Dmitrij Nikolajevič Seňavin
Narození	17. srpna 1763 Borovsk
Úmrtí	17. dubna 1831 (ve věku 67 let) Petrohrad
Místo pohřbení	Blagoveščenský chrám v lávře Alexandra Něvského
Alma mater	Námořní kadetní sbor Petrohradský vojensko-námořní institut
Povolání	námořní důstojník
Ocenění	Řád sv. Jiří 4. třídy (1788) Řád sv. Vladimíra 4. třídy (1789) Řád sv. Anny 2. třídy (1799) rytíř Řádu sv. Alexandra Něvského (1807)
Rodiče	Nikolaj Fjodorovič Seňavin
Rod	Seňavinové
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Dmitrij Nikolajevič Seňavin (rusky Дмитрий Николаевич Сенявин; 6. srpna^jul./ 17. srpna 1763^greg. – 5. dubna^jul./ 17. dubna 1831^greg.)^[1] byl ruský admirál a jeden z nejlepších námořních velitelů napoleonských válek.

Začátek kariéry

Narodil se v Borovsku do rodiny námořních kapitánů, kde všichni sloužili v carském námořnictvu. V roce 1780 se Seňavin zúčastnil Lisabonské expedice. V roce 1783 se připojil k nově vzniklé Černomořské flotile a pomáhal vybudovat námořní základnu v Sevastopolu.

Během rusko-turecké války bojoval jako velitel lodi Navarchia v bitvě u Očakova,^[1] Fidonisi^[1] a proslavil se hlavně u Kalaktrie (1791)^[1]. Neměl příliš dobré vztahy se svým nadřízeným, admirálem Ušakovem, a neuznával jeho autoritu. To vedlo k Seňavinovu uvěznění a Ušakov mu hrozil degradováním. Nakonec došlo na Potěmkinův zásah k jejich usmíření. Tehdy Ušakov poznamenal ve svém deníku, že Seňavin by mohl být nejlepším admirálem, jakého kdy Rusko mělo.

Napoleonské války

Během Ušakovovy středomořské expedice v letech (1798-1800) Seňavin velel vlajkové lodi Svatý Petr mající 72 děl. Zaútočil na francouzskou pevnost svatého Maura v Lefkadě a účastnil se dobývání ostrova Korfu. Po skončení expedice dostal na starost přístavy Cherson a Sevastopol. V roce 1805 dosáhl povýšení na viceadmirála. Téhož roku byl vyslán do Řecka, aby zabránil jeho dobytí vojsky francouzského císaře Napoleona. Provádí sérii útočných operací v Jaderském moři, hlavně v Dalmácii a Černé Hoře. Černohorci s jeho podporou dobyli v březnu pevnost Bocca di Cuttaree a na začátku června donutil Francouze vyklidit Breno, ale pokus dobýt Ragusu byl neúspěšný.

V roce 1806 Osmanská říše, jako spojenec Francie, vyhlásila Rusku válku, přičemž některé ruské síly měly ochraňovat ostrov Korfu. 10. května 1807 porazil Seňavin silnější Osmanskou flotilu u Dardanel a 19. června u ostrova Athos. To nakonec vedlo k tomu, že získal kontrolu nad Egejským mořem. Výsledkem bylo příměří uzavřené 24. srpna 1807 mezi Ruskem a Osmanskou říší.

7. července byl uzavřen Tylžský mír mezi Ruskem a Francií. Seňavin se musel vrátit domů, ale jeho lodě po vyhlášení anglo-ruské války byly zablokovány v Lisabonu britským loďstvem, které se ho snažilo donutit ke kapitulaci.

V srpnu 1808 se Seňavinovi povedlo obratnou diplomacií dojednat podpis smlouvy s velitelem britské eskadry Charlesem Cottonem, podle níž Seňavin odplul v doprovodu královské flotily do Londýna, přičemž této společné flotile měl velet Seňavin. Od září 1808 do srpna 1809. byl zadržován v Portsmouthu, pak dostal povolení k odplutí. V září téhož roku přistál v Rize. Po návratu domů upadl v carovu nemilost. V roce 1811 byl dosazen na post velitele přístavu Revel. Během Napoleonovy invaze do Ruska v roce 1812 mu byla zamítnuta žádost o přidělení k bojujícím jednotkám. V dubnu 1813 byl uvolněn ze služby.

Znovu ve službě

Do služby se vrátil v roce 1825 v souvislosti s hrozbou další války s Osmanskou říší. Byl tehdy jmenován v hodnosti generál-adjutanta velitelem Baltské flotily. V roce 1826 byl povýšen na admirála. Ve stejném roce byl zvolen čestným členem petrohradské akademie věd. V roce 1830 byl již vážně nemocný a 17. dubna 1831 umírá. Pohřben je v klášteře Alexandra Něvského v Petrohradu.

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Dmitry Senyavin na anglické Wikipedii a Сенявин, Дмитрий Николаевич na ruské Wikipedii.

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Dmitrij Nikolajevič Seňavin na Wikimedia Commons