Dálnice v Turecku tvoří dopravní síť dlouhou přes 3600 km (3633 km v březnu roku 2022). Nacházejí se zatím jen v západní a jižní části státu (zasahují do třetiny tureckých provincií), síť je ale intenzivně rozšiřována. Jsou označovány písmenem O (otoyol - turecky „dálnice“), za nímž následuje tečka a číslo dálnice, černým písmem na oranžové tabulce. Směrová návěstí na dálnicích jsou zelená s bílým písmem.

Nejvyšší povolená rychlost na tureckých dálnicích je pro osobní automobily 120 km/h. Funguje zde mýtný systém pro všechna vozidla. Turecko má poměrně vysoké normy pro klasifikaci dálnice: dálnice musí mít minimálně 3 pruhy v každém směru a úseky, které mohou být nebezpečné (mosty, tunely, výjezdy ad.), musí být osvětleny. Na odpočívkách bývá mimo parkoviště a čerpací stanici i motel. Na dálnicích by se neměly vyskytovat příliš ostré zatáčky, klesání či stoupání. Na dálnice nemají přístup vozidla, která se pohybují rychlostí pod 40 km/h, jako zemědělské stroje či jízdní kola.

Turecko má mimo těchto dálnic ještě rozsáhlou síť čtyřproudých silnic, které pokrývají celé státní území.

Historie výstavby

Výstavba národního silničního systému v Turecku byla započata již v roce 1948, kdy prudce narostl počet automobilů v zemi. V 60. letech minulého století začaly být problémy s kapacitou mnohým meziměstských silnic. První plány na výstavbu dálnic byly uvedeny do praxe v roce 1968, kdy se začala stavět první víceproudová silnice v Istanbulu. V 70. letech začala výstavba dalších dálnic. V roce 1983 se stal tureckým předsedou vlády Turgut Özal, který vytvořil plán na výstavbu nových dálnic v Turecku. V roce 1985 začal obří projekt mezikontinentální dálnice o délce 772 km, který spojoval město Edirne nedaleko bulharských hranic, Istanbul a hlavní město Ankaru, jehož součástí byl i dálniční most přes Bosporský průliv. Výstavba dalších úseků dále pokračovala a dnes má Turecko přes 3500 km dálnic.

Budoucnost

Turecká dálniční síť se dále rozšiřuje, očekává se, že do roku 2023 bude síť dosahovat 4773 km a do roku 2035 9312 km.

Seznam

Číslo	Mapa	Trasa	Konečná délka (km)	Ve výstavbě (km)	V provozu (km)
		Istanbul (Haličský most)	25	-	25
		Istanbul (Most sultána Mehmeda Dobyvatele)	37	-	37
		Istanbul - Edirne - Bulharsko (Dálnice A4)	229	-	229
		Ankara - Istanbul	407	-	407
		Istanbul - Bursa - Izmir	407	-	407
		Kavakçeşme – Gelibolu – most 1915 Çanakkale – Lapseki			101
		Istanbul - Kocaeli - Sakarya	431	336	95
		Ankarský okruh	110	-	110
		Ankara - Niğde	430	0	162
		Bursa - Eskişehir	238	0	34
		Izmirská spojka	51	-	51
		Izmir - Aydın	370	9	97
		Izmir	79	-	79
		Izmir	76	-	76
		Adana	23	-	23
		Adana - Mersin	88	-	88
		Adana - Osmaniye - Şanlıurfa	365	-	365
		Dörtyol (O-52) - İskenderun	150	-	150
		obchvat města Gaziantep	32	-	32

Metrobusy

Největší turecké město Istanbul provozuje v rámci Městské hromadné dopravy tzv. Metrobusy (turecky Metrobüs), které projíždějí cestami ve středových dělicích pásech u dálnic, kde zastavují na k tomu určených zastávkách, kterých je celkem 45 a cestující se na ně dostanou po lávkách nad dálnicemi. Celá síť metrobusů měří celkem 50 km. Linky jezdí na mnoha hlavních dálnicích v Istanbulu, včetně hlavní dálnice a Bosporského mostu. Denně metrobusy přepraví 800 000 cestujících.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku List of otoyol routes in Turkey na anglické Wikipedii.

Externí odkazy

Dálnice v asijských zemích
Afghánistán Arménie Ázerbájdžán Bahrajn Bangladéš Bhútán Brunej Čína Filipíny Gruzie Indie Indonésie Irák Írán Izrael Japonsko Jemen Jižní Korea Jordánsko Kambodža Katar Kazachstán Kuvajt Kypr Kyrgyzstán Laos Libanon Malajsie Maledivy Mongolsko Myanmar Nepál Omán Pákistán Palestina Rusko Saúdská Arábie Severní Korea Singapur Spojené arabské emiráty Srí Lanka Sýrie Tádžikistán Tchaj-wan Thajsko Turecko Turkmenistán Uzbekistán Vietnam Východní Timor

Dálnice v evropských zemích
Země	Albánie • Andorra • Arménie • Ázerbájdžán • Belgie • Bělorusko • Bosna a Hercegovina • Bulharsko • Černá Hora • Česko • Dánsko • Estonsko • Finsko • Francie • Gruzie • Chorvatsko • Irsko • Island • Itálie • Kazachstán • Lichtenštejnsko • Litva • Lotyšsko • Lucembursko • Maďarsko • Malta • Moldavsko • Monako • Německo • Nizozemsko • Norsko • Polsko • Portugalsko • Rakousko • Rumunsko • Rusko • Řecko • San Marino • Severní Makedonie • Slovensko • Slovinsko • Spojené království • Srbsko • Španělsko • Švédsko • Švýcarsko • Turecko • Ukrajina • Vatikán
Území se sporným postavením	Abcházie • Jižní Osetie • Kosovo • Podněstří
Teritoria, kolonie a zámořská území	Faerské ostrovy (Dán.) • Gibraltar (VB) • Guernsey (VB) • Jersey (VB) • Man (VB)