Aslan Karacev Аслан Карацев
Aslan Karacev na Monte-Carlo Masters 2022
Stát	Rusko Rusko
Datum narození	4. září 1993 (30 let)[1]
Místo narození	Vladikavkaz, Rusko[1]
Bydliště	Moskva, Rusko[1]
Výška	185 cm[1]
Hmotnost	85 kg[1]
Držení rakety	pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek	4 634 031 USD
Tenisová raketa	HEAD
Dvouhra
Poměr zápasů	77–83
Tituly	3 ATP, 3 challengery, 6 Futures
Nejvyšší umístění	14. místo (7. února 2022)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open	semifinále (2021)
French Open	2. kolo (2021, 2023)
Wimbledon	2. kolo (2023)
US Open	3. kolo (2021, 2023)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry	2. kolo (2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů	25–33
Tituly	1 ATP, 1 challenger, 2 Futures
Nejvyšší umístění	76. místo (16. května 2022)
Čtyřhra na Grand Slamu
US Open	1. kolo (2021, 2023)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
French Open	finále (2021)
Smíšená čtyřhra na olympijských hrách
Olympijské hry	stříbro (2020)
Týmové soutěže
Davis Cup	vítěz (2021)
ATP Cup	vítěz (2021)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20231023a23. října 2023 Některá data mohou pocházet z datové položky.

Přehled medailí
Tenis na LOH
stříbro	2020 Tokio	smíšená čtyřhra

Aslan Kazbekovič Karacev (rusky: Аслан Казбекович Карацев, * 4. září 1993 Vladikavkaz) je ruský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál tři singlové a jeden deblový turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal devět titulů ve dvouhře a tři ve čtyřhře.^[2]

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v únoru 2022 na 14. místě a ve čtyřhře v květnu téhož roku na 76. místě. Trénuje ho Jagor Jacuk.^[1]

Na Australian Open 2021 postoupil z kvalifikace až do semifinále dvouhry. Stal se tak prvním mužem v otevřené éře, který při debutové účasti v hlavní soutěži grandslamu prošel až do této fáze, respektive prvním kvalifikantem od Vladimira Volčkova ve Wimbledonu 2000, kterému se to podařilo.^[3] V předchozích devíti grandslamových kvalifikacích neuspěl. V semifinále podlehl světové jedničce Novaku Djokovićovi.

V ruském daviscupovém týmu debutoval v roce 2016 moskevským druhým kolem 1. skupiny zóny Evropy a Afriky proti Nizozemsku, v němž prohrál dvouhru s Matwém Middelkoopem. Rusové zvítězili 4:1 na zápasy. Do roku 2023 v soutěži nastoupil ke čtyřem mezistátním utkáním s bilancí 0–1 ve dvouhře a 2–1 ve čtyřhře.^[4]

Na Letní univerziádě 2015 v Kwangdžu vybojoval s Veronikou Kuděrmetovovou bronzovou medaili v mixu a druhý skončil ve dvouhře po finálové porážce od Jihokorejce Čong Hjona. Na Univerziádě 2017 v Tchaj-peji zkompletoval medailovou sadu zlatem z mužské čtyřhry v páru s Richardem Muzajevem. Na ATP Cupu 2021 v Melbourne Parku se stal členem vítězného ruského družstva, když zasáhl do tří čtyřher.

V roce 2012 byl dle jednotné sportovní klasifikace výnosem Ministerstva sportu, turistiky a péče o mládež jmenován Mistrem sportu Ruska.^[5]

Tenisová kariéra

V rámci událostí okruhu ITF debutoval v září 2009, když na Volga Cupu ve Volgogradu podlehl v úvodním kole Bělorusovi Sergeji Betovovi.^[2] Během května 2013 si na této úrovni tenisu připsal první singlový titul v Kazani. Premiérovou trofej na challengerech pak vybojoval o dva roky později opět v Kazani po finálové výhře nad krajanem Konstantinem Kravčukem, figurujícím na 165. příčce žebříčku.^[1][2]

Ve dvouhře okruhu ATP Tour debutoval na zářijovém St. Petersburg Open 2013 v Petrohradu, kde obdržel divokou kartu do hlavní soutěže. Na úvod prohrál s druhým nasazeným krajanem Michailem Južným po třísetovém průběhu. Ve čtyřhře na tomto turnaji postoupil s Dmitrijem Tursunovem do semifinále. První zápas dvouhry ATP vyhrál na moskevském Kremlin Cupu 2015, kde jako kvalifikant oplatil dva roky starou porážku Južnému. V dalších čtyřech sezónách si ve dvouhře túry ATP zahrál jen dva turnaje, nejdříve na Kremlin Cupu 2016 a poté na St. Petersburg Open 2020.^[6][2] Na šňůře čtyř českých challengerů po koronavirové pauze nejdříve prohrál ve finále I. ČLTK Prague Open 2020 se světovou sedmnáctkou Stanem Wawrinkou. Poté ovládl RPM Open 2020 na Spojích, kde v boji o titul zdolal Nizozemce Tallona Griekspoora.^[7] Trofej si také odvezl z ostravského Prosperita Open 2020, v jehož závěru zvítězil nad Němcem Oscarem Ottem.

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu Australian Open 2021 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci. V jejím závěru přehrál Francouze Alexandra Müllera. V prvních dvou kolech melbournské dvouhry vyřadil Itala Gianlucu Magera a deklasoval Bělorusa Jegora Gerasimova, který dokázal ve třech setech uhrát jediný gem.^[6] Ve třetím utkání premiérově zdolal člena první světové desítky, když neztratil ani jeden set proti devátému hráči žebříčku Diegu Schwartzmanovi. V duelu zahrál 50 vítězných míčů. Na Australian Open se tak od roku 2000 stal teprve pátým kvalifikantem v osmifinále.^[8] V osmifinále otočil svůj první pětisetový zápas ze stavu 0–2 proti kanadské světové devatenáctce Félixi Augeru-Aliassimemu. Ve čtvrtfinále se stal prvním kvalifikantem na grandslamu od Bernarda Tomika ve Wimbledonu 2011, respektive třetím takovým v open éře Australian Open. Jako sedmý tenista postoupil do čtvrtfinále při svém grandslamovém debutu; předtím devětkrát neuspěl v kvalifikacích.^[9][10][11] Přes Bulhara Grigora Dimitrova postoupil při grandslamovém debutu jako první hráč v otevřené éře až do semifinále.^[12] Z pozice 114. muže žebříčku ATP byl mezi poslední čtveřicí mužské dvouhry na Australian Open nejníže postaveným tenistou od Patricka McEnroea v roce 1991, respektive na všech čtyřech grandslamových turnajích prvním takovým tenistou od Gorana Ivaniševiće ve Wimbledonu 2001, kde Chorvatovi patřila 125. příčka.^[13] Karacevovu cestu turnajem ukončil v semifinále až první hráč světa, obhájce trofeje a pozdější vítěz tohoto grandslamu Novak Djoković po třísetovém průběhu.

Premiérovou trofej na túře ATP si odvezl z březnového Qatar ExxonMobil Open 2021, kde ve finále čtyřhry s krajanem Andrejem Rubljovem zdolali novozélandsko-rakouskou dvojici Marcus Daniell a Philipp Oswald po dvousetovém průběhu.^[14] Následující týden poprvé triumfoval ve dvouhře, když ovládl Dubai Tennis Championships 2021 – mužská dvouhra v kategorii ATP Tour 500. Po semifinálové výhře nad světovou osmičkou Rubljovem si ve finále poradil s jihoafrickým kvalifikanten Lloydem Harrisem ve dvou setech. Po Ferreirovi (1995) a Musterovi (1997) se stal třetím šampionem Dubai Tennis Championships startujícím na divokou kartu. Bodový zisk jej poprvé posunul do elitní světové třicítky, na 27. místo žebříčku.^[15] Na obnoveném Serbia Open 2021 v Bělehradu postoupil do druhého kariérního finále po první výhře nad úřadující světovou jedničkou Novakem Djokovićem. V třísetové bitvě odvrátil 23 z 28 brejkbolů a sám jich využil 6 z 16. Ve statistikách ATP, počítaných od roku 1990, se tak zápas se 44 brejkovými šancemi zařadil na šesté místo utkání hraných na dva vítězné sety.^[16] V závěrečném duelu nestačil na desátého tenistu žebříčku Mattea Berrettiniho, když v rozhodujícím tiebreaku neuhrál ani jeden míč.^[17]

Třetí singlový titul na túře ATP si odvezl z obnoveného okruhu Sydney Tennis Classic 2022 po finálové výhře nad Britem Andym Murraym v jejich prvním vzájemném duelu.^[18]

Finále na Grand Slamu

Smíšená čtyřhra: 1 (0–1)

Stav	rok	turnaj	povrch	spoluhráčka	soupeři ve finále	výsledek
Finalista	2021	French Open	antuka	Jelena Vesninová	Desirae Krawczyková Joe Salisbury	6–2, 4–6,

