Zdeněk Hrabica
Zdeněk Hrabica (2013; foto: Cai ZhiYi)
Narození	25. října 1936 Jihlava, Československo Československo
Úmrtí	28. listopadu 2022 (ve věku 86 let) Praha, Česko Česko
Vzdělání	maturita na gymnáziu; Vysoká škola politická v Praze; Akademie společenských věd v Moskvě
Alma mater	Vysoká škola politická v Praze; Akademie společenských věd v Moskvě
Povolání	spisovatel literatury faktu, publicista, novinář, politický pracovník, šéfredaktor
Ocenění	Cena Unie českých spisovatelů (2006);[1] Medaile Franze Kafky a další (viz text)
Choť	Božena Hrabicová[2]
Děti	Pavel Hrabica (* 1961);[2] Petr Hrabica (* 1966)
Životní krédo: „Semper vivens“ – „Vždy v pohybu“
multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zdeněk Hrabica (25. října 1936 Jihlava^[3] – 28. listopadu 2022 Praha^[4]) byl český spisovatel literatury faktu, publicista, novinář, politický pracovník a šéfredaktor.^[5][6]

Život

Mládí a studia

Zdeněk Hrabica se narodil 25. října 1936 v Jihlavě. Již jako školák od dětství byl aktivním dopisovatelem dětských a mládežnických novin a časopisů.^[2][7] V Praze 9 ve dnes (rok 2022) již neexistujícím strojírenském podniku ČKD Stalingrad Praha se po druhé světové válce vyučil v oboru univerzální soustružník.^[2][7] Středoškolská studia zakončená maturitou absolvoval na Nerudově gymnáziu v Praze na Malé Straně v Hellichově ulici a na gymnáziu v Přípotoční v Praze 10 – Vršovicích. Následoval mezinárodní, jeden rok trvající kurz na Vysoké škole VLKSM^{[p. 1]} v Moskvě–Věšňakách. Další vysokoškolská studia absolvoval na Vysoké škole politické v Praze a na Akademii společenských věd v Moskvě, kde obhájil později aspiranturu na téma Kontinuita a diskontinuita ve společenském vývoji.^[7]

Pracovní kariéra

ČSM

V polovině 50. let 20. století nastoupil k povinné prezenční vojenské sužbě u Strážního praporu Ministerstva národní obrany.^[7] V té době měl možnost potkat se s vysokými vojenskými a politickými osobnostmi (Alexej Čepička; Bohumír Lomský; Ludvík Svoboda).^[7] Po skončení „vojny“ působil (v průběhu 50. a 60. let 20. století) jako profesionální pracovník v Československém svazu mládeže (ČSM) v Moravských Budějovicích, Jihlavě a v Praze.^[2][7] V letech 1966 až 1969 zastával funkci tajemníka ústředního výboru Československého svazu mládeže (ÚV ČSM).^[2][7] Po schválení mládežnického dokumentu: Poučení z krizového vývoje – „Některých otázek vývoje dětského a mládežnického hnutí po XIII. sjezdu KSČ“ byl Zdeněk Hrabica označen za osobu nápomocnou silám pravicového oportunismu, byl stranicky potrestán a z vrcholné funkce v ÚV ČSM odvolán.

Publicistika

Po odchodu z ÚV ČSM pracoval jako redaktor (zástupce šéfredaktora)^[2] deníku Mladá fronta^[7] a následně působil v redakci obrazového týdeníku Svět v obrazech. V tomto periodiku zastával funkci šéfredaktora a to v letech 1983^[2] až 1990.^[7] Po roce 1990 působil krátce ve Vydavatelství a nakladatelství Novinář, jeden rok v časopisu Moderní kancelář, postupně jako redaktor časopisů s gastronomickou a sommelierskou orientací. Externě přispíval do několika jiných médií, zvláště s tematikou kultury a umění.^[2][7]

