Projekt 949 / třída Oscar
K-150 Tomsk
Obecné informace
Uživatelé	Sovětské námořnictvo Ruské námořnictvo
Typ	ponorka
Lodě	19 rozestavěno 13 dokončeno
Osud	aktivní (2016)
Předchůdce	Projekt 661 / Papa
Nástupce	Projekt 885 / Graney
Technické údaje Projekt 949 / Oscar I
Výtlak	12 500 t (na hladině) 17 000 t (pod hladinou)
Délka	143 m
Šířka	18,2 m
Ponor	9 m
Pohon	2 reaktory, 2 turbíny
Rychlost	17 uzlů (na hladině) 30 uzlů (pod hladinou)
Posádka	130
Výzbroj	4× 533mm torpédomet 2× 650mm torpédomet 24× P-700 Granit
Technické údaje Projekt 949A / Oscar II
Výtlak	13 400 t (na hladině) 18 000 t (pod hladinou)
Délka	154 m
Šířka	18,2 m
Ponor	9 m
Pohon	2 reaktory, 2 turbíny
Rychlost	18 uzlů (na hladině) 30 uzlů (pod hladinou)
Posádka	130
Výzbroj	4× 533mm torpédomet 2× 650mm torpédomet 24× P-700 Granit

Projekt 949 je třída jaderných ponorek Sovětského námořnictva. Jedná se o nosiče nadzvukových křižujících protilodních střel Granit vyvinuté primárně pro napadání svazů nepřátelských letadlových lodí. Ve dvou skupinách bylo postaveno celkem 13 ponorek této třídy. Z toho dva kusy patří k verzi Projekt 949 Granit (v kódu NATO Oscar I) a 11 k verzi Projekt 949A Antěj (v kódu NATO Oscar II). Šest dalších nebylo dokončeno. Další ponorky tohoto typu Rusko v současnosti nevyvíjí. Sedm ponorek je stále v aktivní službě.^[1]

Stavba

Na vývoji třídy pracovala konstrukční kancelář Rubin. Dvě ponorky Projektu 949 byly postaveny v letech 1979–1983 loděnicí v Severodvinsku. K Severní sovětské flotile byly přiřazeny jako K-525 Archangelsk a K-206 Murmansk. Obě ponorky byly vyřazeny roku 2001.

Třináct ponorek verze Projekt 949A bylo po roce 1982 postaveno rovněž v Severodvinsku. Stavba ponorek K-135, K-160 a K-325 nebyla dokončena. Stejný osud postihl tři jednotky projektu 949U.

Jednotky této třídy:^[2]

Konstrukce

Ponorky mají dvoutrupou konstrukci rozdělenou do deseti vodotěsných oddělení. Torpédovou výzbroj tvoří čtyři 533mm torpédomety a dva 650mm torpédomety. Mimo torpéd mohou vypouštět například protilodní střely RPK-7 Veter (v kódu NATO SS-N-16 Stallion) s dosahem 50 km. Hlavní údernou výzbroj tvoří 24 nadzvukových protilodních střel P-700 Granit s doletem 550 km. Střely mohou být vypuštěny z ponořené ponorky. Pohonný systém tvoří dva reaktory a dvě turbíny. Nejvyšší rychlost je 18 uzlů na hladině a 30 uzlů pod hladinou.

Modernizace

Ruské námořnictvo plánuje rozsáhlou modernizaci svých ponorek na nový standard projekt 949AM. Původní střely Granit nahradí 72 protilodních a protizemních střel typů 3M55 Oniks (v kódu NATO: SS-N-26 Strobile) a 3M54 Kalibr (v kódu NATO: SS-N-27 Sizzler). Modernizovány mají být rovněž střelecké, navigační a komunikační systémy, sonary, radary i systémy elektronického boje. Instalován má být vylepšený bojový řídící systém Omnibus-M.^[3]

Odkazy

Reference

Literatura

• CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha: Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 240. 
• MILLER, David; JORDAN, John. Moderní válečné ponorky. Praha: Naše vojsko, 2008. ISBN 80-206-0766-8. S. 208. 
• PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Projekt 949 Granit na Wikimedia Commons
• Nuclear-powered cruise missile submarines - Project 949 . russianships.info . Dostupné online. (anglicky)