Válka na Donbase
konflikt: Rusko-ukrajinská válka
Povstalecká území před ruskou invazí 24. února 2022:      města ovládaná separatistickými republikami      města ovládaná Ukrajinou      města, kde probíhaly boje      území kontrolované Ukrajinou
Trvání	6. dubna 2014 – 24. února 2022
Místo	Donbas – Doněcká a Luhanská oblast
Souřadnice	48° s. š., 38° v. d.
Příčiny	proruské nepokoje a referenda o odtržení určitých oblastí od Ukrajiny
Výsledek	Ruská invaze na Ukrajinu
Změny území	Povstalci získali kontrolu nad částmi území Doněcké a Luhanské oblasti. Během vládní protiofenzivy byla obsazena města Mariupol, Krasnyj Lyman, Slovjansk, Kramatorsk, Kosťantynivka, Artemivsk, Družkivka a 121kilometrový pás území podél hranice s Ruskem. V polovině srpna bylo území Novoruska rozděleno mezerou na Luganskou a Doněckou část. Dne 16. srpna 2014 však povstalci spojení obou oblastí údajně obnovili.[1] povstalecká ofenziva od 24. srpna; obsazení Novoazovsku
Strany
Novorusko Novorusko (do 2015) DLR LLR Rusko Rusko[2] (intervence 2014–2022 popírána, 2022 invaze) podpora: Podněstří Podněstří[3] zahraniční dobrovolníci[4] (včetně Čechů a Slováků)[5] Ukrajina Ukrajina podpora: NATO[6] (finanční podpora) Evropská unie[7] (ekonomická a politická podpora) Spojené státy[8] Spojené království Spojené království[9] Kanada Kanada[10] Polsko Polsko (výcvik ukrajinských vojáků)[9] Litva Litva (vojenská pomoc)[11][12] Česko Česko[13][14]
Velitelé
Denis Pušilin Alexandr Zacharčenko † Igor Girkin Vladimir Kononov Pavel Gubarev Leonid Pasečnik Valerij Bolotov Igor Plotnickij Vladimir Putin[15][16] Volodymyr Zelenskyj Petro Porošenko (2014–2019) Arsenij Jaceňuk Oleksandr Turčynov Viktor Muženko Vasyl Krutov[17] Vasyl Gryšak[17] Andrij Bileckyj
Síla
podle povstalců: 20 000 vojáků[18] dle Ukrajiny: 20 000 – 30 000 ozbrojenců[19] z toho: 3000-4000 ruských dobrovolníků (podle povstalců)[20][21] 5000–10 000 ruských vojáků (dle Ukrajiny) jiné zdroje: 10 000 vojáků[22] k tomu od srpna: více než 1000 ruských vojáků (podle NATO a českého ministerstva zahraničí [23])[24] ~15 000 ruských vojáků (podle Výboru matek ruských vojáků)[25] složení ozbrojených sil: Novoruské ozbrojené síly (2014–2015) Lidová domobrana Donbasu Brigáda Vostok[26] Ruská pravoslavná armáda Batalion Sparta Luhanská lidová domobrana Velká donská armáda Brigáda Prizrak Skupina rychlé reakce „Batman“ mezinárodní bataliony (ruští,[27][28][29] čeští,[30][31][32] slovenští,[33] srbští,[34] čečenští,[35] francouzští atd. dobrovolníci) některé dobrovolnické prapory bojující nebo bojující v minulosti nezávisle na Novoruské vládě. Ozbrojené síly Ruské federace (viz Ruská intervence na Ukrajině)[36][37][38][39][40](popíráno Ruskem)[41] Registrovaní kozáci Ruské federace (popíráno Ruskem) Kadyrovci (Čečensko) srbští dobrovolníci 50 000 vojáků[42] složení ozbrojených sil: Ministerstvo obrany Ozbrojené síly Bezpečnostní služba Ministerstvo pro vnitřní záležitosti Státní pohraniční stráž Národní garda Batalion Ajdar[43] Batalion Azov Batalion Dnipro[43] Batalion Donbas[43] Pravý sektor mezinárodní bataliony (čečenští,[44] běloruští,[45][46] gruzínští,[47] chorvatští,[48] židovské[49] a další dobrovolníci) dobrovolnické prapory bojující nebo v minulosti bojující nezávisle na vládě Ukrajiny
Ztráty
1,400[50]–2,080[51] mrtvých povstalců (400–500 ruských vojáků dle zástupkyně amerického ministra zahraničí pro evropské a euroasijské záležitosti),[52][53] 1,765 zajato (12 ruských vojáků)[54][55][56] 220 ruských vojáků zabito (dle ruské opozice)[57] 1 250 mrtvých[58] ~3 000 zraněných.[58] 1 880 zajatců (Podle ukrajinské vlády) 27 888 zabitých nebo zraněných, 1649 zajatých, 13 500 dezertovalo nebo jsou nezvěstní (Podle povstalců)[59] šest Su-25, dva MiG-29, po jednom Su-24, An-26, An-30 a Il-76, po pěti Mi-8 a Mi-24[60]
< 5 000 mrtvých celkem dle OSN[61] 375 pohřešovaných[62] 1 mrtvý ruský civilista[63] 298 mrtvých při sestřelení malajsijského letadla 488 000[64] – 814 000[65] uprchlíků do Ruska. 466 829 vnitřně vysídlených do jiných částí Ukrajiny.[66]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Válka na Donbase (na Donbasu) či válka na východní Ukrajině byl ozbrojený konflikt v letech 2014–2022 na východoukrajinském Donbasu, součást širší rusko-ukrajinské války. Probíhala mezi ukrajinskou armádou a dobrovolnickými ozbrojenými silami na jedné straně a Ruskem podporovanými proruskými separatisty a vojenskými jednotkami skrytě formovanými ozbrojenými silami Ruské federace na druhé straně.^{[67][68][69][70]} Ruská vláda účast svých pravidelných jednotek popírala až do invaze z února 2022.^{[71][72][73][74][75]}

