Anne L'Huillierová
Narození	16. srpna 1958 (65 let) Paříž, Francie Francie
Alma mater	École normale supérieure de lettres et sciences humaines (BA) Univerzita Paříž VI (MSc, Ph.D.)
Pracoviště	Lundská univerzita (1995–1996) Lundská univerzita (od 1997) Lundská univerzita
Obor	attosekundová fyzika
Ocenění	Cena UNESCO L'Oréal (2011) Cena nadace BBVA (2022) Wolfova cena za fyziku (2022) Nobelova cena za fyziku (2023)
Manžel(ka)	Claes-Göran Wahlström (sňatek 1994)[1]
Příbuzní	Henrik Wahlström (nevlastní dítě)
Web	portal.research.lu.se/en/persons/anne-lhuillier
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anne Geneviève L'Huillierová (; * 16. srpna 1958 Paříž^[2]) je francouzsko-švédská fyzička^[3] a profesorka atomové fyziky na Lundské univerzitě ve Švédsku.

Vede attosekundovou fyzikální skupinu, která studuje pohyby elektronů v reálném čase, což je využíváno k pochopení chemických reakcí na atomové úrovni.^[4] Její experimentální a teoretické výzkumy se zasloužily o položení základů oboru attochemie.^[5] V roce 2003 ona a její skupina pokořili světový rekord pro nejkratší laserový pulz, 170 attosekund.^[6]

L'Huillierová se v roce 2004 stala členkou Královské švédské akademie věd.^[3] Získala několik ocenění za fyziku včetně Wolfovy ceny za fyziku v roce 2022^[7] a Nobelovy ceny za fyziku v roce 2023.^[8]

Biografie

Vzdělání

Anne L'Huillierová se narodila v roce 1958 v Paříži.^[3] Získala dvojitý magisterský titul v teoretické fyzice a matematice. Později získala doktorát na Univerzitě Paříž VI.^[7] Její disertační práce se týkala mnohočetné multifotonové ionizace v laserových polích vysoké intenzity. Svou disertační práci prováděla na Commissariat à l'énergie atomique et aux énergies alternatives (CEA) poblíž Paříže.

Kariéra

Jako postdoktorandka pracovala na Chalmersově technické univerzitě v Göteborgu ve Švédsku a na Univerzitě Jižní Kalifornie v Los Angeles ve Spojených státech amerických.^[3] V roce 1986 získala stálou pozici výzkumníka v CEA v Saclay.

V roce 1992 se zúčastnila experimentu v Lundu, kde byl instalován jeden z prvních titanovo-safírových pevnolátkových laserových systémů pro femtosekundové pulsy v Evropě. V roce 1994 se přestěhovala do Švédska, kde byla v roce 1995 jmenována lektorkou na Lundské univerzitě a v roce 1997 profesorkou.^[9]

Výzkum

L’Huillierová využívá attosekundové zdroje ke studiu ultrarychlé dynamiky elektronů v atomových a molekulárních systémech.^[3] V roce 2003 její skupina překonala světový rekord pro nejkratší laserový pulz, který trval 170 attosekund.^[6] Tyto attosekundové zdroje jsou považovány za nejrychlejší kamery na světě, využívající extrémně krátké pulzy světla k měření elektronů při jejich pohybu nebo změně energie.^[10][11] Metody L’Huillierové pro studium a manipulaci s elektrony pomocí světla umožňují studovat elektronické procesy během chemických reakcí.^[10]

Vyznamenání a ocenění

L'Huillierová byla v letech 2007 až 2015 členkou Nobelova výboru pro fyziku a od roku 2004 je členkou Švédské akademie věd.^[12] V roce 2003 obdržela cenu Julia Springera. V roce 2011 získala cenu UNESCO L'Oréal. V roce 2013 jí byla udělena výzkumná cena Carl-Zeiss, medaile Blaise Pascala a čestný titul na Univerzitě Paříž VI (UPMC). V roce 2018 byla zvolena zahraniční spolupracovnicí Národní akademie věd Spojených států amerických. O rok později, v roce 2019, získala cenu za základní aspekty kvantové elektroniky a optiky, kterou vyhlásila Evropská fyzikální společnost. Anne L'Huillierová je členkou Americké fyzikální společnosti a Americké optické společnosti.^[13]

V roce 2021 byla oceněná cenou Americké optické společnosti, cenou Maxe Borna, za „průkopnickou práci v ultrarychlé laserové vědě a attosekundové fyzice“.^[14] V roce 2022 obdržela společně s Ferencem Krauszem a Paulem Corkumem Wolfovu cenu za fyziku za „průkopnické příspěvky k ultrarychlé laserové vědě a attosekundové fyzice“.^[7] Také v roce 2022 byli všichni tři oceněni cenou nadace BBVA.^[15] V roce 2023 jí byla společně s Krauszem a Pierrem Agostinim udělena Nobelova cena za fyziku za „experimentální metody, které generují attosekundové pulsy světla pro studium dynamiky elektronů v hmotě“.^[8]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anne L'Huillier na anglické Wikipedii.

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Anne L'Huillierová na Wikimedia Commons
• Anne L'Huillierová na Nobelprize.org