Filosofické koncepce R. Descarta a I. Kanta spojuje chápání člověka jako na jedné straně konečné bytosti vyskytující se mezi ostatními jsoucny ve světě, na druhé straně však principu vlastních aktivit - a potud principu sebe sama. Společně jsou tematizovány proto, že z historického hlediska představují extrémy této pozice: Descartes je prvním myslitelem principiality konečného nitrosvětského subjektu, Kant završitelem vývoje tohoto pojímání člověka.