A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Zde jsou návrhy článků, které by se mohly objevit na Hlavní straně v sekci Článek týdne. Schválené návrhy přiřazené k týdnům se přesouvají do přípravy. Seznam již zveřejněných článků týdne je v archivu.
Návrhy jsou ukázkami již existujících kvalitních článků. Ideálně by se mělo jednat o recenzované dobré nebo nejlepší články (můžete vybírat z dosud nepoužitých dobrých nebo nejlepších článků), není to však podmínkou. Články se zajímavou tematikou mají velké plus.
Návrhy by měly:
- dodržovat délku textu 1000–1800 znaků (počítáno s mezerami, bez wikiformátování, ideálně kolem 1400); text rozdělte do dvou odstavců;
- obsahovat poutavý obrázek s popisem, jehož výsledná šířka na Hlavní straně bude 125px (při orientaci na šířku).
Ukázka by v rámci možností měla korespondovat s úvodem článku. Několik tipů na dobrý úryvek:
- vybírejte do ukázky zajímavé informace;
- snažte se psát poutavě, zkuste čtenáře zaujmout;
- můžete psát volnějším stylem, než jak je psán úvod v článku (tam je samozřejmě nutné dodržovat přísně encyklopedický styl);
- vyhýbejte se odborným termínům, složitým formulacím i přehlcení ukázky daty a čísly;
- zkuste vybrat co nejzajímavější obrázek k článku;
- odkazujte na zajímavé články; pokud neexistují, vytvořte je.
Prosíme, nečekejte, že se bude návrhem někdo detailně zabývat a předělávat ho, aby mohl jít na Hlavní stranu. Nebude. Je hlavně na navrhujících, aby dodali článek, který může týden reprezentovat Wikipedii na její úvodní stránce.
Posuzování návrhů
Přítomnost návrhů zde ještě nezaručuje, že se daný výňatek na Hlavní straně v dohledné době vyskytne. Chcete-li přispět ke schválení návrhu nebo máte-li k němu námitku či připomínku, přidejte k němu svou recenzi (do prvního volného číslovaného parametru recenze1-9
) a využijte k tomu příslušnou předlohu:
{{čt/ano| --~~~~}}
{{čt/ne| --~~~~}}
{{čt/komentář| --~~~~}}
Zejména u negativních recenzí doplňte před svůj podpis i stručné zdůvodnění. Případné polemiky s recenzemi, je-li to nutné, veďte na diskusní stránce k návrhu.
Zpracované návrhy
Článek | Obrázek | Anotace | Recenze | ||
---|---|---|---|---|---|
Č | N | T | |||
Black Acetate
T – D – ?
Vím, že anotace nedosahuje požadovaného počtu znaků, ale nevím, čím ji doplnit (ESO). |
Black Acetate je čtrnácté studiové album velšského hudebníka a skladatele Johna Calea z roku 2005. Bylo představeno dva roky po vydání předchozího alba HoboSapiens v říjnu 2005 vydavatelstvím EMI Records. Jde o jeho druhé a zároveň poslední studiové album vydané touto společností. Jde zároveň o jeho poslední řadovou desku do roku 2012, kdy vydal album Shifty Adventures in Nookie Wood. Hlavním producentem alba byl sám Cale; většinu písní s ním však produkoval Herb Graham, Jr., skladbu „Sold-Motel“ pak Mickey Petralia. Výkonným producentem byla Caleova manažerka Nita Scott, která tuto funkci zastávala i na řadě jeho dalších nahrávek. Album obsahuje celkem třináct písní. Někteří kritici album oceňovali, část však měla opačný názor. Jedním z problémů byla improvizovaně vzniklá píseň „Brotherman“. Album se umístilo v belgické vlámské hitparádě Ultratop nejlépe na 87. místě. Název Black Acetate dostalo podle starých acetátových desek.
|
Navrhl/a: Marek Koudelka (diskuse) 15. 10. 2016, 13:03 (CEST) |
|||
Fear (album, John Cale)
T – D – ?
Vím, že anotace nedosahuje požadovaného počtu znaků, ale nevím, čím ji doplnit (ESO). |
Fear je čtvrté sólové studiové album velšského hudebníka Johna Calea, jež bylo vydáno v říjnu 1974 jako jeho první řadové album zveřejněné vydavatelstvím Island Records. Deska obsahuje devět autorských písní s celkovou stopáží čtyřiceti minut. Její nahrávání probíhalo ve studiích Sound Techniques a Olympic Studios v Londýně. Producentem byl Cale, který na ní rovněž zpíval a hrál na několik dalších nástrojů. Dále se na ní podíleli další hudebníci, již měli v té době smlouvu se společností Island Records, a sice Brian Eno či Phil Manzanera ze skupiny Roxy Music, dále Richard Thompson, Bryn Haworth a další. Ještě před vydáním tohoto alba odehrál John Cale společné vystoupení s Ayersem, Enem a Nico v londýnském sále Rainbow Theatre. Na něm také provedl dvě skladby z alba Fear, a to „Buffalo Ballet“ a „Gun“. Žádná z nich však později nevyšla na koncertním albu June 1, 1974 zaznamenaném při tomto koncertu.
|
Navrhl/a: Marek Koudelka (diskuse) 15. 10. 2016, 13:04 (CEST) |
|||
Vířníci (Rotifera, Rotatoria) je skupina převážně sladkovodních, pseudocelních prvoústých živočichů s mikroskopickým tělem rozčleněným na hlavu, trup a nohu a s nápadným obrveným vířivým aparátem v přední části. Někdy jsou mezi ně zahrnováni vrtejši, kteří jsou z fylogenetického hlediska podskupina vířníků extrémně pozměněná parazitismem. Nejbližší příbuzní vířníků (včetně vrtejšů) jsou zástupci kmenů oknozubky, čelistovky a patrně i ploutvenky.
Vířníků je známo přes 2 000 druhů (přičemž v Česku bylo zaznamenáno necelých 600 druhů). Vyskytují se po celém světě, obývají hlavně sladké, ale i slané vody, častí jsou i ve vodě zachycené v mechových polštářích či v půdě. Jsou schopni vytvářet odolná stadia, ať už jsou to vajíčka (u třídy točivky), nebo vyschlí dospělci ve stavu tzv. anabiózy (třída pijavenky). Vířníci mají silný sklon k partenogenezi. U točivek se partenogenetické generace střídají s generací pohlavní, kdy se z haploidních neoplozených vajec líhnou miniaturní samci. Pijavenky jsou proslulé svou asexualitou – samci se u nich vůbec nevyskytují, z vajec se líhnou vždy jen další partenogenetické samice, klony svých matek. Na druhou stranu mají neobyčejně vysoký podíl horizontálně přenesených genů ve svých genomech. Třetí třída vířníků, žábrovci, je ale striktně sexuální s plně vyvinutými samci i samicemi. Totéž platí i pro vrtejše.
|
Navrhl/a: OJJ, Diskuse 24. 7. 2022, 15:14 (CEST) |
||||
Gueréza límcová (Colobus vellerosus), je druh opice z čeledi kočkodanovití (Cercopithecidae), podčeledi hulmanů (Colobinae) a rodu Colobus. Vyskytuje se v lesích západní Afriky od Pobřeží slonoviny až po západní Nigérii. Historicky byla považována za poddruh guerézy běloramenné (Colobus polykomos), k osamostatnění došlo teprve v 80. letech 20. století. Oba dva druhy se však mohou vzájemně křížit.
