Grjazev-Šipunov GŠ-23 je dvouhlavňový rychlopalný kanón ráže 23 mm vyvinutý v 50. letech 20. století v Sovětském svazu. Je to pravděpodobně vůbec nejrozšířenější typ leteckého kanónu.^[1] Hlavními konstruktéry zbraně byli V. Grjazev a A. Šipunov. Kanón GŠ-23 funguje na Gastově principu, což je ruská zvláštnost a na Západě se takové zbraně nikdy nerozšířily.^[1]

Kanón byl do služby zaveden roku 1965 a poprvé se objevil na druhé generaci stíhacích letounů MiG-21.^[2] Kanóny tohoto typu je vyzbrojena celá škála bojových letounů a vrtulníků všech možných kategorií. Instalovány jsou v trupu, popřípadě v podvěsných kanónových pouzdrech. Hmotnost zbraně je 52 kg. Kadence různých verzí zbraně dosahuje 3 000–4 000 ran za minutu.^[2]

Zbraň funguje na principu teoreticky popsaném německým inženýrem Karlem Gastem v roce 1916.^[3] GŠ-23 má dvojici sdružených hlavní a závěrů. Když se jeden celek pohybuje vpřed, druhý se pohybuje vzad. Obě hlavně se vzájemně pohánějí svými prachovými plyny.^[1]

Mimo již zmíněný MiG-21 byly typem GŠ-23 vyzbrojeny například bombardéry Jak-28, Tupolev Tu-22M a Tu-95MS, stíhací letouny MiG-23, transportní letouny Iljušin Il-76, lehké bojové letouny J-22 Orao a HAL Tejas, cvičné letouny G-4 Super Galeb, L-39ZA Albatros a L-39MS Super Albatros. Bezlicenční čínskou kopií kanónu jsou vyzbrojeny stíhací bombardéry JH-7A a lehké bojové letouny FC-1 Thunder.^[1]

Galerie

• 
  GŠ-23 na zadní dálkově ovládané věži letounu Tu-22M.
• 
  GŠ-23 montovnaý na Mi-35.
• 
  Systém kanónu GŠ-23 a zásobníku nábojů stíhacího letounu MiG-23.
• 
  Vnější závěs s kanónem GŠ-23 na bombardéru Su-17.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Grjazev-Šipunov GŠ-23 na Wikimedia Commons
• (slovensky) Podrobný popis kanónu GŠ-23
• (anglicky) Podrobný popis kanónu GŠ-23 Archivováno 5. 3. 2016 na Wayback Machine.