prof. Ing. akad. arch. Alena Šrámková
Rodné jméno	Alena Cafourková
Narození	20. června 1929 Praha Československo Československo
Úmrtí	10. března 2022 (ve věku 92 let)
Alma mater	Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání	politička, pedagožka, architektka, učitelka a vysokoškolská učitelka
Rodiče	Josef Cafourek († 1987) Jaroslava Cafourková († 1981)
Manžel(ka)	Jan Šrámek
Děti	Akad. arch. Michal Šrámek
Ocenění	Pocta České komory architektů (2007) medaile Za zásluhy (2008) Cena ministerstva kultury za přínos v oblasti architektury (2010)
Webová stránka	alenasramkova.cz
multimediální obsah na Commons
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alena Šrámková (20. června 1929 Praha – 10. března 2022)^[1][2] byla česká architektka (označovaná za první dámu české architektury^[3][4]), autorka a spoluautorka řady výrazných staveb, např. ve stylu postmoderny – administrativní budovy ČKD na Václavském náměstí. K jejím významným realizacím po roce 1989 mimo jiné patří věž pro vědeckého pracovníka v Košíku, Nová budova ČVUT v Praze^[5] či Tyršův most v Přerově.

Život

Mládí strávila na Slovensku. Vystudovala Slovenskou vysokou školu technickou v Bratislavě (obor architektura a pozemní stavitelství, 1947–1952) a AVU v Praze (ateliér Jaroslava Fragnera, 1955–1958).

Profesní dráhu započala v Bratislavě, kde v letech 1952–1954 pracovala v Chemoprojektu. Následující rok 1955 prožila v Ústí nad Labem ve Stavoprojektu. Během studií v letech 1955–1957 byla zaměstnána v projekčním oddělení pražského Potravinoprojektu. Poté se na dlouho (1958–1975) stala zaměstnankyní Státní projektového ústavu obchodního, následně nastoupila do Projektového ústavu výstavby hl. města Prahy, ve kterém setrvala do roku 1987. V následujících dvou letech se stala členkou progresivního ateliéru SIAL, ve kterém se podílela na rekonstrukci Veletržního paláce.^[6][7] V roce 1992 si založila samostatný ateliér Šrámková architekti, s. r. o.

V počátcích tvůrčí činnosti se účastnila architektonických soutěží se svým manželem Janem Šrámkem, se kterým později navrhla ikonickou administrativní budovu ČKD ve spodní části Václavského náměstí. Spolupráce s výraznými osobnostmi byla Šrámkové blízká po celou profesní dráhu, například s architekty Ladislavem Lábusem, Michalem Sborwitzem nebo Janem Hájkem. Od 90. let 20. století byli jejími nejbližšími spolupracovníky Tomáš Koumar a Lukáš Ehl, kteří s ní pracovali v jejím ateliéru.

Pro Šrámkovou byla důležitá i pedagogická činnost. V roce 1991 se habilitovala na Fakultě architektury ČVUT, kde vedla v letech 1991–1996 ateliér. V roce 2000 byla jmenována profesorkou v oboru architektura na AVU v Praze, kde působila i jako členka umělecké rady.^[6]

Prožila i krátkou politickou kariéru. Po volbách roku 1990 zasedla do Sněmovny lidu Federálního shromáždění (volební obvod Praha) za Občanské fórum. Slib složila v červnu 1990, ale již v červenci 1990 na mandát poslankyně rezignovala.^[8]

Tvorba

Historikem architektury Rostislavem Šváchou byla Šrámková zařazena mezi představitele „české přísnosti". Švácha tak charakterizoval skupinu tvůrců, kteří se vyznačují mimo jiné sklonem k minimalistickým tendencím.^[9]

O domech se vyjadřovala jako o "barácích". Její tvorbu provázelo hledání nejzákladnějších, archetypálních architektonických forem. Toužila stavět obyčejné domy s obyčejnými okny a obyčejnou střechou.^[10] Velmi si vážila tvorby Louise Kahna.^[11]

Realizace (výběr)

• 1953 – závod Kapron, Humenné, Slovensko
• 1955 – bytový dům v Moskevské ulici, Ústí nad Labem^[12]
• 1957 – interiér snackbaru hotel Alcron, Praha
• 1959 – restaurace na Strahově, Praha
• 1959 – restaurace v Manéži, Moskva, Rusko
• 1960 – restaurace v Sokolnikách, Moskva
• 1962 – snack-bar hotelu Alcron, Praha (spolu s Jindřichem Půlkrábkem)
• 1964 – Motel Stop, Praha (spolu s Jindřichem Půlkrábkem)
• 1965 – interiér Parkhotelu Praha, Praha
• 1966 – interiér cestovní kanceláře Pragotur, Praha
• 1972–1977 – odbavovací hala hlavního nádraží Praha (spolu s Janem Šrámkem, Janem Bočanem, Josefem Dandou a Zdeňkem Rothbauerem)
• 1977–1990 – centrum Sídliště Lužiny, Praha (spolu s Ladislavem Lábusem)
• 1982–1990 – Dům služeb, Poděbrady
• 1983 – administrativní budova Na Můstku, Praha
• 1985 – obřadní síň, Kamenický Šenov
• 1993–1994 – věž pro vědeckého pracovníka, Košík^[13]
• 2000 – dům s pečovatelskou službou, Horažďovice
• 2000–2001 – meteorologická stanice, Cheb (spolu s Janem Hájkem)
• 2001–2002 – rodinný dům, Jirčany^[14]
• 2009 – vlastní vila, Jenštejn
• 2010–2011 – Nová budova ČVUT, Praha^[15]
• 2011 – Sloup – obelisk před budovou Fakulty architektury ČVUT, Praha
• 2012 – Tyršův most, Přerov (výtvarné řešení Ivana Šrámková)
• 2014 – přestavba Obchodního centra Lužiny (spolu s Ladislavem Lábusem)^[16][17]
• 2019 – Corso Pod Lipami, Řevnice
• 2019 – vila, Černošice^[18]
• 2019 – zvonička na Betlémském náměstí, Praha (dočasná instalace)^[19]

Nerealizované projekty a soutěžní návrhy (výběr)

• 1955 – budova Stavoprojektu (spolu s Janem Šrámkem)^[11]
• 1957 – divadlo v Piešťanech, Slovensko (spolu s Janem Šrámkem)
• 1969–1970 – obchodní dům na Tylově náměstí (spolu s Michalem Sborwitzem a Andělou Drašarovou)^[20]
• 1971–1972 – dostavba městského centra, Perugia, Itálie (spolu s Michalem Sborwitzem ad.)
• 1974 – hotelový dům pro Ministerstvo telekomunikací a spojů, Olšanská ul., Praha
• 1981 – rekonstrukce budovy SIA, Dvořákovo nábřeží, Praha (spolu s Ladislavem Lábusem)
• 1984–1986 – hotel Sigma, Praha (spolu s Ladislavem Lábusem)^[21]

• 1988 – obchodní dům Tuzex, Karlovo náměstí, Praha (spolu s Tomášem Novotným)^[22]
• 1993 – administrativní budova Myslbek, Praha
• 1994 – Nová radnice, Ostrava-Poruba
• 1995 – rezidence českého velvyslance, Budapešť
• 1995 – budova pro HYPOBANK CZ, nám. Republiky, Praha
• 1996 – rekonstrukce Thurn-Taxisova paláce, Praha
• 1996 – meteorologická stanice na Šeráku, Jeseníky (spolu s Janem Hájkem)
• 1997 – Skandinávské centrum, Karlovo náměstí, Praha
• 1997 – dostavba radnice, České Budějovice
• 1998 – dostavba Divadla Járy Cimrmana, Praha
• 2000 – lávka pro pěší Holešovice – Karlín, Praha
• 2001 – bytová zástavba mezi ulicemi Spálená a Charvátova, Praha
• 2007 – bytový komplex Nová sladovna, Olomouc
• 2009 – návrh Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy, Praha

Ocenění díla

Zvítězila v řadě architektonických soutěží. V roce 1994 obdržela cenu Osobnost české architektury, v roce 2007 Poctu České komory architektů,^[23] v roce 2008 Medaili Za zásluhy III stupeň. V roce 2010 obdržela cenu Ministerstva kultury za přínos v oblasti architektury. Budova Dům Na Můstku je kulturní památkou České republiky.^[24]

Odkazy

Reference

Literaturaeditovat | editovat zdroj

• Alena Šrámková : práce ateliéru Šrámková architekti : výstava v Galerii Jaroslava Fragnera, Praha : Česká komora architektů, 2008, ISBN 978-80-86790-09-1
• ŠVÁCHA, Rostislav (ed.). Alena Šrámková / Architektura. Praha: Kant, 2019. 127 s. ISBN 978-80-7437-299-5

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Alena Šrámková na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Alena Šrámková
• Ateliér Šrámková Architekti
• ČT 2, 2013, Ještě jsem tady
• proStory: Alena Šrámková – Baráky jsou vážná věc – cyklus České televize
• Architektura Aleny Šrámkové staví na jednoduchosti až přísnosti, Novinky.cz
• Alena Šrámková oslaví v sobotu osmdesátiny, archiweb.cz
• DAVIDOVÁ-KRACÍKOVÁ, Jana. Budovy věcné poezie architektky Aleny Šrámkové online. Český rozhlas, 2020-05-25 cit. 2020-05-27. Dostupné online.