V důsledku této války byly zřízeny loutkové kvazistáty Doněcká a Luhanská lidová republika, které byly po invazi na podzim 2022 anektovány Ruskou federací. Území je však nadále předmětem války obou zemí.

Shrnutí konfliktu

Ozbrojený konflikt na východě Ukrajiny vznikl v březnu 2014 během Ukrajinské krize. Dne 19. února toho roku došlo k převratu v Kyjevě v důsledku hnutí zvaného Euromajdan a tím k odklonu od autoritářského Ruska směrem k demokratickému Západu.

Dne 27. února 2014 neoznačení vojáci obsadili Krym – později uvedl prezident Vladimir Putin, že tuto akci provedli vojáci Ruské federace.^[76]

Dne 1. března 2014 odeslal sesazený ukrajinský prezident na útěku Viktor Janukovyč dopis prezidentu Ruské Federace Vladimiru Putinovi s prosbou, „aby byly použity ozbrojené síly Ruské Federace k nastolení zákonnosti, míru, práva a pořádku, stability a ochrany obyvatelstva Ukrajiny.“^[77]

Na začátku března proběhly v Doněcku proruské demonstrace (účast na nich dosahovala řádově tisíců lidí), které vyústily v obsazení některých úřadů. Přibližně stejnou účast měly i protiruské demonstrace v Doněcku.^[78] V polovině dubna 2014 začaly skupiny neznámých ozbrojenců obsazovat správní střediska a policejní stanice v Doněcké, Charkovské a Luhanské oblasti (Slovjansk, Artemivsk a Kramatorsk). Jeden z velitelů těcho jednotek Igor Girkin zvaný Strelkov se následně v rozhovoru uvedl, že hlavní sílu v tu dobu měly paramilitární jednotky, které byly zapojeny i do okupace Krymu.^[79] Dne 7. dubna 2014 dočasně vykonávající pravomoci prezidenta Ukrajiny Oleksandr Turčynov v souvislosti se zabavením administrativních budov v Charkově, Doněcku a Luhansku oznámil vytvoření protikrizového velitelství a že „budou prováděna protiteroristická opatření proti těm, kteří se chopili zbraní“.^[80] Dne 8. dubna 2014 následovalo vyhlášení separatistické Doněcké lidové republiky. Dne 12.–13. dubna navštívil Kyjev šéf CIA John Brennan.^[81] Dne 14. dubna 2014 byl na stránkách prezidenta Ukrajiny vyvěšen text dekretu č. 405/2014 o zahájení protiteroristické operace: „Uvést v účinnost rozhodnutí Rady národní bezpečnosti a obrany Ukrajiny ze dne 13. dubna 2014 ‚O naléhavých opatřeních k překonání teroristické hrozby a zachování územní celistvosti Ukrajiny‘ “. Dekret vstoupil v platnost dnem zveřejnění.^[82] Dne 15. dubna 2014 vyhlásil Oleksandr Turčynov silovou protiteroristickou operaci ATO na severu Donbasu. Tento den je považován za začátek občanské války na východě Ukrajiny.^[83]

Dne 27. dubna 2014 následovalo vyhlášení Luhanské lidové republiky. Ukrajinská vláda poté po dočasném příměří obnovila vojenskou operaci s cílem obnovit kontrolu nad východními částmi země. 5. července ukrajinská armáda dobyla a obsadila Slovjansk. Povstalcům se ale z velké části podařilo i s výzbrojí z obklíčení uniknout a brzy se přeskupit v Doněcku.^[84] Tento vývoj vedl k výraznému zmenšení území ovládaného povstalci. Doněcká lidová republika a Luhanská lidová republika se 12. května 2014 sjednotily do Svazu lidových republik Nové Rusko.

Dne 17. července 2014 byl nad povstaleckým územím sestřelen civilní dopravní letoun Malaysia Airlines s 298 lidmi na palubě.

Dne 18. srpna 2014 zasáhla dělostřelecká palba konvoj s uprchlíky u Luhanska, z útoku se vzájemně obviňovaly obě strany.^[85][86][87] Server Parlamentní listy uvedl, že podle agentury Reuters za útokem stojí separatisté,^[88] zpráva agentury Reuters však takové tvrzení neuvádí.^[87]

Dne 22. srpna 2014 došlo k rozsáhlé protiofenzivě proruských povstalců, během níž byl obsazen přístav Novoazovsk a strategická výšina Savur-Mohyla. Ukrajina tyto události označila za přímou ruskou invazi a z její iniciativy byla 28. srpna svolána Rada bezpečnosti OSN.^[28][29] Dle ukrajinského prezidenta Petra Porošenka se jednalo o podporu povstalců ruskou armádou, což vůdce separatistů Alexandr Zacharčenko popřel, ale připustil, že na straně povstalců bojovalo mnoho ruských dobrovolníků, z nichž někteří sloužili nebo nadále slouží v ruské armádě a během bojů byli dle tvrzení povstalců na dovolené.^[89]

Dne 5. září 2014 byl v běloruském Minsku mezi stranami tohoto ozbrojeného konfliktu za účasti zástupců Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) sjednán protokol o klidu zbraní s 12 body, který byl ovšem po skoro celý zbytek roku oběma stranami porušován. Ve večerních hodinách dne 19. září 2014 byla v Minsku podepsána další úmluva. „Memorandum znamená stažení všech zbraní ráže nad 100 milimetrů nejméně o patnáct kilometrů z každé strany,“ řekl bývalý ukrajinský prezident Leonid Kučma, který v Minsku zastupoval kyjevskou vládu. Obě strany konfliktu se zavázaly stáhnout těžké zbraně, zvláště dělostřelectvo a tanky, vojáci však mohli zůstat na svých pozicích. Byl také zakázán přelet území vojenskými letadly, což se vztahovalo na ukrajinské letectvo. Mělo tak být vytvořeno nárazníkové pásmo mezi ozbrojenými jednotkami obou stran o šířce 30 km. Úmluva měla být naplněna během 24 hodin od okamžiku podpisu,^[90][91] což se však v dohodnutém rozsahu nikdy nestalo. Od uzavření příměří do ledna 2015 nedocházelo ale k větším vojenským operacím, nýbrž jen k lokálně a svým rozsahem omezeným šarvátkám. V lednu 2015 se však příměří definitivně zhroutilo a začalo se znovu bojovat naplno; boje byly nejsilnější v oblasti doněckého letiště a okolo města Debalceve. Toto strategicky důležité město a jeho okolí bylo 18. února 2015 dobyto proruskými separatisty. S příměřím ze září 2015 zbraně na východní Ukrajině z většiny utichly, avšak bez konečného vypořádání. V separatistické oblasti vznikl tzv. „zamrzlý konflikt“. Příměří je přerušováno přestřelkami, ze kterých se obviňují obě strany.^[92]

