Předseda vlády Dánska
Danmarks statsminister
Státní znak Dánska
Úřadující Mette Frederiksenová od 27. června 2019
Sídlo	Christiansborg
Jmenuje	Dánský král
První ve funkci	Adam Wilhelm Moltke
Vytvoření	22. března 1848
Webová stránka	Stm.dk
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Předseda vlády Dánska (dánsky: Danmarks statsminister, česky doslovně dánský státní ministr) je hlavou vlády Dánska, respektive Dánského království. Dánský premiér drží většinu výkonné moci a je nejvlivnější politickou figurou v zemi. Úřad zavedla ústava z roku 1849, která z Dánska učinila konstituční monarchii (parlamentarismus byl však do ústavy přidán až v roce 1953). Premiéra formálně jmenuje panovník, v praxi je jmenování předsedy vlády určeno jeho podporou ve Folketingu (dánském parlamentu). Tato podpora není definována tak jednoznačně parlamentní většinou jako v jiných parlamentních systémech, pouze čtyři koaliční vlády od druhé světové války měly většinu ve Folketingu.^[1]

Úkolem dánského předseda vlády je spíše vyjednat toleranci pro svůj kabinet. Je to možné i díky systému tzv. negativního parlamentarismu, tedy zásadě, že „vláda je legitimní, i když nemá většinu, pokud proti ní většina nestojí“.^[2] Vláda tak nemusí získat ve Folketingu důvěru většiny poslanců jako např. v Česku, ale vládne, dokud jí parlamentní většina nevysloví nedůvěru. Vzhledem k silnému konsensualismu a blokovému uspořádání dánské politiky (strany se ještě před volbami hlásí k jednomu ze dvou bloků, aniž by se tím zavazovaly ke vstupu do vlády) tak menší parlamentní strany často neusilují o vyslovení nedůvěry vládě, byť ji přímo nepodporují.

Pokud není nový vůdce po volbách jasný, uspořádá panovník „schůzi krále a královny“, kde strany vedou diskuse a dojdou k dohodě, koho má král jmenovat. Princip menšinových vlád je nicméně hlavním důvodem, proč politologové říkají, že dánský premiér není zdaleka tak silný jako jiní premiéři v Evropě. Dánští premiéři si nikdy nemohou být jisti, že jejich agenda projde, a musí dát dohromady většinu pro každý právní předpis zvlášť. Naproti tomu má předseda vlády pravomoc Folketing rozpustit a vypsat nové volby (ačkoli to formálně provede panovník) a patří to k jeho největším politickým zbraním.

Pokud Folketing vysloví premiérovi nedůvěru, musí premiér buď odstoupit spolu s celým kabinetem, nebo vyhlásit nové volby. Kdykoli premiér odstoupí, panovník jej požádá, aby vláda dále fungovala jako úřednická, dokud nebude zvolen nástupce. Pravomoc jmenovat ministry má prakticky výhradně předseda vlády a nikoli panovník. Předseda vlády předsedá týdenním schůzím vlády a má pravomoc stanovit program těchto schůzí. Pod úřadem premiéra působí malý odbor, který se stará o speciální právní záležitosti, které nejsou pokryty jinými ministerstvy, mimo jiné o vztah Grónska a Faerských ostrovů k monarchii. Navzdory tomu nemá premiér žádnou konkrétní pravomoc, pokud jde o tyto autonomní oblasti, ty má Folketing, který všechny zákony schválené faerským a grónským parlamentem musí ratifikovat.

Premiér sídlí v bývalém královském paláci Christiansborg, zvaném neformálně Borgen („Hrad“). Tam sídlí i parlament. Premiéři tradičně bydlí v rezidenci Marienborg, někteří ji ovšem nevyužívají. Marienborg je také často využíván pro vládní konference a neformální summity mezi vládou, zástupci průmyslu a jinými organizacemi v Dánsku.

Seznam premiérů

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Prime Minister of Denmark na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu dánský premiér na Wikimedia Commons