Gueréza límcová dosahuje velikosti přes 60 cm, přičemž obě pohlaví jsou zhruba stejně velká. Ocas je delší než tělo, opici pomáhá udržovat rovnováhu. Srst na celém těle dosahuje převážně černých odstínů, pouze obličej lemuje odstávající bohatý, čistě bílý, široký vous. Světlý je také huňatý ocas a stehna. Guerézy tvoří různorodé sociální skupiny, nejčastěji mnohosamcového-mnohosamicového charakteru. Živí se listy, plody a semeny, tuto potravu jim pomáhá trávit složený žaludek, který slouží jako fermentační komora. Březost trvá 5 až 6 měsíců, největší množství porodů spadá do období dešťů. Gueréza límcová patří na seznam 25 nejohroženějších primátů světa a podle Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN) jde o kriticky ohrožený druh. Populace této opice jsou extrémně fragmentovány vlivem lidských aktivit, hlavně lovu pro maso a luxusní kožešinu. Problematická je také ztráta přirozeného prostředí, přičemž tyto aktivity se nevyhýbají ani chráněným lokalitám, z nichž v mnohých případech tyto opice již vymizely. Podle IUCN k roku 2020 přežívalo méně než 1 500 jedinců. |
Navrhl/a: OJJ, Diskuse 7. 4. 2022, 11:56 (CEST) |
||||
Rozšířený fenotyp je koncept Richarda Dawkinse, který představil ve své knize z roku 1982 s názvem The Extended Phenotype. Rozšířený fenotyp lze shrnout jako veškerý vliv genů na okolní prostředí, tedy i jiné organismy. Tradičně se genům přisuzovala pouze schopnost ovlivňovat fenotyp vlastního nositele skrze proteosyntézu. Tento koncept však pojímá fenotyp nositele jen jako speciální případ rozšířeného fenotypu a rozšiřuje sféru vlivu genů i mimo tělo organismu. Geny podle Dawkinse sice přímo ovlivňují pouze genovou expresi, ale nemá podle něj smysl omezovat jejich vliv pouze na tělo nositele. Poukazuje na to, že geny jsou schopny ovlivňovat prostředí skrze chování organismu, který je nese.
Obecně jsou rozlišovány tři typy projevů rozšířeného fenotypu, a sice neživé stavby, jako jsou bobří hráze, ale i ptačí hnízda, pavoučí sítě, mraveniště, nadzemní hnízda termitů, poněkud kontroverzněji i lidské artefakty; změny fenotypových projevů jiných organismů, tj. manipulace parazity, kdy se tělo hostitele stává rozšířeným fenotypem parazita a pomáhá šíření jeho genů; a nakonec manipulace na dálku, například povyk kukaččích mláďat. Koncepce rozšířeného fenotypu bývá někdy označována za nevědeckou, případně je kritizována kvůli nepřesně definovanému pojmu „fenotyp“. Dawkins sám v úvodu knihy The Extended Phenotype uznává, že nepředkládá testovatelné hypotézy ani vědecký model, který by mohl být hodnocen z hlediska přesnosti. Spíše nabízí nový pohled na fakta a uvádí je do jiných souvislostí. Navzdory tomu existují studie, které by mohly ukazovat na testovatelnost daného konceptu.
|
Navrhl/a: OJJ, Diskuse 20. 1. 2022, 12:12 (CET) |
||||
Zalman Šazar (rodným jménem Šneur Zalman Rubašov; 24. prosince 1889 – 5. října 1974) byl izraelský politik, představitel dělnického sionismu, historik, publicista, spisovatel a básník. V letech 1963 až 1973 zastával ve dvou funkčních obdobích úřad izraelského prezidenta. V letech 1949 až 1956 byl poslancem Knesetu za stranu Mapaj a rovněž tak byl historicky prvním izraelským ministrem školství a kultury. Z této funkce prosadil zákon o povinné školní docházce; tato událost je dodnes připomínána na izraelských bankovkách o nominální hodnotě 200 šekelů.
Před vstupem do politiky byl činný v sionistických organizacích a zastával četné funkce v sionistické exekutivě. Studoval na univerzitách v Petrohradě, Freiburgu, Štrasburku a Berlíně a byl odborníkem na židovskou historii ve východní Evropě. Již od svých mladých let publikoval v jazyce jidiš a hebrejštině a přispíval do mnohých jidiš periodik. Zastával funkci šéfredaktora několika levicových deníků, z nichž nejvýznamnější byl Davar. Jako izraelský prezident se zasadil o vznik každoměsíčních intelektuálních setkávání v prezidentské rezidenci, jichž se účastnila izraelská odborná elita a zástupci diasporních komunit. Zvaním světově uznávaných osobností se pak snažil zvýšit prestiž Izraele. Ani v úřadě prezidenta nezanevřel, jako mnozí, na jidiš kulturu, jazyk a svůj chasidský původ (měl dokonce klíčovou roli ve vytvoření komunity Chabadu v Izraeli). |
Navrhl/a: Nsrotvt (diskuse) 9. 11. 2022, 21:46 (CET) |
||||
Jicchak Navon (9. dubna 1921, Jeruzalém – 6. listopadu 2015) byl izraelský politik, diplomat, prozaik, dramatik a pedagog. V letech 1978 až 1983 zastával funkci izraelského prezidenta. Byl prvním sabrou (Židem narozeným na území země izraelské či Izraele), který se stal izraelským prezidentem a zároveň byl prvním sefardským prezidentem Izraele.
Než se stal prezidentem, zastával různé funkce v izraelské státní správě, a to především na ministerstvu školství a kultury, kde se zasadil o rozvoj v mnoha oblastech, který je patrný dodnes (například komunitní centra matnas). Byl osobním tajemníkem prvního ministerského předsedy Davida Ben Guriona a ve dvou různých obdobích byl po více než 20 let poslancem Knesetu za strany Rafi a Stranu práce. Celkem šest let byl ministrem školství a kultury v izraelské vládě. Mimo politiku byl aktivní v mnoha oblastech umělecké tvorby; je autorem dvou muzikálů, několika povídek a televizního seriálu. Ve veškeré své umělecké tvorbě se zaměřoval na sefardskou komunitu. Podle telefonického průzkumu veřejného mínění z prosince 2007 jej považovalo nejvíce Izraelců za nejlepšího izraelského prezidenta v historii státu.
|
Navrhl/a: Nsrotvt (diskuse) 9. 11. 2022, 22:12 (CET) |
||||
Levi Eškol (rodným jménem Levi Školnik; 25. října 1895, Oratov – 26. února 1969, Jeruzalém) byl v pořadí třetí izraelský premiér. Tuto funkci zastával od roku 1963 až do své smrti v roce 1969. Během své politické kariéry dále zastával posty ministra financí, obrany, zemědělství a bydlení. Byl členem levicové strany Mapaj, kterou přetransformoval na Ma'arach.
Nejvýznamnějším okamžikem jeho premiérského funkčního období se stala šestidenní válka v roce 1967. Před touto válkou vytvořil vládu národní jednoty, v níž v důsledku tlaku veřejnosti přenechal křeslo ministra obrany pro Moše Dajana, a do níž mimo jiné přizval stranu Cherut Menachema Begina, která se vůbec poprvé stala součástí izraelské vlády. Tato válka začala preventivním izraelským útokem proti Egyptu a Sýrii, které se jej chystaly napadnout, a skončila jednoznačným izraelským vítězstvím, při němž získal území východního Jeruzaléma, Golanských výšin, Západního břehu Jordánu, Pásma Gazy a Sinajského poloostrova (tj. území dříve pod správou Jordánska, Sýrie a Egypta). Po válce v roce 1968 s pomocí Goldy Meirové sjednotil tři labouristické strany (Mapaj, Rafi a Achdut ha-Avodu), které daly vzniknout současné izraelské Straně práce. Levi Eškol zemřel na srdeční příhodu během svého funkčního období přímo ve své kanceláři. Tím se stal prvním izraelským premiérem, který zemřel během svého funkčního období. Je pohřben na národním hřbitově na Herzlově hoře v Jeruzalémě. |
Navrhl/a: Nsrotvt (diskuse) 26. 11. 2022, 11:33 (CET) |
||||
Papoušek širokozobý (Lophopsittacus mauritianus) je velký vyhynulý papoušek z čeledi alexandrovití (Psittaculidae). Byl endemitem na ostrově Mauricius, jenž je součástí Maskarénského souostroví východně od Madagaskaru v Indickém oceánu. První zmínky o papoušcích širokozobých sahají do roku 1598, kdy jsou v holandských lodních denících označováni jako „indičtí krkavci“. Zachovalo se pouze několik stručných dobových popisů a tři vyobrazení ptáka. Papoušek širokozobý se dočkal vědeckého popisu na základě subfosilní čelisti teprve v roce 1866, ačkoli tento popis nebyl zprvu spojován se starými záznamy, a to až do znovuobjevení podrobného náčrtu z roku 1601. Papoušek širokozobý vyhynul v 17. století v důsledku kombinace odlesňování, predace zavlečenými invazními druhy a pravděpodobně i lovu.
Hlava papouška širokozobého byla v poměru k tělu velká, na přední části hlavy vynikal výrazný hřeben. Pták měl velmi velký zobák, velikostně srovnatelný se zobákem ary hyacintového, jenž mu umožňoval louskat i tvrdá semena. Subfosilní pozůstatky navíc naznačují, že tento druh vykazoval větší pohlavní dimorfismus co se týče celkových rozměrů a velikosti hlavy než kterýkoli dnes žijící papoušek. Přesné zbarvení peří zůstává hádankou, ale dobové popisy naznačují, že papoušek hýřil vícero barvami, včetně modré hlavy a možná červeného těla a zobáku. Papoušek širokozobý na rozdíl od mnoha jiných ostrovních ptáků zřejmě uměl létat, ačkoli příliš zdatným letcem nebyl.
|
Navrhl/a: OJJ, Diskuse 23. 12. 2022, 09:46 (CET) |
||||
Chřástal wakeský
T – D – ? Zobrazit Editovat historie Diskuse Vyprázdnit paměť Přejmenovat Kdyby bylo víc obrázků, tak bych asi i nominoval na NČ; hypoteticky lze nasadit na nějaké datum související s válkou, kdyby nebylo nic jiného. OJJ, Diskuse 7. 2. 2023, 07:21 (CET) |
Chřástal wakeský (Hypotaenidia wakensis) je vyhynulý druh chřástalovitého ptáka z rodu Hypotaenidia. Žil pouze na atolu Wake v blízkosti Marshallových ostrovů v Tichém oceánu. Dosahoval celkové velikosti těla asi 22 cm. Byl zcela nelétavý, obýval křoviny a houštiny ostrova. Zdejšímu přirozenému prostředí, pravidelně postihovanému extrémními suchy, se dobře adaptoval. Dokázal se obratně pohybovat i v hustém podrostu, živil se všežravě a dobu rozmnožování přizpůsoboval aktuálním podmínkám. Zajímavostí bylo, že tento chřástal vytvářel společné chovné agregace, které pečovaly o vejce a chránily mláďata. Tato adaptace chřástalům pomohla účinně chránit snůšky před hnízdními predátory, jako byly krysy ostrovní, jejichž přítomnost by běžně vedla k ohrožení či vyhynutí jiných nelétavých ptáků hnízdících na zemi.
Chřástala wakeského objevili japonští námořníci roku 1892, vědeckého popisu se druh dočkal až roku 1903 od Lionela Waltera Rothschilda. Větší množství informací i vzorků ptáka se však podařilo získat teprve expedici USS Tanager z roku 1923. Od roku 1935 spadal Wake pod jurisdikci Ministerstva námořnictva Spojených států amerických a z následujících šesti let, kdy Američané na ostrově pobývali, pochází drtivá většina zpráv a fotografií chřástalů. V prosinci roku 1941 atol Wake obsadilo Japonské císařské námořnictvo, ale palčivým problémem se pro Japonce ukázalo být zásobování jejich vojáků. Situace vygradovala v lednu 1944, kdy Američané dobyli atol Kwajalein, hlavní výchozí zásobovací bod pro Wake. Několik stovek chřástalů bylo hladovějící japonskou posádkou rychle vybito, ostrov byl navíc bombardován ze strany spojeneckých vojsk. Do japonské kapitulace v září 1945 chřástal wakeský vyhynul.
|
Navrhl/a: OJJ, Diskuse 7. 2. 2023, 07:21 (CET) |
|||
Železniční trať Thusis – Svatý Mořic
T – D – ? Zobrazit Editovat historie Diskuse Vyprázdnit paměť Přejmenovat
|
Železniční trať Thusis – Svatý Mořic, známá také pod názvem Albulabahn neboli Albulská dráha, je železniční trať v kantonu Graubünden ve východní části Švýcarska, která spojuje Thusis (697 m n. m.) se Svatým Mořicem (1775 m n. m.). Trať je známá pro svou vysokou architektonickou, technickou i historickou hodnotu. Výstavba prvního úseku trati byla zahájena již v roce 1898 a dokončena o pět let později. Albulská dráha zahrnuje 42 tunelů a galerií spolu se 144 viadukty a mosty, které pomáhají trati překonat náročný vysokohorský terén Švýcarských Alp. Mezi nejznámější vlaky, provozované na trati, patří Ledovcový expres (od roku 1930) a Bernina Express (od roku 1973). Trať provozuje Rhétská dráha (RhB). Stejně, jako ostatní tratě RhB, je i tato postavena na rozchodu 1000 mm a od roku 1919 je elektrifikována střídavou napájecí soustavou 11 kV 16,7 Hz.
Trať měří 61,67 km a v městečku Thusis v údolí Zadního Rýna (Hinterrhein) plynule navazuje na starší trať z Landquartu. Prochází pohořím Albula, na které odkazuje i svým zažitým názvem, a zajišťuje zejména spojení kantonálního hlavního města Churu se Svatým Mořicem, potažmo celým údolím Engadin. Ve stanici Samedan se nachází železniční uzel, kde na ni navazují další tratě směrem do Scuolu a Pontresiny. Ve Svatém Mořici se pak stýká s neméně známou Berninskou dráhou, která vede přes stejnojmenné pohoří až do italského Tirana. Tyto dvě dráhy jsou od roku 2008 společně zařazeny na seznam světového kulturního dědictví UNESCO pro svůj vynikající technický, architektonický a ekologický soubor hodnot.
|
Navrhl/a: RomanM82 (diskuse) 8. 4. 2023, 16:10 (CEST) |
|||
Zoborožec štítnatý (Rhinoplax vigil) je pták z čeledi zoborožcovití (Bucerotidae), jediný druh rodu Rhinoplax. Vyskytuje se v orientální oblasti, a sice od myanmarského Tenasserimu přes Malajský poloostrov až po Borneo a Sumatru. K životu vyžaduje rozsáhlé porosty původních lesů, typicky s převahou dipterokarpů.
Zoborožec štítnatý je největším asijským zoborožcem a nezaměnitelným zástupcem celé čeledi. Dosahuje velikosti až 120 cm, vyniká dlouhými ocasními pery a silně zvrásněnou kůží na krku, jež je u samců červená, zatímco u samic modrá. Ze svrchní poloviny zobáku vyrůstá výrazná přilbice, jež tvoří až přes desetinu váhy dospělce. Přilbice mohou tito ptáci využívat k efektním soubojům, při nichž se vzájemně srážejí ve vzduchu. Zoborožec štítnatý patří mezi potravně nejvíce specializované zoborožcovité, drtivou část jeho jídelníčku tvoří plody fíkovníků. Jde o monogamní druh, přičemž k hnízdění využívá přirozené dutiny vzrostlých stromů. Samice se v dutině doslova zazdí pomocí výkalů či bahna, zatímco samec jí a později i mláděti poskytuje potravu. Zoborožci štítnatí představují jedny z výrazných K-stratégů mezi ptáky: doba hnízdění často přesahuje 160 dní, dalších šest měsíců navíc rodiče připravují své mládě na nezávislost. Přilbice zoborožců svou strukturou představují alternativu slonoviny a jsou vhodné k vyřezávání dekoračních předmětů, které jsou ceněny již stovky let. Ilegální lov, probíhající v masovém měřítku od 90. let 20. století, společně se ztrátou přirozeného prostředí však vedly k rapidnímu poklesu populací. Zoborožec štítnatý je od roku 2015 považován za kriticky ohrožený druh. |
Navrhl/a: OJJ, Diskuse 9. 4. 2023, 11:51 (CEST) |
||||
Pokřovník ostrovní (Traversia lyalli) je vyhynulý druh pěvce z čeledi pokřovníkovití (Acanthisittidae). Ačkoli nalezené kosterní pozůstatky ukazují, že historicky šlo o hojný druh na obou hlavních ostrovech Nového Zélandu, v době objevu Evropany žil pouze na malém Stephensově ostrově, jenž se nachází v Cookově průlivu. Pokřovník ostrovní byl asi 10 cm velký pták s hnědým opeřením, jenž byl mezi pěvci výjimečný tím, že byl pravděpodobně zcela nelétavý. Podle dostupných indicií šlo o noční druh, ale jeho chování a ekologie zůstávají pro vědce hádankou.
Pokřovník ostrovní byl objeven, vědecky popsán i rychle vyhuben v 90. letech 19. století. Tehdy byl na Stephensově ostrově vybudován maják, jenž zde byl uveden do provozu na konci ledna 1894. Vědecký popis pokřovníka je spjat s osobou strážce majáku Davida Lyalla, jehož kočka mu začala přinášet mrtvolky tohoto vědě dosud neznámého ptáka. První vzorky se rychle dostaly k významným ornitologům té doby, Novozélanďanovi Walterovi Bullerovi a Britovi Lionelu Rothschildovi, přičemž Rothschild svého vědeckého kolegu v popisu nového druhu poněkud nekavalírsky předběhl. Pták byl oficiálně popsán v prosinci roku 1894. Ohledně vyhynutí pokřovníka panuje řada domněnek a spekulací. Často se uvádí, že za jeho zánik může pouze ona jediná kočka správce majáku; toto tvrzení je ale nepravdivé, protože na Stephensově ostrově roku 1895 prosperovala již celá populace zdivočelých koček, jež se výrazně podepsala na stavech tamějšího ptactva. Datum vyhynutí pokřovníka se tradičně klade již do roku 1895, nicméně s některými vzorky ptáka se obchodovalo i po tomto roce, takže nelze vyloučit ani o něco delší přežívání druhu. Jediné dochované pozůstatky představuje 15 muzejních exponátů a některé kosterní zbytky. |
Navrhl/a: OJJ, Diskuse 9. 4. 2023, 11:54 (CEST) |
||||
Uvíznutí kytovců na mělčině
T – D – ? Zobrazit Editovat historie Diskuse Vyprázdnit paměť Přejmenovat
|
Uvíznutí kytovců na mělčině je událost, při které zástupce kytovců uvázne v mělkých vodách, ze kterých se nemůže dostat. Dochází k tomu z přirozených důvodů, jako je „porucha“ echolokace, dezorientace, extrémní počasí, nemoc nebo zranění, přičemž konkrétní uvíznutí může způsobit hned několik faktorů najednou. Příčinou mohou být i lidské aktivity, například důsledky srážek kytovce s lodí nebo zamotání do rybářského náčiní. Hlavně u vorvaňovců zobatých dochází k masivním uvíznutím po vojenských cvičeních, při kterých byly použity vysoce výkonné sonary na hledání ponorek. U řady druhů kytovců existují v rámci stáda velmi silná sociální pouta, která někdy způsobí, že s jedním kytovcem uvízne celé stádo, které nechce uvázlého jedince opustit. Tato masivní uvíznutí mohou zahrnovat desítky a výjimečně až stovky jedinců. Nejčastějšími druhy, u nichž dochází k uvíznutím, patří vorvaňovci, kulohlavci, sviňuchy a vorvani.
Na záchranu a vědecký výzkum uvízlých kytovců existují v řadě zemí programy sdružující vědce, veterináře, ochránce přírody a místní dobrovolníky. Zejména u menších druhů, jako jsou menší druhy delfínovitých, je při včasném zásahu člověka poměrně dobrá šance na záchranu, avšak u větších kytovců, jako jsou vorvani nebo plejtváci, kteří váží desítky tun, bývají vyhlídky na záchranu jen minimální. I když k uvíznutím může dojít po celém světě, nejčastěji k němu dochází v Tasmánii a na Novém Zélandu, dále i v Severním moři, Spojeném království, ve Spojených státech amerických, na Islandu, v Austrálii či Japonsku. Za uvízlého se považuje i mrtvý kytovec vyplavený na břeh.
|
Navrhl/a: OJJ, Diskuse 20. 7. 2023, 10:51 (CEST) |
|||
Embalonurovití, česky také pochvorepovití (Emballonuridae), představují čeleď letounů, jež čítá přes 50 žijících druhů. Její zástupci se vyskytují především v tropických a subtropických oblastech po celém světě, včetně některých ostrovních stanovišť, jako je Madagaskar, Mikronésie nebo Seychely. Z hlediska širší systematiky je tato čeleď spřízněna s nykteridovitými netopýry (Nycteridae), s nimiž dohromady utváří nadčeleď pochvorepovci (Emballonuroidea). Možná je příbuznost i s madagaskarskou čeledí myzopodovití (Myzopodidae). Nejstarší fosilní nálezy embalonurovitých pocházejí z eocénu Evropy a severní Afriky.
Embalonurovití jsou hmyzožraví netopýři menší až střední velikosti. Hlava se vyznačuje absencí výrazných kožních výrůstků, ušní boltce jsou miskovité, s krátkým víčkem. Jedinečným znakem těchto netopýrů je jednak pachový váček na spodní ploše křídel samců, jenž slouží k vábení samic, a jednak ocas vystupující zhruba z poloviny horní plochy uropatagiální membrány. Blánu na křídlech a ocase mohou tito netopýři dovedně složit a následně se netypicky pohybovat po čtyřech končetinách. Během hřadování spíše ulpívají k povrchu celým tělem, než aby se zavěšovali za zadní končetiny. Ve volné přírodě embalonurovití žijí především ve vlhkých deštných lesích, sezónních poloopadavých lesích či savanových oblastech. Sociální struktury i rozmnožovací chování se mezi druhy značně různí, od komplikovaných harémových uspořádání po monogamii.
|
Navrhl/a: OJJ, Diskuse 20. 7. 2023, 10:53 (CEST) |
||||
Rehek zahradní (Phoenicurus phoenicurus) je druh ptáka z řádu pěvců a čeledi lejskovitých, hnízdící v severní Africe a Eurasii východně po Blízký východ a přes Sibiř až po Mongolsko. Široce rozšířený je rovněž v Česku. Rehek zahradní je tažným ptákem, jehož evropské populace zimují na území subsaharské Afriky. Jedná se o malého štíhlého pěvce s délkou těla kolem 14 cm. Opeření je u obou pohlaví odlišné; samec se pozná podle bílého čela, černého hrdla a oranžovočervené hrudi, zatímco samice je nenápadně šedohnědavá; dobrým rozpoznávacím znakem ve všech šatech nicméně zůstává rezavočervený ocas, kterým často kmitá.
Rehek zahradní je hmyzožravým pěvcem, který k životu preferuje světlé listnaté lesy a další podobná stanoviště, včetně parků, sadů a zahrad. K hnízdění využívá především stromové dutiny a polodutiny, čímž se řadí mezi druhy ptáků ohrožené intenzifikací zemědělství a s ní souvisejícím úbytkem vhodných hnízdních příležitostí a potravy. Mezinárodní svaz ochrany přírody druh z globálního pohledu však hodnotí jako málo dotčený.
|
Navrhl/a: OJJ, Diskuse 20. 7. 2023, 10:55 (CEST) |
||||
Sopka
N – ostatní T – D – ? Zobrazit Editovat historie Diskuse Vyprázdnit paměť Přejmenovat Ještě není DČ, ale 6/2023 byl nominován po jeho rozšíření. |
Sopka či také vulkán je porucha povrchu planety či měsíce, kudy se na povrch dostává směs roztavených hornin (magma) a sopečných plynů z hlouběji umístěného magmatického rezervoáru. Samotný termín sopka je často používán pro označení tělesa ve tvaru kuželovité hory, nicméně jsou známy i druhy sopek, které žádný kužel nevytváří. Tvar je především závislý na složení magmatu, charakteru a intenzitě sopečné erupce. Na Zemi se sopky nejčastěji vyskytují podél okrajů tektonických desek a nad tzv. horkými skvrnami, situovanými mimo tyto okraje, což vysvětluje teorie o deskové tektonice. Jinými formami jsou například bahenní sopky (ty až na pár výjimek nesouvisí se sopečnou činností) nebo kryovulkány, vyskytující se na některých měsíců sluneční soustavy: Europa, Enceladus, Triton, Titan. Věda, zkoumající sopečnou činnost, se nazývá vulkanologie.
V okolí sopek žije dohromady více než miliarda lidí (15 % světové populace). Sopečné erupce, doprovázené nebezpečnými jevy, byly během dějin zodpovědné za řadu nechvalně známých přírodních katastrof. Masivní vulkanismus v dávné historii Země způsobil intenzivní klimatické změny, což následně vedlo k vymírání druhů. Ovšem sopky nemají pouze destruktivní účinky, pro život a pro člověka jsou v mnoha ohledech také velmi přínosné. Podporují cestovní ruch, umožňují využívat jejich geotermální energii k výrobě elektřiny, vulkanické materiály se hojně používají ve stavebnictví a průmyslu. Zvětralá vulkanická hornina včetně sopečného popelu zúrodňuje půdu a čerstvě zformované ostrovy poskytují nedotčený životní prostor pro živočichy a rostliny.
|
Navrhl/a: Phoenix CZE (diskuse) 27. 9. 2023, 10:12 (CEST) |
|||
Fantasy je umělecký žánr, používaný v literatuře a filmu, ale i ve hrách či výtvarném umění. Od sci-fi se fantasy liší nevysvětlitelností fantastického prvku, není to však pravidlem. Podle jiných teorií je fantasy spojována s magií, čaroději, božstvy, kouzelnými zbraněmi, dobrodružnými výpravami skupinek hrdinů či se smyšlenými rasami jako elfové a trpaslíci. Svět, nazývaný často „druhotný svět“ nebo „alternativní realita“, ve kterém se příběh odehrává, je většinou nezávislý na našem. V některých případech je se skutečným světem nějakým způsobem spojený (Letopisy Narnie, kde do kouzelného světa mohou vstoupit jen vyvolení) či se děj odehrává přímo ve skutečném, avšak nějak pozměněném světě (Harry Potter), popřípadě pseudohistorie světa (kupříkladu příběhy barbara Conana). Stejně jako u ostatních žánrů fantastiky bývá fantasy vytvářeno jak v triviální či únikové podobě, tak v podobě netriviální a imaginativní.
Počátky fantasy bývají někdy hledány v nejstarších dochovaných literárních textech, jako jsou Homérovy eposy nebo epos o Gilgamešovi. Zrození fantasy jako takového je pak možné umístit do 19. století. Masivnější nástup přišel s díly R. E. Howarda a J. R. R. Tolkiena v první polovině 20. století. Fantasy film dosáhl prvního období rozkvětu v 80. letech, především s filmy typu meč a magie, například Barbar Conan. Popularitu si získaly také adaptace literárních děl jako trilogie Pán prstenů a filmy o Harrym Potterovi, v seriálové tvorbě pak Hra o trůny či Zaklínač. Klíčovou roli měla fantasy pro rozvoj her na hrdiny, zejména od 80. let určovala podobu hry Dungeons & Dragons, v českém prostředí pak v 90. letech Dračí doupě. Z oblasti videoher je možné jmenovat série Warcraft, Diablo nebo Final Fantasy.
|
Navrhl/a: RomanM82 (diskuse) 27. 9. 2023, 18:36 (CEST) |
||||
Obecná teorie relativity
N – ostatní T – D – ? Zobrazit Editovat historie Diskuse Vyprázdnit paměť Přejmenovat
|
Obecná teorie relativity je fyzikální teorie gravitace publikovaná Albertem Einsteinem v roce 1915, která je popisem gravitace užívaným v moderní fyzice. Obecná teorie relativity zobecňuje speciální relativitu a Newtonův gravitační zákon do jednotného popisu gravitace jako geometrické vlastnosti prostoru a času neboli prostoročasu. Především postuluje, že zakřivení prostoročasu přímo závisí na energii a hybnosti dané hmoty nebo záření. Závislost je vyjádřena Einsteinovými rovnicemi gravitačního pole.
Některé předpovědi obecné teorie relativity se významně liší od předpovědí klasické fyziky, zejména pokud jde o plynutí času, geometrii prostoru, pohyb těles při volném pádu a šíření světla. Mezi příklady těchto rozdílů patří gravitační dilatace času, gravitační čočkování, gravitační rudý posuv světla a gravitační časové zpoždění. Všechny doposud provedené pokusy a pozorování předpovědi obecné teorie relativity potvrdily. Přesto zůstávají nezodpovězené otázky, zejména vyřešení rozporů mezi teorií relativity a zákony kvantové fyziky, které by umožnilo obě teorie spojit do jedné úplné a vnitřně konzistentní teorie kvantové gravitace; a jak lze gravitaci sjednotit se třemi negravitačními silami - silnou, slabou a elektromagnetickou. Z Einsteinovy teorie vyplývá například existence černých děr, oblastí prostoru, ve kterých je prostor a čas zakřiven takovým způsobem, že z nich nic nemůže uniknout, dokonce ani světlo. Obecná relativita také předpověděla existenci gravitačních vln, které byly přímo pozorovány až po sto letech prostřednictvím zařízení LIGO. Obecná teorie relativity je také základem současných kosmologických modelů trvale se rozpínajícího vesmíru. |
Navrhl/a: RomanM82 (diskuse) 27. 9. 2023, 23:12 (CEST) |
|||
Jan Žižka
T – 2024 / 42 D – ? Zobrazit Editovat historie Diskuse Vyprázdnit paměť Přejmenovat K 600. výročí úmrtí. |
Jan Žižka z Trocnova a Kalicha (kolem roku 1360 Trocnov – 11. října 1424 u Přibyslavi) byl český husitský vojevůdce, pokládaný za otce husitské vojenské doktríny. Historicky je podrobněji zmapováno pouze šest posledních let jeho života, zprávy o Žižkových předchozích osudech jsou nedostatečné. Roku 1408 Žižka vyhlásil nepřátelství Rožmberkům a královskému městu České Budějovice, a působil v záškodnické rotě jistého Matěje vůdce. Ze spáchaných zločinů byl králem Václavem IV. omilostněn, a poté vstoupil do služeb polského krále Vladislava II. Jagella. Účastnil se tažení proti řádu německých rytířů, avšak jeho účast v bitvě u Grunwaldu je dodnes nejasná. Po návratu se v Praze patrně seznámil s kázáním mistra Jana Husa.
Roku 1419 se Žižka účastnil první pražské defenestrace. Po odchodu z Prahy dosáhl svého prvního známého vítězství u Plzně za pomoci vozové formace, po bojích s katolickou šlechtou byl ale nucen město přenechat nepříteli a probít se k nově vznikajícímu Hradišti na hoře Tábor. Táborská městská obec jej záhy zvolila jedním ze čtyř hejtmanů. Již na jedno oko slepý Žižka v průběhu pokračujících bojů utrpěl poranění druhého oka a s největší pravděpodobností zcela oslepl. Ani toto postižení mu však nezabránilo, aby v čele husitských svazů odrazil vojska druhé křížové výpravy, a dál pokračoval v boji s domácím i zahraničním nepřítelem. Počátkem roku 1423 se rozešel s některými představiteli Tábora a odešel do východních Čech, kde začal formovat nové bratrstvo. Eskalující spor s pražany vyvrcholil Žižkovým obležením Prahy. Po urovnání konfliktu ujednaly oba husitské tábory výpravu na Moravu, v průběhu výpravy Žižkovo vojsko oblehlo hrad Přibyslav. Zde Žižka podlehl „hlíznatému“ onemocnění, jehož příčinou byl asi neléčený zánět.
|
Navrhl/a: Článek v kvalitě prakticky DČ, škoda že to tenkrát Khamûl nedotáhl... — Draceane diskusepříspěvky 18. 10. 2023, 20:10 (CEST) |
|||
Mariánský sloup (Staroměstské náměstí)
T – D – ? Zobrazit Editovat historie Diskuse Vyprázdnit paměť Přejmenovat lze použít kolem 13. července nebo 15. srpna (první a druhé vysvěcení) nebo 3. listopadu (stržení) |
Mariánský sloup na Staroměstském náměstí v Praze je kopií původního raně barokního mariánského sloupu zničeného brzy po vzniku Československa. Na vrcholu je umístěna socha Neposkvrněné Panny Marie, vytvořená sochařem Petrem Váňou podle originálu od Jana Jiřího Bendla. Původní sloup nechal na Staroměstské náměstí postavit v roce 1650 císař Ferdinand III. jako poděkování Panně Marii za obhájení Prahy před švédskými vojsky v roce 1648. Kromě náboženské úcty sloup dříve sloužil i jako sluneční hodiny k určování poledne místního času. Strhli ho 3. listopadu 1918 hasiči, kterým bohém Franta Sauer namluvil, že odstranění památky požaduje Národní výbor československý.
Snahy o obnovení mariánského sloupu započaly bezprostředně po jeho stržení, ale až po sametové revoluci došlo ke zhotovení rekonstrukce sloupu a vrcholové sochy. Historická symbolika památky a její návrat na Staroměstské náměstí od počátku vyvolávala spory. Zastánci argumentovali uměleckou, historickou, náboženskou a urbanistickou hodnotou sloupu, který odpůrci naopak vnímali jako symbol pobělohorského habsburského útlaku a poukazovali na nemožnost sochy přesně obnovit, jelikož se nedochovala dostatečná dokumentace. Rekonstrukce sloupu byla několikrát zamítnuta, v lednu 2020 ji však pražské zastupitelstvo schválilo a 4. června 2020 byla osazena vrcholová socha. Dokončení díla bylo odhadnuto na srpen 2024.
|
Navrhl/a: Jan Spousta (diskuse) 31. 10. 2023, 11:56 (CET) |
|||
Food Not Bombs
T – 2024 / 09 D – ? Zobrazit Editovat historie Diskuse Vyprázdnit paměť Přejmenovat Bylo by hezké, kdyby to bylo v týden, kdy je Den nulové diskriminace. |
Food Not Bombs (česky Jídlo místo zbraní, zkratka FNB) je celosvětové sdružení na sobě nezávislých skupin rozdávající zdarma veganské a vegetariánské jídlo lidem bez ohledu na věk, sexualitu či sociální statut. Hnutí vystupuje i proti diskriminaci, odmítá násilí a nelidské zacházení se zvířaty. V zimě pak dobrovolníci pomáhají i rozdáváním oblečení, hygienických potřeb či spacáků. První kolektiv Food Not Bombs založili v roce 1980 v Cambridge protijaderní aktivisté a aktivistky, od té doby se tato aktivita rozšířila po celém světě a působí na všech kontinentech vyjma Antarktidy. Jednotlivé pobočky jsou však autonomní a hnutí nemá žádné vedení. Filozofie Food Not Bombs vychází z otázky: Proč lidstvo vydává stále více peněz na zbrojení, když odhadem 1 miliarda lidí hladoví?
Hnutí mívá ve Spojených státech amerických často střety se zákonem a mnozí jeho členové byli zatčeni a vězněni zejména pro svou účast na protivládních akcích i pro pouhé rozdávání jídla. Některá americká města bojovala proti akcím FNB městskými vyhláškami a zákazy rozdávání jídla na veřejnosti. Členové a členky hnutí včetně zakladatelů se také účastnili antikapitalistických protestů Occupy Wall Street a dalších akcí občanské neposlušnosti, v Česku například antiglobalizačních protestů v roce 2000. V nedemokratických zemí jako Bělorusko je hnutí téměř zcela potlačeno. V Česku se první kolektivy Food Not Bombs formovaly z anarchistických a punkových kruhů v devadesátých letech. V současné době (2024) působí ve více než třinácti městech České republiky. |
Navrhl/a: Romanvysansky (diskuse) 20. 1. 2024, 16:27 (CET) |
|||
GPS (anglicky Global Positioning System) je globální družicový polohový systém vlastněný USA a provozovaný Vesmírnými silami Spojených států amerických. GPS umožňuje pomocí elektronického přijímače určit přesnou polohu na povrchu Země, nahrazuje tak starší metody založené na pozorování hvězd, Slunce, používání sextantu nebo triangulace. Označení GPS přešlo do obecné mluvy jako označení pro jakýkoliv elektronický systém zjišťování polohy, přestože existují další systémy (GLONASS, Galileo, BeiDou a další). Původní název systému je NAVSTAR GPS (Navigation Signal Timing and Ranging Global Positioning System). Jeho vývoj byl zahájen v roce 1973 sloučením dvou projektů určených pro určování polohy System 621B a pro přesné určování času Timation.
Družice obíhají ve výšce 20 350 km nad povrchem Země na 6 kruhových drahách, jež jsou vzájemně posunuty o 60° a na každé dráze je 5-6 nepravidelně rozmístěných pozic pro družice. Jedna družice váží asi 1,8 tuny a pohybuje se rychlostí 3,8 km/s. Tento kosmický segment systému doplňuje na Zemi řídicí a kontrolní segment, jenž zasílá povely družicím, provádí jejich manévry a údržbu atomových hodin. Uživatelé pomocí GPS přijímače přijímají signály z těch družic, které jsou v danou chvíli nad obzorem. V České republice je nejčetnější viditelnost 8 družic, minimum pak 6, maximum 12 družic. Na základě přijatých dat přijímač vypočítá polohu antény, nadmořskou výšku a zobrazí přesné datum a čas. Komunikace probíhá pouze od družic k uživateli, GPS přijímač je tedy pasivní. Družice vysílají v pásmech, která jsou zvolena záměrně tak, aby byla minimálně ovlivněna meteorologickými vlivy.
|
Navrhl/a: Bazi (diskuse) 1. 2. 2024, 11:52 (CET)
|
||||
Pietro Nenni
N – ostatní T – D – ? Zobrazit Editovat historie Diskuse Vyprázdnit paměť Přejmenovat dá se použít při výročí invaze Sovětů do Československa (21. srpen) nebo do Maďarska (31. říjen) |
Italský socialistický politik a novinář Pietro Nenni (1891–1980) začínal v řadách liberální Italské republikánské strany, ale spřátelil se i se socialistou Benitem Mussolinim, s nímž na čas sdílel vězeňskou celu. Až do léta 1914 bojoval za mír, ale pak změnil názor a odešel dobrovolně do první světové války, kde byl zraněn. Po ukončení války Mussolinimu pomáhal zakládat fašistické hnutí. Z fašismu však brzy vystřízlivěl a když 23. března 1921 bojůvka černokošiláčů ničila sídlo socialistických novin Avanti!, šel ho bránit. Seznámil se přitom s ředitelem novin, dostal v nich místo zahraničního korespondenta a vstoupil do Italské socialistické strany. Později sám Avanti! i socialistickou stranu mnoho let vedl. Jako antifašista musel roku 1926 odejít do exilu. Působil v Paříži, bojoval ve španělské občanské válce, roku 1943 byl zatčen Gestapem a vydán italské policii. Když se po Mussoliniho pádu dostal na svobodu, působil v odboji proti německým okupantům.
Nenni byl členem první poválečné vlády a pomohl prosadit zrušení monarchie a ustavení republiky. Působil pak ještě v řadě dalších vlád, z toho dvakrát v roli ministra zahraničí. Pokoušel se sjednotit levicové strany: vztah s komunisty ovšem ochladl po vpádu Sovětů do Maďarska roku 1956, po němž Nenni vrátil Stalinovu mírovou cenu; a spojení se sociálními demokraty roku 1966 přineslo špatné volební výsledky, takže strana se poté opět rozpadla. Díky svému posunu blíže k politickému středu se mohl Pietro Nenni účastnit vlád vedených křesťanskou demokracií, a prosadil tak část programu socialistů. Roku 1968 odsoudil invazi Varšavské smlouvy do Československa.
|
Navrhl/a: Jan Spousta (diskuse) 12. 2. 2024, 10:24 (CET)
|
|||
Kalina (Viburnum) je rod rostlin patřící do čeledi kalinovité (Viburnaceae). Obsahuje cca 200 druhů. Jedná se o opadavé či stálezelené keře či malé stromy s jednoduchými vstřícnými listy a bohatým květenstvím, jejich plody jsou vysychavé či dužnaté peckovice. Rozšířené jsou v mírném a subtropickém pásu severní polokoule a v horách tropů. Nejvíce druhů roste ve východní Asii (především v Číně), v horách Střední a Jižní Ameriky a na severovýchodě Severní Ameriky, největší fylogenetická diverzita je v jihovýchodní Asii, kde leží též evoluční centrum rodu. V české květeně jsou zastoupeny dva původní druhy: kalina obecná a kalina tušalaj, ve Středomoří roste kalina modroplodá.
Mnohé kaliny patří mezi oblíbené okrasné keře, pěstované pro estetický účinek nápadných, mnohdy i vonných květů, barevných plodů a zajímavého olistění. Květy i plody mají ekologický význam jako potrava pro živočichy a zdroj nektaru. Plody některých druhů jsou jedlé i pro člověka, jiné jsou mírně jedovaté nebo poživatelné pouze po převaření; kůra a listy mají uplatnění v lidové medicíně. Kalina obecná je významným prvkem ve folklóru a národní mytologii východních Slovanů, především Ukrajinců a Rusů.
|
Navrhl/a: OJJ, Diskuse 18. 2. 2024, 13:48 (CET) |
||||
Zoloti vorota (stanice metra v Kyjevě)
T – D – ? Zobrazit Editovat historie Diskuse Vyprázdnit paměť Přejmenovat Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Wikipedie:Článek_týdne/Návrhy Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia. Úmrtí v roce 2022 Únosy dětí během ruské invaze na Ukrajinu Útoky na Čornobajivku (2022) Útok na Bělgorodskou oblast Útok na Hadí ostrov Útok na leteckou základnu Millerovo Útok na nádraží v Čaplyne Útok na nádraží v Kramatorsku Číňané Časová osa ruské invaze na Ukrajinu Časová osa ruské invaze na Ukrajinu (2022) Časová osa ruské invaze na Ukrajinu (2023) Časová osa ruské invaze na Ukrajinu (2024) Čečensko Černá Hora Černihivská oblast Černomořská obilná iniciativa Česká Wikipedie Česko Československo ČT24 Ču Jou-sung Říše Čching Říše Ming Železárny a ocelárny Azovstal Ženy během ruské invaze na Ukrajinu (2022) Žytomyrská oblast 1. květen 1584 1585 1673 1674 1813 1862 19. duben 1912 1922 1942 1945 1977 1992 20. duben 20. květen 2015 2022 23. duben 24. únor 24. duben 26. duben 28. duben 5. květen ABC (časopis) Agence France-Presse Aktuálně.cz Alexandr Dvornikov Alexandr Lukašenko Alexandr Vitko Alexandr Zacharčenko Alexej Navalnyj Alfa samec Andrej Kolesnikov (generál) Andrej Suchověckij Andrej Trošev Anexe Krymu Ruskou federací António Guterres Antimajdan Antisemitismus#Antisemitské konspirační teorie Apple II Arsenij Jaceňuk Arsen Pavlov Artem Žoga Associated Press Azatbek Omurbekov Azovské moře Azovstal Bílkovina Bělgorodská oblast Bělorusko Batalion Azov Batalion Sparta Battle of Mariupol (2022)?oldid=1074075464 Battle of Zaporizhzhia?oldid=1075282230 Bavovna BBC News Berlín Biologická membrána Bitva o Černobyl Bitva o Avdijivku Bitva o Bachmut Bitva o Berďansk Bitva o Charkov (2022) Bitva o Cherson Bitva o Doněc Bitva o Ilovajsk Bitva o Ivankiv Bitva o Kreminnu Bitva o Krynky Bitva o Kyjev (2022) Bitva o letiště Hostomel Bitva o Lysyčansk Bitva o Madagaskar Bitva o Mariupol Bitva o Marjinku Bitva o Melitopol Bitva o Mykolajiv Bitva o Popasnu Bitva o Rubižne Bitva o Severodoněck Bitva o Soledar Bitva o Sumy Bitva o Toškivku Bitva o Vasylkiv Bitva o Vuhledar Bitva o Záporoží Bitva u Puebly Blog BM-21 Grad Boje o Debalceve Bombardování Bombardování divadla v Mariupolu Boris Johnson Braniewo Bratislava Brest (Bělorusko) Brjanská oblast Brno Buňka Budapešťské memorandum Bulharsko Buněčné jádro Bzenecká lípa Charkovská protiofenzíva (2022) Chersonská ofenzíva Cholera Chu Čeng-jen Civilista Commons:Featured pictures/cs Cytoplazma Dálnice D8 Dělostřelectvo Darja Duginová Denis Pušilin Denys Šmyhal Denys Prokopenko Den vítězství (9. května) Diskuse k Wikipedii:Článek týdne Dmitrij Medveděv Dmitrij Peskov Dmitrij Rogozin Dmitrij Utkin Dmytro Jaroš Doněcká lidová republika Doněcká oblast Doněcké akademické oblastní činoherní divadlo Donbas Druhá bitva o Doněcké letiště Druhá minská dohoda Druhá studená válka Druhá světová válka Dynastie Jižní Ming Economia Ekonomické důsledky ruské invaze na Ukrajinu Ekonomické důsledky ruské invaze na Ukrajinu (2022) Elektronový mikroskop Emmanuel Macron Encyklopedie Endoplazmatické retikulum ERAD dráha Eukaryota Euromajdan Evakuace Evropská unie Federální vláda Spojených států amerických First-person shooter Francie Francouzská intervence v Mexiku Gang Gennadij Timčenko Golgiho aparát Guy Lafleur Harley Davidson Hells Angels Hem Hlavní strana Hnutí Svoboda (Slovinsko) Homofobie Hospodářský růst Hrdina Human Rights Watch IDNES.cz Ignacio Zaragoza Igor Girkin Igor Plotnickij Incident v Kerčském průlivu Ingenuity Institut pro studium války International Standard Serial Number Janez Janša Jan Kostrhun Jednotné Rusko Jevgenij Prigožin Jevhenij Murajev Jihoukrajinská fronta Josif Vissarionovič Stalin Kaligrafie Kaliningradská oblast Kapitulace Karanténa Kategorie:Čas Kategorie:Články podle témat Kategorie:Život Kategorie:Dorozumívání Kategorie:Geografie Kategorie:Historie Kategorie:Hlavní kategorie Kategorie:Informace Kategorie:Kultura Kategorie:Lidé Kategorie:Matematika Kategorie:Příroda Kategorie:Politika Kategorie:Právo Kategorie:Rekordy Kategorie:Seznamy Kategorie:Společnost Kategorie:Sport Kategorie:Technika Kategorie:Umění Kategorie:Věda Kategorie:Vojenství Kategorie:Vzdělávání Kategorie:Wikipedie:Články týdne Kategorie:Zdravotnictví Kazetová puma Klaus Schulze Koncentrační tábor Dachau Koridor Královecký kraj Krym Krymské referendum (2014) Krymský most Kuo-c’-ťien Kurská oblast Květen 2016 Kyjevská oblast Kyjevská ofenzíva Kyjevský přízrak Legie „Svoboda Ruska“ Leonid Pasečnik Letiště Berlín-Schönefeld Let Malaysia Airlines 17 Lidové noviny Lubomír Zaorálek Luhansk Luhanská lidová republika Městská rada Maďarsko Madagaskar MAFRA Maia Sanduová Malorusko (2017) Manuel Estiarte Margarita Simonjanová Marija Lvovová-Bělovová Marija Zacharovová Mariupol Masakr v Buči Medaile Za navrácení Krymu Meda Mládková Metabolismus Metabolismus tuků Mezinárodní červený kříž Mezinárodní měnový fond Mezinárodní sankce v průběhu ukrajinské krize Michail Mišustin Michail Mizincev Michal Hašek Miloš Zeman Ministerstvo obrany Spojených států amerických Ministerstvo zahraničních věcí České republiky Minsk Mittelbau-Dora Mnichov Mobilizace v Rusku (2022) Moldavsko Moskva Motocykl Mwai Kibaki Námořnictvo Ruské federace Nápověda:Úvod Nápověda:Úvod pro nováčky Nápověda:Obsah Národní garda Ruské federace Národní garda Ukrajiny Národní památník na Vítkově Německo Nacionalismus Nadace Wikimedia Nadija Savčenková Nanking Natalja Poklonská Nikolaj Patrušev Nisslova tělíska Noční vlci Nové Rusko Novinky.cz Novorossijsk Novorusko (2014–2015) Obklíčení Obléhání Černihivu Obležení Leningradu Olšanské hřbitovy Oleg Miťajev Oleg Saljukov Oleh Ljaško Oleksandr Turčynov Oligomer Operace Dragoon Ride Oranžová revoluce Organela Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě Organizace spojených národů Ostřelování Brovar Ostrava Ozbrojené síly Ruské federace Ozbrojené síly Ukrajiny Příměří Přístav Přestanov Pandemie covidu-19 Pandemie covidu-19 v Česku Parlament Ukrajiny Pavel Gubarev Pavol Mešťan Pečeť Perestrojka Perseverance Petra Procházková Petro Porošenko Pluk Azov Požár Domu odborů v Oděse Podněstří Policja Polsko Portál:Aktuality Portál:Doprava Portál:Geografie Portál:Historie Portál:Kultura Portál:Lidé Portál:Náboženství Portál:Obsah Portál:Příroda Portál:Sport Postsovětské republiky Postsovětské války Povstání Praha Pravda (noviny) Prezident Proruské nepokoje na Ukrajině 2014 Protesty proti ruské invazi na Ukrajinu Protesty proti ruské invazi na Ukrajinu (2022) První bitva o Doněcké letiště První minská dohoda Putinismus Putin chujlo! Pyrrhovo vítězství Q111017791 Q111033705 Q4327794 Rašismus Radim Uzel Raketový útok na Kramatorsk 27. června 2023 Raketový útok na obchodní centrum v Kremenčuku Raketový útok na Vinnycju Ramzan Kadyrov Reakce Česka na ruskou invazi na Ukrajinu Reakce Česka na ruskou invazi na Ukrajinu (2022) Referenda na ukrajinských územích okupovaných Ruskem (2022) Republika Krym Republika Krym (2014) Rezoluce mimořádného zasedání Valného shromáždění OSN č. 11/1 Ribozom Rinat Achmetov Robert Fico Robert Golob Robert Kaliňák Rostovská oblast Ruština Rudá armáda Ruská anexe jihovýchodní Ukrajiny Ruská finanční krize (2014) Ruská invaze na Ukrajinu Ruská invaze na Ukrajinu (2022) Ruská pravoslavná církev Ruská propaganda Ruské údery proti ukrajinské infrastruktuře Ruské parlamentní volby 2011 Ruský dobrovolnický sbor Ruský rubl
Rusko Rusko-ukrajinská krize (2021–2022) Rusko-ukrajinská válka Rusové Síly územní obrany Ukrajiny Sýrie Sankce během ukrajinské krize Sartana Schengenský prostor Sergej Šojgu Sergej Aksjonov Sergej Ivanov Sergej Kirijenko Sergej Kobylaš Sergej Lavrov Sergej Naryškin Sergej Surovikin Serhij Šaptala Serhij Arbuzov Severní Makedonie Severoatlantická aliance Severodoněck Seznam.cz Seznam Zprávy Skládání proteinů Slavín (památník) Slovenska demokratska stranka Slovensko Slovinsko Soubor:Ночные Волки (1).jpg Soubor:10th Mountain Assault Brigade Insignia (UA).svg Soubor:AlexanderZoldostanov (cropped).jpeg Soubor:Apple-II.jpg Soubor:Banner of the Armed Forces of the Russian Federation (obverse).svg Soubor:Battle of Zaporizhzhia.png Soubor:Demonstrace proti průjezdu motorkářského klubu Noční vlci, 7. 5. 2016.JPG Soubor:Demonstrace proti průjezdu nacionalistického motorkářského klubu Noční vlci.JPG Soubor:Endomembrane system diagram cs.svg Soubor:Ensign of the Ukrainian Armed Forces.svg Soubor:Ensign of the Ukrainian Ground Forces.svg Soubor:Flag of Mars.svg Soubor:Flag of National Guard of the Russian Federation.svg Soubor:Flag of the Azov Battalion.svg Soubor:Flag of the National Guard of Ukraine.svg Soubor:Flag of the Russian Airborne Troops.svg Soubor:Flag of the Russian Air Force.svg Soubor:Flag of the Russian Naval Infantry.png Soubor:Flag of the Ukrainian Naval Infantry.svg Soubor:Great emblem of the 141st Motorized Regiment.svg Soubor:Great emblem of the 150th Motor Rifle Division.svg Soubor:Manel Estiarte (Diada de Sant Jordi 2009).jpg Soubor:Mitropolitskaya st. 108, Mariupol 20220323 005.jpg Soubor:Persimmon and Three Yellow Tangerines.jpg Soubor:Russian bombing of Mariupol.jpg Soubor:Russian bombing of Mariupol (05).jpg Soubor:Russian bombing of Mariupol (06).jpg Soubor:Situation in Mariupol.svg Soubor:Vladimir Putin biking in Novorossiysk.ogv Soubor:White flag icon.svg Soubor:Wiki letter w.svg Sovětský svaz Speciální:Kategorie Speciální:Nové stránky Speciální:Statistika Splašková voda Spojené království Spojené státy americké Srbsko Srpnová povstalecká ofenzíva (válka na Donbase) Suchoj Su-24 Suchoj Su-25 Sulejman I. Sumská oblast Světová ekonomika Světová zdravotnická organizace Třída T 47 Taťjana Moskalkovová Tank Telegram (software) Terespol Termobarická zbraň The Daily Telegraph The Guardian Time Tiskař Tituškové Tupolev Tu-22M Turecko Ukrajina Ukrajinci Ukrajinská dobrovolnická armáda Ukrajinská krize Ukrajinská námořní pěchota Ukrajinská protiofenzíva (2023) Ukrajinská protiofenzíva na jižní frontě (2022) Ukrajinské pozemní síly Václavské náměstí Válečná fronta Válečný zajatec Válka na Donbase Válka na východní Ukrajině Vápník Vídeň Vítkov Východoukrajinská ofenzíva Výsadkové vojsko (Rusko) V-2 Valentina Matvijenková Valerij Gerasimov Valerij Zalužnyj Vasylivka Vichistická Francie Viktor Janukovyč Viktor Sokolov Viktor Zolotov Viktor Zvjahincev Vitějovice Vitalij Kličko Vláda Černé Hory Vladimir Konstantinov (politik) Vladimir Medinskij Vladimir Putin Vladislav Surkov Vlajka Sovětského svazu Vlasta Prachatická Vodní doprava Vojenské vzdušné síly Ruské federace Volby prezidenta Francie 2022 Volnovacha Volodymyr Zelenskyj Voroněžská oblast Vratislav (město) Vzdušný prostor Vzdušně-kosmické síly Ruské federace Vzpoura Wagnerovy skupiny Wagnerova skupina Wehrmacht Wiki Wikicitáty:Hlavní strana Wikidata:Hlavní strana Wikiknihy:Hlavní strana Wikimedia Česká republika Wikimedia Commons Wikipedie:Údržba Wikipedie:Časté chyby Wikipedie:Často kladené otázky Wikipedie:Článek týdne Wikipedie:Článek týdne/2022 Wikipedie:Článek týdne/Archiv Wikipedie:Článek týdne/Návrhy Wikipedie:Článek týdne/Příprava#2024/2 Wikipedie:Citování Wikipedie Wikipedie:Dobré články Wikipedie:Dobré články#Portály Wikipedie:Encyklopedický styl Wikipedie:Kontakt Wikipedie:Nejlepší články Wikipedie:Obrázek týdne Wikipedie:Obrázek týdne/2022 Wikipedie:Ověřitelnost Wikipedie:Pahýl Wikipedie:Požadované články Wikipedie:Pod lípou Wikipedie:Portál Wikipedie Wikipedie:Potřebuji pomoc Wikipedie:Průvodce Wikipedie:Průvodce (odkazy) Wikipedie:Seznam jazyků Wikipedie Wikipedie:Velvyslanectví Wikipedie:Vybraná výročí dne/květen Wikipedie:Vzhled a styl Wikipedie:WikiProjekt Kvalita/Články k rozšíření Wikipedie:WikiProjekt Překlad/Rady Wikipedie:Zajímavosti Wikipedie:Zajímavosti/2022 Wikipedie:Zdroje informací Wikipedie:Zkratka názvu stránky Wikipedista:Bazi Wikislovník:Hlavní strana Wikiverzita:Hlavní strana Wikizdroje:Hlavní strana Wikizprávy:Hlavní strana Wilhelm Keitel Wolfenstein 3D Yahoo! Západní Berlín Záporoží Záporožská jaderná elektrárna Záporožská jaderná elektrárna#Situace během války na Ukrajině Záporožská oblast Zastav vagóny Zdeněk Fiala ZDF Zdravotnický prapor „Špitálníci“ Zelení mužíčci (krymská krize) Zelení mužíčci (rusko-ukrajinská válka) Zeměpisné souřadnice Z (symbol) Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok. www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk |