A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Válka na Donbase | |||
---|---|---|---|
konflikt: Rusko-ukrajinská válka | |||
Povstalecká území před ruskou invazí 24. února 2022: města ovládaná separatistickými republikami města ovládaná Ukrajinou města, kde probíhaly boje území kontrolované Ukrajinou | |||
Trvání | 6. dubna 2014 – 24. února 2022 | ||
Místo | Donbas – Doněcká a Luhanská oblast | ||
Souřadnice | 48° s. š., 38° v. d. | ||
Příčiny | proruské nepokoje a referenda o odtržení určitých oblastí od Ukrajiny | ||
Výsledek | Ruská invaze na Ukrajinu | ||
Změny území | Povstalci získali kontrolu nad částmi území Doněcké a Luhanské oblasti.
| ||
Strany | |||
| |||
Velitelé | |||
Síla | |||
| |||
Ztráty | |||
| |||
< 5 000 mrtvých celkem dle OSN[61] 375 pohřešovaných[62] 1 mrtvý ruský civilista[63] 298 mrtvých při sestřelení malajsijského letadla 488 000[64] – 814 000[65] uprchlíků do Ruska. 466 829 vnitřně vysídlených do jiných částí Ukrajiny.[66] | |||
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Válka na Donbase (na Donbasu) či válka na východní Ukrajině byl ozbrojený konflikt v letech 2014–2022 na východoukrajinském Donbasu, součást širší rusko-ukrajinské války. Probíhala mezi ukrajinskou armádou a dobrovolnickými ozbrojenými silami na jedné straně a Ruskem podporovanými proruskými separatisty a vojenskými jednotkami skrytě formovanými ozbrojenými silami Ruské federace na druhé straně.[67][68][69][70] Ruská vláda účast svých pravidelných jednotek popírala až do invaze z února 2022.[71][72][73][74][75]
V důsledku této války byly zřízeny loutkové kvazistáty Doněcká a Luhanská lidová republika, které byly po invazi na podzim 2022 anektovány Ruskou federací. Území je však nadále předmětem války obou zemí.
Shrnutí konfliktu
Ozbrojený konflikt na východě Ukrajiny vznikl v březnu 2014 během Ukrajinské krize. Dne 19. února toho roku došlo k převratu v Kyjevě v důsledku hnutí zvaného Euromajdan a tím k odklonu od autoritářského Ruska směrem k demokratickému Západu.
Dne 27. února 2014 neoznačení vojáci obsadili Krym – později uvedl prezident Vladimir Putin, že tuto akci provedli vojáci Ruské federace.[76]
Dne 1. března 2014 odeslal sesazený ukrajinský prezident na útěku Viktor Janukovyč dopis prezidentu Ruské Federace Vladimiru Putinovi s prosbou, „aby byly použity ozbrojené síly Ruské Federace k nastolení zákonnosti, míru, práva a pořádku, stability a ochrany obyvatelstva Ukrajiny.“[77]
Na začátku března proběhly v Doněcku proruské demonstrace (účast na nich dosahovala řádově tisíců lidí), které vyústily v obsazení některých úřadů. Přibližně stejnou účast měly i protiruské demonstrace v Doněcku.[78] V polovině dubna 2014 začaly skupiny neznámých ozbrojenců obsazovat správní střediska a policejní stanice v Doněcké, Charkovské a Luhanské oblasti (Slovjansk, Artemivsk a Kramatorsk). Jeden z velitelů těcho jednotek Igor Girkin zvaný Strelkov se následně v rozhovoru uvedl, že hlavní sílu v tu dobu měly paramilitární jednotky, které byly zapojeny i do okupace Krymu.[79] Dne 7. dubna 2014 dočasně vykonávající pravomoci prezidenta Ukrajiny Oleksandr Turčynov v souvislosti se zabavením administrativních budov v Charkově, Doněcku a Luhansku oznámil vytvoření protikrizového velitelství a že „budou prováděna protiteroristická opatření proti těm, kteří se chopili zbraní“.[80] Dne 8. dubna 2014 následovalo vyhlášení separatistické Doněcké lidové republiky. Dne 12.–13. dubna navštívil Kyjev šéf CIA John Brennan.[81] Dne 14. dubna 2014 byl na stránkách prezidenta Ukrajiny vyvěšen text dekretu č. 405/2014 o zahájení protiteroristické operace: „Uvést v účinnost rozhodnutí Rady národní bezpečnosti a obrany Ukrajiny ze dne 13. dubna 2014 ‚O naléhavých opatřeních k překonání teroristické hrozby a zachování územní celistvosti Ukrajiny‘ “. Dekret vstoupil v platnost dnem zveřejnění.[82] Dne 15. dubna 2014 vyhlásil Oleksandr Turčynov silovou protiteroristickou operaci ATO na severu Donbasu. Tento den je považován za začátek občanské války na východě Ukrajiny.[83]
Dne 27. dubna 2014 následovalo vyhlášení Luhanské lidové republiky. Ukrajinská vláda poté po dočasném příměří obnovila vojenskou operaci s cílem obnovit kontrolu nad východními částmi země. 5. července ukrajinská armáda dobyla a obsadila Slovjansk. Povstalcům se ale z velké části podařilo i s výzbrojí z obklíčení uniknout a brzy se přeskupit v Doněcku.[84] Tento vývoj vedl k výraznému zmenšení území ovládaného povstalci. Doněcká lidová republika a Luhanská lidová republika se 12. května 2014 sjednotily do Svazu lidových republik Nové Rusko.
Dne 17. července 2014 byl nad povstaleckým územím sestřelen civilní dopravní letoun Malaysia Airlines s 298 lidmi na palubě.
Dne 18. srpna 2014 zasáhla dělostřelecká palba konvoj s uprchlíky u Luhanska, z útoku se vzájemně obviňovaly obě strany.[85][86][87] Server Parlamentní listy uvedl, že podle agentury Reuters za útokem stojí separatisté,[88] zpráva agentury Reuters však takové tvrzení neuvádí.[87]
Dne 22. srpna 2014 došlo k rozsáhlé protiofenzivě proruských povstalců, během níž byl obsazen přístav Novoazovsk a strategická výšina Savur-Mohyla. Ukrajina tyto události označila za přímou ruskou invazi a z její iniciativy byla 28. srpna svolána Rada bezpečnosti OSN.[28][29] Dle ukrajinského prezidenta Petra Porošenka se jednalo o podporu povstalců ruskou armádou, což vůdce separatistů Alexandr Zacharčenko popřel, ale připustil, že na straně povstalců bojovalo mnoho ruských dobrovolníků, z nichž někteří sloužili nebo nadále slouží v ruské armádě a během bojů byli dle tvrzení povstalců na dovolené.[89]
Dne 5. září 2014 byl v běloruském Minsku mezi stranami tohoto ozbrojeného konfliktu za účasti zástupců Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE) sjednán protokol o klidu zbraní s 12 body, který byl ovšem po skoro celý zbytek roku oběma stranami porušován. Ve večerních hodinách dne 19. září 2014 byla v Minsku podepsána další úmluva. „Memorandum znamená stažení všech zbraní ráže nad 100 milimetrů nejméně o patnáct kilometrů z každé strany,“ řekl bývalý ukrajinský prezident Leonid Kučma, který v Minsku zastupoval kyjevskou vládu. Obě strany konfliktu se zavázaly stáhnout těžké zbraně, zvláště dělostřelectvo a tanky, vojáci však mohli zůstat na svých pozicích. Byl také zakázán přelet území vojenskými letadly, což se vztahovalo na ukrajinské letectvo. Mělo tak být vytvořeno nárazníkové pásmo mezi ozbrojenými jednotkami obou stran o šířce 30 km. Úmluva měla být naplněna během 24 hodin od okamžiku podpisu,[90][91] což se však v dohodnutém rozsahu nikdy nestalo. Od uzavření příměří do ledna 2015 nedocházelo ale k větším