Od vypuknutí konfliktu do června 2015 z Ukrajiny uprchlo 900 tisíc lidí, z nichž většina (až 746 000 osob) odešlo do Ruska. Dalších 1,3 milionu byli uprchlíky ve vlastní zemi.^[93]

Vývoj situace

Duben 2014

Doněcká oblast

Podle průzkumu veřejného mínění z 8.–16. dubna 2014 Jaceňukovu prozatímní vládu, která vzešla z Euromajdanu, považovalo za legitimní 33,3 % obyvatel jižní a východní Ukrajiny, konkrétně měla nová vláda podporu 16,6 % obyvatel Doněcké oblasti a 16,8 % obyvatel Luhanské oblasti, dále 33,4 % obyvatel Charkovské oblasti, 35,0 % obyvatel Záporožské oblasti, 40,8 % obyvatel Oděské oblasti a 47,6 % obyvatel Dněpropetrovské oblasti.

Přes nedůvěru vůči samotné přechodné Jaceňukově vládě však většina dotázaných ve všech těchto regionech nesouhlasila s připojením jejich regionu k Rusku, konkrétně 84 % obyvatel v Dněpropetrovské oblasti, 53,3 % obyvatel v Doněcké oblasti, 51,3 % obyvatel v Luhanské oblasti, 65,5 % v Charkovské oblasti, 81,5 % v Záporožské oblasti a 78,8 % v Oděské oblasti.

Zbylá procenta zahrnovala velký počet obyvatel bez jasného názoru.

S výjimkou obyvatel Luhanské oblasti, kteří se z třetiny domnívali, že jde o způsob jak získat pozornost centra pro problémy místního kraje, rovněž většina dotázaných nesouhlasila s násilným obsazováním budov, jehož se v té době proruští separatisté dopouštěli.^[94]

Při demonstraci v téměř milionové metropoli Doněcku 6. dubna 2014, na které se sešlo na 2 000 lidí, kteří požadovali referendum o připojení oblasti k Rusku, bylo davem násilně obsazeno sídlo gubernátora Doněcké oblasti za užití zápalných lahví a granátů. Proti demonstrantům byla nasazena mj. vodní děla a došlo ke střetům a zranění.^[95] V noci na 7. dubna byla obsazena budova ukrajinské tajné služby a byl zúčastněnou skupinou ustanoven nový parlament, který vyhlásil nezávislou Doněckou lidovou republiku a zároveň oznámil, že do 11. května vyhlásí referendum o připojení k Rusku, a požádal ruského prezidenta o vojenskou pomoc.^[96] 8. dubna 2014 zahájily ukrajinské ozbrojené síly protiútok. Podle slov starosty Doněcku složili vzbouřenci část zbraní a opustili budovu tajné služby.^[97] Toho samého dne Výbor vlasteneckých sil Donbasu vyhlášení nezávislosti stáhl.^[98] Dle ukrajinských novin Vesti. ua však tato organizace neměla nic společného s Doněckou lidovou radou, která republiku vyhlásila, ale naopak se jednalo o proukrajinskou organizaci, usilující o jednotu Ukrajiny. Vyhlášení nezávislosti zůstalo tak nadále v platnosti.^[99] Orgány této Doněcké republiky zůstaly ovšem bez podpory, izolovány v obsazeném sídle gubernátora, a to až do 12. dubna.

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Válka_na_Donbase
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

---