Strana zelených
Zkratka	Zelení
Datum založení	9. prosince 1989
Předseda	Michal Berg Magdalena Davis
Místopředseda	Anna Junková Tomáš Mígl
Zakladatel	Jan Martin Ječmínek
Sídlo	Náměstí Hrdinů 1125/8 140 00 Praha
Ideologie	zelená politika[1][2] environmentalismus sociální liberalismus evropský federalismus progresivismus feminismus pro-evropanismus[3][4]
Politická pozice	středolevice[5][6]
Mezinárodní org.	Global Greens
Evropská strana	Evropská strana zelených
Politická skupina EP	Zelení / Evropská svobodná aliance
Mládežnická org.	Mladí zelení
Počet členů	954 (únor 2023)[7]
Barvy	zelená
Volební výsledek	0,99 % (PS PČR 2021)
IČO	00409740 (VR)
Rejstřík MV ČR	142
Oficiální web	www.zeleni.cz
Zisk mandátů ve volbách
Poslanecká sněmovna2021	0/200 [8]
Senát	0/81 [9]
Evropský parlament2019	0/21 [10]
Zastupitelstvo Prahy2022	0/65 [11]
Zastupitelstva krajů2020	8/675 [12]
Krajští hejtmani2020	0/13
Zastupitelstva obcí2022	140/61780 [13]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Strana zelených (zkratka Zelení, dříve SZ)^[14][15] je česká mimoparlamentní politická strana prosazující zelenou politiku – k základním programovým dokumentům patří mj. Charta globálních zelených^[16] a Charta Evropských zelených.^[17]

Strana zelených vznikla krátce po listopadové revoluci na podzim 1989,^[18] poprvé získala poslanecká křesla v roce 1992. Většího významu a výraznějšího vlivu na veřejnou debatu v ČR se dočkala až kolem roku 2002, kdy do ní masově vstoupili lidé z prostředí ekologických občanských iniciativ, kteří ji do té doby ignorovali.^[19] Na podzim 2004 získala podruhé parlamentní zastoupení, když byl do Senátu PČR v Praze 10 za Zelené zvolen nestraník Jaromír Štětina.

Ve sněmovních volbách v roce 2006 Zelení poprvé přesáhli 5% hranici, která je potřebná pro vstup strany do Poslanecké sněmovny, kde nakonec zasedlo 6 poslanců. Zelení se stali součástí pravostředové vládní koalice, ve které zastávali čtyři ministerské posty. V následujících volbách 2010 Zelení své zastoupení v Poslanecké sněmovně neobhájili, avšak již ve volbách do Senátu v roce 2012 byli zvoleni dva senátoři, a Zelení se tak opět stali parlamentní stranou. Tou byli do senátních voleb v roce 2022, kdy mandát senátora již po 1. kole neobhájil Petr Orel.^[20]

Strana má k roku 2023 přibližně 950 členů, z toho přibližně čtvrtinu v Praze. Strana má ve vrcholných orgánech i na kandidátních listinách vysoký podíl žen.^[21][22]

Zelení jsou řádným členem Evropské strany zelených a Global Greens.

Politická orientace

Některé ekonomické názory Strany zelených lze chápat jako liberální (podpora osobních svobod jednotlivce a lidských práv, mírné snížení přímých daní a vedlejších nákladů práce jako sociální pojištění, zefektivnění úřadů, dodržování právního státu a ochrana demokracie), další jako levicové (podpora progresivního zdanění, úloha státu v regulaci aktivit poškozujících životní prostředí a prosazování trvale udržitelného rozvoje). Martin Bursík před volbami 2006 odmítal uvést preferovaného koaličního partnera se slovy „nejsme pravicoví ani levicoví, ale zelení“;^[23] Po vstupu Zelených do pravicové vlády ODS se však zařazení strany na pravolevém spektru stalo předmětem rostoucích sporů, nicméně v následujících letech se strana zřetelně posunula ke středolevicové politice typické pro evropské zelené strany.

Ideová orientace

Strana zelených si dle svých stanov (schválených v roce 2003) zejména klade za cíl svou politikou prosazovat:^[24]

• vybudování ekologicky a sociálně udržitelné společnosti,
• co nejvyšší kvalitu demokracie s co největší mírou zapojení veřejnosti do rozhodování,
• důsledné dodržování mezinárodních smluv o lidských právech,
• ochranu práv sociálních, etnických, kulturních i jiných menšin,
• rovnoprávnost mužů a žen,
• globální odpovědnost a solidaritu vůči potřebným zemím,
• sociální spravedlnost a sociální solidaritu,
• zvyšování vzdělanosti a kulturnosti.

Hlavní programové body Zelených ve volbách 2021 byly:^[25]

• Ochrana klimatu a modernizace české ekonomiky. Ta by měla být založena na využívání k přírodě ohleduplných zdrojů, na vzdělanosti a podpoře vědy a výzkumu. Ekonomické nástroje musí zvýhodnit ekologicky šetrné postupy před nešetrnými, podporovat inovace a musí nejen snižovat emise skleníkových plynů, ale také nerovnosti ve společnosti. Významně chtějí Zelení změnit dopravu, kde usiluje o přenesení nákladní dopravy na železnici, zvýhodnění veřejné dopravy před individuální nebo zrovnoprávnění automobilismu s cyklistickou a pěší dopravou. Zelení podporují klimatickou neutralitu a odklon od fosilních paliv, včetně ukončení těžby a spalování uhlí v Česku co nejdříve, nejpozději do roku 2030. Podporují také postupnou modernizaci průmyslu a snížení snížení emisí skleníkových plynů, odmítají výstavbu nových jaderných elektráren a prolomení limitů těžby uhlí v severních Čechách. Tvrdí, že nejlevnější energie je taková, jaká se vůbec nevyrobí, tj. že největší potenciál je v úsporách.^[26] V roce 2008 zavedli Zelení ve vládě program Zelená úsporám, který podporuje energetické úspory a obnovitelné zdroje pro domácnosti.
• Ochrana životního prostředí, vody a obnova krajiny. Podle Zelených jsou živá příroda, pestrá krajina a čistá voda základní podmínkou pro život. Krajinu je třeba důsledně chránit a tam, kde je to potřeba, ji vracet do původní nebo přírodě blízké podoby, aby dokázala odolávat následkům změn klimatu. Stejně důležité je efektivně využívat přírodní zdroje, skoncovat s nadprodukcí odpadů a měnit zemědělství na ekologicky šetrné.
• Rovné postavení mužů a žen. Zelení chtějí odstraňovat nerovnosti, zejména vytvořit rodinám dostatečnou podporou pro péči o děti v podobě vyšší dostupnosti zařízení předškolní péče nebo podporou zkrácených úvazků. Podle Zeleních musí mít matky musí mít možnosti mnohem lépe skloubit mateřství s prací, otcům zase chtějí umožnit trávit více času se svými dětmi a zapojovat se do otcovství a péče. Chtějí také odstraňovat nerovnosti v odměňování mužů a žen nebo lépe chránit oběti sexuálního násilí.
• Otevřená společnost s důrazem na rozvoj demokracie a lidských práv a svobod: Zelení podporují manželství pro všechny a další odstraňování diskriminace queer osob. Prosazují také rovná práva a boj proti diskriminaci všeho druhu. Zelení také podporují zvýšení podílu občanů na rozhodování, a to různými formami, ať už formou referend nebo občanských shromáždění. V programu měla i snížení věku pro aktivní volební právo na 16 let;^[27]
• Podpora školství, vědy a kultury: Zelení požadují vyšší podporu školství, vědy a výzkumu a odmítají školné na vysokých školách. Zelení požadují zvýšení výdajů státu na kulturu na 1 % ze státního rozpočtu.
• Ekonomická politika: Zelení chtějí snížit daňové zatížení práce, zejména nízkopříjmových lidí. Chtějí zvýšit minimální mzdu, posílit daňovou progresi včetně odvodů, omezit daňové úlevy u kapitálových příjmů jen na drobné investory a hledat nové zdroje např. v majetkových daních. Prosazují boj proti daňovým skrýším a vyhýbání se placení daní. Zisky ze zdanění uhlíku (emisní povolenky a uhlíkové clo) mají jít primárně domácnostem a občanům. Jsou pro přijetí eura.
• Zahraniční politika má být založena na výrazném posílení evropské integrace a upřednostnění zahraniční rozvojové pomoci před vojenskou účastí ČR v konfliktech.^[28] Zelení podporují rozšíření Evropské unie a reformu v jejím rozhodování tak, aby byla akceschopnější a nebylo možní zneužívat právo veta. Stojí za podporou boje Ukrajiny proti agresi ze strany Ruska.

Propojení s občanskou společností

Strana spolupracuje s různými částmi občanské společnosti, zejména s neziskovými organizacemi (především orientovanými na ochranu přírody, lidských práv, odpor proti jaderné energii a na ochranu spotřebitele), řada členů pochází z neziskového sektoru a někteří nestraníci na kandidátkách jsou aktivními členy neziskových organizací. Strana s neziskovými organizacemi také aktivně spolupracuje na přípravě volebního programu. Tento fakt někdy vede zejména u odpůrců Zelených k připisování všech aktivit konaných neziskovými environmentálními organizacemi také přímo Straně zelených, nezávisle na tom, zda se Strana zelených s takovýmito aktivitami ztotožňuje nebo ne.

Organizační struktura

Strukturu Strany zelených určují Stanovy přijaté sjezdem konaným dne 27. září 2003 v Táboře. Novelizovány byly na sjezdech v Praze-Vršovicích 11. prosince 2004, v Pardubicích 25. září 2005, v Brně-Štýřicích 6. prosince 2009, v Pardubicích 11. prosince 2011, v Brně-Pisárkách 26. ledna 2015, v České Třebové 28. listopadu 2015, v Praze 24. ledna 2016 a v Hradci Králové dne 21. a 22. ledna 2017.^[29]

Organizační jednotky – základní, městské a krajské organizace

Organizační jednotkou na místní úrovni je základní organizace (ZO), která je tvořena minimálně třemi členy SZ. Zakládá se v obci, resp. v případě územně členěných statutárních měst a hlavního města Prahy v jejich samosprávném městském obvodu či městské části. V daném místě smí působit jen jedna ZO. Plenárním orgánem ZO je členská schůze, jíž se mohou účastnit všichni členové dané ZO a jež volí radu ZO (včetně předsedy a případně místopředsedy ZO), pokladníka ZO a revizora ZO. Členská schůze dále volí delegáty na městskou konferenci, krajskou konferenci a sjezd. V neposlední řadě schvaluje rozpočet ZO na daný rok, kandidátní listinu a případnou koalici pro volby do zastupitelstva obce, resp. městského obvodu či části.

Od roku 2012 je možno ustavovat oblastní základní organizace, které mohou působit:

• na souvislém území více obcí téhož kraje, resp. více městských částí Hlavního města Prahy (se souhlasem příslušné krajské konference)
• na souvislém území více městských obvodů či městských částí téhož statutárního města (se souhlasem příslušné městské konference).

Na krajské úrovni je organizační jednotkou krajská organizace (KO), kterou tvoří všechny ZO na území daného samosprávného kraje, resp. na území hlavního města Prahy. Plenárním orgánem KO je krajská konference, kterou tvoří delegáti zvolení základními organizacemi a která volí radu KO (včetně předsedy a místopředsedů KO), pokladníka KO a krajskou revizní komisi. V neposlední řadě schvaluje rozpočet KO na daný rok, kandidátní listinu a případně koalici pro volby do krajského zastupitelstva.

