Reportážně laděné vyprávění o cestě za obyvateli „ostrova svobody“, kteří čelí nesvobodě, chudobě a duchamornosti pozdního castrovského režimu a podílejí se na nezávislých církevních a lidskoprávních aktivitách. Portréty konkrétních lidí a jejich životních okolností připomínají, že sounáležitost s těmi, na něž dopadá tíha nesvobody a nouze, nepřestává být důležitým úkolem.Zároveň autorka podává svědectví o tom, že přinášet podporu ze svobodného světa se může stát povzbuzením pro obě strany.