Evropa - Biblioteka.sk

Upozornenie: Prezeranie týchto stránok je určené len pre návštevníkov nad 18 rokov!
Zásady ochrany osobných údajov.
Používaním tohto webu súhlasíte s uchovávaním cookies, ktoré slúžia na poskytovanie služieb, nastavenie reklám a analýzu návštevnosti. OK, súhlasím


Panta Rhei Doprava Zadarmo
...
...


A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9

Evropa
 ...
Tento článek je o světadílu. Další významy jsou uvedeny na stránce Evropa (rozcestník).
Evropa
Rozloha10 180 000 km²
Počet obyvatel741 389 180 (2022)
Počet států46 nezávislých států
RegionyZápadní Evropa
Střední Evropa
Východní Evropa
Severní Evropa
Jižní Evropa
Jihovýchodní Evropa
Souřadnice54°0′0″ s. š., 34°0′0″ v. d.
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Satelitní snímek Evropy v noci

Evropa je jeden ze sedmi světadílů, západní část kontinentu Eurasie. Ze severu jej ohraničuje Severní ledový oceán, ze západu Atlantský oceán, z jihu Středozemní a Černé moře spolu s vodními cestami, které je spojují, a z východu Asie (o přesném průběhu této části hranice nepanuje konsenzus).

Jde o druhý nejmenší světadíl s rozlohou asi 10 058 912 km² (2009)[1] (asi 7 % zemského povrchu), který je zároveň druhý nejhustěji zalidněný (asi 72 obyvatel/km²), takže asi 742 500 000 obyvatel Evropy (2013)[2] představuje přibližně 9,6% podíl na světové populaci (údaje k roku 2009).

V Evropě se mimo jiné formovala tzv. západní civilizace. Některé evropské národy hrály roli ve světovém dění v období kolonialismu od cca 16. století do počátku století 20., kdy byl jejich vliv zatlačen do pozadí Spojenými státy americkými – důvodem byla politická a národnostní různorodost Evropy, válečné boje obou světových válek, čtyřicetileté rozdělení Evropy tzv. železnou oponou a přijetí amerického dolaru jako základního mezinárodní platidla (tvorba měnových rezerv jednotlivých států apod.).

Současná politická a jazyková pestrost Evropy komplikují snahy o její politickou centralizaci, včetně území, které jsou součástí Evropské unie. V Evropě se mluví 218 jazyky[3] z nejméně 6 jazykových rodin (indoevropská, uralská, altajská, afroasijská, severokavkazská a baskičtina); naprostá většina mluvčích však připadá na jazyky indoevropské. Jednotlivé státy jsou obvykle založeny na národních základech.

Název

Název kontinentu se odvozuje z řeckého slova Ευρώπη (Európé) a prostřednictvím latinské podoby Europa pronikl do téměř všech jazyků světa. Etymologie vlastního výrazu Ευρώπη je nejasná: může pocházet od výrazu ευρωπός (europos) – „libě se nesoucí“, nebo ευρύς (eurys) – „široký, s velkýma očima“. Jiné teorie odvozují původ názvu od asyrského erebu – „západ (slunce)“ či od akkadského slova s významem „temný“.

Podle řecké mytologie je název kontinentu spojován s bájnou postavou krásné Európy, dcery týrského krále Agénora, do níž se zamiloval sám vládce bohů Zeus. Aby mohl Európu unést, proměnil se v krásného bílého býka; když na něj zmámená dívka usedla, přeplul s ní moře na břeh vzdálené pevniny a posléze na ostrov Krétu. Európa mu zde dala tři syny: Mínoa, který se později stal krétským králem, Sarpédonta, který se stal králem v Lýkii, a Rhadamanta, pozdějšího člena podsvětního soudního tribunálu. Z Diovy vůle se Európa poté, co ji vládce bohů opustil, provdala za krétského krále Asteria. Její jméno nebylo nikdy zapomenuto, připomíná ji navždy název světadílu Evropa.

Únos Európy je vyobrazen na řecké národní variantě mince v hodnotě 2 euro.

Nezřídka se pro Evropu používá i označení „Starý kontinent“ (v návaznosti na objev Ameriky, označované jako „Nový svět“).

Geografie

Červeně:
A: „Strahlenbergova“ hranice UralEmba a Kumomanyčská propadlina (na řekách Kuma, Manyč a dolní Don)
Oranžově:
B: Ural (pohoří) – Ural (řeka)
C: Mys Jugorské úžinyPaj-Choj – Ural (pohoří) – Ural (řeka)
D: Ural (pohoří) – Hranice Kazachstánu
E: severní úpatí Velkého Kavkazu
F: rozvodí Velkého Kavkazu
G: jižní úpatí Velkého Kavkazu
H: mezikavkazsko podél řek Rioni a Kura
I: linie Malého Kavkazu a řek Araks a Kura
J: hranice bývalého Sovětského svazu
Běžně přijímaná moderní definice většinou odpovídá čarám „B“ a „F“.
Podrobnější informace naleznete v článku Geografie Evropy.

Hranice mezi Evropou a Asií

Evropa se za samostatný světadíl považuje spíše z historických, kulturních a politických důvodů než z důvodů fyzickogeografických. Hranice mezi Evropou a Asií není v přírodě zjevná a zeměpisci se odedávna přou, kudy má přesně vést. Na vedení hranice ovšem závisí řada charakteristik kontinentu, jeho rozlohou počínaje a nejvyšší horou (Mont Blanc vs. Elbrus) konče.

Méně problematická je severní část hranice, kde se všeobecně přijímá role pohoří Ural (vzniklo v permu nárazem tehdejšího kontinentu Sibiř do Pangey v oblasti někdejší Baltiky). Za rozhraní kontinentů se ovšem nepovažuje hlavní hřeben pohoří, ale jeho východní úpatí (hranice začíná v Bajdarackém zálivu), Ural tedy leží celý v Evropě.

Rozšířená a na českých školách vyučovaná[4][5] verze dalšího průběhu hranice je po horním toku řeky Ural, po jeho přítoku – řece Or, a dále po řece Embě až do Kaspického moře. Odtud Kumomanyčskou sníženinou podél řek Kuma a Manyč až po ústí Manyče do Donu a po něm do Azovského moře[6] (na mapce vpravo označena písmenem A). Pro hranici vedoucí Kumomanyčskou sníženinou hovoří skutečnost, že právě tudy v posledních dobách ledových vedl průliv, který spojoval Kaspické a Černé moře a současně tak přirozeně odděloval Evropu a Asii.

Alternativ k takto stanovené hranici Evropy se objevuje celá řada. Relativně menší (s menšími důsledky) odchylkou je starší názor na vedení hranice po hřebeni Uralu, dále po celé délce řeky Ural (teče západněji než Emba, ale i v tomto případě do Evropy zasahuje část Kazachstánu), mezi Kaspickým a Černým mořem pak nikoli korytem řek, ale až po severním úpatí Kavkazu[7][8] (na mapce vpravo kombinace linií B a E).

Další posun hranice z úpatí Kavkazu na jeho hlavní hřeben, který by připravil o post nejvyšší evropské hory francouzsko-italský Mont Blanc a přidělil jej nejvyšší ruské hoře Elbrusu, používají američtí a britští geografové[7][8] (na mapce vpravo označeno písmenem F). Hranice vedená přesně po rozvodí by také znamenala, že do Evropy se dostanou malé části jinak převážně asijských států Gruzie a Ázerbájdžánu. Řeky Těrek (asi 50 km), Argun (asi 18 km) a Andijské Kojsu pramení na území Gruzie a odtékají na sever do Ruska. Na vrcholu nejvyšší ázerbájdžánské hory Bazardüzü se pak ázerbájdžánsko-dagestánská hranice odklání k severovýchodu a hlavní hřeben klesá zbývajících asi 230 km ázerbájdžánským vnitrozemím k Baku.

Extrémním je v tomto směru pohled některých britských geografů, který posouvá evropské hranice až na severní hranice Turecka a Íránu[7] (na mapce vpravo označeno písmenem J). Pouze v tomto případě by evropskou zemí byla i Arménie a celé území Gruzie a Ázerbájdžánu.