Od roku 2021 je možné ve straně působit také jako člen či členka nezařazený do žádné základní organizace.

Vrcholné orgány

Nejvyšším orgánem strany je celostátní sjezd tvořený nejméně 250 delegáty zvolenými v základních organizacích. Sjezd je svoláván alespoň jednou ročně rozhodnutím předsednictva SZ. Mimořádný sjezd lze svolat na základě požadavku organizačních jednotek SZ.

Nejvyšším výkonným orgánem SZ mezi sjezdy je republiková rada (RR). Je tvořena předsedy a dalšími volenými zástupci krajských organizací, předsednictvem SZ a poslanci a senátory zvolenými za SZ, pokud jsou členy SZ. Republiková rada odpovídá sjezdu za plnění jeho usnesení, cílů a hlavních úkolů SZ a politického programu SZ, pověřuje předsednictvo realizací svých usnesení a schvaluje s pověřením sjezdu některé vnitřní předpisy strany. Dále schvaluje rozpočet, volební programy, uzavření republikových předvolebních či povolebních koalic, společnou strategii voleb do zastupitelstev krajů, v závažných a odůvodněných případech úpravy krajských a komunálních kandidátek, strategii voleb a kandidáty do parlamentu a zastupitelských orgánů ČR v EU.

Užším výkonným orgánem Strany zelených v období mezi sjezdy a zasedáními republikové rady je sedmičlenné předsednictvo Strany zelených (PSZ), které je voleno sjezdem. Tvoří je spolupředsednická dvojice, dva místopředsedové strany a tři další členové. Mezi jeho pravomoci patří zajišťovat vedení a chod strany v organizačních záležitostech a přijímat neodkladná rozhodnutí, svolávat jednání sjezdu, připravovat program a materiály pro jednání sjezdu a RR, navrhovat a realizovat plán činnosti strany, zaujímat stanoviska k aktuální politické situaci, průběžně kontrolovat dodržování rozpočtu a navrhovat jeho změny, v případě nefunkčnosti některých funkcionářů na nižších organizačních stupních řešit situaci, případně dát návrh na jejich zbavení funkce, zajišťovat informační servis všem nižším organizačním jednotkám, vydávat souhlas ke kandidatuře člena SZ za jiný politický subjekt nebo jako nezávislého.

Stranu zelených navenek reprezentuje sjezdem volená dvojice spolupředsedkyně a spolupředsedy strany, kteří zároveň rozhodují v neodkladných záležitostech a provádí neodkladné úkony, nevyžadují-li souhlas jiného orgánu. Místopředsedové zastupují spolupředsedy v době jejich nepřítomnosti nebo v době, kdy nemohou vykonávat svoji funkci zejména ze zdravotních, pracovních či jiných závažných důvodů.

Dohled nad dodržováním zákonů, stanov a dalších vnitrostranických předpisů zabezpečuje nejméně sedmičlenná ústřední revizní komise (ÚRK), která je volena sjezdem. Její pravomocí je mj. v případě porušení stanov navrhovat pořádková opatření včetně vyloučení členů a zrušení organizačních jednotek. Kontrolu hospodaření strany zajišťuje finanční kontrolní komise (FKK) volená republikovou radou.

K řešení sporů mezi členy SZ, orgány a organizačními jednotkami strany a dále k rozhodování o odvolání proti uložení pořádkových opatření (včetně vyloučení ze strany) se zřizují rozhodčí a smírčí orgány. Těmi jsou jednak ad hoc rozhodčí senáty, zřizované na návrh jedné strany k řešení konkrétních sporů, a dále stálý ombudsman.

Každodenní provoz strany zabezpečuje hlavní manažer jmenovaný předsednictvem SZ. Odpovídá za nakládání s majetkem SZ, řídí činnost hlavní kanceláře (HK), po schválení PSZ uzavírá a po vyjádření PSZ ukončuje pracovní poměr se zaměstnanci HK, na návrh RKO uzavírá a ukončuje pracovní poměr se zaměstnanci působícími v krajských kancelářích, jedná jménem SZ v majetkových, hospodářských, pracovních a právních vztazích v rozsahu pověření předsednictvem SZ.

Odborné sekce

Pro hlubší diskuzi nad konkrétními programovými body zřizuje předsednictvo strany odborné sekce jako poradní orgán, na jehož činnosti se mohou podílet i nečlenové SZ. Odborné sekce připravují podklady pro stanoviska a programové dokumenty SZ, vymezují a diskutují konkrétní i obecná odborná témata, projednávají plnění volebního programu v dané oblasti, zpracovávají expertní stanoviska nebo předkládají náměty, ke kterým by SZ měla zaujmout stanovisko, připravují rešerše a podklady podle zadání PSZ, sledují legislativní změny a komunikují s parlamentními stranami, připomínkují právní předpisy, vyhledávají a vyzývají k diskusi odborníky v dané oblasti; pořádají odborné semináře nebo jinak prezentují politiku SZ v dané oblasti směrem ke členům i veřejnosti ve spolupráci s PSZ a v souladu s programovými cíli, programem a vnitřními předpisy strany, a vyjadřují se k dalším otázkám, které jim předloží příslušný orgán strany. Členy odborných sekcí mohou být i nečlenové strany.

Historie

Historie v letech 1989–2002

Na začátku léta 1989 se ve Vimperku uskutečnilo setkání ekologických aktivistů, kde promluvili mj. poslanec Bundestagu za německé zelené Milan Horáček nebo ekolog a signatář Charty 77 Ivan Dejmal. Dříve rozdrobené ekologické spolky a uskupení se zde sjednotily do Ekologického sdružení, které se mělo postupně transformovat na Československou stranu zelených. Podle některých zdrojů zhatila vznik strany před listopadem 1989 Státní bezpečnost.^[30]

Strana zelených byla založena 9. prosince 1989, zaregistrována byla 3. února 1990 a ustavující sjezd se konal 17. února 1990 v Brně. Na sjezdu byly zřízeny tři zemské bloky (český, moravský a slovenský), později byl vytvořen blok pražský.

