Joe Salisbury
Joe Salisbury na French Open 2022
Stát	Spojené království Spojené království
Datum narození	20. dubna 1992 (32 let)[1]
Místo narození	Londýn, Spojené království[1]
Bydliště	Londýn, Spojené království
Výška	191 cm[1]
Hmotnost	83 kg[1]
Profesionál od	2011
Držení rakety	pravou rukou, bekhend jednoruč
Výdělek	5 179 613 USD
Tenisová raketa	Tecnifibre
Dvouhra
Poměr zápasů	0–0
Tituly	0 ATP, 1 Futures
Nejvyšší umístění	559. místo (12. října 2015)
Dvouhra na Grand Slamu
Wimbledon	2. kolo kvalifikace (2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů	208–108
Tituly	17 ATP, 9 challengerů, 9 Futures
Nejvyšší umístění	1. místo (4. dubna 2022)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	vítěz (2020)
French Open	čtvrtfinále (2019, 2020, 2022)
Wimbledon	semifinále (2018, 2021, 2022)
US Open	vítěz (2021, 2022, 2023)
Velké turnaje ve čtyřhře
Turnaj mistrů	vítěz (2022, 2023)
Olympijské hry	čtvrtfinále (2021)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open	semifinále (2021)
French Open	vítěz (2021)
Wimbledon	finále (2021)
US Open	vítěz (2021)
Týmové soutěže
Davis Cup	čtvrtfinále (2021)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240201a1. února 2024 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Joe Salisbury (* 20. dubna 1992 Londýn) je britský profesionální tenista, deblový specialista, vítěz mužské čtyřhry Australian Open 2020 a US Open v letech 2021, 2022 a 2023, rovněž tak i smíšené soutěže na French Open 2021 a US Open 2021. Mezi dubnem a říjnem 2022 byl světovou jedničkou ve čtyřhře, kterou se stal jako padesátý šestý v pořadí od zavedení klasifikace v březnu 1976 a po Jamiem Murraym jako druhý Brit.^[2] V rámci jediného období na vrcholu setrval dvacet šest týdnů. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál sedmnáct deblových turnajů. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal jeden titul ve dvouhře a osmnáct ve čtyřhře.^[3]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v říjnu 2015 na 559. místě a ve čtyřhře pak v dubnu 2022 na 1. místě. Od šesti let jej trénuje Justin Sherring. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF nebyl nikdy klasifikován. V letech 2011–2014 vystudoval ekonomii na University of Memphis.^[1]

Na grandslamu vyhrál s Američanem Rajeevem Ramem Australian Open 2020, čímž se stal čtvrtým britským šampionem grandslamové čtyřhry v otevřené éře. Po boku Desirae Krawczykové ovládl smíšenou čtyřhru French Open 2021. V navazujícím mixu Wimbledonu 2021 skončili s krajankou Harriet Dartovou jako poražení finalisté.^[4] Následně s Ramem triumfoval na US Open 2021, 2022 a 2023. Stali se tak prvním párem open éry, který třikrát v řadě vyhrál čtyřhru grandslamu probíhajícího na tvrdém povrchu.^[5] Trofej vybojovali na Turnaji mistrů 2022 a 2023. Finále si zahráli již v roce 2021. Stali se tak první dvojicí od Woodbridge s Woodfordem z let 1992–1994, která se probojovala do tří navazujících finále Turnaje mistrů.^[6]

V britském daviscupovém týmu debutoval v roce 2021 utkáním základní skupiny finálového turnaje proti Francii, v němž prohrál čtyřhru v páru s Nealem Skupskim. Britové přesto zvítězili 2:1 na zápasy. Do února 2024 v soutěži nastoupil k šesti mezistátním utkáním s bilancí 0–0 ve dvouhře a 2–4 ve čtyřhře.^[7]

Velkou Británii reprezentoval na odložených Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu, kde zasáhl s Andym Murraym do mužské čtyřhry. Na úvod vyřadili druhou světovou dvojici Francouzů Pierre-Hugues Herbert a Nicolas Mahut a poté Němce Pütze s Krawietzem. Ve čtvrtfinále podlehli pozdějším stříbrným medailistům Marinu Čilićovi s Ivanem Dodigem z Chorvatska až v supertiebreaku.^[8]