vojenským operacím, nýbrž jen k lokálně a svým rozsahem omezeným šarvátkám. V lednu 2015 se však příměří definitivně zhroutilo a začalo se znovu bojovat naplno; boje byly nejsilnější v oblasti doněckého letiště a okolo města Debalceve. Toto strategicky důležité město a jeho okolí bylo 18. února 2015 dobyto proruskými separatisty. S příměřím ze září 2015 zbraně na východní Ukrajině z většiny utichly, avšak bez konečného vypořádání. V separatistické oblasti vznikl tzv. „zamrzlý konflikt“. Příměří je přerušováno přestřelkami, ze kterých se obviňují obě strany.[92]
Od vypuknutí konfliktu do června 2015 z Ukrajiny uprchlo 900 tisíc lidí, z nichž většina (až 746 000 osob) odešlo do Ruska. Dalších 1,3 milionu byli uprchlíky ve vlastní zemi.[93]
Vývoj situace
Duben 2014
Doněcká oblast
Podle průzkumu veřejného mínění z 8.–16. dubna 2014 Jaceňukovu prozatímní vládu, která vzešla z Euromajdanu, považovalo za legitimní 33,3 % obyvatel jižní a východní Ukrajiny, konkrétně měla nová vláda podporu 16,6 % obyvatel Doněcké oblasti a 16,8 % obyvatel Luhanské oblasti, dále 33,4 % obyvatel Charkovské oblasti, 35,0 % obyvatel Záporožské oblasti, 40,8 % obyvatel Oděské oblasti a 47,6 % obyvatel Dněpropetrovské oblasti.
Přes nedůvěru vůči samotné přechodné Jaceňukově vládě však většina dotázaných ve všech těchto regionech nesouhlasila s připojením jejich regionu k Rusku, konkrétně 84 % obyvatel v Dněpropetrovské oblasti, 53,3 % obyvatel v Doněcké oblasti, 51,3 % obyvatel v Luhanské oblasti, 65,5 % v Charkovské oblasti, 81,5 % v Záporožské oblasti a 78,8 % v Oděské oblasti.
Zbylá procenta zahrnovala velký počet obyvatel bez jasného názoru.
S výjimkou obyvatel Luhanské oblasti, kteří se z třetiny domnívali, že jde o způsob jak získat pozornost centra pro problémy místního kraje, rovněž většina dotázaných nesouhlasila s násilným obsazováním budov, jehož se v té době proruští separatisté dopouštěli.[94]
Při demonstraci v téměř milionové metropoli Doněcku 6. dubna 2014, na které se sešlo na 2 000 lidí, kteří požadovali referendum o připojení oblasti k Rusku, bylo davem násilně obsazeno sídlo gubernátora Doněcké oblasti za užití zápalných lahví a granátů. Proti demonstrantům byla nasazena mj. vodní děla a došlo ke střetům a zranění.[95] V noci na 7. dubna byla obsazena budova ukrajinské tajné služby a byl zúčastněnou skupinou ustanoven nový parlament, který vyhlásil nezávislou Doněckou lidovou republiku a zároveň oznámil, že do 11. května vyhlásí referendum o připojení k Rusku, a požádal ruského prezidenta o vojenskou pomoc.[96] 8. dubna 2014 zahájily ukrajinské ozbrojené síly protiútok. Podle slov starosty Doněcku složili vzbouřenci část zbraní a opustili budovu tajné služby.[97] Toho samého dne Výbor vlasteneckých sil Donbasu vyhlášení nezávislosti stáhl.[98] Dle ukrajinských novin Vesti. ua však tato organizace neměla nic společného s Doněckou lidovou radou, která republiku vyhlásila, ale naopak se jednalo o proukrajinskou organizaci, usilující o jednotu Ukrajiny. Vyhlášení nezávislosti zůstalo tak nadále v platnosti.[99] Orgány této Doněcké republiky zůstaly ovšem bez podpory, izolovány v obsazeném sídle gubernátora, a to až do 12. dubna.
Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Válka_na_východní_UkrajiněText je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk