A-50 Šmel
Určení	letoun včasné výstrahy a řízení
Původ	Sovětský svaz
Výrobce	Berijev
První let	19. prosince 1978[1]
Zařazeno	1985[1]
Charakter	Ve službě
Uživatel	Ruské letectvo Indické letectvo
Výroba	1978–1992
Vyrobeno kusů	cca 40 (8+ aktivních)
Vyvinuto z typu	Iljušin Il-76
Další vývoj	Berijev A-100
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Berijev A-50 „Šmel“ (čmelák; v kódu NATO „Mainstay“) je sovětský, resp. ruský letoun včasné výstrahy (AWACS) založený na draku nákladního letounu Iljušin Il-76. Vyvinut byl jako náhrada za stroje Tupolev Tu-126 „Moss“ a první vzlétl v roce 1978. Do služby vstoupil roku 1984 a do roku 1992 bylo vyrobeno asi 40 kusů.

A-50 mohou být použity k detekci a sledování vzdušných cílů, ale i hladinových plavidel. Získané informace jsou následně poskytovány automatizovaným systémem řídících a velitelských stanovišť ruských ozbrojených sil.

Vývoj

Na počátku 70. let se ukázalo, že letouny Tu-126 plnící úkoly protivzdušné obrany již nesplňují požadavky sovětské armády. Vybavené radarovým systémem Liana nejen že nemohly konkurovat nejnovějším americkým letadlům Boeing E-3A, ale ani nebyly schopny sledovat vzdušné cíle letící v malých výškách. Usnesením ústředního výboru strany byla konstrukční kancelář pod vedením A. K. Konstantinova (v závodě Berijev) v roce 1973 pověřena zkonstruovat letadlo A-50.

Ačkoliv letadlo vycházelo konstrukčně ze stroje Il-76, bylo nutné provést velké množství úprav, což zabralo 5 let práce. První prototyp A-50 tak vzlétl až 19. prosince 1978, přičemž let provedl ještě bez namontovaného radiolokátoru. Státní zkoušky A-50 vybaveného radiolokátorem byly zahájeny 16. srpna 1979. Sériová produkce letadel začala v prosinci 1984 a trvala až do roku 1992. Zkušební provoz A-50 byl zahájen v roce 1985 a pokračoval následující čtyři roky. K oficiálnímu zařazení letadel do služby došlo v roce 1989, kdy začaly postupně nahrazovat zastaralé Tu-126.

Dne 10. září 2007 započalo testování letounu zmodernizovaného na verzi A-50M. Ve stroji došlo k výměně zastaralých analogových přístrojů za digitální elektronická zařízení, čímž se výrazně zlepšilo zpracování informací a zároveň zkrátila doba potřebná k jejich zpracování.^[2]

Poslední modernizovaná verze známá také jako A-50U byla ohlášena již v roce 1995, ale její testovací fáze začala až v roce 2008. První stroje zmodernizované na tento standard vstoupily do služby v roce 2011 s tím, že budou využívány cca do roku 2020.^[3]

V únoru 2024 oznámil šéf korporace Rostec Sergej Čemezov obnovení výroby typu A-50, což odůvodnil zájmem ze strany ruských ozbrojených sil i zahraničních zákazníků.^[4]

Konstrukce

Letadla A-50U jsou vybavena radarovým varování a naváděcím systémem Šmel-M od společnosti Vega. Základem tohoto systému je:

• Radarová stanice,
• Systém předávání dat stíhacím letadlům,
• Digitální počítač,
• Identifikační zařízení IFF – přítel nebo nepřítel,
• Řídící rádiové spojení na koordinaci stíhaček,
• Kódovaný komunikační systém,
• Zařízení pro rádiové spojení,
• Telemetrie,
• Zařízení na registrování dat.

Radarový systém má schopnost sledovat 50 až 60 (ve vylepšeném provedení údajně až 150) cílů současně a navádět na 10 až 12 stíhacích letounů najednou. Celková hmotnost radioelektronického komplexu je 20 t. Radiolokační stanice pracuje v centimetrovém pásmu a je schopná detekovat:

• Cíle ve velikosti stíhačky letící v malé výšce na pozadí Země do vzdálenosti 200–400 km,
• Cíle ve velikosti stíhačky letící ve vysoké nadmořské výšce do vzdálenosti 300–600 km,
• Hladinové cíle do vzdálenosti 400 km.^[5]

O pohon se starají 4 dvouproudové motory D-30KP, každý o tahu 117,7 kN. Ty umožňují A-50 letět maximální rychlostí 800 km/h a dosáhnout výšky až 12 000 m. Hlídkování se obvykle provádí v nadmořské výšce 5 000–10 000 m.

Služba

Po svém zařazení do služby operovala letka 16 až 25 letadel A-50 ze základen na pobřeží Baltského moře. Během války v Perském zálivu létaly dvě sovětské A-50 v oblasti Černého moře a monitorovaly aktivity ve vzdušném prostoru. Po rozpadu Sovětského svazu byly letouny přesunuty severněji na základnu Pečora. V současnosti jsou všechny stroje trvale dislokovány na základně Ivanovo-Severnij a podle potřeby přemísťovány na patřičně předsunutá letiště. Letadla A-50 se často účastní i cvičení ruského letectva na Dálném východě.

