Eliška Junková (16. listopadu 1900 Olomouc – 5. ledna 1994 Praha) byla česká automobilová závodnice. Závodila na vozech Bugatti, a to nejprve jako spolujezdkyně svého manžela Čeňka Junka a posléze sama. Ve dvacátých letech 20. století byla nejrychlejší ženou světa a jako jediná žena v historii Grand Prix se dokázala vyrovnat nejlepším jezdcům této soutěže. Jejím největším úspěchem je páté místo z její samostatné éry v závodě Targa Florio, jehož dosáhla v roce 1928. Vedle toho vyhrála i několik dalších závodů (Lochotín–Třemošná či závod do vrchu Klaussenpassu). Mezinárodní závod Zbraslav–Jíloviště vyhrála v roce 1926 v absolutní klasifikaci, a stala se tak první ženou na světě, které se to podařilo.

Svou závodnickou kariéru ukončila roku 1928 v reakci na smrt manžela. Dále se věnovala organizační práci v motoristickém sportu (podílela se například na přípravách výstavby brněnského Masarykova okruhu). V šedesátých letech 20. století psala motoristické sloupky do časopisu Za volantem a v roce 1972 vydala v nakladatelství Olympia knihu Má vzpomínka je Bugatti. Za své úspěchy získala ocenění Zasloužilá mistryně sportu.