Utkání o olympijské medaile

Smíšená čtyřhra: 1 (1 stříbrná medaile)

Stav	rok	místo konání	povrch	spoluhráčka	soupeři	výsledek
Stříbro	2020	Tokio, Japonsko	tvrdý	Jelena Vesninová	Anastasija Pavljučenkovová Andrej Rubljov	3–6, 7–6(7–5),

Finále na okruhu ATP Tour

Dvouhra: 5 (3–2)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Vítěz	1.	březen 2021	Dubaj, Spojené arabské emiráty	tvrdý	Lloyd Harris	6–3, 6–2
Finalista	1.	duben 2021	Bělehrad, Srbsko	antuka	Matteo Berrettini	1–6, 6–3, 6–7(0–7)
Vítěz	2.	říjen 2021	Moskva, Rusko	tvrdý (h)	Marin Čilić	6–2, 6–4
Vítěz	3.	leden 2022	Sydney, Austrálie	tvrdý	Andy Murray	6–3, 6–3
Finalista	2.	22. října 2023	Tokio, Japonsko	tvrdý	Ben Shelton	5–7, 1–6

Čtyřhra: 2 (1–1)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	spoluhráč	soupeři ve finále	výsledek
Vítěz	1.	březen 2021	Dauhá, Katar	tvrdý	Andrej Rubljov	Marcus Daniell Philipp Oswald	7–5, 6–4
Finalista	1.	16. října 2021	Indian Wells, Spojené státy	tvrdý	Andrej Rubljov	John Peers Filip Polášek	3–6, 6–7(5–7)

Finále soutěží družstev: 2 (2–0)

Stav	č.	soutěž	povrch	spoluhráči	soupeři ve finále	výsledek
Vítěz	1.	2.–7. února 2021 ATP Cup Melbourne, Austrálie	tvrdý	Daniil Medveděv Andrej Rubljov Jevgenij Donskoj	Matteo Berrettini Fabio Fognini Simone Bolelli Andrea Vavassori Vincenzo Santopadre	2–0
Vítěz	2.	5. prosince 2021 Davis Cup Madrid, Španělsko	tvrdý (h)	Daniil Medveděv Andrej Rubljov Karen Chačanov Jevgenij Donskoj	Marin Čilić Nino Serdarušić Borna Gojo Mate Pavić Nikola Mektić	2–0

Finále na challengerech ATP a okruhu Futures

Dvouhra: 15 (9–6)

Stav	č.	datum	turnaj	povrch	soupeř ve finále	výsledek
Vítěz	1.	25. května 2013	Kazaň, Rusko	antuka	Artem Smirnov	6–4, 6–4
Vítěz	2.	1. června 2013	Moskva, Rusko	antuka	Viktor Baluda	4–6, 6–2, 6–2
Vítěz	3.	23. června 2013	Šarm aš-Šajch, Egypt	antuka	Karim Hossam	6–4, 7–5
Finalista	4.	17. května 2014	Samarkand, Uzbekistán	antuka	Farruch Dustov	6–7(4–7), 1–6
Finalista	5.	20. července 2014	Saint-Gervais-les-Bains, Francie	antuka	Martin Vaïsse	3–6, 3–6
Vítěz	6.	22. března2015	Kazaň, Rusko	tvrdý (h)	Konstantin Kravčuk	6–4, 4–6, 6–3
Finalista	7.	20. března 2016	Kazaň, Rusko	tvrdý (h)	Tobias Kamke	4–6, 2–6
Finalista	8.	24. července 2016	Tampere, Finsko	antuka	Kimmer Coppejans	4–6, 6–3, 5–7
Vítěz	9.	16. prosince 2017	Dauhá, Katar	tvrdý	Benjamin Hassan	6–4, 6–0
Vítěz	10.	21. ledna 2018	Šarm aš-Šajch, Egypt	tvrdý	Yannick Mertens	6–1, 6–2
Vítěz	11.	28. ledna 2018	Šarm aš-Šajch, Egypt	tvrdý	Artem Smirnov	6–3, 6–2
Finalista	12.	18. ledna 2020	Bangkok, Thajsko	tvrdý	Attila Balázs	6–7(5–7), 6–0, 6–7(6-8)
Finalista	13.	22. srpna 2020	Praha, Česko	antuka	Stan Wawrinka	6–7(2–7), 4–6
Vítěz	14.	30. srpna 2020	Praha, Česko	antuka	Tallon Griekspoor	6–4, 7–6(8–6)
Vítěz	15.	6. září 2020	Ostrava, Česko	antuka	Oscar Otte	6–4, 6–2

Čtyřhra (4 tituly)