Zdeněk Hrabica navštívil desítky zemí světa (v Evropě, Asii i Americe)^[7] a jako dlouholetý novinář procestoval většinu republik Sovětského svazu. Pod vlivem změny kursu vnitřní politiky SSSR tzv. glasnosti, nastolené generálním tajemníkem KSSS Michailem Gorbačovem, psal o poměrech v sovětské společnosti velmi otevřeně a kriticky, což se projevilo hlavně v letech 1983–1990, kdy Zdeněk Hrabica zastával funkci šéfredaktora Světa v obrazech.^{[p. 2]} Během své novinářské práce se setkal s mnoha významnými osobnostmi a z těchto setkání pak vzešly i jeho dvě knihy Jak jsem je potkal (postavy a figurky) a Jak jsem je poznal (co jiní nezažili). Vyšly v roce 2001. V memoárovém pojetí další kniha Tváře bez retuše (2014).^[7]

Opil se s Jevtušenkem, doprovázel noční Prahou Nezvala s Erenburgem, hlídkoval před pracovnou Alexeje Čepičky, zpovídal pány i kmány ... Před nikým nepadl na zadek, ani před ministry a tajemníky, ani před řediteli zeměkoule, ani před koryfeji, kápy, náčelníky, papaláši, naboby a miliardáři, ani před tajnými agenty všech mocností. Načapal převlékače kabátů při činu, zaznamenával zločiny výprodejců československého rodinného stříbra ... A při tom všem se navíc náramně bavil, i když zábava někdy hraničila s děsem nad lidskou hamižností a bezpáteřností.

Text z obálky jedné z jeho knih, O Zdeňku Hrabicovi a jeho filozofii přístupu k význačným osobnostem, ^[7]

Tvorba a další aktivity

Zdenek Hrabica byl také jedním z hlavních organizátorů hromadných akcí, pořádaných deníkem Mladá fronta (Vavřínova podkova, ^{[p. 3]} Bitva u Sudoměře a jiné) a početných čtenářských a malířských setkání organizovaných týdeníkem Svět v obrazech v Třeboni u rybníka Svět (Malujeme Svět; Cesta kolem Světa; Prkna, která znamenají Svět).

Spolu se svým synem Pavlem se sblížili v 80. letech 20. století s armádním generálem Karlem Klapálkem na pražském Jižním Městě. Kapitoly z těchto setkání uveřejňovali na pokračování – nejprve ve slovenském týdeníku Život, posléze v časopise Svět v obrazech. Začala i tvorba rukopisu knihy Pavel a Zdeněk Hrabicovi: Muž, který velel mužům. O vydání se zasloužilo nakladatelství Mladé fronty (1988). Všichni, kdo se na knize podíleli, pracovali ve velmi vyhrocené politické situaci. Přes pozitivní změny zůstával Karel Klapálek, hrdina od Zborova, Tobrúku a Dukly stále v povědomí existujícího režimu „buržoazním důstojníkem“. Ani další návrat autorů v nakladatelství Mladé fronty po roce 1989 k tématu Karel Klapálek v roce 2006 nebyl zcela bezproblémový.^{[7][p. 4]}

Zdenek Hrabica se stal postupem času autorem a spoluautorem zhruba dvaceti knih převážně literatury faktu^[2][7] a byl též autorem televizního seriálu režiséra Jiřího Adamce Lidé z Reportáže. Napsal stovky článků a reportáží v českém, slovenském, ruském, bulharském a polském tisku a zveřejnil desítky fotoreportáží z domova a ze zahraničí. Setkal se s mnoha světovými i domácími osobnostmi a zveřejnil o tom články: mimo jiné s indickou premiérkou Indírou Gándhiovou; s prezidentem Afghánistánu MUDr.Muhammadem Nadžíbuláhem; s kosmonautem Jurijem Gagarinem; s ruským písničkářem, hercem a básníkem Vladimírem Vysockým; s ruským básníkem, scenáristou a režisérem Jevgenijem Jevtušenkem a s dalšími.

V roce 2005 se objevilo na knižních pultech společné dílo Zdeňka a Pavla Hrabicových s názvem Vila pana prezidenta, které získalo v roce 2006 Cenu Unie českých spisovatelů a Daniela Strože.^[7] K životnímu příběhu generála Karla Klapálka se ještě jednou Zdeněk Hrabica vrátil v roce 2006, když spolu se svým synem Pavlem napsali knihu Zapomenutý generál Karel Klapálek.^[7] (A právě toto dílo bylo oceněno Medailí Generálního štábu Armády ČR.^[7]) Osobnost generála Ludvíka Svobody důkladně faktograficky zpracoval Zdeněk Hrabica v třísetstránkové knize Pět válek Ludvíka Svobody.^[7] Dílo vydalo nakladatelstvím Futura v roce 2013 čtenáře překvapilo nejen značnou šíří záběru, ale i nebývalým množstvím použitých pramenů.^[7]

Rodina

Jeho manželka Božena Hrabicová pracovala jako úřednice.^[2] Zdeněk Hrabica a Božena Hrabicová mají dva syny, prvorozeného Pavla Hrabicu (* 1961), který je novinářem, a Petra Hrabicu (* 1966), který je restaurátorem starožitného nábytku.^[2]

Ocenění

• Medaile Evropského kruhu „Franz Kafka“, Praha za literaturu;^{[p. 5]}
• literární cena Daniela Strože a Unie českých spisovatelů^[1] (2006);
• držitel sošky antické bohyně Niké od akademického sochaře Ladislava Janoucha (jako součást Ceny Unie českých spisovatelů);
• čestná medaile náčelníka generálního štábu Armády České republiky armádního generála Pavla Štefky;
• čestná Cena Prahy 11 – Jižního Města za společensko-osvětovou činnost, spjatou se životem armádního generála Karla Klapálka;
• polský Odznak „Honoris gratia“ primátora města Krakova za literární a novinářskou česko-polskou spolupráci;
• medaile ministerstva zahraničí Ruské federace za tvůrčí podíl na knize Svjatoslava Jurjeviče Rybase „Mnichov: Benešovo proroctví“.^[10]

Publikace

• HRABICA, Zdeněk a kolektiv. Svědectví z Kapitolu. 1. vydání Praha: nakladatelství Mladá fronta, 1979; 131 stran + 3 strany + 8 stran fotografických příloh; ABC marxismu-leninismu. Prameny; Svazek 32.
• ANDRIJANOV, Viktor Ivanovič a HRABICA, Zdeněk. Lidé z Reportáže. 1. vydání Praha: nakladatelství Mladá fronta, 1981; 181 stran; Boje; svazek 184. (Vyšlo též slovensky v roce 1981 v nakladatelství Smena; v ruštině v roce 1981 v nakladatelství Mladá garda a v roce 1981 rusky v Kyrgyzstánu)
• HRABICA, Zdeněk a HRABICA, Pavel. Muž, který velel mužům: životní příběh armádního generála Karla Klapálka. 1. vydání Praha: nakladatelství Mladá fronta, 1988. 197 stran; Archív / Řídí Petr Křivský; Svazek 56.
• HRABICA, Zdeněk. Pivo na talíři. 1. vydání Praha: nakladatelství Grada, 2000; 133 stran; ISBN 80-7169-854-7.
• NODL, Ladislav; Hrabica Zdeněk a kolektiv. Jak vám chutná, Excelence?; Vydání 1. Třebíč: vydavatelství Akcent; 2001; 219 stran; ISBN 80-7268-209-1.
• HRABICA, Zdeněk. Jak jsem je poznal: (co jiní nezažili): rozhovory, portréty, svědectví. Vydání 1. Třebíč: vydavatelství Akcent (Drahomír Rybníček), 2001; 229 stran; ISBN 80-7268-123-0.
• HRABICA, Zdeněk. Jak jsem je potkal: (postavy i figurky): rozhovory, portréty, svědectví. Vydání 1. Třebíč: vydavatelství Akcent (Drahomír Rybníček), 2001; 228 stran; ISBN 80-7268-135-4.
• FAFEK, Emil (fotografie), ŠUSTEROVÁ-FAFKOVÁ, Marie a HRABICA, Zdeněk (průvodní text). Emil Zátopek a sport objektivem Emila Fafka a jiných. Vydání 1. Třebíč: vydavatelství Akcent; 2001; 149 stran; ISBN 80-7268-140-0.
• EICHNER, Jiří a HRABICA, Zdeněk. Králičí hody: recepty z bílého králičího masa pro všední i sváteční den. Vydání 1. Praha: nakladatelství Mladá fronta; 2003; 123 stran + 8 stran barevných obrazových příloh; Kuchařky; svazek 1. ISBN 80-204-1012-0.
• HRABICA, Zdeněk a STRÁNSKÝ, Ladislav. Kuba neznámá a objevovaná: (co Kolumbus netušil?). Vydání 1. Třebíč: vydavatelství Akcent (Drahomír Rybníček); 2004; 138 stran + 39 stran barevných obrazových příloh; ISBN 80-7268-293-8.
• HORÁKOVÁ, Jana, KOLESA, Václav a HRABICA, Zdeněk. Josef Křístek – Šest let bez domova. Zlín: nakladatel Václav Kolesa, 2004; 84 stran; Portréty. ISBN 80-239-4319-7.
• HRABICA, Zdeněk a HRABICA, Pavel. Vila pana prezidenta: historie rodinného sídla Edvarda Beneše v letech 1929–2001. Vydání 1. Praha: nakladatelství Erika, 2005; 241 stran; ISBN 80-7190-674-3.
• HRABICA, Zdeněk a HRABICA, Pavel. Zapomenutý generál Karel Klapálek. Vydání 1. Praha: nakladatelství Mladá fronta, 2006; 334 stran + 52 stran obrazových příloh; ISBN 80-204-1408-8. (Navazuje na knihu „Muž, který velel mužům“; Mladá fronta; 1988)
• HRABICA, Zdeněk a SVĚRÁK, Vlastimil. Cívky nad turbínou: 150 let textilního průmyslu v Lukách nad Jihlavou. Luka nad Jihlavou: Arcade Color, 2009; 130 stran
• HRABICA, Zdeněk. Pět válek Ludvíka Svobody. 1. vydání Praha: nakladatelství Futura, 2013; 329 stran + 32 stran obrazových příloh; ISBN 978-80-86844-92-3.
• HRABICA, Zdeněk. Tváře bez retuše. Vydání 1. Litvínov: nakladatelství Dialog, 2014; 195 stran; ISBN 978-80-7382-164-7.
• CAI, Zhiyi a HRABICA, Zdeněk. Člověk: fotoportréty. Vydání první. Havlíčkův Brod: infoHB, s.r.o., 2018; 188 stran; ISBN 978-80-270-5087-1. (Soubor fotografických portrétů osobností České republiky od čínského fotografa Zhiyi Caie + stručné životopisné medailony a jejich životní kréda)
• MORA, Míla a HRABICA, Zdeněk. Pálivé Mexiko: indiánkou po moravsku. (Modřice): MOSTEX export-import s r.o. (Josef Stanislav), 2021; 127 stran; ISBN 978-80-270-8864-5.
• HRABICA, Zdeněk. Hrozen vína ze ZnoVína: průvodce vinařským Louvrem v Louckém klášteře ve Znojmě. 1. vydání. (Šatov): Znovín Znojmo, 2022; 144 stran; ISBN 978-80-11-00937-3.^{[p. 6]}

Odkazy

Poznámky

Reference

Související článkyeditovat | editovat zdroj

• Svět v obrazech
• Cena Unie českých spisovatelů

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Zdeněk Hrabica na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Zdeněk Hrabica
• Zdeněk Hrabica v informačním systému abART
• POŘÍZEK, Miroslav. Zdeněk Hrabica osmdesátníkem online. web: Parlamentní Listy cz, 2016-10-25 cit. 2022-05-13. Dostupné online.