Vlna veder^[1] je období nadměrně horkého počasí, které může být doprovázeno vysokou vlhkostí vzduchu, zejména v zemích s oceánským podnebím. I když se definice liší,^[2] vlna veder se obvykle měří vzhledem k obvyklému počasí v dané oblasti a vzhledem k běžným teplotám v daném ročním období. Teploty, které lidé z teplejších klimatických oblastí považují za normální, mohou být v chladnější oblasti nazývány vlnou veder, pokud se vymykají běžnému klimatu pro danou oblast.^[3]

Termín se používá jak pro výkyvy horkého počasí, tak pro mimořádná období veder, která se mohou vyskytnout pouze jednou za století. Silné vlny veder způsobily v minulosti katastrofální neúrodu, tisíce úmrtí na hypertermii a rozsáhlé výpadky elektřiny v důsledku zvýšeného používání klimatizace. Vlna veder je považována za extrémní počasí, které může být přírodní katastrofou a nebezpečím, protože teplo a sluneční záření mohou přehřát lidský organismus. Vlny veder lze obvykle předpovědět několik dnů předem, takže je možné vydat včas varovný signál.

Definice

Neexistuje všeobecně uznávaná standardní definice pojmu vlna veder.^[4]

Definice založená na době trvání vlny veder podle Fricha a kol. říká, že vlna veder nastává, když maximální denní teplota více než pět po sobě jdoucích dnů překročí průměrnou maximální teplotu o 5 °C, přičemž pro srovnání je používáno období 1961–1990.^[5]

Formální, recenzovaná definice z Glossary of Meteorology zní: „Období abnormálně a nepříjemně horkého a obvykle vlhkého počasí.“^[6]

Světová meteorologická organizace definuje vlnu veder jako pět nebo více po sobě jdoucích dnů dlouhotrvajících veder, kdy je maximální denní teplota vyšší než průměrná maximální teplota o 5 °C nebo více.^[4]

Vznik

Vlny veder vznikají, když tlaková výše ve výšce 3 000–7 600 metrů) zesílí a zůstává nad oblastí několik dní až několik týdnů. To se běžné stává v létě (na severní i jižní polokouli), protože tryskové proudění „následuje slunce“.^[7] Na rovníkové straně tryskového proudění, ve vyšších vrstvách atmosféry, se nachází oblast vysokého tlaku.

V létě se počasí obecně mění pomaleji než v zimě. V důsledku toho se tato tlaková výše pohybuje také pomalu. Pod tlakovou výší vzduch klesá (klesá) směrem k povrchu Země, adiabaticky se ohřívá a vysouší, což brzdí konvekci a brání vzniku oblačnosti. Snížení oblačnosti zvyšuje krátkovlnné záření dopadající na povrch. Nízký tlak při povrchu vede k přízemnímu větru z nižších zeměpisných šířek, který přináší teplý vzduch, který zesiluje oteplování. Případně může přízemní vítr vanout z horkého vnitrozemí kontinentu směrem k pobřežní zóně, což tam vede k vlnám horka, nebo z vysokých nadmořských výšek směrem k nízkým nadmořským výškám, čímž se zesiluje srážení, a tedy adiabatické oteplování.^[8]

Na východě Spojených států se vlna veder může objevit, když se systém vysokého tlaku vzduchu s původem v Mexickém zálivu ustálí těsně u atlantického pobřeží (obvykle známý jako Bermudská tlaková výše). Nad Mexickým zálivem a Karibským mořem se tvoří horké vlhké vzduchové hmoty, zatímco nad pouštním jihozápadem a severním Mexikem se tvoří horké suché vzduchové hmoty. Jihovýchodní větry na zadní straně této výšiny nadále proudí horký a vlhký vzduch z Perského zálivu směrem na severovýchod, což má za následek horké a vlhké počasí na většině území východních států USA.^[9]

V provincii Západní Kapsko v Jihoafrické republice může dojít k vlně veder, když se spojí tlaková níže na moři a tlaková výše ve vnitrozemí a vytvoří tzv. Bergwind. Vzduch se při sestupu z vnitrozemí Karru ohřívá a teplota se od vnitrozemí k pobřeží zvýší asi o 10 °C. Vlhkost vzduchu je obvykle velmi nízká a teploty mohou v létě přesáhnout 40 °C. Nejvyšší oficiálně zaznamenaná teplota v Jihoafrické republice (51,5 °C) byla zaznamenána jednoho léta během jevu Bergwind, který se vyskytoval podél pobřeží Východního Kapska.^[10][11]

Globální oteplování zvyšuje pravděpodobnost výskytu extrémních meteorologických jevů, jako jsou vlny veder, mnohem více než mírnějších jevů.^[12][13][14]

Zdravotní důsledky

Index vedra je měřítkem toho, jakým způsobem vnímáme vysoké teploty – velkou roli zde hraje relativní vlhkost vzduchu.^[15]

Při vysokých teplotách snadno dochází k hypertermii, známé také jako úpal. Starší dospělí, velmi malé děti a osoby nemocné nebo s nadváhou jsou vystaveni vyššímu riziku onemocnění z horka.^[16] Chronicky nemocní a starší lidé často užívají léky na předpis (např. diuretika, anticholinergika, antipsychotika a antihypertenziva), které narušují schopnost organismu odvádět teplo.^[17]

Tepelný edém se projevuje jako přechodný otok rukou, nohou a kotníků a je obvykle sekundární v důsledku zvýšené sekrece aldosteronu, který zvyšuje retenci vody. V kombinaci s periferní vazodilatací a žilní stází dochází k hromadění nadbytečné tekutiny v závislých oblastech končetin. Tepelný edém obvykle odezní během několika dnů poté, co se pacient aklimatizuje na teplejší prostředí.^[18]

Vyrážka z horka je makulopapulózní vyrážka doprovázená akutním zánětem a zablokovanými potními kanálky. Potní kanálky mohou být rozšířené a nakonec mohou prasknout, čímž se vytvoří malé pruritické puchýřky na erytematózním podkladu. Vyrážka z horka postihuje oblasti těla zakryté těsným oděvem. Pokud trvá delší dobu, může vést ke vzniku chronické dermatitidy nebo sekundární bakteriální infekce.^[19]

Křeče z horka jsou bolestivé, často silné, mimovolní křeče velkých svalových skupin. Jsou způsobeny ztrátou sodíku a někdy i draslíku a hořčíku z důvodu nadměrné fyzické aktivity při vysokých teplotách vzduchu (nad 38 °C). Objevují se u manuálně pracujících dělníků, u vysokohorských turistů a u dalších osob nepřizpůsobených horkému suchému prostředí, kde je silné pocení takřka nezjistitelné. Nástup je často náhlý, velmi bolestivé kontrakce postihují zejména svalstvo namáhaných končetin. Postihnou-li křeče jen břišní svaly, může bolest simulovat náhlou příhodu břišní.^[20]

Mdloby z horka souvisí s působením tepla, které vyvolává ortostatickou hypotenzi. Tato hypotenze může urychlit téměř synkopální příhodu. Předpokládá se, že mdloba z horka je důsledkem intenzivního pocení, které vede k dehydrataci, po níž následuje periferní vazodilatace a snížený návrat žilní krve při snížené vazomotorické kontrole.^[21]

Vyčerpání z horka je považováno za předstupeň úpalu (hypertermie). Může se dokonce podobat úpalu s tím rozdílem, že neurologické funkce zůstávají neporušené. Vyčerpání z horka se vyznačuje nadměrnou dehydratací a úbytkem tekutin. Příznaky mohou zahrnovat průjem, bolest hlavy, nevolnost a zvracení, závratě, tachykardii, malátnost a myalgii.^[22]

Úmrtnost

Největší počet úmrtí souvisejících s horkem je soustředěno do velkoměst mírných a subtropických oblastí, ohroženými skupinami jsou zvláště starší lidé, malé děti a dlouhodobě nemocní lidé. Většina úmrtí je spojena se zhoršením chronického onemocnění.^[23] Ve Spojených státech jsou vlny veder nejčastější příčinou smrti vlivem povětrnostních jevů.^[24] V letech 1992–2001 zemřelo ve Spojených státech v důsledku nadměrného horka 2 190 lidí, zatímco v důsledku povodní 880 a hurikánů 150. Průměrný roční počet úmrtí přímo způsobených vedrem ve Spojených státech je asi 400.^[24]

Odkazy

Reference

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

• Obrázky, zvuky či videa k tématu vlna veder na Wikimedia Commons
• Působení vysokých teplot na organismus – WikiSkripta. www.wikiskripta.eu online. cit. 2021-11-14. Dostupné online.