Tenisová kariéra

V hlavní soutěži okruhu ATP World Tour debutoval na únorovém U.S. National Indoor Tennis Championships 2014 v Memphisu, kde obdržel s Irem Davidem O'Harou divokou kartu do čtyřhry. V úvodním kole však nestačili na americký bratrský pár pozdějších finalistů Boba a Mikea Bryanových.^[1][3] Na majorech se poprvé objevil v kvalifikaci Wimbledonu 2016. Ve druhém kole nenašel recept na Američana Austina Krajicka. Spolu s Dánem Frederikem Nielsenem získali divokou kartu do mužské čtyřhry Wimbledonu 2018. V semifinále ukončili jejich účinkování jihoafricko-novozélandské turnajové třináctky Raven Klaasen s Michaelem Venusem.^[9]

Premiérový titul na túře ATP vybojoval během zářijového ATP Shenzhen Open 2018 v Šen-čenu, kde ve finále čtyřhry s Japoncem Benem McLachlanem zdolali švédsko-americkou čtvrtou nasazenou dvojici Robert Lindstedt a Rajeev Ram po zvládnutých tiebreacích obou setů.^[10] Druhou trofej přidal o měsíc později na vídeňském Erste Bank Open 2018 z kategorie ATP 500. Do deblové soutěže nastoupil s krajanem Nealem Skupskim. Finálový duel proti americko-francouzskému páru Mike Bryan a Édouard Roger-Vasselin zvládli po dvousetovém průběhu. Jako pár přitom odehráli po Winston-Salem Open 2018 druhý turnaj v kariéře, s celkovou bilancí zápasů 6–1.^[11] V následném pondělním vydání žebříčku ATP z 29. října 2018 se posunul na nové kariérní maximum, když mu v deblové klasifikaci patřila 30. příčka

S Američanem Rajeevem Ramem vytvořil ve čtyřhře Australian Open 2020 jedenáctou nasazenou dvojici. Ve finále zdolali Australany hrající na divokou kartu Maxe Purcella a Luka Savilla po dvousetovém průběhu. Zisk třetí společné a první grandslamové trofeje jej premiérově posunul na 4. příčku deblového žebříčku ATP.^[12] V mixu French Open 2021 zvítězil s Američankou Desirae Krawczykovou v boji o titul nad ruskou dvojicí Jelena Vesninová a Aslan Karacev až v supertiebreaku. Na Roland Garros se stal prvním britským šampionem v jakékoli soutěži dospělých po 39 letech. Navázal tak na triumf Johna Lloyda z pařížské smíšené soutěže v roce 1982.^[13]

Druhý major s Ramem ovládl na US Open 2021 po finálovém vítězství nad Britem Jamiem Murrayho a Brazilcem Brunem Soaresem. Po dvanácti letech rozhodla o vítězích Flushing Meadows až třetí závěrečná sada. Na prahu vyřazení se ocitli ve čtvrtfinále, v němž odvrátili čtyři mečboly Ebdenovi s Purcellem. Od semifinále Wimbledonu 2021 jejich zápasová bilance činila 11–1, když vyhráli jednu z generálek na torontském Canada Masters 2021.^[14] Z pozice prvního světového páru vybojovali trofej na US Open 2022. V závěrečném utkání soutěže zdolali nizozemsko-britské turnajové dvojky Wesleyho Koolhofa a Neala Skupského ve dvou sadách. Stali se tak teprve druhým párem, který v otevřené éře ve Flushing Meadows dokázal obhájit titul. V této statistice navázali na australské šampiony Woodbridge s Woodfordem z let 1995 a 1996.^[15][16]

Při čtvrté účasti na Turnaji mistrů, turínském ATP Finals 2022, s Ramem poprvé triumfoval na závěrečné události roku. Vylepšil tím finálové maximum z ATP Finals 2021. V boji o titul přehráli chorvatské turnajové čtyřky Nikolu Mektiće s Matem Pavićem po dvousetovém průběhu. Negativní vzájemnou bilanci zápasů proti Chorvatům snížili na 3–4. Stejné soupeře vyřadili v semifinále i o rok dříve. Jako neporažený pár si odvezli 930 300 dolarů, historicky nejvyšší částku z jakékoli deblové soutěže.^[17]

Finále na Grand Slamu

Mužská čtyřhra: 5 (4–1)

Smíšená čtyřhra: 3 (2–1)

Finále na Turnaji mistrů

Čtyřhra: 3 (2–1)

Finále na okruhu ATP Tour

Čtyřhra: 26 (17–9)

Legenda Grand Slam (4–1) Turnaj mistrů (2–1) ATP Tour Masters 1000 (3–2) ATP Tour 500 (4–2) ATP Tour 250 (4–3)

Tituly na challengerech ATP a okruhu Futures

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Joe_Salisbury
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

---