Anton von Werner
Anton von Werner (1885)
Rodné jméno	Anton Alexander von Werner
Narození	9. května 1843 Frankfurt nad Odrou
Úmrtí	4. ledna 1915 (ve věku 71 let) Berlín
Místo pohřbení	Alter Friedhof der Zwölf-Apostel-Gemeinde
Alma mater	Pruská akademie umění Berliner Akademie der Künste Státní akademie výtvarného umění v Karlsruhe
Povolání	malíř a history painter
Ocenění	Maxmiliánův řád pro vědu a umění (1887) Řád červené orlice 1. třídy
Podpis
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Anton Alexander von Werner (9. května 1843 Frankfurt nad Odrou – 4. ledna 1915 Berlín) byl německý malíř známý svými historickými malbami významných politických a vojenských událostí v Pruském království a Německu.^[1] Ve své době byl jedním z nejslavnějších malířů a je považován za reprezentativního oficiálního umělce vilémovské epochy. Dnes je důležitý zejména svým zachycením událostí prusko-francouzské války, jíž se účastnil, a zejména se proslavil vyobrazením vyhlášení Německé říše ve Versailles.

Život

Narodil se ve Frankfurtu nad Odrou jako syn truhláře. Jeho rodina původně pocházela z východního Pruska a byla povýšena do šlechtického stavu (von) v roce 1701. V roce 1857 se začal učit jako dekorativní malíř a od roku 1860 studoval malbu na Pruské akademii umění v Berlíně. O rok později pokračoval ve studiu na Akademii výtvarných umění v Karlsruhe, kde studoval u Johanna Wilhelma Schirmera, Ludwiga des Coudrese, Adolfa Schroedtera a Karla Friedricha Lessinga.

V Karlsruhe se Werner setkal s umělci jako byli Eduard Devrient, Johannes Brahms a Clara Schumannová, Paul Heyse a norský malíř Hans Gude. Spisovatel Joseph Victor von Scheffel, který se stal jeho blízkým přítelem a Werner mu ilustroval několik knih, jej představil velkovévodovi Fridrichovi I. Bádenskému. Werner navštívil Paříž v roce 1865 a znovu od března 1867 do července 1868 v souvislosti se Světovou výstavou 1867. Byl silně ovlivněn historickými malbami Ingrese, Delacroixe, Meissoniera a Cognieta, s nimiž se také osobně setkal. Díky výstavě svých raných děl v rámci světové výstavy získal stipendium na pobyt v cizině, roku 1868 se odebral do Itálie a do listopadu 1869 pobýval u Anselma Feuerbacha v Římě. Po svém návratu do Badenu získal několik státních zakázek.^[2]

Po vypuknutí prusko-francouzské války působil Werner od října 1870 ve štábu 3. armádního sboru pod velením pruského prince Fridricha Viléma. V lednu 1871 byl povolán do pruského ústředí ve Versailles^[2][3] a pověřen úkolem, aby zvěčnil vyhlášení Německé říše v Zrcadlové síni zámku. Tento obraz pro Wernera znamenal vzestup na společenský vrchol. Při jeho tvorbě se seznámil s řadou německých knížat, která ztvárnil, setkal se s kancléřem Ottou von Bismarckem a polním maršálem Helmuthem von Moltkem i s císařem Vilémem I. Poté se vrátil do Berlína, nyní německého hlavního města, a v srpnu 1871 se oženil s Malwine Schroedterovou, dcerou svého učitele Adolfa Schroedtera.^[4]

V Berlíně Werner navrhl velký baldachýn nad bulvárem Unter den Linden při triumfálním příchodu vítězných německých vojsk. Získal další veřejné zakázky na vytvoření nástěnné dekorace v portiku Vítězného sloupu, přičemž použil malby ze svého baldachýnu jako skici pro inovativní vitráž. I nadále připomínal prusko-francouzskou válku na dalších obrazech malovaných na zakázku.

V roce 1873 byl Werner jmenován profesorem Berlínské akademie.^[2] Jeho kariéra dosáhla vrcholu, když se v roce 1875 stal ředitelem Akademie. Po roce 1888, když nastoupil Vilém II., Werner učil císaře malovat.^[1] V roce 1909 nastoupil po Hugovi von Tschudim jako ředitel Národní galerie v Berlíně.^[5] Zemřel v Berlíně v roce 1915 a byl pohřben na hřbitově Alter Zwölf-Apostel-Kirchhof v berlínské čtvrti Schöneberg.

Dílo

Mezi důležitá Wernerova díla patří Kapitulace Sedanu, Vyhlášení Německé říše ve Versailles, Moltke před Paříží, Moltke ve Versailles, Setkání Bismarcka a Napoleona III., Kristus a peníz daně, Vilém I. navštěvuje hrobky, Berlínský kongres a části výzdoby Berlínského vítězného sloupu. Wernerova práce je dnes zajímavá zvláště pro historickou hodnotu jeho vyobrazení událostí francouzsko-pruské války.^[2]

• 
  Korunní princ Fridrich Vilém rozjímá nad mrtvolou francouzského generála Abela Douaye, 1888
• 
  Vojenské ubytování v Paříži, 1894
• 
  Odhalení památníku Richarda Wagnera v Tiergartenu, 1908
• 
  Muž s novinami, 1893, olej na dřevě, 26 cm × 33 cm, soukromá sbírka
• 
  Martin Luther ve Wormsu, 1877

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Anton von Werner na anglické Wikipedii.

Literatura

• Friedrich Freiherr von Khaynach: Anton von Werner und die Berliner Hofmalerei. J. Schabelitz, Zürich 1894.
• Adolf Rosenberg: A. von Werner (= H. Knackfuß : Künstler-Monographien. Band IX). Verlag von Velhagen & Klasing, 2. Aufl. Bielefeld / Leipzig 1900, Šablona:URN
• Dominik Bartmann: Anton von Werner. Zur Kunst und Kunstpolitik im Deutschen Kaiserreich. Deutscher Verlag für Kunstwissenschaft, Berlin 1985, ISBN 3-87157-108-3.
• Frank Becker: Bilder von Krieg und Nation. Die Einigungskriege in der bürgerlichen Öffentlichkeit Deutschlands 1864–1913 (=Ordnungssysteme – Studien zur Ideengeschichte der Neuzeit 7). Oldenbourg, München 2001.
• Thomas W. Gaehtgens: Anton von Werner, die Proklamierung des Deutschen Kaiserreichs; ein Historienbild im Wandel preußischer Politik. Fischer, Frankfurt/M. 1990, ISBN 3-596-10325-8.
• Dominik Bartmann (Hrsg.): Anton von Werner. Geschichte in Bildern. Hirmer, München 1993, ISBN 3-7774-6140-7 (Ausstellungskatalog).
• Ralph Melcher (Hrsg.): „Männer und Taten“. Moritz Götze. Anton von Werner (Katalog zur Ausstellung im Saarlandmuseum Saarbrücken vom 25. August bis 7. Oktober 2007 mit Beiträgen von Paul Kaiser und Mona Stocker). Deutscher Kunstverlag, München / Berlin 2007.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Anton von Werner na Wikimedia Commons