Začátkem dubna 2000 si Indie pronajala od Ruska dvě letadla A-50 a během července 2000 byly nasazeny podél hranic s Pákistánem, aby zjistily, na jakou vzdálenost jsou schopny identifikovat cíle.^[6]

Od 21. prosince 1994 byly letouny A-50 nasazeny do bojové zóny v Čečensku; ruská armáda tak získala úplné radarové pokrytí nad územím Čečenska a přilehlými oblastmi. Letouny poskytovaly podporu stíhačkám MiG-31 a Su-27, které střežily vzdušný prostor nad Čečenskem a snažily se zabránit vytvoření koridoru pro dodávky zbraní nebo posil.^[7]

Koncem prosince 2015 začaly letouny A-50 poskytovat podporu ruským stíhačkám působícím v Sýrii. Berijev A-50 byl poprvé zpozorován nad severozápadní Sýrií 27. prosince. Letadlo letělo nad uvedeným územím ve výši 6 km po dobu čtyř hodin. Není známo, že by nějaké ruské letouny včasné výstrahy a řízení byly dislokovány na některé ze základen v Sýrii. Pravděpodobnější je, že vzlétají ze základny na ruském území, jakou je například letiště Mozdok. Jak uvedl zdroj z ministerstva obrany Spojeného království, ruské stroje A-50 se nesnažily ozařovat radarem letadla RAF ani dalších zemí západní koalice, létající v syrském vzdušném prostoru.^[8]

Ruská invaze na Ukrajinu

Jeden ruský stroj byl 26. února 2023 zasažen explozí na letecké základně Mačuliščy v Bělorusku během nasazení při ruské invazi na Ukrajinu.^[9][10]

Dne 14. ledna 2024 měl být jeden ruský A-50 sestřelen Ukrajinci poblíž Kyrylivky v Záporožské oblasti.^[11] Podle jiných zdrojů byl sestřelen během svého letu v oblasti Azovského moře. Ruské a ukrajinské zdroje se rozcházejí i v informaci, zda šlo o výsledek ukrajinského útoku, nebo o chybu vlastní ruské protivzdušné obrany.^[12][13][14]

Velitel ukrajinského letectva Mykola Oleščuk ohlásil, že modernizovanou verzi A-50U Ukrajina sestřelila dne 23. února 2024. Stroj s volacím znakem Bajan byl sestřelen nedaleko města Jejsk v Krasnodarském kraji nad pobřežím Azovského moře. Podle ukrajinských představitelů Ozbrojené síly Ukrajiny k sestřelu použily střelu protiletadlového systému S-200.^[15] Orgány Krasnodarského kraje oznámily havárii nespecifikovaného ruského letadla u farmy Trudovaja bez uvedení příčiny. O ztrátě stroje informují i ruští prováleční bloggeři, ale podle nich je sestřelení letounu „s velkou mírou pravděpodobnosti“ chybou ruské protivzdušné obrany.^[16][17][18]

Varianty

• A-50M – modernizace původní A-50, která zahrnuje vylepšení radiolokačního, komunikačního, navigačního systému, jakož i systému vlastní ochrany
• A-50U – modernizace A-50 určená pro ruské letectvo, která je vybavena lepším radiolokátorem, novějším počítačovým systémem, družicovou navigací a CRT obrazovky byly nahrazeny LCD displeji.^[19] V porovnání s A50M je radar A-50U lehčí a schopen lépe detekovat střely s plochou dráhou letu, helikoptéry a ostatní nízko letící vzdušné cíle. Nová varianta se od předchozích strojů liší i tím, že v letadle přibyl odpočinkový prostor pro posádku, jídelna a pohodlné WC.^[20]
• Izdělije-676 a 776 – domácí verze pro telemetrii a sledování cílů^[21]
• Izdělije-976 (SKIP) – verze pro navádění a sledování řízených střel, původně určená pro testy střel Ch-55^[21]
• Izdělije-1076 – stroj pro zvláštní mise neznámého určení^[21]
• A-50I – verze pro Čínu, zamýšlená s radarem izraelské výroby; projekt byl zrušen po nátlaku Spojených států^[22]
• A-50EI – modernizace určená pro indické letectvo. Tato verze vznikla ve spolupráci s Izraelem, který dodal radiolokátor Phalcon.
• KJ-2000 – verze pro čínské letectvo s radiolokátorem čínské výroby^[22]

Specifikace (A-50)

Technické údaje

• Osádka: 15
• Délka: 49,59 m
• Rozpětí: 50,50 m
• Výška: 14,76 m
• Nosná plocha : 300,00 m²
• Hmotnost (prázdný): 75 000 kg
• Maximální vzletová hmotnost: 170 000 kg
• Pohonná jednotka: 4 × dvouproudový motor D-30, každý o tahu 117,68 kN

Výkony

• Maximální rychlost: 900 km/h
• Dolet: 6 400 km
• Dostup: 12 000 m

Odkazy

Reference

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Berijev A-50 na Wikimedia Commons
• (anglicky) Spyflight.co.uk – Beriev A-50 Mainstay

Letouny Berijev
Letouny s kolovým podvozkem	Be-30 • Be-32 • A-50 • A-60 • A-100
Létající čluny	MBR-2 • MDR-5 • MBR-7 • Be-4 • Be-6 • R-1 • Be-10
Plovákové letouny	Be-2
Obojživelné létající čluny	Be-1 • Be-8 • Be-12 • A-40/42 • Be-103 • Be-200
Ekranoplány	VVA-14
Nerealizované projekty	Be-101 • Be-2500 • Be-112
Sjednocená letecká korporace