RIA Novosti

RIA Novosti
Základní údaje
Právní forma	unitary enterprise
Datum založení	24. června 1941
Předchůdce	Novosti Press Agency
Adresa sídla	Moskva, Rusko
Souřadnice sídla	55°44′15,4″ s. š., 37°35′24,94″ v. d.
Charakteristika firmy
Oblast činnosti	zpravodajská média
Produkty	zpravodajství
Mateřská společnost	Rusko dnes
Majitel	Rusko dnes
Dceřiná společnost	ANO TV-Novosti
Identifikátory
Oficiální web	ria.ru
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

RIA Novosti, Ruská informační agentura Novosti (rusky Российское агентство международных новостей «РИА Новости») byla ruská státní^[1] zpravodajská agentura pro mezinárodní informace se sídlem v Moskvě. Dne 9. prosince 2013 podepsal ruský prezident Vladimir Putin dekret o zrušení této agentury a rozhlasové stanice Hlas Ruska a jejich sloučení do nově vzniklé agentury Rusko dnes (Rossija segodňa).^[2]

8. dubna 2014 Rosskomnadzor registroval RIA Novosti jako tiskovou agenturu a internetové noviny jako součást agentury Rusko dnes. Rusko dnes působí v Rusku pod starým názvem RIA Novosti.

Činnost a záběr agentury

Agentura vydávala zprávy a informace o sociálně-politických, ekonomických, vědeckých a finančních tématech na internetu a posílá e-mailem v hlavních evropských jazycích, stejně jako v perštině, japonštině, čínštině a arabštině.^[3] Měla zpravodajskou síť v Rusku, Společenství nezávislých států a více než 40. dalších zemích mimo SNS.^[3] Mezi její klienty patřili prezidentská administrativa, ruská vláda, Rada federace, Státní duma, ministerstva a vládní úřady, správy ruských regionů, zástupci ruských a zahraničních obchodních kruhů, diplomatické mise, a veřejné organizace.^[3]

Historie

Historie agentury sahá do 24. června 1941, kdy dva dny po napadení Sovětského Svazu byla založena Sovětská informační kancelář (Советское Информационное Бюро; Совинформбюро). Byla založena usnesením vlády Sovětského svazu a ÚV KSSS. Jejím hlavním úkolem bylo přinášet informace o zahraničních vojenských událostech a o událostech v domácím životě. V jisté době byl vydáván bulletin v papírové podobě a vysílán v rádiu (od 14. října 1941 do 3. března 1942). Hlavním úkolem bylo sestavovat zprávy o situaci na frontové válečné linii, situaci na domácí frontě a v partyzánském hnutí.^[3]

Existoval stereotyp, podle kterého všichni sovětští váleční fotografové pracovali podobným způsobem. Mnoho fotografů mělo svůj vlastní osobitý styl i při zjevné inscenované fotografii pro noviny. Sovětská cenzura ve skutečnosti ve fotografiích vytvořila stejný typ obrazu války. Mnoho autorových materiálů, pořízených v přední linii i v týlu, nebylo povoleno zveřejnit. Spolu s živými záběry byl zničen také individuální pohled fotografa. Vizualizací historie určitým způsobem cenzura připravila budoucí generace nejen o příležitost pochopit a přehodnotit válečnou dobu, taková politika způsobila také nenapravitelné škody z kulturního hlediska, protože představovala sovětskou válečnou fotografii zkresleně.^[4]

Ruská informační agentura Novosti vznikla v září roku 1991 na základě spojení IAN a RIA. Vyhláškou ruského prezidenta ze dne 22. srpna 1991 podléhala RIA Novosti kompetencím Ministerstva tisku a informací. RIA Novosti měla přibližně 80 kanceláří v zahraničí, více než 1500 odběratelů v zemích SNS a asi sto v dalších zemích.^[3] Poslední^[zdroj? hlavní editorkou a generální ředitelkou agentury byla Světlana Mironjuková.^[3]

Zánik

Dne 9. prosince 2013 podepsal ruský prezident Vladimir Putin dekret o zrušení této agentury a rozhlasové stanice Hlas Ruska a jejich sloučení do nově vzniklé agentury Rusko dnes (Rossija segodňa).

RIA Novosti byla poslední ruskou státní organizací, která se díky nárokům klientů z celého světa snažila o vyvážené zpravodajství. Informovala i o tématech, s nimiž měl Kreml problémy, a o stanoviscích opozice. Novou agenturu Rusko dnes povede Putinův příznivce, ultrakonzervativní Dmitrij Kiseljov. Podle kritiků a opozice se tak dovršuje trend velmi silné státní kontroly nad ruským státním mediálním sektorem.^[2]

Abecední seznam fotografů

Pro agenturu pracovali následující fotoreportérky a fotoreportéři:

A

B

Maksim Bogodvid
Natalja Fjodorovna Bode (Ната́лья Фёдоровна Боде́)
Leonid Bat
Ja. Brodskij
Boris Babanov
Andrej Babuškin
Vladimir Baranov
Vitalij Belousov
Jakov Berliner
Pjotr Bernštejn
Vjačeslav Bobkov
Alexej Boicov
Kirill Braga
Alexandr Ivanovič Brodskij (Бродский, Александр Иванович)
Olga Butenop

C

D

E

F

G

Anatolij Garanin (1912–1989)
Vladimir Granovskij
Alexander Grasčenkov
Fred Grinberg
Denis Griškin
Sergej Gennaděvič Gunějev pracuje pro agenturu od roku 1978^[5]
Vladimir Petrovič Grebněv (1907-1976)
Samarij Michajlovič Gurarij (1916–1998)

Ch

Konstantin Chalabov

I

J

K

Boris Pavlovič Kudojarov (1898–1973)
Alexandr Borisovič Kapusťanskij
Alexander Krasavin
Oleg Knorring (1907–1968)
Solomon Kulišov
V. Krasuckij
Viktor Sergejevič Kinělovskij (1899–1979)
Kirill Kallinikov
Vitalij Karpov
Boris Kaufman
Boris Kavaškin
Jurij Kaver
Michail Klimentjev
Galina Kmit (1931-2019)
Alexey Kokšarov
Sergej Kompaničenko
Dmitry Korobejnikov
Gleb Kotov
Dmitrij Kozlov
Alexandr Krasavin
Ruslan Krivobok
Alexander Krjazhev
Rudolf Kučerov
Alexey Kudenko
Michail Kuchtarev
Jurij Kujdin

L

M

N

O

P

R

S Š

Ivan Michajlovič Šagin (1904–1982)
Sergej Shimanskij
Sergej Nikolajevič Strunnikov (1907-1944)
Vitalij Saveliev
Sergej Savostjanov
David Sholomovič
Valerij Shustov
Ramil Sitdikov
Jurij Smirnov
Jurij Somov
Sergej Alexejevič Subbotin
Grigorij Sysoev

T

Michail Anatolevič Trachman (1918–1976)
David Trahtenberg (Давид Трахтенберг)
Viktor Antonovič Ťomin (1908-1987)
Vsevolod Sergejevič Tarasevič (1919–1998)
Valerij Titievskij (Валерий Титиевский)

U

Veditovat | editovat zdroj

Boris Jevgeněvič Vdověnko (1909–1995)
Ruslan Vahaev
Grigoriy Vasilenko
Vladimir Vdovin
Sergej Venjavskij
Alexander Vilf
Vladimir Jurjevič Vjatkin vítěz World Press Photo^[6]

Zeditovat | editovat zdroj

Dareditovat | editovat zdroj

V roce 2011 darovala sto historických fotografií ze svých archivů, které byly nahrány na úložiště volných obrázků Wikimedia Commons.

Galerieeditovat | editovat zdroj

Max Alpert: Kombat, symbol Velké vlastenecké války, velitel praporu A. Jeremenko vede své vojáky do útoku, 12. června 1942, archiv RIA Novosti
Anatolij Garanin: Vsjevobuč, povinný vojenský výcvik mužů, Leningrad, 9. října 1941, archiv RIA Novosti
Anatolij Garanin: Rekruti odcházejí při mobilizaci na frontu, Moskva, 23. června 1941
Anatolij Garanin: Stanice první pomoci, Narvská triumfální brána, Leningrad, 9. října 1941
Max Alpert: Sovětští vojáci bojují o vesnici na kavkazské frontě, 1. června 1942
Ja. Brodskij: Zakázka pro armádu, studenti průmyslové školy vyrábějí miny pro armádu, 1. dubna 1942
Georgij Zelma: Němečtí zajatci procházejí přes pole, Oděská oblast, 10. dubna 1944
Georgij Zelma: Voják házející granát, Stalingrad, 1. září 1942
Viktor Sergejevič Kinělovskij: Na pochodu; prapor dělostřeleckého pluku na pochodu. Západní fronta, Vjazma, Moskevská oblast, 1. března 1943
Michail Anatolevič Trachman: Němečtí zajatci v Moskvě, 15. června 1944
Pionýři na Rudém náměstí, 2010
Leningradská nukleární elektrárna, 2011
Mezinárodní den žen, 2002

Odkazyeditovat | editovat zdroj

Referenceeditovat | editovat zdroj

↑ Country profile: Russia - Media. BBC News
↑ ^a ^b Putin s okamžitou platností ruší RIA Novosti a Hlas Ruska | 9. 12. 2013. Britské listy online. 2013-12-09 cit. 2021-01-19. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f The Russian News & Information Agency RIA Novosti
↑ Александр Капустянский: фотограф, пожертвовавший именем, чтобы снимать войну. republic.ru online. cit. 2021-02-24. Dostupné online. (rusky)
↑ Nikon Europe. www.nikon.ru online. cit. 2011-07-27. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-11.
↑ Первая национальная школа телевидения | Фоторепортаж. www.1tvs.ru online. cit. 2011-07-27. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-12.

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

Obrázky, zvuky či videa k tématu RIA Novosti na Wikimedia Commons
RIA Novosti (rusky)
http://en.rian.ru Archivováno 3. 10. 2013 na Wayback Machine.
RIA Novosti (francouzsky)
http://de.rian.ru/ Archivováno 28. 7. 2011 na Wayback Machine.
RIA Novosti (španělsky)

Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=RIA_Novosti
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

[1] Country profile: Russia - Media. BBC News

[blisty-2] Putin s okamžitou platností ruší RIA Novosti a Hlas Ruska | 9. 12. 2013. Britské listy online. 2013-12-09 cit. 2021-01-19. Dostupné online. (anglicky)

[about-3] ↑ ^a ^b ^c ^d ^e ^f The Russian News & Information Agency RIA Novosti

[4] Александр Капустянский: фотограф, пожертвовавший именем, чтобы снимать войну. republic.ru online. cit. 2021-02-24. Dostupné online. (rusky)

[5] Nikon Europe. www.nikon.ru online. cit. 2011-07-27. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-04-11.

[6] Первая национальная школа телевидения | Фоторепортаж. www.1tvs.ru online. cit. 2011-07-27. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-05-12.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]