V prvních svobodných parlamentních volbách v červnu 1990 SZ kandidovala samostatně, pětiprocentní hranici pro vstup do parlamentu těsně nepřekonala. Neuspěla ani v komunálních volbách na podzim. Nicméně například v Ústí nad Labem SZ výrazně uspěla. Její kandidáti kandidující společně s OF v tzv. Chartě demokratické dohody obdrželi až 45 % hlasů, SZ zde získala posty náměstka primátora (Leopold Kukačka), starosty obvodu Neštěmice (Václav Pucherna) a zástupce starosty obvodu Ústí nad Labem – město (Marian Páleník). V Praze skončila třetí nejúspěšnější a získala více mandátů (9) než např. lidovci nebo ČSSD.

O dva roky později Strana zelených kandidovala v koalici se Zemědělskou stranou a Československou stranou socialistickou v seskupení nazvaném Liberálně sociální unie. V jejím rámci získala SZ po třech poslancích ve Federálním shromáždění i v České národní radě. 22. listopadu 1993 rozhodl celostátní výbor strany o vystoupení z LSU, poslanecký klub unie zelení poslanci opustili o rok později.

Na sjezdu v Černé v Pošumaví v prosinci 1994 byl předsedou znovuzvolen Jaroslav Vlček. V říjnu 1995 Vlček odešel ze SZ do České strany sociálně demokratické (odešli s ním i dva místopředsedové a nemalá část členské základny); na jeho místo výkonný výbor strany zvolil Emila Zemana.

Ve sněmovních volbách v roce 1996 strana nekandidovala, v roce 1998 získala 1,1 % a v roce 2002 2,4 %. Od voleb do Evropského parlamentu v roce 2004 (zisk 3,2 %) měla SZ status nejsilnější mimoparlamentní strany.

„Tmavozelený převrat“, vývoj v letech 2002–2005

Ve volbách 2002 Strana zelených získala i díky podpoře Brandýského fóra nevládních organizací 2,36 % a vyšlo najevo, že vedení hodlá velkou část státního příspěvku za hlasy vyplatit hlavnímu manažerovi strany, který financoval velkou část volební kampaně ze svých zdrojů. Nato přední člen BF, ekologický aktivista a šéfredaktor Literárních novin Jakub Patočka vyhlásil akci Zelená padesátka,^[31] později známou též jako tmavozelená výzva, kdy do SZ hromadně vstoupili lidé z prostředí ekologických občanských iniciativ s cílem přečíslit původní členy („starozelené“) a změnit politický styl a směřování strany. Počet členů se během roku ztrojnásobil z 250 na 750 s řadou známých osobností jako Ivan Dejmal, Karel Jech, Dalibor Stráský, Eva Vavroušková, Jan Wünsch, Dušan Lužný, Petr Uhl, Fedor Gál, Lumír Kolíbal či Jana Strunecká.^[32] Na mimořádném brněnském sjezdu v dubnu 2003 tak byl předsedou zvolen jeden z iniciátorů „revoluce“ Jan Beránek. Nové vedení jednalo s bývalým ministrem životního prostředí v Tošovského vládě Martinem Bursíkem o možnosti, že by vedl kandidátku SZ ve volbách do Evropského parlamentu v červnu 2004. K dohodě však nedošlo, lídr kandidátky nebyl zvolen ani na sjezdu konaném v září 2003 v Táboře. Republiková rada nakonec z trojice Jakub Patočka, Jan Jařab, Martin Bursík vybrala Beránkova přítele Patočku.^[zdroj? Strana získala 3,16 % hlasů a do EP se tak nedostala.

Ve Straně zelených se postupně vytvořily dvě znepřátelené frakce: příznivci Beránkova vedení a jeho odpůrci, kteří vedení strany obviňovali z autoritářských a sektářských praktik a kritizovali radikalismus Patočkou prosazeného politického programu Vize ekologické demokracie (včetně „nové demokracie“, resp. „neodemokracie“).^[33] Na konci listopadu 2003 protiberánkovská skupina vydala Prohlášení demokratů v SZ a Přehled některých porušení stanov a demokratických postupů v SZ. I tuto kritiku poměrů ve straně vedení odmítlo jako neopodstatněnou. Na začátku roku 2004 někteří signatáři Prohlášení demokratů založili Otevřenou platformu Strany zelených, jejímž cílem měla být demokratizace vnitrostranického života;^[34] před sjezdem ji formálně rozpustili.

Na sjezdu v září 2004 Jan Beránek předsednictví těsně obhájil v souboji s Petrem Štěpánkem. Vnitrostranická opozice se nakonec sjednotila kolem Martina Bursíka a postupně získala převahu.

Na mimořádném sjezdu v Pardubicích 24. až 25. září 2005 tak už Jan Beránek znovu nekandidoval a novým předsedou se stal Martin Bursík. Několik desítek Beránkových a Patočkových příznivců nato vystoupilo ze strany a koncem roku 2005 vytvořili politické hnutí Zelení, které však vyvíjí jen minimální aktivitu. Sjezd také rozhodl, že SZ půjde do parlamentních voleb 2006 samostatně a ne v koalici s menšími liberálními stranami, jak prosazoval Beránek. Bursík následně zmírnil vymezování SZ proti ODS, které bylo charakteristické pro Patočkovo vystupování.

Úspěch ve volbách 2006

V polovině února 2006 překročily volební preference SZ 5 %, potřebných pro vstup do Poslanecké sněmovny; to vyvolalo značný zájem médií o stranu a zjevně další růst preferencí od nerozhodnutých voličů. V dubnu se většina agentur pro výzkum veřejného mínění shodla na 10–11 % preferencích (v Praze až 17 %). Bursík se vyjádřil, že cílem strany by měl být dvouciferný výsledek ve volbách.

16. května podpořil SZ a jmenovitě středočeské kandidáty Matěje Stropnického a Danielu Matějkovou, blízké Patočkovi a vedoucí osobní kampaň z nevolitelných míst, Václav Havel;^[35] následně podpořil i pražské lídry Bursíka a Kateřinu Jacques.^[36]

Necelý týden před volbami byla z 2. místa kandidátky Moravskoslezského kraje vyškrtnuta předsedkyně republikové rady Eva Holubová za to, že vyhlásila utvoření tzv. levé frakce (dle vedení strany a některých členů SZ, popřevších tvrzení Holubové o jejich příslušnosti ke frakci, fiktivní^[37]) a vedla stranou neschválená jednání s předsedou ČSSD Jiřím Paroubkem.^[38] Republiková rada ji po volbách vyloučila ze strany.^[39]

Ve volbách do Poslanecké sněmovny SZ získala 6,29 % hlasů a šest poslaneckých křesel (3 % mandátů). Nejlepšího výsledku dosáhla v Libereckém kraji (9,58 %) patrně díky silné podpoře Petra Pávka (získal největší podíl preferenčních hlasů mezi kandidáty SZ, 17 % a v Jindřichovicích pod Smrkem, kde je starostou, byla SZ se ziskem 32,95 % absolutním vítězem), paradoxně tam mandát o 266 hlasů nezískala. V Královéhradeckém kraji unikl mandát Stanislavu Pencovi o 75 hlasů. V Praze získala SZ 9,19 % hlasů a dva poslance. Nepoměr mezi počtem hlasů a mandátů byl zapříčiněn některými prvky volebního systému, především počtem a velikostí 14 volebních krajů, které zvyšují tzv. přirozenou klauzuli pro získání mandátu v menších krajích nad 10 %. Částečný vliv měla též použitá d'Hondtova metoda přepočítávání hlasů, která zvyšuje zisk větších stran na úkor menších.^[40] Systém je nevýhodný pro menší strany s vyrovnanou podporou po celé zemi bez silné regionální základny.

Účast ve vládě po roce 2006

Podle koaliční smlouvy podepsané 28. prosince 2006 s ODS a KDU-ČSL připadly SZ pozice ministrů ve druhé Topolánkově vládě, jmenované 9. ledna 2007. Martin Bursík stal místopředsedou a ministrem životního prostředí. Na tomto postu setrval do demise vlády 8. května 2009. Kromě toho v období od 4. října 2007 do 4. prosince 2007 působil jako pověřený ministr školství. Od ledna do října 2007 byla ministryní školství, mládeže a tělovýchovy místopředsedkyně SZ Dana Kuchtová. Ve funkci ji nahradil Ondřej Liška. Ministrem zahraničních věcí ČR za SZ byl Karel Schwarzenberg, a to od 9. ledna 2007 do 8. května 2009, kdy Topolánkovu vládu nahradil úřednický kabinet Jana Fischera. V letech 2007 až 2009 byla ministryní pro lidská práva a národnostní menšiny ČR tehdejší místopředsedkyně SZ Džamila Stehlíková.

Vnitrostranický konflikt

Po vstupu Strany zelených do pravicové vlády s ODS a KDU-ČSL se ve straně zformovaly dvě frakce – příznivci této spolupráce (zelení liberálové) a její odpůrci (levicovější frakce). Ti, kteří byli spokojeni s účastí strany v pravicové vládě, argumentovali výrazným uplatněním programu SZ ve vládním programu, který převyšoval sílu šesti zelených poslanců – 3 % v poslanecké sněmovně. Naproti tomu kritici tvrdili, že prosazení programu při jednání o koalici s ČSSD by bylo ještě výraznější a že účast v pravicové koalici byla jejími zastánci udržována i na úkor některých programových priorit (např. radar v Brdech). Konflikt se vyhrotil v poslaneckém klubu SZ, kde skupinu příznivců aktivní spolupráce s ODS tvořili vedle předsedy strany ještě Kateřina Jacques, Přemysl Rabas a částečně též Ondřej Liška. Opoziční křídlo, jež vedla bývalá ministryně a 1. místopředsedkyně Dana Kuchtová podporovaná „mladým rebelem“^[41] Matějem Stropnickým, zahrnovala mj. poslankyně Olgu Zubovou (bývalou předsedkyni republikové rady) a Věru Jakubkovou.

Skupiny rozděloval i spor o rozdělení vnitřní moci ve straně. Bursíkovo křídlo usilovalo o omezení pravomocí širšího vedení SZ – republikové rady s tím, že rada dlouhodobě fungovala vedle předsednictva jako druhé mocenské centrum (tzv. „dvojkolejnost vedení strany“). Navrhli přetvořit radu na obdobný typ širšího vedení strany, jakým je výkonná rada ODS nebo ústřední výkonný výbor ČSSD, a zrušit přímou volbu části členů sjezdem, takže měli zůstat jen zástupci krajských organizací. Protistrana naopak požadovala zachování stávajícího rozsah vnitrostranické demokracie a případně její posílení o kolektivní předsednictví strany.^[42]

Teplický sjezd a vyhrocení vnitrostranického konfliktu

Martin Bursík se rozhodl vyřešit konflikt ještě před podzimními krajskými volbami a 9. července 2008 prosadil v předsednictvu poměrem hlasů 4:3 svolání sjezdu SZ na první zářijový víkend.^[43] Dana Kuchtová 18. července oznámila, že bude kandidovat na předsedkyni proti němu.^[44] Stranická opozice poté stoupence předsedy Bursíka obvinila, že před svoláním sjezdu navyšovali počet členů (z něhož se odvozuje počet delegátů sjezdu) účelovým zakládáním nových základních organizací.^[45] Bursík obvinění popřel s tím, že nové organizace nesouvisejí se sjezdem, ale s pokračováním boje proti stavbě dálnice D3, a tempo růstu členské základny a počtu základních organizací v předsjezdovém období se neliší od dřívějška.^[46]

Na sjezdu SZ konaném v Teplicích ve dnech 5.–7. září 2008 byl předsedou SZ znovu zvolen Martin Bursík, místopředsedy Ondřej Liška, Kateřina Jacques a Martin Ander, dalšími členy PSZ se stali také „Bursíkovi lidé“.^[47] Nepodařilo se prosadit projednání změn stanov, avšak v závěru jednání byli z republikové rady odvoláni všichni členové volení sjezdem, mezi kterými měla většinu opozice a čímž se stoupencům předsedy Bursíka podařilo ovládnout i tento orgán.^[48]

Po teplickém sjezdu zformovala skupina kolem Dany Kuchtové a Martina Čáslavky vnitrostranickou iniciativu Výzva předsednictvu Strany zelených, ve které kritizovala vedení strany v čele s Martinem Bursíkem za odklon reálné politiky od politického a volebního programu strany a potlačování vnitrostranické demokracie. Vedení kritiku nadále odmítalo a tak 31. 1. 2009 vznikla v Pardubicích vnitrostranická frakce Strany zelených Demokratická výzva. Do čela byli zvoleni Dana Kuchtová a Martin Čáslavka. Ústřední revizní komise strany o několik týdnů později obdržela podnět Jihomoravské krajské organizace obviňující členy frakce z porušování stanov strany. Komise navrhla Republikové radě vyloučit Danu Kuchtovou, Martina Čáslavku, Olgu Zubovou a Věru Jakubkovou ze strany, což Republiková rada 8. 3. 2009 schválila.

Eurovolby 2009 a zvolení Ondřeje Lišky předsedou

8. června 2009 předseda Martin Bursík rezignoval na svůj post. Důvodem byla prohra SZ v eurovolbách. Řízení strany převzal 1. místopředseda Ondřej Liška, který měl Zelené vést do říjnových předčasných voleb do poslanecké sněmovny, ty však byly nakonec zrušeny.^[49] Od května 2009 nebyli Zelení přímo zastoupeni ve vládě, protože vládla tzv. úřednická vláda Jana Fischera. Do té SZ nominovala ministra životního prostředí Ladislava Mika (později Jana Dusíka) a ministra pro lidská práva a menšiny Michaela Kocába. Od března 2010 Zelení vládu nepodporovali.^[50]

V prosinci 2009 byl Liška na sjezdu konaném v Brně zvolen řádným předsedou strany, 1. místopředsedou byl zvolen František Pelc. ^[51] Ve volbách do poslanecké sněmovny v roce 2010 utrpěla strana drtivou porážku, když získala jen 2,44 % hlasů. Dne 29. května 2010 dal Ondřej Liška spolu s celým vedením SZ k dispozici své funkce.^[52]

Komunální volby 2010

Ve dnech 15. a 16. října 2010 proběhly komunální volby, ve kterých SZ získala celkem 323 zastupitelských křesel.

Kvůli volebnímu inženýrství ODS – rozdělení města na 7 volebních obvodů (tzv. gerrymandering)^[53] – se koalice SZ a SNK-ED nedostala do pražského zastupitelstva, přestože získala 5,9 % hlasů a překonala tak pětiprocentní hranici. Zelení, SNK-ED a Věci veřejné podali ústavnímu soudu společnou žalobu s požadavkem výsledek voleb v Praze anulovat. Soud však tento požadavek 29. března 2011 poměrem hlasů 7:5 odmítnul.^[54]

Předvolební kampaň Strany zelených v Ústeckém kraji tehdy mimo jiné využila slogan „A co děti? Mají si kde hrát?“, známý z písně „Až“ hudební skupiny Katapult. Ačkoli strana měla souhlas frontmana kapely Oldřicha Říhy, následně ji žaloval autor písně Ladislav Vostárek. Argumentoval tím, že jako advokát zastupoval průmyslové klienty, tedy opačnou zájmovou skupinu nežli SZ, a proto jej použití sloganu mělo poškodit na pověsti. Soud mu přiznal omluvu v celostátním deníku Blesk a v dubnu 2019 také finanční odškodnění ve výši 350 tisíc korun.^[55][56]

Vývoj ve straně po volbách v roce 2010

Na žižkovském sjezdu konaném 12.–14. listopadu 2010 v Praze byl Liška zvolen řádným předsedou strany. Do užšího vedení strany se dostali mj. bývalá pražská zastupitelka Petra Kolínská, Přemysl Rabas nebo Matěj Stropnický.^[57]

V průběhu Liškova předsednictví Strana zelených zaznamenala znatelný posun k levé části politického spektra. Zelení vyzvali ke zprůhlednění financování politických stran,^[58] podpořili odborovou stávku proti reformám vlády,^[59] zesílili protijadernou rétoriku,^[60] aktivní účastí členů předsednictva na blokádě se zúčastnili odporu proti kůrovcovému kácení v národním parku Šumava,^[61] kritizovali z jejich pohledu asociální reformu DPH,^[62] představili svůj pohled na řešení sociální situace na Šluknovsku,^[63] prosazovali zásady moderního urbanismu a nesouhlas s tvorbou sídelní kaše.^[64] Byli hlavní silou boje za odchod Ladislava Bátory z vysoké manažerské pozice na ministerstvu školství.^[65][66] Byli součástí říjnové protivládní demonstrace hnutí ProAlt.^[67] Kritický k vládní reformě byl i Liškův projev, který přednesl na sjezdu TOP 09 v říjnu 2011.^[68]

V říjnu 2011 na pražské regionální konferenci SZ přišel Martin Bursík o poslední stranickou funkci, když neobhájil mandát člena republikové rady.^[69] Na konferenci konané v březnu 2012 byl však do republikové rady znovu zvolen. V květnu 2012 Martin Bursík oznámil zvažování opětovné kandidatury na předsedu strany. Vyjádřil nespokojenost s přílišným směřováním Strany zelených doleva.^[70]

Na českotřebovském sjezdu v listopadu 2012 byl Ondřej Liška znovu zvolen předsedou strany, když v přímém duelu o tento post porazil Martina Bursíka. První místopředsedkyní se stala Pavla Brady, dalšími místopředsedy Martin Bursík a Matěj Stropnický. Na řadová místa v předsednictvu delegáti sjezdu vybrali Evu Tylovou, Tomáše Průšu a Danu Kuchtovou, jejíž vyloučení ze strany bylo v létě zrušeno.^[71] Byl také zvolen první vnitrostranický ombudsman, jímž se stal Milan Mátl.

Na sjezdu strany v Praze ve dnech 25. 1. až 26. 1. 2014 byl již po čtvrté zvolen předsedou Ondřej Liška, který získal 125 ze 198 odevzdaných hlasů, tj. 63 %, čímž porazil svého protikandidáta Petra Štěpánka. Post 1. místopředsedkyně strany obsadila Jana Drápalová, která jakožto jediná kandidátka získala 150 hlasů ve veřejné volbě v plénu. Dalšími místopředsedy se stali Pavla Brady (2. místopředsedkyně SZ) a Tomáš Průša (3. místopředseda SZ). Řadovými členy Předsednictva strany byli zvoleni Matěj Stropnický, Martin Ander a Petr Štěpánek.

V roce 2015 byla předsedkyní zvolena Jana Drápalová, proti níž kandidoval Petr Štěpánek a dnes již bývalý člen Tomáš Schejbal, jehož kandidátský projev donutil spoustu delegátů odejít ze sálu. V témže roce se konal v České Třebové programový sjezd.

Na sjezdu v Karlíně v lednu 2016 byl předsedou zvolen Matěj Stropnický. Získal těsnou většinu hlasů. Protikandidáty byli Petr Štěpánek a Jan Šlechta. Dalšími členy předsednictva byli zvoleni Irena Moudrá Wunschová (1. místopředsedkyně), Michal Berg (2. místopředseda), Petr Kutílek (3. místopředseda), Matouš Vencálek, Monika Horáková a Daniel Pitek. V listopadu 2016 na své místo v předsednictvu rezignoval Daniel Pitek, v lednu 2017 jej nahradila Hana Veronika Konvalinková.^[72] Po neočekávaně nízkém volebním výsledku ve sněmovních volbách v říjnu 2017 rezignoval na funkci předsedy i Matěj Stropnický^[73], v předsednictvu jej nahradil Jakub Kutílek.

Zelení od roku 2018

Na sjezdu strany v České Třebové ve dnech 20. a 21. ledna 2018 byl novým předsedou strany zvolen Petr Štěpánek^[74] a novou 1. místopředsedkyní Magdalena Davis.^[75] Pozici 2. místopředsedkyně obsadila Petra Jelínková, 3. místopředsedkyní se stala Karolína Žákovská. Dalšími členy předsednictva strany byli zvoleni Jenda Perla, František Vosecký a Vít Masare.^[76] V říjnu 2018 na funkci člena předsednictva rezignoval František Vosecký, nahradila jej Zdeňka Perglová.^[77] V únoru 2019 na funkci místopředsedkyně rezignovala Petra Jelínková, nahradil ji Michal Kudrnáč.^[78]

Voleb do evropského parlamentu v roce 2019 se Zelení účastní na společné kandidátce TOP 09, STAN a dalších subjektů pod heslem "Evropa jsme my".^[79] Tento krok kritizovali někteří členové TOP 09 (např. Miroslav Kalousek nebo Dominik Feri)^[80] i Zelených^[81][82], nakonec však předsednictva obou stran společnou kandidátku odsouhlasila.

Na dalším sjezdu strany, tentokrát v Ústí nad Labem ve dnech 25. a 26. ledna 2020, byla poprvé v historii strany zvolena spolupředsednická dvojice (muž a žena). Jedná se o první politický subjekt v ČR, který genderově vyvážené spolupředsednictví zavedl. První spolupředsednickou dvojicí se stali vsetínský zastupitel Michal Berg a starostka Mníšku pod Brdy Magdalena Davis. Na sjezdu si členové též připomněli 30 let od vzniku Strany zelených v České republice.^[83] Místopředsedy strany byli zvoleni Anna Gümplová a Petr Globočník, řadovými členy předsednictva se pak stali Zdeňka Perglová, Petr Kučera a Jiří Kulich. Podle nového předsednictva musí být tématem sněmovních voleb v roce 2021 klimatická krize, která je nejdůležitějším problémem dneška.^[84]

Ve volbách do Poslanecké sněmovny PČR v říjnu 2021 kandidovali Zelení nakonec samostatně, i když původně usilovali o společnou kandidátku s uskupením Piráti a Starostové.^[85] Později ukončili i jednání o spolupráci s ČSSD.^[86] Ve volbách však získali jen 53 343 hlasů, tedy 0,99 %. Další volba předsednictva strany proběhla na on-line sjezdu ve dnech 29. a 30. ledna 2022. Pozice spolupředsedkyně a spolupředsedy strany obhájili Magdalena Davis a Michal Berg, novými místopředsedy se stali Jitka Nesrstová a Jakub Varvařovský. Členy předsednictva pak byli nově zvoleni Vít Masare a Anna Junková, post obhájil Jiří Kulich.^[87] Na konci ledna 2023 rezignovala Jitka Nesrstová na post místopředsedkyně strany, novým členem předsednictva byl zvolen Matěj Pomahač.^[88]

V prezidentských volbách 2023 podpořili ve druhém kole voleb generála ve výslužbě Petra Pavla.^[89]

V březnu 2024 obhájili Davis i Berg spolupředsednické funkce, místopředsedy strany byl zvolen předseda Mladých zelených Tomáš Mígl a dosavadní členka předsednictva strany Anna Junková, Masare a Pomahač funkce v předsednictvu strany obhájili. Nově byla členkou předsednictva zvolena Gabriela Svárovská.^[90]

Zajímavosti

Jako první^[zdroj? politická strana v ČR použila 17. října 2013 hudební videoklip, který se jmenoval „Barva tvýho hlasu“, kde si hlavního rapera zahrál tehdejší předseda Zelených Ondřej Liška.^[91] Za doby Ondřeje Lišky v předvolebním boji jako první ve svých volebních spotech užívala překladatele do znakové řeči.^[92] Spolu s Českou pirátskou stranou začali v rámci předvolebního boje čistit tlakovými pistolemi špinavé ulice^[93] a zanechávali tím na špinavých zdích své loga a předvolební texty. V roce 2014 zvolili jako první netradiční kontaktní kampaň^[94] slaňováním ze střech panelových domů.^[95] V předvolební kampani v roce 2013 do voleb o mandát v poslanecké sněmovně zvolila Strana zelených kontaktní kampaň skrze vození lidí rikšou a možnost si promluvit s politiky ze strany.^[96] Ve volbách v roce 2013 mnoho marketingových expertů pozitivně překvapila závěrečná kampaň Zelených, kteří užili 24h službu telefonních operátorů pro dotazy voličů k programu a voleb samotných (telefonními operátory byli jak kandidáti za Zelené, tak i proškolení dobrovolníci a spolupracovníci Zelených).^[97] V roce 2017, při kampani do poslanecké sněmovny, využili Zelení obytné vozy s připojenými solárními panely. Solární systém poskytoval dostatek energie pro zázemí posádky nebo např. pro napájení soustavy při projevech kandidátů a hostů při setkání s občany^[98].

Od roku 2015^[99] zavádějí Zelení na několika úrovních^[100] praxi spolupředsednictví jako model vedení organizace, kde není moc soustředěna v rukou jednoho lídra, ale je rozdělena mezi dva předsedy/předsedkyně se stejnými právy a podílem na moci (např. vedení krajské organizace Zelených v Jihomoravském kraji, Plzeňském kraji nebo organizace v Praze 3). Od roku 2020 pak tento koncept zavedli na celostranické úrovni.

Předsedové a předsedkyně Strany zelených

Pořadí	Osoba	Období
1.	Jan Martin Ječmínek	1990–1991
2.	Aleš Mucha	1991–1992
3.	Jaroslav Vlček	1992–1995
4.	Emil Zeman	1995–1999
5.	Jiří Čejka	1999–2002
6.	Miroslav Rokos	2002–2003
7.	Jan Beránek	2003–2005
8.	Martin Bursík	2005–2009
9.	Ondřej Liška	2009–2014
10.	Jana Drápalová	2015–2016
11.	Matěj Stropnický[101]	2016–2017
12.	Petr Štěpánek	2018–2020
13.	Michal Berg a Magdalena Davis (spolupředsedové, abecedně)	od 2020

Sjezdy Strany zelených (od roku 2003)

• pisárecký – 5. a 6. dubna 2003^[102]
• táborský – 27. září 2003^[103]
• olomoucký – 11. a 12. září 2004^[104]
• vršovický – 11. prosince 2004^[105]
• pardubický – 24. a 25. září 2005^[106]
• holešovický – 17. a 18. února 2007^[107]
• teplický – 5. až 7. září 2008^[108]
• štýřický – 4. až 6. prosince 2009^[109]
• žižkovský – 12. až 14. listopadu 2010^[110]
• druhý pardubický – 10. a 11. prosince 2011^[111]
• českotřebovský – 23. až 25. listopadu 2012^[112]
• karlínský – 25. a 26. ledna 2014^[113]
• druhý pisárecký – 24. a 25. ledna 2015^[114]
• druhý českotřebovský – 28. a 29. listopadu 2015^[115]
• druhý karlínský – 23. a 24. ledna 2016^[116]
• královéhradecký – 21. a 22. ledna 2017^[117]
• třetí českotřebovský – 20. a 21. ledna 2018^[118]
• ústecký – 26. a 27. ledna 2019^[119]
• druhý ústecký – 25 a 26. ledna 2020
• online – 30. ledna 2021
• online – 29. a 30. ledna 2022
• brněnský – 2023^[120]
• Praha – 2.-3. března 2024^[121]

Volební výsledky

Sněmovna lidu Federálního shromáždění

Volby	Hlasy		Mandáty		Pozice
	Počet	%	Počet	±
1990	224 432	3,1	0/150	▼2	–
1992	v rámci LSU		2/150	▲2	Opozice

Sněmovna národů Federálního shromážděníeditovat | editovat zdroj

Volby	Hlasy		Mandáty		Pozice
	Počet	%	Počet	±
1990	248 944	3,4	0/150		–
1992	v rámci LSU		1/150	▲1	Opozice

Česká národní radaeditovat | editovat zdroj

Volby	Hlasy		Mandáty		Pozice
	Počet	%	Počet	±
1990	295 844	4,1	0/200		–
1992	v rámci LSU		3/200	▲3	Opozice

Slovenská národní radaeditovat | editovat zdroj

Volby	Hlasy		Mandáty		Pozice
	Počet	%	Počet	±
1990	117 871	3,5	6/150	▲6	Opozice

Poslanecká sněmovnaeditovat | editovat zdroj

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Zelení_(Česko)
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

---



---

www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk

---

Volby	Hlasy		Mandáty		Pozice
	Počet	%	Počet	±