Poloha, rozloha a vodorovná členitost

Související informace naleznete také v článku Střed Evropy.
Evropa na mapě světa

Název světadílu je pravděpodobně odvozen od akkadského slova ereb či irib („západ Slunce“), jinou verzí je pojmenování podle města Evropa, které se nacházelo v Malé Asii.[9] Evropa tvoří vlastně obrovský poloostrov dvojkontinentu Eurasie. Leží na severozápadě Starého světa.

Krajní body na pevnině jsou:

  • na severu mys Nordkinn (Norsko) – 71°08' s. š.
  • na jihu mys Punta Marroqui známý též jako Punta de Tarifa (Španělsko) – 35°59' s. š.
  • na západě mys Cabo da Roca (Portugalsko) – 9°29' z. d.
  • na východě ústí řeky Bajdaraty do Bajdaratského zálivu Karského moře (Rusko) – 68°14' v. d. (pro srovnání: tento poledník prochází např. i Afghánistánem)

Absolutní krajní body Evropy (včetně ostrovů) jsou:

  • na severu mys Fligely na Rudolfově ostrově v Zemi Františka Josefa (Rusko) – 81°51' s. š.
  • na jihu ostrov Gaudos, při jižním pobřeží Kréty (Řecko) – 34°48' s. š.
  • na západě mys Bjargtangar (Island) – 24°32' z. d.)
  • na východě ústí řeky Bajdaraty do Bajdaratského zálivu Karského moře (Rusko) – 68°14' v. d.

Rozloha Evropy činí 10,5 mil. km², tj. 7 % světové souše. Je to druhý nejmenší světadíl [10] po Austrálii a Oceánii.

Evropa má velmi členité pobřeží a je nejčlenitější ze všech světadílů. Délka pobřeží činí 37 000 km. Největší poloostrovy jsou Poloostrov Kola, Skandinávský, Jutský, Pyrenejský, Apeninský, Balkánský poloostrov, Peloponés a Krym.

Největší ostrovy Evropy jsou soustředěny na severozápadě: klikatobřehá Velká Británie, Island a Irsko. Další ostrovy leží na severu: Nová země a Špicberky, Gotland, Öland, Sjælland a na jihu: Mallorca, Sicílie, Sardinie, Korsika, Kréta a Rhodos.

Povrch

Evropa, fyzická mapa

Evropa má pestrý reliéf. Průměrná nadmořská výška činí 290 m n. m. (nejméně ze všech světadílů). Většinu území zaujímají nížiny (60 %). Rozložení nížin a vysočin plyne z geologické stavby a geomorfologického vývoje.

Nejstarší část Evropy je východoevropská nížinná FennosarmatiaVýchodoevropskou rovinou. Zde leží i nejnižší místo Evropy v proláklině Kaspické nížiny (−28 m). Na východě je Východoevropská rovina lemována protáhlým pohořím Ural (1894 m) o délce 2500 km.

Skandinávské pohoří (2469 m) je kaledonského stáří. Ledovce zde vyhloubily typické fjordy. Ledovec poznamenal i Severoněmeckou a Středopolské nížiny.

Hercynské vrásnění vytvořilo Středoněmeckou vysočinu, Český masiv (1603 m) a Francouzské středohoří (1886 m).

Během třetihorního alpínského vrásnění došlo k vytvoření Alp (Mont Blanc, 4808 m) a dalších evropských pohoří (Karpaty (2654 m), Dinárské hory (2694 m), Pyreneje (3404 m) a Apeniny (2912 m). V jižní Evropě se setkáváme i s vulkanismem a zemětřesením. Na Sicílii se tyčí i nejvyšší činná sopka Evropy Etna (3323 m). Dalšími vulkány jsou Stromboli, Monte Epomeo a Vesuv.

Vodstvo

V Evropě s poměrně vlhkým podnebím je vytvořena poměrně hustá říční síť.

80 % Evropy leží v úmoří Atlantského oceánu. 20 % Evropy je odvodňováno do bezodtokého Kaspického moře, do něhož ústí nejdelší evropská řeka Volha (3531 km, povodí 1 360 000 km², s průměrným ročním průtokem 8220 m³/s). Dalšími velkými řekami jsou Don, Dněpr, Dněstr, Dunaj, Pád, Rhôna, Ebro, Seina, Temže, Rýn, Labe, Odra a Visla.

Maxima vodních stavů jsou ve východní Evropě na jaře a počátkem léta, ve střední a severní Evropě na jaře, v západní a jižní Evropě v zimě a ve velehorách v létě.

Většina evropských jezer je ledovcového původu. Největšími jezery jsou Ladožské (18 360 km²) a Oněžské jezero (9700 km²) v Rusku

Podnebí

Vegetační pásy

Evropa patří do tří podnebných pásů severní polokoule. Na nejzazším severu je to studený pás se dvěma oblastmi, arktickou a subarktickou, na Špicberkách, Nové zemi a severním pobřeží Ruska. Zde leží i absolutně nejchladnější místo Evropy Usť-Cilma (−69 °C).

Většina Evropy leží v severním mírném pásu. V západní Evropě se rozkládá západopřímořská oblast s převládajícími západními větry a s mírnou zimou i létem. Ve střední Evropě je oblast přechodná, teplé léto se srážkami se střídá se zimou s trvalou sněhovou pokrývkou. Východní Evropa leží ve vnitrozemské (kontinentální) oblasti s dlouhými, studenými zimami a horkými léty. Zde leží nejsušší místo Evropy Astrachaň (180 mm ročně).

Nejvyšší absolutní teplota byla naměřena v močálu Pantano de Guadalmelatto u Córdoby (52 °C) ve středomořské oblasti subtropického pásu. V tomto pásu leží i nejdeštivější místo Evropy Crkvice (4624 mm ročně).

Přírodní krajiny

Vegetační pásy jsou závislé na podnebných poměrech. Do Evropy jich zasahuje sedm: mrazové pustiny, tundry a lesotundry s mechy a lišejníky, tajgajehličnatými lesy, smíšené a listnaté lesy, stepi a lesostepi se suchomilnými trávami, většinou proměněná v kulturní step s úrodnou půdou, subtropické listnaté opadavé a vždyzelené suchomilné lesy a trnité křoviny macchie a pouště a polopouště v kaspické oblasti. V horách je vyvinuta výšková stupňovitost s alpínskou květenou.

Zvířena má typické zástupce: soba v tundrách, losa, vlka, medvěda hnědého, rysa, jelena a rosomáka v tajze, lišku, vydru, zajíce a ježka ve smíšených a listnatých lesích, kamzíka v horských oblastech a různé druhy ptáků, plazů, obojživelníků, ryb a hmyzu.

Původní přírodní prostředí je chráněno k přírodních rezervacích a národních parcích.

Evropské geografické rekordy

Mont Blanc je tradičně považován za nejvyšší vrchol Evropy
Ruská Volha je nejdelší a nejvodnatější řeka v Evropě
Ladožské jezero je největší v Evropě
Nejvyšší činná sopka Etna na Sicílii
Nejdelší most – Krymský most
Nejvyšší hory
Související informace naleznete také v článku Nejvyšší hory evropských zemí.
Nejvyšší činné sopky
Nejdelší řeky
Největší jezera
Další rekordy

Dějiny

Podrobnější informace naleznete v článku Dějiny Evropy.

Pravěk

Související informace naleznete také v článcích Paleolit, Neandrtálci, Mezolit, Neolit, Eneolit a Indoevropané.
Evropa během poslední doby ledové, která skončila před 12 tisíci lety

Paleolit

První doložení lidé v Evropě byli Homo antecessor, kteří do ní pronikli před 800 tisíci lety a před 600 tisíci lety se vyvinuli v Homo heidelbergensis a ti zas pod vlivem snižujících se teplot před 250 tisíci lety na Homo neanderthalensis. Stali se nositeli kultur jako micoquien, moustérien a châtelperronien a před 70 tisíci lety osídlili i Přední východ a střední Asii. První Homo sapiens v Evropě se začali nejspíš šířit před 45 tisíci lety Středomořím a na Balkán. Přibližně před 36 500 lety pak přichází ze střední Asie další populace Homo sapiens nazývaná kromaňonci a zakládá kulturu aurignacien a během interglaciálu před 29 tisíci lety z Arabského poloostrova nositelé kultury gravettien. V této době, nejspíš pod vlivem přečíslení nově příchozími vymírají neandrtálci (Homo neanderthalensis). V období 22 – 10 tisíci lety následují kultury solutréen, magdalénien, hamburská, ahrensburg a swiderien. S koncem poslední doby ledové lidé živící se jako lovci a sběrači migrují do Evropy.[11]

Vývoj evropské megalitické kultury

Mezolit

Přibližně kolem roku 8 000 př. n. l. začíná s koncem doby ledové v Evropě mezolit, který v regionech méně vhodných pro zemědělství, jako je severní Evropa, trval až do doby 5 – 4 000 př. n. l. Oteplení v této době způsobilo počátek rozsáhlého zalesňování Evropy.

Neolit

Neolit počíná s příchodem zemědělství, které se do Evropy rozšířilo z Předního východu. V Řecku začíná kolem roku 7 000 př. n. l., ve střední Evropě kolem roku 6 000 př. n. l., v západní Evropě kolem roku 5 000 př. n. l. a nakonec, kolem roku 4 000 př. n. l. i na Britských ostrovech a v jižní Skandinávii.[12] Mezi neolitické kultury patří například kultura s lineární keramikou rozšířená v letech 5 500 – 4 500 př. n. l. ve střední Evropě, kultura Vinča rozšířená mezi 6. a 3. tisíciletím na Balkáně a také tzv. megalitické kultury v západní Evropě a západním Středomoří šířící se od 4. tisíciletí. Dodnes známá a zachovaná naleziště památek megalitické kultury se táhnou téměř polokruhem od Skandinávie, před Britské ostrovy, Francii, Pyrenejský poloostrov až po středomořské ostrovy (kde zahrnují i severoafrické pobřeží); další naleziště jsou v severním Německu, Polsku na Balkáně, v Palestině, Turecku. Jen málo se dosud ví o spojitosti se stavbami podobného charakteru na ostatních kontinentech.

Eneolit

Eneolit nebo chalkolit počíná se zpracováním mědi, v Evropě nejdříve na Balkáně kolem roku 4 500 př. n. l.[13] V letech 4 000 – 2 700 př. n. l. se ve střední a severní Evropě objevuje kultura s nálevkovitými poháry a jižně od ní v letech 3 400 – 3 000 kultura s kanelovanými poháry. V letech 2 400 – 1800 př. n. l. se po většině Evropy kultura se zvoncovými poháry.

Kolem roku 2 800 př. n. l. se objevují dvě kultury považované za první doložitelné Indoevropany v Evropě, jedná se o kulturu se šňůrovou keramikou a kulturu okrových hrobů rozšířené východní a střední Evropě od Finska po Balkán.[14]

Migrace lidu jámové kultury, která po Evropě rozšířila indoevropské jazyky[15]

Na původu většiny moderních Evropanů se podílely tři odlišné migrační vlny: mezolitičtí lovci a sběrači, vzešlí z kromaňonské populace, neolitičtí zemědělci, kteří se začali stěhovat do Evropy před 9000 lety z Anatolie během neolitické revoluce v zemědělství, a pastevci jámové kultury, kteří se stěhovali z pontsko-kaspické stepi ve východní Evropě v souvislosti s indoevropskými migracemi před 5000 lety.[16][17][18]

Starověk

Římská říše za vlády císaře Traiana roku 117 n. l.
Evropa po smrti franckého krále Karla Velikého roku 814

Od 3. tisíciletí př. n. l. počíná v oblasti Egejského moře doba bronzová, představovaná Egyptem ovlivněnou Mínojskou civilizací, vznikající kolem roku 2700 př. n. l. na Krétě, a následovná civilizací mykénskou, která zanikla kolem roku 1200 př. n. l. Ve střední Evropě počíná zpracování bronzu kolem roku 2 300 př. n. l. a dochází k rozvoji únětické kultury, která je v letech 1300 – 750 př. n. l. následována kulturou popelnicových polí.[19]

Západní, střední a částečně i jižní a východní Evropu obývali Keltové, předfstavující tzv. laténskou kulturu.[20] Nejzazší kořeny Keltů sahají přinejmenším do období kolem poloviny 2. tisíciletí př. n. l.[21] Přestože není jisté, zda všechny kmeny měly stejný rasový původ, vyspěly postupně v etnikum s jednotným jazykem, kulturou a s vlastním náboženstvím. Jejich největší rozkvět nastal mezi 6. a 1. stoletím př. n. l. (laténská kultura) – rozvinuli zemědělství, obchod, nebo umělecké a řemeslné činnosti, mj., šperky a ražbu peněz. Užívali i písmo. V 1. století př. n. l. podlehli Keltové v severní Itálii, Galii a Británii vojenské expanzi Římanů a byli postupně asimilováni či vytlačeni do Skotska a Irska. Dodnes se v západní Evropě hovoří jazyky z keltské jazykové skupiny: velštinou, irštinou, skotskou gaelštinou, kornštinou a bretonštinou.

Od roku 800 př. n. l. se v jižní Evropě v řeckých městských státech a později v Římě postupně rozvíjela antická civilizace. Rozkvět řeckých městských států byl doprovázen rozvojem antické kultury, umění, náboženství a filosofie. Největšího rozšíření dosáhla řecká kultura v období helénismu. V Itálii se Římské království (753–509př. n. l.), navazující na kulturu Etrusků, přerodilo v Římskou republiku (509–27 př. n. l.) a později Římskou říši (27 př. n. l. – 476 n.l.). Římané během své dlouhé vojenské expanze vyvrátili a ovládli území mnoha kultur, např. Kartágo, Kelty v Galii a Británii, antické Řecko, Dacii a Egypt, podmanili si středomoří a část západní Evropy. V Římské říši se začalo šířit v Judeji vzniklé křesťanství, které se mezi lety 313–392[22] postupně dostává do pozice jediného povoleného státního náboženství Římské říše, a nahrazuje tak původní antická náboženství.[23][24] Západořímská říše zanikla roku 476 během stěhování národů, Východořímská říše přetrvala až do roku 1453, kdy podlehla expanzi Osmanských Turků. Latina jako úřední řeč Římské říše se stal základem rodiny románských jazyků a římské právo ovlivnilo zákoníky pozdějších evropských států.

Středověk

Svatá říše římská v době vydání Zlaté buly Karla IV. roku 1356

V dynamickém období stěhování národů a příchodu nových, na západě většinou germánských kmenů, vznikalo na území rozkládající se Římské říše mnoho nových politické útvarů, z nichž některé se udržely, rozšířily a přerodily do středověkých států – Franská říše v 5. století, Langobardská říše v Itálii od roku 568, anglosaské státy v Anglii v 5.6. století nebo Dánsko roku 800. Tyto nástupnické státy z části přejaly a se svou vlastní kulturou skloubily kulturní dědictví pozdní antiky, především římské právo a křesťanství, ale i antickou filosofii.

Již v 5. a 6. století je území střední Evropy na východ od řek Labe a Sála[25], východní Evropy i Balkánu obýváno Slovany. Před christianizací Slovanů patřily mezi dodnes zaznamenaná kulturně-náboženská centra slovanského náboženství např. chrámy v Retře nebo v Arkoně (do roku 1168).[25][26] Mezi doložené slovanské politické útvary patřily např. některé kmenové svazy Polabských Slovanů (např. svaz Luticů či Oboritů)[25], Sámova říše (624659), Velkomoravská říše (833906), Bulharská říše7. století, Kyjevská Rus (později Rusko), Chorvatsko, Srbsko, České knížectví v 9. století a Polsko roku 960. České knížectví se od roku 1004 začlenilo do Svaté říše římské a roku 1198 bylo povýšeno na České království.

Některé státy, které již přijaly křesťanství, se snažily christianizovat a ovládnout dosud pohanská území, což se neobešlo bez násilí např. v případech christianizace Sasů Franskou říší[27], christianizace Polabských Slovanů již křesťanskými Sasy[25], christianizace pohanských Prusů a dalších pobaltských kmenů Německými rytíři[28] nebo christianizace Norska a Islandu.[29]

Rozmach západní katolické církve byl charakterizován vznikem papežského státu v 8. století. Od roku 711 pronikali na Pyrenejský poloostrov Arabové. Do uherských nížin v 9. století pronikají Maďaři, kteří se zde udrželi i díky pozdějšímu přijetí křesťanství. Od 10. století nastal trvalý tisíciletý demografický růst a hospodářský a kulturní rozvoj.

Vytlačením Arabů z Pyrenejského poloostrova během reconquisty bylo umožněno vytvořit Portugalsko roku 1139 a Španělsko sjednocením Aragonie a Kastilie roku 1479. Dobytím arabské Granady roku 1492 bylo vytlačení Arabů z Evropy ukončeno.

Evropa na počátku války o španělské dědictví roku 1701

Po rozpadu Franské říše roku 843 byly položeny základy Francie a Německa. V Itálii vznikaly mezitím od 11. století městské státy. Postupným rozpadem německé části Franské říše vznikly mimo jiné roku 1156 Rakousko, roku 1291 Švýcarsko a později do 17. století Prusko.

Z odporu proti vnějšímu nepříteli vznikly velké mezistátní unie: polsko-litevská unie roku 1386, která zanikla vlastními nedostatky v letech 17721795, a kalmarská v letech 13971523.

Ve 14. století začali pronikat na Balkán Osmanští Turci. Roku 1389 porazili Srby na Kosově poli a roku 1453 vyvrátili Byzantskou říši.

Roku 1415 zahájili Portugalci dobytím africké Ceuty evropskou expanzi do zámoří.

Tato expanze zahajuje novověk. Roku 1492 byla objevena Amerika a roku 1498 přistáli Portugalci v Indii. Planeta byla poprvé obepluta v letech 15191522. Ve stejné době definitivně ukončila středověk a jeho pojetí společnosti renesance.

Novověk

Mapa Evropy po Vídeňském kongresu roku 1815

Roku 1526 zahájili Habsburkové budování mnohonárodnostního impéria kolem rakouských zemí ve střední Evropě, do něhož se dostala i řada do té doby samostatných zemí (České země, Maďarsko, Chorvatsko). Povstání české protestantské šlechty proti katolickým Habsburkům bylo začátkem třicetileté války, která zdevastovala velkou část střední Evropy.[30] České země za vlády Habsburků ztratily během válek o rakouské dědictví území Slezska, které od roku 1742 připadlo Prusku. Po porážce v prusko-rakouské válce bylo finálním produktem roku 1867 Rakousko-Uhersko.

Novým státem se stalo Nizozemí, vzniklé z revoluce proti Španělsku v letech 1565–1581. Roku 1707 vznikla propojením Anglie a Skotska Velká Británie a později připojením Irska Spojené království.

Od 15. stol. vytvářely země jako Španělsko, Portugalsko, Francie, Nizozemsko nebo Anglie velké koloniální panství s rozsáhlými državami v Africe, Americe a Asii.

V 18. stol. propukla průmyslová revoluce, spojené s proměnou předprůmyslové společnosti, založené převážně na zemědělské a řemeslné výrobě, ve společnost industriální, založenou na strojní, průmyslové výrobě. Kromě technického rozvoje přinesla i bídné životní podmínky dělníků, kteří se stěhovali do měst za prací z venkova.

Po francouzské revoluci 17891794 a napoleonských válkách vznikly v několika vlnách státy na národním principu, který revoluce přinesla: 1822 Řecko svržením turecké nadvlády, 1830 Belgie oddělení od Nizozemí, 1859 Rumunsko sloučením dvou tureckých vazalů Valašska a Moldávie, 1861 Itálie sjednocením drobných italských států, 1871 Německo obdobným způsobem, sjednocením kolem Pruska, 1905 Norsko oddělením od Švédska, 1908 obnovené Bulharsko zrušením vazalství na Turecku a 1912 Albánie svržením turecké nadvlády.

Moderní dějiny

Evropa v roce 1923 a změny hranic po první světové válce

Po první světové válce 19141918 vznikla další generace evropských států: 1917 Finsko oddělením od Ruska, 1918 Polsko obnovením z částí Německa a Ruska, Československo, Rakousko a Maďarsko rozpadem Rakousko-Uherska, Estonsko, Lotyšsko a Litva oddělením od Ruska, Jugoslávie sloučením Srbska, Černé Hory a části Rakousko-Uherska, 1921 Irsko oddělením od Británie a 1922 Sovětský svaz sloučením sovětských republik, vzniklých v důsledku Říjnové revoluce v Rusku. První světová válka znamenala podlomení evropské vlády nad planetou.

Od Štětína na Baltu po Trieste na Jadranu se po celém kontinentu skládala železná opona. Winston Churchill, 5. března 1946

Po druhé světové válce 19391945, která definitivně zničila evropskou moc, byla během studené války (19461989) Evropa rozdělena na dva politické a ekonomické bloky: východní blok ovládaný Sovětským svazem a na západní blok západoevropských zemí politicky spojených s USA a Kanadou. Československo přišlo o území Podkarpatské Rusi. Nových států vzniklo už jen několik: 1944 Island oddělením od Dánska, 1949 dva německé státy obnovením v okupačních pásmech, 1964 Malta vyhlášením nezávislosti na Británii.

Výrazným politickým procesem v Evropě je tzv. integrační proces, zahájený vytvořením Beneluxu 1948 a vznikem Severoatlantické aliance (NATO) 1949, Evropského hospodářského společenství 1957 a pokračující vznikem Evropské unie 1993.

Roku 1989 došlo k destrukci komunistických totalit v Polsku, Maďarsku, Československu, Bulharsku a Rumunsku a později i v Albánii. Východní blok se rozpadl. S koncem studené války bylo možno roku 1990 i znovusjednotit Německo. V roce 1991 se rozpadl Sovětský svaz a byl nahrazen Společenstvím nezávislých států. Tento vývoj se neobešel bez konfliktů například v Moldávii, pobaltských státech nebo na Kavkaze. Ve stejném roce začal i rozpad komunistické Jugoslávie a následné konflikty vyvolaly Válku v Jugoslávii. Rozpadem Jugoslávie vznikly státy následnické: Slovinsko, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Severní Makedonie a později Srbsko, Černá Hora a Kosovo. Roku 1993 se rozpadlo Československo na Česko a Slovensko.

Demografie

Podrobnější informace naleznete v článku Demografie Evropy.
Jazyková mapa Evropy
Největší kostel na světě – bazilika svatého Petra ve Vatikánu

Evropa má 718 mil. obyvatel, tj. 9,6 % světové populace. Hustota zalidnění je vysoká, 72 obyvatel/km2. Současný stav a rozmístění obyvatelstva je výsledkem složitého vývoje. Největší hustotu zalidnění mají kromě miniaturních států Monaka, Vatikánu a Malty, Nizozemsko (390 obyvatel/km2), Belgie (340 obyvatel/km2) a Velká Británie (250 obyvatel/km2).

Naopak nejnižší hustotu zalidnění mají v Evropě: Island (3 obyvatelé/km2), Kazachstán (4 obyvatelé/km2), ale to je evropský stát jen malou částí svého území, Rusko (9 obyvatel/km2), ale jeho hustota zalidnění vypočítaná na celé území Ruska hustotu v evropské části zkresluje, a Norsko (13 obyvatel/km2).

Přírůstek činí 0,3 %, porodnost dosahuje 13 prom. a úmrtnost 11 prom. Obyvatelé Evropy se v průměru dožívají 68 let (muži) a 77 let (ženy), muži tvoří 49 % obyvatelstva a ženy 51 %.[31]

Nejrozšířenější jazykovou skupinou v Evropě jsou slovanské jazyky. Obyvatelstvo tvoří hlavně tři větve indoevropské jazykové rodiny: slovanská, germánská a románská. Mnoho národů patří k jiným jazykovým skupinám, např. uralské nebo afroasijské. Slovanskými jazyky se v Evropě podle počtu rodilých mluvčích mluví nejvíce.

Nejpočetnějšími evropskými národy jsou Rusové (147 mil.), Němci (81 mil.), Francouzi (65 mil.), Angličané (64 mil.), Italové (61 mil.), Španělé (47 mil.), Ukrajinci (42 mil.) a Poláci (38 mil.).

Znakem všech průmyslových oblastí je nakupení sídel, zejména ve střední Anglii, Nizozemsku, Porúří, Porýní a v Sasku, v Horním Slezsku, Donbasu a Pádské nížině.

Náboženství

Podrobnější informace naleznete v článku Náboženství v Evropě.

Nábožensky převažuje v evropském prostoru křesťanství, které do Evropy pronikalo v období od 1. do 13. století.[32] V mnoha zemích však náboženství ustupuje silné sekularizaci a nezájmu obyvatel o náboženské záležitosti, což je nejvíce patrné v případě severských zemí, Česka, Francie a Estonska. Na druhou stranu v některých tradičně katolických zemích přetrval velký vliv katolické církve, klasickým příkladem jsou Polsko, Litva, Irsko, Malta, San Marino a samozřejmě Vatikán. Mezi další větve křesťanství v Evropě patří pravoslaví a na severu a v Anglii protestantismus. V některých oblastech na Balkáně převládlo jako hlavní náboženství sunnitský islám. K roku 2012 jsou nejpočetnější náboženství v Evropě: křesťanství (75,2 %), bez vyznání (18,2 %), islám (5,9 %) a ostatní (0,7 %).[33]

Hospodářství

HDP v Evropě podle parity kupní síly na počet obyvatel
Podrobnější informace naleznete v článku Hospodářství Evropy.

Evropa patří k hospodářsky nejvyspělejším oblastem planety. Průmyslová odvětví mají dlouhou tradici, zemědělství je intenzivní. Ze světového hlediska má význam těžba uhlí, ropy, zemního plynu, železné rudy, bauxitu, niklu, rtuti, magnezitu, fosfátů a draselných solí.

Nejdůležitějším průmyslovým odvětvím je strojírenství. V Evropě jsou rozvinuty všechny druhy dopravy a má největší objem zahraničního obchodu ze všech světadílů.

Největší evropskou národní ekonomikou v nominálním HDP je Německo, následované Francií, Spojeným královstvím, Itálií a Ruskem. Těchto pět zemí je umístěno ve světové top 10, evropské ekonomiky tedy tvoří polovinu deseti největších ekonomik světa.

Fauna a flóra

V Evropě musí divoce rostoucí rostliny a divoce žijící živočichové bojovat o prostor se zemědělstvím, sídly lidí a průmyslem. Přesto Evropa se svými mnoha klimaty a habitaty poskytuje obživu mnoha rozmanitým formám života v přírodě.

Kdysi velmi rozšířený v mírném pásmu Eurasie, Zubr evropský nyní žije pouze v chráněných oblastech na hranici Polska a Běloruska

Chladné oblasti kolem severního polárního kruhu jsou domovem sobů, hus a sovic sněžních. Trochu více na jih rostou mechy a lišejníky. Tundra, jež je po většinu roku zmrzlá, ustupuje lesům tvořeným smrkem a břízou. Tyto lesy se rozprostírají po celé severní Evropě a potulují se v nich medvědi a vlci.

V mírnějších klimatech severozápadní Evropy jsou smíšené lesy tvořeny dubem, jasanem a bukem a jsou domovem veverek, vysoké zvěře, divokých kanců a mnoha druhů ptáků. Mořští ptáci, jako například racci, alky a terejové, hnízdí na skalnatém pobřeží Atlantského oceánu. V Atlantském oceánu žije celá řada různých druhů ryb včetně tresky, sledě, lososa, sardinek a jesetera.

Travnaté oblasti střední Evropy jsou z velké části využívány pro zemědělství, ale poskytují také obživu mnoha savcům a ptákům. Velcí sokoli a orli loví koroptve, křepelky, myši, krtky, krysy a další malé živočichy tohoto pásma.

Dále na jih v horském pásmu Alp nalezneme formy života v přírodě typické pro tuto oblast, např. savce, kteří si vyhrabávají nory a říká se jim svišti, a kamzíky podobné koze. Mezi alpské květiny patří tmavomodrý hořec a trsovitý plesnivec alpský.

Na nejjižnějších cípech Evropy, kolem Středozemního moře, se daří olivovníkům, cypřišům a borovicím piniím. Na teplém slunci tohoto pásma se vyhřívají hadi, ještěrky a želvy.

Politický přehled

Politická mapa Evropy

Staří Řekové začali kolem roku 450 př. n. l. k politickému rozhodování užívat demokracii, která se v jejich době vztahovala pouze na výše postavenou společenskou vrstvu. Ve středověku měli v Evropě silný politický feudální vliv panovníci nebo představitelé římskokatolické a pravoslavné církve. Na počátku 18. století se v Evropě formovalo několik států výrazných mocností, např. Španělsko, Spojené království či Ruské impérium. Tyto státy zbohatly kolonizací území v Asii, Africe, Americe či v Austrálii. Řada těchto kolonií získala nezávislost až v minulém století.

První světová válka (19141918) i druhá světová válka (19391945) začaly v Evropě. Po druhé světové válce se kontinent rozdělil na komunistické země na východě, vedené Sovětským svazem, a nekomunistické země na západě, podporované Spojenými státy americkými. Evropa se stala centrem boje o moc mezi komunistickými a nekomunistickými zeměmi. Tento boj byl znám pod pojmem studená válka. V 80. letech 20. století vedly reformy v Sovětském svazu a východní Evropě k pádu tamního totalitního režimu. Po rozpadu Sovětského svazu, Jugoslávie a Československa vznikly nové státy. Studená válka skončila, ale konflikty mezi etnickými skupinami a ekonomické problémy způsobily ve východní Evropě nové zdroje napětí.

V roce 1995 bylo 15 západoevropských států spojeno v Evropskou unii. Tato organizace vznikla v 50. letech. Dnes je jejím cílem, aby politicky a ekonomicky sjednotila různé země Evropy.

Politické členění Evropyeditovat | editovat zdroj

Státyeditovat | editovat zdroj

Podrobnější informace naleznete v článku Seznam evropských států.
Schengenský prostor (modře)
Územní vymezení Evropy
     evropské území
     asijské území evropských států
     státy kulturně a historicky zařazované do Evropy

Na evropském kontinentu a k němu náležících ostrovech se nachází území 46 nezávislých států.

Seznam těchto zemí může však být modifikován na základě jiných hledisek. Vyřazeny mohou být země, jejíchž menší část se nachází v Evropě, ovšem většina jejich území leží mimo Evropu a státy jako takové se pohybují v jiném kulturním rámci (Kazachstán a Turecko). Naopak na základě kulturně-politického hlediska bývá do Evropy zařazován i Kypr. Další tři státy se nacházejí na rozmezí Evropy a Asie v oblasti Kavkazu a vzhledem k nejednotnému určení evropsko-asijské hranice se mohou některé jejich části, či dokonce celá jejich území, nacházet v Evropě. Jedná se o:

Kromě těchto samostatných států se v Evropě nachází

  • tři autonomní souostroví:
  • jedno zámořské území:
  • jedno zámořské území na rozhraní Evropy a Asie:
  • tři závislá území:
    • JerseyJersey Jersey (Spojené království)
    • GuernseyGuernsey Guernsey (Spojené království)
    • ManMan Man (Spojené království)
  • další státní útvary, které nejsou všeobecně uznávány:
    • KosovoKosovo Kosovo – uznáno 108 státy světa
    • PodněstříPodněstří Podněstří – uznáno jen Abcházií, Jižní Osetií a Náhorním Karabachem
  • další státní útvary na rozhraní Evropy a Asie, které nejsou všeobecně uznávány:
    • AbcházieAbcházie Abcházie – uznána šesti členskými státy OSN a čtyřmi státy nečlenskými
    • Jižní OsetieJižní Osetie Jižní Osetie – uznána šesti členskými státy OSN a čtyřmi nečlenskými
    • ArcachArcach Arcach – uznáno jen Abcházií, Jižní Osetií a Podněstřím
    • Severní KyprSeverní Kypr Severní Kypr – uznán jen Tureckem

S výjimkou Ruska (členství 1996–2022), Běloruska, Vatikánu, Kazachstánu a mezinárodně neuznaných států jsou všechny evropské země členy Rady Evropy. Nejvýznamnějším politickým uskupením současné Evropy je potom Evropská unie sdružující 26 evropských zemí a Kypr, který je geograficky přičítán Asii, politicky, historicky a kulturně pak spíše Evropě.

Části Evropyeditovat | editovat zdroj

Severozápadní Evropa

 

Severní Evropa

 

Severovýchodní Evropa


Západní Evropa


Střední Evropa


Východní Evropa

Jihozápadní Evropa

 


Jižní Evropa

Jihovýchodní Evropa




Odkazyeditovat | editovat zdroj

Poznámkyeditovat | editovat zdroj

  1. Obyvatelstvo evropské části Istanbulu nepřesahovalo v r. 2014 10 milionů, zatímco celý Istanbul měl 14 377 018 obyvatel a Moskva 12 108 257 obyvatel.

Referenceeditovat | editovat zdroj

  1. Školní atlas světa. Kartografie Praha, a.s., Praha, 2007. ISBN 978-80-7011-925-9
  2. http://appsso.eurostat.ec.europa.eu/nui/show.do?dataset=demo_pjan&lang=en
  3. Raymond G. Gordon, Jr. (ed.): Ethnologue: Languages of the World, Fifteenth edition. Online version. SIL International, Dallas, Texas, 2005. Znakové řeči nejsou započítány.
  4. Školní atlas světa. Kartografie Praha, a.s., Praha, 2007. ISBN 978-80-7011-925-9
  5. Pavel Šára, Josef Herink: Poznáváme svět v číslech. Příručka pro žáky a učitele všech typů škol. Nakladatelství České geografické společnosti, s.r.o., Praha, 2003. ISBN 80-86034-55-0 Str. 6.
  6. Kapesní atlas světa. 242 pp. Geodetický a kartografický podnik v Praze, n.p., Praha, 1983. Str. 31.
  7. a b c Kudy vede hranice Evropy a Asie? In: Lidé a země, ročník 57, č. 4/2008, str. 14. Mladá fronta a.s., Praha, 2008. 1
  8. a b Václav Král: Fyzická geografie Evropy. Academia, Praha, 1999. ISBN 80-200-0684-2 Str. 302. 2
  9. VEBER, Václav. Dějiny sjednocené Evropy. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2004. 645 s. ISBN 80-7106-663-X. Kapitola I. Prehistorie, s. 9. 
  10. Kapesní atlas světa. 242 pp. Geodetický a kartografický podnik v Praze, n.p., Praha, 1983. Str. 26.
  11. AMOS, Jayne. New DNA research shows true migration route of early farming in Europe 8,000 years ago, correcting previous theories. phys.org online. 2017-03-31 cit. 2022-01-09. Dostupné online. (anglicky) 
  12. KOLEKTIV. Velký atlas světových dějin. Praha: Reader’s Digest Výběr, 2002. 376 s. ISBN 80-86196-48-8. S. 40. 
  13. KOLEKTIV. Velký atlas světových dějin. Praha: Reader’s Digest Výběr, 2002. 376 s. ISBN 80-86196-48-8. S. 41. 
  14. H. První indoevropské migrace do Evropy. Slavonie online. 2009-12-12 cit. 2014-10-17. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-10-20. 
  15. Velké překvapení: Geny evropské populace se vyměnily v době bronzové. Scienceworld online. 12. června 2015. Dostupné online. 
  16. GIBBONS, Ann. Thousands of horsemen may have swept into Bronze Age Europe, transforming the local population. Science. 21. února 2017. Dostupné online. 
  17. HAAK, Wolfgang; LAZARIDIS, Iosif; PATTERSON, Nick; ROHLAND, Nadin; MALLICK, Swapan; LLAMAS, Bastien; BRANDT, Guido. Massive migration from the steppe was a source for Indo-European languages in Europe. Nature. 11. června 2015, s. 207–211. ISSN 0028-0836. DOI 10.1038/nature14317. PMID 25731166. Bibcode 2015Natur.522..207H. arXiv 1502.02783. 
  18. When the First Farmers Arrived in Europe, Inequality Evolved. Scientific American. 1. července 2020. Dostupné online. 
  19. KOLEKTIV. Velký atlas světových dějin. Praha: Reader’s Digest Výběr, 2002. 376 s. ISBN 80-86196-48-8. S. 84. 
  20. SALAČ, Vladimír. Doc. PhDr. CSc.. Historie.cs online. Česká Televize, 2012-11-23 cit. 2020-10-06. Dostupné online. 
  21. DRDA, Petr; RYBOVÁ, Alena. Keltové a Čechy. Praha: Academia, 1998. ISBN 80-200-0658-3. Kapitola Keltové a Čechy, s. 10–15. 
  22. CLAUSS, Manfred. Konstantin Veliký - Římský císař mezi pohanstvím a křesťanstvím. s.l.: Vyšehrad, 2005. 
  23. ČEŠKA, Josef. Zánik antického světa. Praha: Vyšehrad, 2000. 277 s. ISBN 80-7021-386-8. 
  24. Terry Jones, Alan Ereira: Barbaři, kap.: Křesťanská proměna říše, (Mladá Fronta, 2008, ISBN 978-80-204-1803-6)
  25. a b c d HRABOVÁ, Libuše. Stopy zapomenutého lidu. České Budějovice: Veduta, 2006. Kapitola Velká cesta na západ. 
  26. VÁŇA, Zdeněk. Svět slovanských bohů a démonů. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-187-6. S. 87. 
  27. CARBONELL, Charles-Olivier. Evropské dějiny Evropy 1 - Mýty a záhady. Praha: Karolinum, 2004. S. 140. 
  28. KUBAČKA, Tomáš. Pohanské Prusko. e-stredovek online. cit. 24.11.2022. Dostupné online. 
  29. Časopis Vesmír: Christianizace Slovanů, podkapitola: V Čechách a na Moravě podobně jako na Islandu, autor: Dušan Třeštík Publikováno: Vesmír 76, 285,
  30. Bilance dlouhé války. Český rozhlas Dvojka online. 27. listopadu 2020. Dostupné online. 
  31. Gender statistics - Statistics Explained online. ec.europa.eu. Dostupné online. 
  32. ŠVEC, Luboš. Dějiny pobaltských zemí. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 1996. Kapitola Středověké Livonsko / Christianizace pobaltských kmenů.  Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Evropa
    Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.


Úmrtí v roce 2023
Útes
Čína
Časová osa ruské invaze na Ukrajinu
Časové pásmo
Červen
Červenica
Česká strana sociálně demokratická
Česká Wikipedie
Česko
Československá měnová reforma (1953)
Československá vláda
Československo
Články Konfederace a trvalé unie
Římskokatolická církev
Římskokatolická cyrilometodějská bohoslovecká fakulta Univerzity Komenského v Bratislavě
Řidič
Španělština
Španělsko
Švédsko
Židovské muzeum v Praze
Životní podmínky (statistika)
.edu
.gov
.mil
.um
.us
1. červenec
1. říjen
1. květen
10. červenec
10. říjen
10. květen
1000
1024
11. duben
11. květen
11. září
1109
1133
12. květen
12. leden
12. prosinec
1212
1254
13. červenec
13. květen
1322
14. únor
14. květen
1453
1492
15. červenec
15. květen
15. září
16. květen
1610
1638
1655
1664
1699
17. březen
17. duben
17. květen
1712
1713
1717
1724
1726
1730
1736
1741
1742
1743
1750
1756
1765
1773
1775
1776
1779
1780
1781
1782
1783
1785
1787
1789
1791
1792
1795
1796
1798
18. květen
1803
1812
1814
1816
1817
1818
1840
1842
1845
1846
1849
1859
1860
1861
1862
1863
1866
1871
1873
1877
1884
1887
1890
1891
1898
19. květen
19. prosinec
1900
1901
1911
1913
1916
1917
1918
1922
1923
1926
1927
1928
1931
1933
1934
1935
1937
1938
1939
1940
1942
1943
1944
1945
1947
1948
1949
1952
1953
1954
1957
1958
1959
1961
1964
1965
1966
1970 v hudbě
1974
1975
1981
1983
1985
1989
1990
1994
1995
1997
1998
2. červen
2. březen
2. květen
2. září
20. duben
20. květen
20. listopad
20. prosinec
2001
2003
2004
2005
2006
2008
2009
2010
2011
2014
2015
2016
2018
2019
2023
21. únor
21. květen
21. prosinec
22. květen
23. červenec
23. květen
23. září
24. červen
24. květen
25. červen
25. květen
25. listopad
26. červen
26. červenec
26. květen
27. květen
28. duben
28. květen
29. únor
29. říjen
29. květen
29. listopad
3. únor
3. květen
3. prosinec
30. duben
30. květen
30. leden
31. březen
31. květen
363
4. červen
4. červenec
4. květen
5. květen
6. červen
6. květen
609
7. únor
7. březen
7. květen
7. leden
8. květen
9. květen
Administrativní dělení Spojených států amerických
Alabama
Alexis Clairaut
Aljaška
Allmusic
Alma Adamkienė
Alois Jirásek
Alojz Tkáč
Amazon.com
Američané
Americká občanská válka
Americká Samoa
Americká válka za nezávislost
Americké Panenské ostrovy
Americký dolar
Amerigo Vespucci
Amerika
Anasaziové
Andy Warhol
Angličtina
Anglie
Antonín Liewald
Antonín Petrák
Antonín Zápotocký
Anton Bernard Gürtler
Apollo 11
Apple
Archivář
Arcibiskup
Arcibiskup košický
Arcidiecéze košická
Arizona
Arsenalna (stanice metra v Kyjevě)
Asie
Atlantský oceán
Atol
Austrálie
Autoritní kontrola
Azurit
Basová kytara
Bazilika
Bazilika Saint-Denis
Beringův průliv
Beringova úžina
Bernard Bober
Bernard Clavel
BIBSYS
Bill Lee (hudebník)
Biskup
Blízký východ
Boca Chica (Texas)
Boeing
Bohuš Balajka
Bombardování MOVE
Bonifác IV.
Bostonské pití čaje
Bratislava
Britsko-americká válka
Brno
Byzantská říše
Církev Ježíše Krista Svatých posledních dnů
Cahokia
Centrum pro studium demokracie a kultury
Chřipka
Charles Watson-Wentworth
Chile
Christian Aaron Boulogne
Church of Anthrax
Coca-Cola
Colorado
Columbia Records
Commons:Featured pictures/cs
Commonwealth
Connecticut
Dějiny Spojených států amerických
Dělník
Děloha
Dagmar Andrtová-Voňková
Danuvius guggenmosi
Debutové album
Deklarace nezávislosti Spojených států amerických
Delaware
Demokracie
Demokraticky-republikánská strana
Denali
Divadlo Archa
Doména nejvyššího řádu#Národní doména nejvyššího řádu
Druhá světová válka
Duben
Duchovní
Edmund Hillary
Emeritura
Encyklopedie
Eskymáci
Eugene Wright
Eurovision Song Contest 2023
Evangelikalismus
Evropa
Ewald Osers
ExxonMobil
Fátima (Portugalsko)
Facebook
Fakultní nemocnice v Motole
Farnost
Federace
Filadelfie
Filozofická fakulta Univerzity Komenského v Bratislavě
Florida
Ford Motor Company
Francie
Francouzská národní knihovna
Francouzsko-indiánská válka
František Domažlický
František Fröhlich
František Kytka
František Obzina
František Vacovský
Garland Jeffreys
Gemeinsame Normdatei
Geodata
Geografie
Geologie
George Washington
Georgie
Giovanni Giustiniani
Google
Gramofonová deska
Gregoriánský kalendář
Guam
Hónen
Hana Machková
Harald zur Hausen
Harold Mabern
Harvardova univerzita
Havaj
Hlavní město
Hlavní strana
Hollywood
Hrubý domácí produkt
Hudebník
Hudební žánr
Hudební nástroj
Hudební skladatel
Hugo z Cluny
Humenné
Hustota zalidnění
Hymna Spojených států amerických
Igor Stravinskij
IKEM
Ilja Kabakov
Illinois
Index lidského rozvoje
Indiáni
Indiánské jazyky
Indiana
Indie
Inocenc XIII.
International Standard Book Number
Internet
Internet Movie Database
Irokézové
Irsko
ISO 3166-1
ISO 3166-2:US
Istituto centrale per il catalogo unico delle biblioteche italiane e per le informazioni bibliografiche
Itálie
Ivan Klánský
Izrael
Ján Chryzostom Korec
Jaderná velmoc
James Madison
Jan Dvořák (lékař)
Jan Kašpar
Jan Pavel II.
Jan Satorie (1887–1949)
Jan Saudek
Jan Svatopluk Procházka
Jan Víšek (architekt)
Jan Vlček (1940)
Japonsko
Jaromír Bosák
Jaromír Málek
Jazyk (lingvistika)
Jazz
Jiří Běhounek
Jiří Hanuš (historik)
Jiří Paroubek
Jižní Amerika
Jižní Karolína
Jižní Korea
Joe Biden
Johnny Griffin
Johnson & Johnson
John Adams
John Cale
John Dickinson
Josef Frankovský
Josef Hlaváček
Josef Kachník
Josef Mojžíšek
Jozef Čársky (biskup)
Jozef Tomko
JPMorgan Chase
Judaismus
Julianus
Kája Saudek
Kamala Harrisová
Kanada
Kanadská hokejová reprezentace
Kaplan
Karel Cieślar
Karel III. Britský
Karel Snětina
Kartografie
Katedrála svaté Alžběty
Kategorie:Čas
Kategorie:Články podle témat
Kategorie:Život
Kategorie:Dorozumívání
Kategorie:Geografie
Kategorie:Historie
Kategorie:Hlavní kategorie
Kategorie:Informace
Kategorie:Kultura
Kategorie:Lidé
Kategorie:Matematika
Kategorie:Příroda
Kategorie:Politika
Kategorie:Právo
Kategorie:Rekordy
Kategorie:Seznamy
Kategorie:Společnost
Kategorie:Sport
Kategorie:Technika
Kategorie:Umění
Kategorie:Věda
Kategorie:Vojenství
Kategorie:Vzdělávání
Kategorie:Zdravotnictví
Katolická univerzita v Ružomberku
Kentucky
Košice
Kolonizace
Kolumbie
Kompaktní disk
Kongres Spojených států amerických
Konstantin XI. Dragases
Kontrabas
Korunovace britských panovníků
Koupě Louisiany
Království Velké Británie
Kryštof Kolumbus
Kukuřice
Kultura Clovis
Květen
Ladislav Šustr
Latina
Leif Eriksson
Lenka Černá
Lewis Merenstein
Library of Congress Control Number
Lidská oběť
Listina práv (Spojené státy americké)
Loreen
Los Angeles
Lotyšská hokejová reprezentace
Lotyšsko
Louisiana
Louisiana (Nová Francie)
Lubomír Mlčoch
Ludvík Krupka
Lukáš Vácha
Madona Svatotomská
Malachit
Marianne Vosová
Marie Brabantská (1254–1322)
Marie Kristina Habsbursko-Lotrinská
Marie Medicejská
Marie Noveská
Marie Terezie
Martin Poláček (varhanář)
Martin Waldseemüller
Maryland
Masakr v Andižanu
Massachusetts
Medaile prof. MUDr. Jana Janského
Mehmet Ali Ağca
Mexiko
Mezinárodní standardní identifikátor jména
Michal Dymáček
Microsoft
Milan Šulc
Milan Hrala
Minecraft
Mississippi (řeka)
Mississippi (stát)
Mississippská kultura
Mistrovství světa v šachu
Mistrovství světa v ledním hokeji 2001
Mistrovství světa v ledním hokeji 2023
Množné číslo
Monarchismus
Monks Mound
Monsignore
Motto
Motto Spojených států amerických
Mount Everest
MusicBrainz
Náboženství
Nápověda:Úvod
Nápověda:Úvod pro nováčky
Nápověda:Obsah
Národ
Národní knihovna České republiky
Národní knihovna Španělska
Národní knihovna Izraele
Národní park Mesa Verde
Německá hokejová reprezentace
Německo
Nacismus
Nadace Wikimedia
Napoleon Bonaparte
Neštovice
Nejvyšší soud Spojených států amerických
New Hampshire
New Jersey
New York
New York (stát)
Nizozemsko
Nové Švédsko
Nové Mexiko
Nový svět
Obyvatelstvo
Ohňostroj
Ohio
Ohradzany
Opatství Cluny
OpenStreetMap
Oskar Rosenfeld
Osmanská říše
Ottokar Nováček
Pád komunismu v Evropě
Pád Konstantinopole
Přírodní vědy
Paříž
Paleoindiáni
Palmyra (atol)
Pantheon
Papež
Pardubice
Parita kupní síly
Pastorace
Pat Martino
Pavel Dvořák (historik)
Pavel Josef Šafařík
Pavel Valíček
Pensylvánie
Petr Hapka
Petr Kolář (kněz)
Plotní (Brno)
Pohřební tramvaj 152
Polská národní knihovna
Polsko
Portál:Aktuality
Portál:Doprava
Portál:Geografie
Portál:Historie
Portál:Hudba
Portál:Křesťanství
Portál:Kultura
Portál:Lidé
Portál:Náboženství
Portál:Obsah
Portál:Příroda
Portál:Slovensko
Portál:Sport
Portoriko
Poverty Point
Prezidentská republika
Prezident Spojených států amerických
Projekt Manhattan
Protest
Protestantismus
První výprava Kryštofa Kolumba
První velké probuzení
Pueblo
Q138727
Q138727#identifiers
Q138727#identifiers|Editovat na Wikidatech
Q862263
Q862263#identifiers
Q862263#identifiers|Editovat na Wikidatech
Rada bezpečnosti OSN
Rap
Ratifikace
Reprise Records
Rezervní měna
Rhode Island
Richard Davis (hudebník)
Richard Simon
Robert Pattinson
Rock and roll
Rozloha
Ruská invaze na Ukrajinu
Rusko
Rut Kolínská
Rychlé občerstvení
Sásánovská říše
Saúdská Arábie
Sdružení katolických duchovních Pacem in terris
Sebastião José de Carvalho e Melo
Sekularizace
Servác Heller
Severní Amerika
Severní Karolína
Severní ledový oceán
Severní Mariany
Severoatlantická aliance
Seznam britských premiérů
Seznam košických biskupů a arcibiskupů
Seznam měn
Seznam mezinárodních poznávacích značek
Seznam mezinárodních směrových čísel
Seznam představitelů Spojených států amerických
Seznam států podle státního zřízení
Seznam států světa podle data vzniku
Seznam států světa podle HDP na obyvatele
Seznam států světa podle hustoty zalidnění
Seznam států světa podle indexu lidského rozvoje
Seznam států světa podle nejvyšších hor
Seznam států světa podle počtu obyvatel
Seznam států světa podle rozlohy
Seznam států USA podle vstupu do Unie
Sibiř
Slovensko
Smetanova síň
SNAC
Solutréenská hypotéza
Soubor:AlojzTkac-portrait.jpg
Soubor:Arcibiskup Tkáč Alojz CoA.jpg
Soubor:Azurite - New Nevada Lode, La Sal, Utah, USA.jpg
Soubor:Declaration of Independence (1819), by John Trumbull.jpg
Soubor:Emblem of Iran (green).png
Soubor:Flag of the United States.svg
Soubor:Greater coat of arms of the United States.svg
Soubor:Indians giving a talk to Bouquet.jpg
Soubor:Jaromír Bosák, Žijeme Londýnem, Brno (07).jpg
Soubor:John Cale, Archa Praha, 9 March 2006 (4).JPG
Soubor:Kaiserin Maria Theresia (HRR).jpg
Soubor:Marianne Vos 2015.jpg
Soubor:Mesa Verde NP, Cliff Palace - panoramio.jpg
Soubor:MgA. Vladimír Kavčiak.jpg
Soubor:Nouvelle-France map-en.svg
Soubor:Pavel Dvořák 6.jpg
Soubor:Robert Pattinson Cannes 2012.jpg
Soubor:Rut kolinska.jpg
Soubor:Spreading homo sapiens.svg
Soubor:Stevie Wonder.jpg
Soubor:U.S. Territorial Acquisitions.png
Soubor:United States (orthographic projection).svg
Soubor:United States Declaration of Independence.jpg
Soubor:US states by date of statehood3.gif
Soubor:Zonaro GatesofConst.jpg
SpaceX
SpaceX South Texas launch site
Spalničky
Speciální:Kategorie
Speciální:Nové stránky
Speciální:Statistika
Speciální:Zdroje knih/978-80-7325-130-7
Spike Lee
Spojené království
Spojené království Velké Británie a Irska
Spojené státy (rozcestník)
Spojené státy americké
Srbsko
Státní hymna
Státní souhlas
Státní znak Íránu
Státní znak Spojených států amerických
Střední Evropa
Střelba
Střelba na základní škole v Bělehradě
St. Louis
Stanislav Balík (1978)
Starship (SpaceX)
Starship Test Flight
Status quo ante bellum
Stevie Wonder
Studená válka
Studiové album
Supervelmoc
Svěcení jara
Těšínský mír
Třináct kolonií
T. F. Šimon
Tattoo (píseň, Loreen)
Tennessee
Tenzing Norgay
Teolog
Texas
Théâtre des Champs-Élysées
The Walt Disney Company
Thomas Jefferson
Thomas Paine
Tichý oceán
Tina Turner
Ting Li-žen
Tramvaj
Transplantace
Ukrajina
Usa
Utah
UTC−05:00
UTC−10:00
Uzbecká armáda
Válka o bavorské dědictví
Vítězslav Mácha
Východní Evropa
Velká Chuchle
Velký kancléř fakulty
Vermont
Vikingové
Viktor Polesný
Vinland
Vintage Violence
Virginie
Virtual International Authority File
Vladimír Dbalý
Vladimír Dvořák (politik)
Vladimír Kavčiak
Vladimír Sládeček
Vladimir Kara-Murza
Vlajka Spojených států amerických
Vojtěch Živný
Walmart
Washington, D.C.
Westminsterské opatství
Wiki
Wikicitáty:Hlavní strana
Wikidata:Hlavní strana
Wikiknihy:Hlavní strana
Wikimedia Česká republika
Wikimedia Commons
Wikipedie:Údržba
Wikipedie:Časté chyby
Wikipedie:Často kladené otázky
Wikipedie:Článek týdne
Wikipedie:Článek týdne/2023
Wikipedie:Citování Wikipedie
Wikipedie:Dobré články
Wikipedie:Dobré články#Portály
Wikipedie:Kontakt
Wikipedie:Nejlepší články
Wikipedie:Obrázek týdne
Wikipedie:Obrázek týdne/2023
Wikipedie:Přesměrování
Wikipedie:Požadované články
Wikipedie:Pod lípou
Wikipedie:Portál Wikipedie
Wikipedie:Potřebuji pomoc
Wikipedie:Průvodce
Wikipedie:Seznam jazyků Wikipedie
Wikipedie:Velvyslanectví
Wikipedie:Vybraná výročí dne/květen
Wikipedie:WikiProjekt Kvalita/Články k rozšíření
Wikipedie:Zajímavosti
Wikipedie:Zajímavosti/2023
Wikipedie:Zdroje informací
Wikislovník:Hlavní strana
Wikiverzita:Hlavní strana
Wikizdroje:Hlavní strana
Wikizprávy:Hlavní strana
Williamsburg (Virginie)
WorldCat
Zborov (okres Bardejov)
Zeměpisné souřadnice
Zjevení Panny Marie ve Fátimě




Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.

Your browser doesn’t support the object tag.

www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk