.; Sidereus Nuncius (March 13, 1610)
  2. a b c d e Planetary Satellite Mean Orbital Parameters . Jet Propulsion laboratary, California Institute of Technology. Dostupné online. 
  3. a b c d e f g h ANDERSON, J. D., Jacobson, R. A.; McElrath, T. P.; et al.. Shape, mean radius, gravity field and interior structure of Callisto. Icarus. 2001, roč. 153, s. 157–161. Dostupné online. DOI 10.1006/icar.2001.6664. 
  4. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s Bagenal, F.; Dowling, T.E.; McKinnon, W.B., Chapman, Clark R.; Bierhaus, Edward B. et al. Callisto. : Cambridge University Press, 2004. Dostupné online.  Archivováno 27. 3. 2009 na Wayback Machine.
  5. a b c MUSOTTO, Susanna, Varadi, Ferenc; Moore, William; Schubert, Gerald. Numerical Simulations of the Orbits of the Galilean Satellites. Icarus. 2002, roč. 159, s. 500–504. Dostupné online. DOI 10.1006/icar.2002.6939. 
  6. a b COOPER, John F., Johnson, Robert E.; Mauk, Barry H.; et al. Energetic Ion and Electron Irradiation of the Icy Galilean Satellites. Icarus. 2001, roč. 139, s. 133–159. Dostupné v archivu pořízeném dne 25-02-2009. DOI 10.1006/icar.2000.6498.  Archivováno 25. 2. 2009 na Wayback Machine.
  7. a b c d e f g h i KUSKOV, O.L., Kronrod, V.A. Internal structure of Europa and Callisto. Icarus. 2005, roč. 177, s. 550–369. Dostupné online. DOI 10.1016/j.icarus.2005.04.014. 
  8. a b c d e SHOWMAN, Adam P., Malhotra, Renu. The Galilean Satellites. Science. 1999, roč. 286, s. 77–84. Dostupné online . DOI 10.1126/science.286.5437.77. PMID 10506564.  Archivováno 14. 5. 2011 na Wayback Machine.
  9. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u GREELEY, R., Klemaszewski, J. E.; Wagner, L.; et al.. Galileo views of the geology of Callisto. Planetary and Space Science. 2000, roč. 48, s. 829–853. Dostupné online. DOI 10.1016/S0032-0633(00)00050-7. 
  10. a b c d MOORE, Jeffrey M., Asphaug, Erik; Morrison, David; et al. Mass Movement and Landform Degradation on the Icy Galilean Satellites: Results of the Galileo Nominal Mission. Icarus. 1999, roč. 140, s. 294–312. Dostupné online. DOI 10.1006/icar.1999.6132. 
  11. a b c CARLSON, R. W., et al.. A Tenuous Carbon Dioxide Atmosphere on Jupiter's Moon Callisto. Science. 1999, roč. 283, s. 820–821. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-10-03. DOI 10.1126/science.283.5403.820. PMID 9933159.  Archivováno 3. 10. 2008 na Wayback Machine.
  12. a b LIANG, M. C., Lane, B. F.; Pappalardo, R. T.; et al.. Atmosphere of Callisto. Journal of Geophysics Research. 2005, roč. 110, s. E02003. Dostupné v archivu pořízeném dne 12-12-2011. DOI 10.1029/2004JE002322.  Archivováno 25. 2. 2009 na Wayback Machine.
  13. a b KLIORE, A. J., Anabtawi, A; Herrera, R. G.; et al.. Ionosphere of Callisto from Galileo radio occultation observations. Journal of Geophysics Research. 2002, roč. 107, s. 1407. Dostupné online. DOI 10.1029/2002JA009365. 
  14. a b c d CANUP, Robin M., Ward, William R. Formation of the Galilean Satellites: Conditions of Accretion. The Astronomical Journal. 2002, roč. 124, s. 3404–3423. Dostupné online . DOI 10.1086/344684. 
  15. a b c d e f g h i SPOHN, T., Schubert, G. Oceans in the icy Galilean satellites of Jupiter?. Icarus. 2003, roč. 161, s. 456–467. Dostupné v archivu pořízeném dne 27-02-2008. DOI 10.1016/S0019-1035(02)00048-9.  Archivováno 27. 2. 2008 na Wayback Machine.
  16. a b c d LIPPS, Jere H., Delory, Gregory; Pitman, Joe; et al. Astrobiology of Jupiter’s Icy Moons. Proc. SPIE. 2004, roč. 5555, s. 10. Dostupné v archivu pořízeném dne 20-08-2008. DOI 10.1117/12.560356.  Archivováno 20. 8. 2008 na Wayback Machine.
  17. a b c TRAUTMAN, Pat, Bethke, Kristen. Revolutionary Concepts for Human Outer Planet Exploration (HOPE) . NASA, 2003 . Dostupné v archivu pořízeném dne 19-01-2012. 
