Béla Mačevský (maďarsky Béla macsói herceg; po 1243^? – listopad 1272, Markétin ostrov) byl vévoda mačevský a bosenský z dynastie Rurikovců.

Život

Narodil se jako syn uherské princezny Anny a Rostislava Haličského, syna sv. Michala Černigovského z rodu Rurikovců, který na dvůr uherského krále uprchl před Tatary.^[1] Anna byla oblíbenou^[2] dcerou uherského krále Bély IV. a Marie z rodu Laskarisů. Rostislav se stal díky Bélově výpadu do Bosny po roce 1250 mačevským vévodou se sídlem v Bělehradě.^[3] Roku 1256 byl zprostředkovatelem mírového jednání mezi nikajským císařem Theodorem II. a Bulharskem,^[4] které se později pokoušel získat pro sebe. Pomáhal svému tchánovi při válce s Přemyslem Otakarem II.,^[4] zúčastnil se bitvy u Kressenbrunnu a po uzavření míru se stal tchánem českého krále. Poté společně se Štěpánem napadl Bulharsko a o dva roky později zemřel.

Synové Michal a Béla si sice dědictví po zesnulém otci rozdělili, ale neustále museli odolávat výpadům svého strýce Štěpána, mladšího uherského krále, kterému Béla IV. ubral část pozemků a předal je svým dvěma vnukům. Ovdovělá Anna se pokusila omezit Štěpánovu rozpínavost stížností k papeži, leč marně. Béla stál v rodinném sporu o moc při dědovi. Na jaře 1266 byl na mírové smlouvě uzavřené mezi dědem a strýcem Štěpánem jmenován na straně děda společně s dalším strýcem Bélou Mladším.^[5]

Roku 1270 král Béla zemřel a Anna společně s částí uherské aristokracie odešla do českého exilu.^[6] Béla Mačevský na pražský dvůr neodešel, zůstal v Uhrách, Štěpánovi zachoval věrnost^[7][8] a účastnil se jeho bojů s Přemyslem.^[9] Po Štěpánově smrti roku 1272 se Béla jako nejbližší mužský příbuzný nezletilého následníka mohl stát regentem,^[10] což se mu stalo osudným.

V listopadu 1272 byl Jindřichem z Kyseka vylákán ke schůzce na Zaječí ostrov a tam zavražděn a na kusy rozsekán.^[11]

Záminkou byla pro družinu Kyseckých, kteří se vrátili z exilu na pražském dvoře, údajná Bélova zrada, že prý se chtěl zmocnit uherského trůnu.^[13] Regentkou se stala královna vdova Alžběta Kumánská,^[14] Jindřich Kysecký získal titul slavonského bána^[15] a Přemysl Otakar II. musel odpovědět na potupnou smrt svého švagra. Mezi Uherskem a Čechami se chystala další válka.^[15]

Vývod z předků

Reference