Třída Farragut
USS Coontz (DLG-9)
Obecné informace
Uživatel	US Navy
Typ	torpédoborec
Lodě	10
Zahájení stavby	1957–1958
Spuštění na vodu	1958–1960
Uvedení do služby	1959–1961
Osud	vyřazeny 1990–1993
Předchůdce	třída Forrest Sherman
Nástupce	třída Charles F. Adams
Technické údaje
Výtlak	4 167 t (standardní) 5 648 t (plný)
Délka	149,4 m (na vodorysce) 156,3 m (celková)
Šířka	15,9 m
Ponor	5,3 m
Pohon	4 kotle, 2 turbíny
Rychlost	33 uzlů (61 km/h)
Dosah	5000 při 20 uzlech
Posádka	360
Výzbroj	1× 127mm kanón Mk.42 4× 76mm kanón (2×2) 1× raketomet Mk.10 (1×2) protiletadlové řízené střely Terrier 1× protiponorkový raketomet ASROC (1×8) 2× 324mm torpédomet (2×3)
Radar	SPS-53, SPS-10B, SPS-29, SPS-37, 2x SPQ-5, SPG-53A, 2x Mk.35
Sonar	SQS-23
Ostatní	WLR-1, WLR-11, ULQ-6B

Třída Farragut byla lodní třída torpédoborců Námořnictva Spojených států amerických. V letech 1957–1960 bylo postaveno 10 jednotek této třídy.^[1] Od čtvrté jednotky USS Coontz již nesly raketovou výzbroj, přičemž první tři kusy byly na tento standard upraveny dodatečně. Někdy se proto celé třídě říká třída Coontz.^[2] Třída Farragut (pojmenovaná podle admirála Davida Glasgowa Farraguta) byla americkým námořnictvem používána v letech 1959–1993.^[2]

Stavba

Celkem bylo postaveno deset jednotek této třídy. Do jejich stavby se zapojily loděnice Fore River Shipyard, Puget Sound Naval Shipyard, Mare Island Naval Shipyard, Philadelphia Naval Shipyard a Bath Iron Works. Do služby byly přijaty v letech

Jednotky třídy Farragut:^[3]

Konstrukce

Původní výzbroj měly představovat čtyři 127mm kanóny v jednohlavňových věžích, čtyři 76mm kanóny a dva vrhače hlubinných pum Hedgehog. Dodatečně ale byl projekt změněn tak, aby využil nejnovějších raketových technologií.

Po dokončení tedy lodi nesly pouze jeden 127mm kanón ve věži na přídi, druhou věž nahradilo osminásobné vypouštěcí zařízení raketových torpéd ASROC a obě zadní věže nahradilo dvojité vypouštěcí zařízení protiletadlových řízených střel Terrier se zásobou 40 střel. Výzbroj doplňovaly dva dvojité 76mm kanóny a dva trojité 324mm protiponorkové torpédomety.^[1] Pohonný systém tvořily dvě turbíny a čtyři kotle. Nejvyšší rychlost dosahovala 33 uzlů. Dosah byl 5000 námořních mil při rychlosti dvacet uzlů.

Modernizace

Během služby docházelo k modifikacím výzbroje — na konci 70. let byly střely Terrier nahrazeny střelami Standard ER a navíc byly všechny lodi vybaveny dvěma čtyřnásobnými kontejnery protilodních střel Boeing Harpoon.^[4]

Operační služba

Všech deset lodí bylo do služby zařazeno v letech 1959–1961. Nasazeny byly například v průběhu války ve Vietnamu.

Na konci 80. let byla zvažována možnost rozsáhlejší modernizace celé třídy v rámci programu New Threat Upgrade (NTU). Po skončení studené války však byla dána přednost stavbě zcela nových lodí třídy Arleigh Burke. Všech deset lodí bylo vyřazeno v průběhu let 1989–1993. Jako poslední byl 15. června 1993 vyřazen torpédoborec USS Mahan.^[2]

Odkazy

Reference

Související články

• Seznam amerických torpédoborců

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Farragut na Wikimedia Commons
• (anglicky) Profil třídy Farragut na serveru Globalsecurity.org