  18. a b Satellites of Jupiter . The Galileo Project . Dostupné online. 
  19. Marius, S.. Mundus Iovialis anno M.DC.IX Detectus Ope Perspicilli Belgici. : , 1614. Dostupné online. 
  20. BARNARD, E. E. Discovery and Observation of a Fifth Satellite to Jupiter. Astronomical Journal. 1892, roč. 12, s. 81–85. Dostupné online. DOI 10.1086/101715. 
  21. BILLS, Bruce G. Free and forced obliquities of the Galilean satellites of Jupiter. Icarus. 2005, roč. 175, s. 233–247. Dostupné online. DOI 10.1016/j.icarus.2004.10.028. 
  22. a b c d FREEMAN, J. Non-Newtonian stagnant lid convection and the thermal evolution of Ganymede and Callisto. Planetary and Space Science. 2006, roč. 54, s. 2–14. Dostupné v archivu pořízeném dne 24-08-2007. DOI 10.1016/j.pss.2005.10.003.  Archivováno 24. 8. 2007 na Wayback Machine.
  23. Frederick A. Ringwald. SPS 1020 (Introduction to Space Sciences) online. California State University, Fresno, 2000-02-29 cit. 2009-07-04. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-09-20. 
  24. a b BROWN, R. H., Baines, K. H.; Bellucci, G.; et al.. Observations with the Visual and Infrared Mapping Spectrometer (VIMS) during Cassini’s Flyby of Jupiter. Icarus. 2003, roč. 164, s. 461–470. Dostupné online. DOI 10.1016/S0019-1035(03)00134-9. 
  25. NOLL, K.S. Detection of SO2 on Callisto with the Hubble Space Telescope pdf. Lunar and Planetary Science XXXI, 1996 cit. 2010-06-18. S. 1852. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-04. 
  26. a b HIBBITTS, C.A., McCord, T. B.; Hansen, G.B. Distributions of CO2 and SO2 on the Surface of Callisto pdf. Lunar and Planetary Science XXXI, 1998 cit. 2010-06-18. S. 1908. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-04. 
  27. KHURANA, K. K., et al.. Induced magnetic fields as evidence for subsurface oceans in Europa and Callisto. Nature. 1998, roč. 395, s. 777–780. Dostupné online pdf. DOI 10.1038/27394. 
  28. a b ZIMMER, C., Khurana, K. K. Subsurface Oceans on Europa and Callisto: Constraints from Galileo Magnetometer Observations. Icarus. 2000, roč. 147, s. 329–347. Dostupné online pdf. DOI 10.1006/icar.2000.6456. 
  29. ANDERSON, J. D., Schubert, G.; Jacobson, R. A.; et al.. Distribution of Rock, Metals and Ices in Callisto. Science. 1998, roč. 280, s. 1573–1576. Dostupné v archivu pořízeném dne 26-09-2007. DOI 10.1126/science.280.5369.1573. PMID 9616114.  Archivováno 26. 9. 2007 na Wayback Machine.
  30. a b ZAHNLE, K., Dones, L. Cratering Rates on the Galilean Satellites. Icarus. 1998, roč. 136, s. 202–222. Dostupné v archivu pořízeném dne 27-02-2008. DOI 10.1006/icar.1998.6015.  Archivováno 27. 2. 2008 na Wayback Machine.
  31. a b c d Bender, K. C.; Rice, J. W.; Wilhelms, D. E.; Greeley, R. Geological map of Callisto online. U.S. Geological Survey, 1997. Dostupné online. 
  32. Wagner, R.; Neukum, G.; Greeley, R; et al. (March 12–16, 2001). "Fractures, Scarps, and Lineaments on Callisto and their Correlation with Surface Degradation" (pdf). 32nd Annual Lunar and Planetary Science Conference. 
  33. a b Controlled Photomosaic Map of Callisto JC 15M CMN online. 2002. vyd. U.S. Geological Survey. Dostupné online. 
  34. KLEMASZEWSKI, J.A., Greeley, R. Geological Evidence for an Ocean on Callisto pdf. Lunar and Planetary Science XXXI, 2001. S. 1818. Dostupné online. 
  35. CHAPMAN, C.R., Merline, W.J.; Bierhaus, B.; et al. Populations of Small Craters on Europa, Ganymede, and Callisto: Initial Galileo Imaging Results pdf. Lunar and Planetary Science XXXI, 1997. S. 1221. Dostupné online. 
  36. STROBEL, Darrell F., Saur, Joachim; Feldman, Paul D.; et al. Hubble Space Telescope Space Telescope Imaging Spectrograph Search for an Atmosphere on Callisto: a Jovian Unipolar Inductor. The Astrophysical Journal. 2002, roč. 581, s. L51–L54. Dostupné online. DOI 10.1086/345803. 
  37. SPENCER, John R., Calvin, Wendy M. Condensed O2 on Europa and Callisto. The Astronomical Journal. 2002, roč. 124, s. 3400–3403. Dostupné online pdf. DOI 10.1086/344307. 
  38. a b c d e MCKINNON, William B. On convection in ice I shells of outer Solar System bodies, with detailed application to Callisto. Icarus. 2006, roč. 183, s. 435–450. Dostupné online. DOI 10.1016/j.icarus.2006.03.004. 
  39. a b c NAGEL, K.a, Breuer, D.; Spohn, T. A model for the interior structure, evolution, and differentiation of Callisto. Icarus. 2004, roč. 169, s. 402–412. Dostupné online. DOI 10.1016/j.icarus.2003.12.019. 
  40. PHILLIPS, T. Callisto makes a big splash online. Science@NASA, 1998-10-23 cit. 2010-06-28. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-12-29. 
  41. FRANÇOIS, Raulin. Exo-Astrobiological Aspects of Europa and Titan: from Observations to speculations. Space Science Reviews. 2005, roč. 116, s. 471–487. Dostupné online pdf. DOI 10.1007/s11214-005-1967-x. [nedostupný zdroj
  42. MORRING, F. Ring Leader. Aviation Week & Space Technology. 2007-05-07, s. 80–83. 
  43. RINCON, Paul. Jupiter in space agencies' sights online. BBC News, 2009-02-20 cit. 2009-02-20. Dostupné online. 
  44. Europa Jupiter System Mission (EJSM) online. NASA cit. 2009-08-09. Dostupné v archivu pořízeném dne 11-08-2009. 
  45. a b Vision for Space Exploration pdf. NASA, 2004. Dostupné online. 
  46. TROUTMAN, Patrick A., Bethke, Kristen; Stillwagen, Fred; Caldwell, Darrell L. Jr.; Manvi, Ram; Strickland, Chris; Krizan, Shawn A. Revolutionary Concepts for Human Outer Planet Exploration (HOPE). American Institute of Physics Conference Proceedings. 28 January 2003, roč. 654, s. 821–828. DOI 10.1063/1.1541373. 
  47. High Power MPD Nuclear Electric Propulsion (NEP) for Artificial Gravity HOPE Missions to Callisto online. NASA cit. 2010-02-14. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-07-02. 

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Callisto
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.


Írán
Úmrtí v roce 2022
Úmrtí v roce 2023
Ústí nad Labem
Útok na Pearl Harbor
Čáslav
Čína
Čaplynka
Čaplynský rajón
Časová osa ruské invaze na Ukrajinu
Časová osa ruské invaze na Ukrajinu (2022)
Čečensko
Češi
Čeština
Čechy
Čerkaská oblast
Čerkasy
Černá Hora
Černé moře
Černihiv
Černihivská oblast
Černomořské loďstvo
Černová
Černovice (Ukrajina)
Černovická oblast
Černovská tragédie
Česká Lípa
Česká Wikipedie
České Budějovice
České Slezsko
Česko
Československý hudební slovník osob a institucí
Československý odboj (1939–1945)
Československo
Členské státy NATO
Čtvrtá Ženevská úmluva
Řešov
Šiveluč
Škloŭ
Škoda (podnik)
Španělská občanská válka
Španělsko
Šumen
Švýcarsko
Židé
Židovská legie
Židovská národní rada
Žlobin
Žytomyr
Žytomyrská oblast
11. duben
12. říjen
1272
13. říjen
1303
14. březen
14. duben
15. říjen
15. březen
1541
1545
1567
1580
16. březen
1604
1682
17. duben
1719
1778
1781
1790
18. století
1803
1811
1884
19. století
1907
1910
1917
1922
1923
1938
1939
1940
1941
1942
1944
1962
1963
1970
1971
1972
1976
1983
2. březen
2. duben
20. říjen
20. duben
2002
2007
2008
2013
2017
2021
2022
21. březen
22. říjen
22. březen
22. prosinec
23. říjen
23. duben
24. únor
24. listopad
25. říjen
27. říjen
28. březen
30. září
4. duben
Abel Posse
Abwehr
Achdut ha-avoda
Adžyholský maják
Adolf Hitler
Afanasij Fet
Afghánistán
Ahmad Jamal
Akordeon
Aktion Gitter
Alexander Moyzes
Alexandr Sergejevič Puškin
Alija
Alois Eliáš
Americký dolar
Anšlus
Anexe
Anexe Krymu Ruskou federací
Angélique du Coudray
Antonín Gondolán
Antonivka (sídlo městského typu)
Antonovský most
Ariane 5
Askanija-Nova (sídlo městského typu)
Astronomiae Pars Optica
Atentát na Heydricha
Aun Schan Su Ťij
Autonomní území
Autonomní republika
Autonomní republika Krym
Autoritní kontrola
Bělgorodská oblast
Bělorusko
Bachmut
Banská Bystrica
Bar Giora
Bellingcat
Benito Mussolini
Ben Ferencz
Berlín
Beryslav
Beryslavský rajón
Bilozerka (Chersonská oblast)
Bilozerský rajón
Bitva o Řecko
Bitva o Belgii
Bitva o Británii
Bitva o Cherson
Bitva o Czajankova kasárna
Bitva o Dakar
Bitva o Francii
Bitva o Kyjevský kotel
Bitva o Malajsii
Bitva o Nanking (1937)
Bitva o Narvik
Bitva o Nizozemsko
Bitva o Singapur
Bitva o Westerplatte
Bitva před Moskvou
Bitva u ústí Rio de La Plata
Bitva u Bělostoku a Minsku
Bitva u Dunkerque
Bitva u Sedanu (1940)
Bitva u Smolenska (1941)
Boca Chica (Texas)
Bohuslav Korejs
Boje o Nizozemskou východní Indii (1941–1942)
Boj o Filipíny (1941–1942)
Bonifác VIII.
Branislav Hronec
Bratři Itálie (politická strana)
Bratislava
Brno
Brylivka
Budapešťské memorandum
Bulharsko
Bychaŭ
Callisto
Camera obscura
Carlos Andrés Pérez
Central Intelligence Agency
Cenzura
Charkov
Charkovská oblast
Charta Spojených národů
Cherson
Chersonésos
Chersonská oblast
Chersonský rajón
Chmelnycká oblast
Chmelnyckyj
Christo Grozev
Chronologie druhé světové války
CNN Prima News
Commons:Featured pictures/cs
Condoleezza Riceová
Craig Breen
Džankoj
Daily Mail
Dana Němcová
David Ben Gurion
Dejvice
Deklarace nezávislosti Státu Izrael
Demence
Denacifikace
Denis Pušilin
Denys Šmyhal
Der Stürmer
Detlef Brandes
Dezinformace
De facto
Dietrich Mateschitz
Dioptrice
Diplomacie
Dirigent
Dmitrij Utkin
Dněpr
Dněpropetrovská oblast
Dnipro
Dolní sněmovna Spojeného království
Doněck
Doněcká lidová republika
Doněcká oblast
Donald Trump
Donbas
Dorogobuž
Dort královny Alžběty
Druhá čínsko-japonská válka
Druhá italsko-etiopská válka
Druhá Polská republika
Druhá republika
Druhá světová válka
Druhá světová válka v Tichomoří
Druhá vídeňská arbitráž
Dubnová válka (Jugoslávie)
Dubroŭna
Edvard Beneš
Elena Pampulovová
Emilia Galotti
Emil Hácha
Emmanuel Macron
Encyklopedie
Eritrea
Ernst Busch (voják)
Ethernet
Etnologie
Euromajdan
Europa (měsíc)
Evropa
Evropská kosmická agentura
Evropská silnice E58
Evropská unie
Fall Grün
Február 1948
Federální města Ruské federace
Federální služba bezpečnosti
Filadelfie
Filantropie
Filmová databáze
Finsko
Five Eyes
Fjodor Fjodorovič Ušakov
Flétna
Forum24
Francie
Frankfurt nad Mohanem
Frans Timmermans
František Chvalkovský
František Moravec (generál)
Franz Martin Schindler
Galéria
Galileovy měsíce
Ganymedes (měsíc)
Gemeinsame Normdatei
Generální tajemník ústředního výboru Komunistické strany Číny
Generálplukovník
Gennadij Židko
Genocida
Geometrie
Gestapo
Giorgia Meloniová
Giorgio Napolitano
Gotthold Ephraim Lessing
Grigorij Alexandrovič Potěmkin
GRU
Gubernie
Gustav Anton von Wietersheim
Gustav Oplustil
Ha-Šomer
Hagana
Heil Hitler
Heničesk
Heničeský rajón
Hermann Göring
Histadrut
Hladomor na Ukrajině
Hlavní strana
Hola Prystaň
Holokaust
Holoprystaňský rajón
Homolův puč
Horišni Plavni
Hornostajivka
Hornostajivský rajón
Hradčany
Hranice
Hronsek
Hrubý domácí produkt
Hudební žánr
Hudební skladatel
Hugo IV. Burgundský
Hustota zalidnění
Incident na mostě Marca Pola
Indické námořnictvo
Indie
Infrastruktura
International Standard Book Number
Internet Archive
Invaze do Polska (1939)
Invaze na Krétu
Irák
Irsko
Isaac Newton
Istanbulská univerzita
Itálie
Italská invaze do Albánie
Italsko-řecká válka
Ivanivský rajón (Chersonská oblast)
Ivano-Frankivsk
Ivanofrankivská oblast
Izrael
Jacques Gaillot
Jaderná triáda
Jaderná zbraň
Jakov Milatović
Jam session
Jana Lorencová
Jan Bechyna
Jan Gebhart
Jan Kuklík (1940–2009)
Jan Syrový
Jazz
Jeruzalém
Jiří Kraus
Jiří Markovič
Jižní Osetie
Jicchak Ben Cvi
Jihlava
Jihoafrická republika
Joachim von Ribbentrop
Joe Biden
Johannes Blaskowitz
Johannes Kepler
Johann Wolfgang von Goethe
John Fitzgerald Kennedy
John Kerry
Josef Bílý
Josef Václav Myslbek
Josep Fusté
Jozef Tiso
Jugoslávie
Julius Streicher
Jupiter (planeta)
Jupiter Icy Moons Explorer
Křišťálová noc
Kachovka
Kachovský rajón
Kalančacký rajón
Kalančak
Kamčatka
Kamaryn
Kamjanske
Kaniv
Kardiostimulátor
Karel III. Britský
Karel Pacner
Karibská krize
Karl Hermann Frank
Katalánsko
Kateřina II. Veliká
Kategorie:Čas
Kategorie:Články podle témat
Kategorie:Život
Kategorie:Dorozumívání
Kategorie:Geografie
Kategorie:Historie
Kategorie:Hlavní kategorie
Kategorie:Informace
Kategorie:Kultura
Kategorie:Lidé
Kategorie:Matematika
Kategorie:Příroda
Kategorie:Politika
Kategorie:Právo
Kategorie:Rekordy
Kategorie:Seznamy
Kategorie:Společnost
Kategorie:Sport
Kategorie:Technika
Kategorie:Umění
Kategorie:Věda
Kategorie:Vojenství
Kategorie:Vzdělávání
Kategorie:Zdravotnictví
Kavkaz
Kbely
Kišiněv
Kidd Jordan
Kirovohradská oblast
Klavír
Košice
Kolín
Komunistická strana Číny
Komyšany
Konference v Évianu
Konzervativní strana (Spojené království)
Krídlo (architektúra)
Kremenčuk
Kropyvnyckyj
Krym
Kryvyj Rih
Kuželosečka
Kulomet
Kyjev
Kyjevská oblast
Lascaux
Leonid Pasečnik
Letiště Václava Havla Praha
LGBT
Libor Pešek
Libye
Lidové noviny
Lidské oko
Liz Trussová
Logistika
Lom vlnění#Lom světla
Loutkové divadlo
Luck
Luftwaffe (Wehrmacht)
Luhansk
Luhanská lidová republika
Luhanská oblast
Lvov
Lvovská oblast
Místek
Múte Bourup Egede
Město
Město-hrdina Ukrajiny
Maďarská invaze na Podkarpatskou Rus
Maďarské království
Maďarsko
Mainilský incident
Makijivka
Malá válka (1939)
Mapaj
Mariupol
Marjinka
Marxismus
Mary Quantová
Masakr v Buči
Matka Angelica
Maxim Gorkij
Maxim Maximovič Litvinov
Meduza
Metalurgie
Mexiko
Mezinárodní legie územní obrany Ukrajiny
Mezinárodní letiště Cherson
Mezinárodní měnový fond
Mezinárodní poznávací značka
Mezinárodní právo
Mezinárodní standardní identifikátor jména
Michel Galabru
Microsoft
Milo Đukanović
Ministerstvo obrany Ruska
Minsk
Miroslav Večeřa
Mnichov
Mnichovská dohoda
Moše Šaret
Mobilizace
Mogilev
Morava
Moravská Ostrava
Moskevský mír
Moskva
Moskva (raketový křižník)
Muammar Kaddáfí
Mukdenský incident
MusicBrainz
Myanmar
Mychajlo Kocjubynskyj
Mykolajiv
Mykolajivská oblast
Nálet
Nápověda:Úvod
Nápověda:Úvod pro nováčky
Nápověda:Obsah
Národní (Praha)
Národní banka Československá
Národní bezpečnostní agentura
Národní knihovna České republiky
Národní liga pro demokracii
Národní obec fašistická
Němčina
Němci
Německá invaze do Dánska
Německá invaze do Norska
Německá okupace Čech, Moravy a Slezska
Německá zóna ochrany na Slovensku roku 1939
Německo
Nacistické Německo
Naděžda Sobotková
Nadace Wikimedia
Nadmořská výška
Nankingský masakr
Neonacismus
Neptun (střela)
Neville Chamberlain
Nigel Lawson
Nikolaj Patrušev
NMS Market Research
Noc dlouhých nožů
Nord Stream
Norsko
Nova Kachovka
Novooleksijivka
Novotrojický rajón
Novovoroncovka
Novovoroncovský rajón
Nukleárie
Nyžnosirohozský rajón
Obléhání Tobruku
Oblasti na Ukrajině
Obležení Leningradu
Obrana národa
Obrněný transportér
Oděsa
Oděská oblast
Olešky (Ukrajina)
Olešský rajón
Oleksij Danilov
Oleksij Reznikov
Olomouc
Operace Barbarossa
Operace pod falešnou vlajkou
Opevnění
Optika
Orša
Orchestr
Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě
Organizace spojených národů
Organizace ukrajinských nacionalistů
Oryx (webové stránky)
Oslo
Osmanské námořnictvo
Ostrava
Osvobození Chersonu
Otmar Brancuzský
Pákistán
Pátá kolona
Přístav
Přepadení vysílačky v Gliwicích
Přerov
Převzetí moci nacisty
Padělek
Pakt Ribbentrop–Molotov
Palestina v osmanském období
Pandemie covidu-19
Pardubice
Parkinsonova nemoc
Parlament Ukrajiny
Peking
Petrohrad
Pluk Azov
Plzeň
Po'alej Cijon
Počítačová síť
Poštovní směrovací číslo
Požiar
Pochod na Řím
Podkarpatská Rus
Pohořelice
Polarita (politologie)
Polsko
Poltava
Poltavská oblast
Pomník svatého Václava
Popasna
Pop music
Portál:Aktuality
Portál:Doprava
Portál:Geografie
Portál:Historie
Portál:Hudba
Portál:Kultura
Portál:Lidé
Portál:Náboženství
Portál:Obsah
Portál:Příroda
Portál:Slovensko
Portál:Sport
Post Bellum
Potravinářství
Potuové
Průmysl
Pražský hrad
Praha
Pravěk
Prezident Černé Hory
Prezident Itálie
Prezident Izraele
Projektivní geometrie
Protektorát Čechy a Morava
Protesty v Íránu (2022)
Protilodní střela
Protivzdušná obrana
Prozatímní státní zřízení
První republika
První světová válka
První vídeňská arbitráž
Puška
Putinismus
Q110999040
Q12763443
Q12763443#identifiers
Q12763443#identifiers|Editovat na Wikidatech
Q156732
Q275618
Ržyščiv
Rada bezpečnosti OSN
Rada bezpečnosti OSN#Stálí členové
Rada Evropy
Rada federace
Radola Gajda
Rahačoŭ
Rajón
Rajóny na Ukrajině
Raketomet
Ramzan Kadyrov
Rečyca
Remilitarizace Porýní
René Descartes
Renesancia
Republika Krym
Republiky v Sovětském svazu#Právo vystoupit ze svazku a jeho aplikace
Rezidencia
Rezoluce mimořádného zasedání Valného shromáždění OSN č. 11/1
Richard Kania
Rishi Sunak
Rjúiči Sakamoto
Robert Metcalfe
Rodné jméno
Rosněfť
Rostovská oblast
Rostov na Donu
Rovenská oblast
Rovno
Rozhodné kroky k naprostému sjednocení
Rozkas pro Obyvatele!
Rozloha
Rozpad Sovětského svazu
Ruština
Ruby Dee
Rudolf Beran
Runcimanova mise
Ruská invaze na Ukrajinu
Ruská invaze na Ukrajinu (2022)
Ruská občanská válka
Ruská propaganda
Ruské impérium
Rusko
Rusko-turecká válka (1768–1774)
Rusko-ukrajinská krize (2021–2022)
Rusko-ukrajinská krize (2021–2022)#První eskalace (březen–duben 2021)
Rusko-ukrajinská státní hranice
Rusko-ukrajinská válka
Rusko dnes
Rusové
Sárský plebiscit
Sídlo městského typu
Sýrie
Saljut 7
Salmovský palác
Sanremo
Schutzstaffel
Schwarzenbergovci
Schwarzenberský palác (Praha)
Schwarzenberský palác (Viedeň)
Schwarzenberský palác v Praze?oldid=6260196
Sergěj Ingr
Sergej Šojgu
Sergej Beseda
Sergej Lavrov
Sergej Naryškin
Sergej Stanišev
Sergej Surovikin
Sergej Vojcechovský
Sergio Gori
Serhij Šaptala
Sevastopol
Severní Korea
Severoatlantická aliance
Severodoněck
Severokrymský kanál
Seymour Stein
Seznam britských králů
Seznam měst na Ukrajině
Seznam premiérů Itálie
Seznam premiérů Spojeného království
Seznam prezidentů Spojených států amerických
Sgrafito
Sibiř
Sicherheitsdienst
Sicherheitspolizei
Simferopol
Sionismus
Si Ťin-pching
Skadovsk
Skadovský rajón
SLBM
Slováci
Slovenská národní knihovna
Slovenská republika (1939–1945)
Slovensko
Služba vnější rozvědky
Slunce
Smolensk
Snellův zákon
Snihurivka
Sojuz T-8
Sopečná erupce
Soubor:Československa 1939 cs.SVG
Soubor:Херсон-коллаж1.jpg
Soubor:2022 Russian invasion of Ukraine.svg
Soubor:2022 Russian Invasion of Ukraine Phase 1 animated.gif
Soubor:Bundesarchiv Bild 146-1976-033-20, Anschluss sudetendeutscher Gebiete.jpg
Soubor:Bundesarchiv Bild 183-2004-0813-500, Deutsche Truppen in Brünn.jpg
Soubor:Bundesarchiv Bild 183-2004-1202-505, Prag, Burg, Besuch Adolf Hitler.jpg
Soubor:Bundesarchiv B 145 Bild-F051623-0206, Berlin, Besuch Emil Hacha, Gespräch mit Hitler.jpg
Soubor:Coat of arms of Kherson.svg
Soubor:Coat of Arms of Kherson Oblast.svg
Soubor:Dramteatr Kherson.jpg
Soubor:Emil Hácha - nové státoprávní uspořádání 1939.ogg
Soubor:Flag of Kherson.svg
Soubor:Flag of Kherson Oblast.svg
Soubor:Flag of Koryakia.svg
Soubor:Flag of the Azov Battalion.svg
Soubor:Flag of Ukraine.svg
Soubor:International Legion of Territorial Defense of Ukraine emblem.svg
Soubor:Kasárna v Místku.gif
Soubor:Kepler - Ad Vitellionem paralipomena quibus astronomiae pars optica traditur, 1604 - 158093 F.jpg
Soubor:Kherson-06.JPG
Soubor:Kherson-07.JPG
Soubor:Kherson-28102009(097).jpg
Soubor:Kherson-K.Marx.jpg
Soubor:Kherson-Potemkin.jpg
Soubor:Kherson1803.jpg
Soubor:Kherson1978.png
Soubor:Kherson1995 city coa.png
Soubor:Kherson Central Bank02.jpg
Soubor:Kherson city coa n3259.png
Soubor:Kherson Krystal Stadium 1.jpg
Soubor:Kherson old 004.jpg
Soubor:Kherson old 006.jpg
Soubor:Kherson Perekopska Str. 13 Saviour Cathedral of St.Catherine 01 (YDS 3512).jpg
Soubor:Kherson RWS.jpg
Soubor:Kherson Suvorova Str. 40 Kostel 02 (YDS 4093).jpg
Soubor:Lascaux painting.jpg
Soubor:Logo of the International Legion of Territorial Defense of Ukraine.png
Soubor:Map of the war in Donbass.svg
Soubor:March on Rome 1922 - Alle porte di Roma.png
Soubor:Monastyr Herson.JPG
Soubor:Narodni Divadlo, Estates Theater, Prague - 8638.jpg
Soubor:Nyctibius griseus 471885191 27f931630d o Crop.jpg
Soubor:Old city central park Изображение 065.jpg
Soubor:Prag, Wenzelsplatz -- 2019 -- 6838.jpg
Soubor:Prague Germans salute Adolf Hitler.gif
Soubor:Rozkas pro Obyvatele.gif
Soubor:Skica německého vpádu do českých zemí.gif
Soubor:Ukraine Kherson Tank T34.jpg
Soubor:Uprchlíci z Břeclavska.gif
Soubor:Vladimir Putin (2022-02-24).jpg
Soubor:War in Ukraine (2022) en.png
Soubor:Wiki letter w.svg
Soubor:Yitzhak Ben-Zvi.jpg
Souborný katalog České republiky
Sovětská invaze do Polska
Sovětský svaz
Sovětsko-japonské pohraniční konflikty
SpaceX
SpaceX South Texas launch site
Speciální:Kategorie
Speciální:Nové stránky
Speciální:Statistika
Speciální:Zdroje knih/80-7185-582-0
Speciální:Zdroje knih/80-7185-626-6
Speciální:Zdroje knih/80-7260-028-1
Speciální:Zdroje knih/978-80-7243-597-5
Speciální:Zdroje knih/978-80-7260-310-7
Speciální:Zdroje knih/978-80-7308-424-0
Speciální:Zdroje knih/978-80-87284-20-9
Speciální:Zdroje knih/978-80-904522-2-0
Spojené arabské emiráty
Spojené království
Spojené státy americké
Spojenci (druhá světová válka)
Společenství nezávislých států
Stát
Státní území
Státní duma
Střelba v Bělgorodské oblasti
Střelecký útok v Bratislavě 12. října 2022
Stanné právo
Stanycja Luhanska
Starosta
Starship (SpaceX)
Starship Test Flight
Stavovské divadlo
Stonařov
Strojírenství
Strop (stavebníctvo)
Sudetoněmecké povstání
Sudety
Summit
Sumská oblast
Sumy
Supervelmoc
Svastika
Svitlovodsk
Svrchovanost
Těšínsko
Třída Arihant
Tavrijsk
Telefonní předvolba
Telegram (software)
Ternopil
Ternopilská oblast
Texas
The Washington Post
Thunovský palác
Tito Puente
Tlačová agentúra Slovenskej republiky
Tomáš Garrigue Masaryk
Turecko
Turingova cena
Tycho Brahe
Užhorod
Uherské Hradiště
Ukrajinština
Ukrajina
Ukrajinci
Ukrajinka (město)
Ukrajinská protiofenzíva na jižní frontě (2022)
Univerzita
Univerzita La Sapienza
Uprchlík
Václavské náměstí
Váh
Válečný stav
Válečný zločin
Válka
Válka na Donbase
Válka na východní Ukrajině
Vídeň
Východní Ukrajina
Výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava
Věznice
Všeobecná mobilizace v roce 1938
Valerij Gerasimov
Valerij Zalužnyj
Varhany
Velyka Lepetycha
Velyka Oleksandrivka
Velykolepetyšský rajón
Velykooleksandrivský rajón
Verchňodniprovsk
Verchnorohačycký rajón
Veto
Viktor Janukovyč
Viktor Medvedčuk
Vinnycja
Vinnycká oblast
Violoncello
Virtual International Authority File
Vláda Aloise Eliáše
Vláda Rishiho Sunaka
Vladimir Šuchov
Vladimir Iljič Lenin
Vladimir Kara-Murza
Vladimir Putin
Vladlen Tatarskij
Vlajka (hnutí)
Vlajka Korjackého autonomního okruhu
Voják
Vojenská jednotka
Vojenská junta
Vojenská okupace
Vojenský převrat v Myanmaru 2021
Volby do Knesetu 1949
Volodymyr Zelenskyj
Volyňská oblast
Vuhledar
Vyšhorod
Vyhnání Čechů ze Sudet v roce 1938
Vysočany
Vysoká škola múzických umění v Bratislavě
Vysokopillja
Vysokopillský rajón
Wagnerova skupina
Walter von Brauchitsch
Washington (stát)
Wehrmacht
Wiki
Wikicitáty:Hlavní strana
Wikidata:Hlavní strana
Wikiknihy:Hlavní strana
Wikimedia Česká republika
Wikimedia Commons
Wikipedie:Údržba
Wikipedie:Časté chyby
Wikipedie:Často kladené otázky
Wikipedie:Článek týdne
Wikipedie:Článek týdne/2022
Wikipedie:Článek týdne/2023
Wikipedie:Citování Wikipedie
Wikipedie:Dobré články
Wikipedie:Dobré články#Portály
Wikipedie:Encyklopedický styl
Wikipedie:Kontakt
Wikipedie:Nejlepší články
Wikipedie:Obrázek týdne
Wikipedie:Obrázek týdne/2022
Wikipedie:Obrázek týdne/2023
Wikipedie:Ověřitelnost
Wikipedie:Pahýl
Wikipedie:Požadované články
Wikipedie:Pod lípou
Wikipedie:Portál Wikipedie
Wikipedie:Potřebuji pomoc
Wikipedie:Průvodce
Wikipedie:Průvodce (odkazy)
Wikipedie:Seznam jazyků Wikipedie
Wikipedie:Uvádění zdrojů
Wikipedie:Věrohodné zdroje
Wikipedie:Velvyslanectví
Wikipedie:Vybraná výročí dne/říjen
Wikipedie:Vybraná výročí dne/duben
Wikipedie:Vzhled a styl
Wikipedie:WikiProjekt Kvalita/Články k rozšíření
Wikipedie:Zajímavosti
Wikipedie:Zajímavosti/2022
Wikipedie:Zajímavosti/2023
Wikipedie:Zdroje informací
Wikislovník:Hlavní strana
Wikiverzita:Hlavní strana
Wikizdroje:Hlavní strana
Wikizprávy:Hlavní strana
Wilhelm Keitel
Willebrord Snellius
William Burns
WorldCat
Zákon převrácených čtverců
Zánik Československa
Západní svět
Záporoží
Záporožská oblast
Zahraniční obchod
Zakarpatská oblast
Zakládající akt Rusko–NATO
Zalaegerszeg
Zaolzie
Zatčení
Zatmění Slunce
Zatmění Slunce 25. října 2022
Zdeněk Ziegler
Zelení mužíčci (krymská krize)
Zeměpisné souřadnice
Zemepisné súradnice
Zimní olympijské hry 2022
Zimní válka
Zlín
Zločin agrese
Zločin z nenávisti
Znásilnění
Zonguldak
Zoznam pražských pamiatok
Zuzana Čaputová
Zuzana Burianová
Zvonica




Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

Your browser doesn’t support the object tag.

www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk