Upozornenie: Prezeranie týchto stránok je určené len pre návštevníkov nad 18 rokov! Zásady ochrany osobných údajov. Používaním tohto webu súhlasíte s uchovávaním cookies, ktoré slúžia na poskytovanie služieb, nastavenie reklám a analýzu návštevnosti. OK, súhlasím
Významným impulsem pro chemický průmysl přinesla v 18. století expanze textilního průmyslu ve Velké Británii, neboť se hledala náhrada tehdejšího velice zdlouhavého procesu bělení textilu založením na působení slunečního záření, vody, kyselého mléka a močoviny. V polovině 18. století John Roebuck vynalezl průmyslovou metodu výroby kyseliny sírové v olověných komorách, která umožnila jak přímo bělení, tak i výrobu bělidel. Následně byla koncem 18. století úspěšně zavedena tzv. Leblancovým procesem průmyslová výroba uhličitanu sodného (sody) potřebného pro produkci mýdla, skla a dalších produktů.[1]
V polovině 19. století se začala rozvíjet v masovém měřítku organická chemie. V roce 1856 bylo v Londýně vyrobeno první umělé barvivo z anilinu. Podařilo se vyvinout výrobu silných výbušnin jako nitrocelulóza, nitroglycerin a dynamit. Koncem 19. století byla zvládnuta průmyslový výroba celuloidu a prvních umělých vláken.[2]
V této době dochází k bouřlivému rozvoji chemického průmyslu zejména v USA a v Evropě (Německo, Velká Británie aj.), včetně Rakouska-Uherska. V roce 1856 byla založena akciová společnost Rakouský spolek pro chemickou a hutní výrobu, která zakoupila pozemky na okraji Ústí nad Labem a během roku zahájila výrobu. Dodnes na stejném místě působí Spolek pro chemickou a hutní výrobu.[3] V roce 1865 byla Friedrichem Engelhornem založena v německém Mannheimu firma Badische Anilin- & Soda-Fabrik, která pod zkráceným názvem BASF působí dodnes a je největší chemickou firmou světa.
V roce 1909 patentoval belgicko-americký vynálezce Leo Baekeland výrobu nové plastické hmoty bakelitu reakcí mezi formaldehydem a fenoly při vysokých teplotách, která byla velice úspěšná a našla uplatnění zejména v elektrotechnice. Byly objeveny výrobní postupy řady nových barviv a detergentů. Rozvinula se průmyslový výroba umělých vláken jako rayon a ve 30. letech i revolučního nylonu vyznačujícího se do té doby nevídanou pevností a pružností, který byl využíván nejen pro dámské punčochy, ale také např. pro výrobu padáků.[4]
Ve 30. letech začal chemický průmysl nabízet první syntetické pesticidy, jejichž boom přišel v 50. letech, kdy se masově vyráběný insekticidDDT stal symbolem modernosti a technologického pokroku. V 60. a 70. letech však byly prokázány i negativní dopady první generace pesticidů (toxicita, perzistence, bioakumulativnost), které vedly k zavádění regulace nakládání s chemickými látkami. DDT a další chlorované pesticidy byly v řadě zemí postupně od 70. let zakazovány a dnes jsou eliminovány Stockholmskou úmluvou o perzistentích organických látkách.
Hromnické jezírko je pozůstatkem těžby břidlice pro výrobu olea pod J. Davida Starcka na severním Plzeňsku
Na území dnešní České republiky se chemický průmysl začal rozvíjet již koncem 18. století, kdy byla postavena nejstarší chemická továrna ve Velké Lukavici, která v roce 1778 zahájila výrobu kyseliny sírové termickým rozkladem kyzových břidlic. K bouřlivému rozvoji však došlo až v druhé polovině 19. století, kdy byly vybudovány tři továrny na výrobu sody Leblancovým procesem v Hrušově nad Odrou (1851), v Petrovicích u Karviné (1852) a v Ústí nad Labem (1856).[6] Vzhledem k vysoké spotřebě vody zejména v blízkosti vodních toků (např. Odra, Labe, Vltava aj.).
Rozvoj pokračoval během celého 20. století, kdy také byl chemický průmysl významným původcem znečištění životního prostředí, zejména znečištění vod a kontaminace půdy. Dodnes je řada areálů využívaných pro chemickou výrobu znečištěna a tyto staré ekologické zátěže jsou postupně asanovány nákladem mnoha miliard korun.
V roce 1976 v italském městě Seveso (severně od Milána) došlo k havárii chemičky švýcarské firmy Givaudan, která byla součástí koncernu Hoffmann-Leroche a vyráběla herbicid TCP. Během havárie v Sevesu do ovzduší unikly asi dva kilogramy dioxinu, které zamořily téměř dva tisíce hektarů půdy v okolí. Firma přiznala teprve po 17 dnech, že uniklé plyny obsahovaly i extrémně toxický dioxin. Na následky otravy onemocnělo asi 200 lidí.[7] V reakci na havárii byla vypracována a v roce 1982 schválena evropská směrnice 82/501/EEC týkající se prevence a minimalizace negativních účinků průmyslových havárií, která je známa také jako direktiva SEVESO I.[8]V prosinci 1996 ji nahradila podrobnější směrnice 96/82/EC, nazývaná také jako direktiva Seveso II.[9]
Opuštěná část chemičky Union Carbide v indickém Bhópálu
Za vůbec největší průmyslovou havárií v dějinách je provažován výbuch v chemičce americké firmy Union Carbide v indickém Bhópálu v roce 1984. V noci z 2. na 3. prosince 1984 během nehody uniklo do okolí chemické továrny asi 27 tun methylisokyanátu, kyanovodíku a dalších látek poškozujících lidské zdraví. Během 3 dnů po havárii zemřelo přibližně 8000 lidí, do dnešního dne zemřelo přibližně 20 tisíc lidí a celkový počet zasažených lidí dosáhl více než půl milionu.[10] Havárie vzbudila celosvětové zděšení a ve Spojených státech amerických byl v reakci na ní v roce 1986 schválen speciální zákon o havarijním plánování a právu komunit na informace (Emergency Planning and Community Right-to-Know Act), který 17. října 1986 podepsal tehdejší americké prezident Ronald Reagan.[11]
Škody způsobované rozvojem chemického průmyslu na životním prostředí jsou středem pozornosti na celém světě. Dlouhodobou hrozbu představují průmyslová hnojiva.
I když dusičnany velmi přispěly ke zvýšení výroby potravin, přesto dokáží zamořit jezera i vodní toky a prosakují i do spodních vod. Nadměrné množství domácích splašků, umělých hnojiv a dalších jedovatých chemických látek může velice škodit.
↑ Průmyslová revoluce (1750 - 1900), Jednota českých matematiků a fyziků. www.jcmf.cz online. cit. 2009-12-31. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-06-08.
↑ Spolchemie - Historie společnosti. www.spolchemie.cz online. cit. 2009-12-31. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-01-17.
↑ Dvacáté století - Technologie od r. 1900 do r. 1945, Jednota českých matematiků a fyziků. www.jcmf.cz online. cit. 2010-01-01. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-05-11.
↑INEOS_Gassmaks09_Trondheim_Final online. cit. 2009-06-06. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-04-06.
↑ Co se stalo v SEVESU?. www.arnika.org online. cit. 2010-02-26. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-07-30.
↑ Seveso Directive 82/501/EEC council directive of 24 June 1982 on the major-accident hazards of certain industrial activities (82/501/EEC). www.ess.co.at online. cit. 2010-02-26. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-06-07.
Zdroj:https://cs.wikipedia.org?pojem=Chemický_průmysl Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
(1,4)dioxine_200.svg)
_(cropped).jpg&veda=46268){kind=link}
