Herkulovy sloupy, za nimiž se podle Platona kdysi nacházela bájná Atlantis, od starověku představovaly symbol geografických i kognitivních limitů: byly považovány za nejzazší západní hranici mořeplavby, za kterou už by lidé neměli dále pronikat. Touha plout dále byla vnímána jako nepatřičná zvídavost a nelegitimní snaha překročit hranice, jež byly člověku vymezeny.