Zdravotnický prapor „Špitálníci“
Země	Ukrajina Ukrajina
Vznik	6. července 2014
Druh vojska	zdravotnické
Typ	dobrovolnické uskupení
Funkce	evakuace zraněných, krizová medicína
Velikost	360+ aktivních zdravotníků
Posádka	Pavlohrad
Motto	V zájmu každého života! ukrajinsky Заради кожного життя!
Velitelé	Jana Zinkevyč
Nadřazené jednotky	Ukrajinská dobrovolnická armáda
Účast
Války	Válka na Donbase Ruská invaze na Ukrajinu

Zdravotnický prapor Špitálníci,^[1][2] nebo také „Hospitaléři“^[3] (ukrajinsky Медичний батальйон «Госпітальєри», Medyčnyj bataljon «Hospitaljery») je ukrajinský dobrovolnický zdravotnický prapor, který od roku 2014 poskytuje první pomoc a evakuuje raněné ukrajinské vojáky z frontových linií v probíhající rusko-ukrajinské válce a věnuje se zdravotnickému školení vojáků i civilistů.^[4] Motto praporu zní „V zájmu každého života!“.

K únoru 2024 Špitálníci evakuovali 16 630 zraněných, z toho 3 200 připadá na období před plnohodnotnou ruskou invazí. V praporu aktivně působí asi 360 lékařů a zdravotníků rozdělených do více než 50 posádek.^[4]

Historie

Zdravotnický prapor „Špitálníci“ byl založen 6. července 2014^[5] dobrovolnou medičkou Janou Zinkevyč. Tehdy osmnáctiletou zdravotnici dle jejích slov k založení praporu vedly krvavé bitvy o vesnice Karlivka a Pisky v Doněcké oblasti, během nichž si uvědomila nutnost dobrovolnické zdravotnické síly schopné působit přímo na frontové linii.^[6][7]

Jednotka je pojmenována po Řádu špitálníků, středověkém křesťanském rytířském řádu, součástí znaku je proto i kříž maltézských rytířů.^[8] Prapor se krátce po svém vzniku zařadil pod Ukrajinský dobrovolnický sbor, paramilitární křídlo organizace Pravý sektor.^[9] Zde však působil jen do roku 2015, kdy se Dmytro Jaroš rozhodl založit novou dobrovolnickou formaci stojící mimo struktury Pravého sektoru, jíž se stala Ukrajinská dobrovolnická armáda.^[10][11] Špitálníci se stali jednou ze zakládajících jednotek tohoto uskupení a v rámci Ukrajinské dobrovolnické armády působí dosud.

Jana Zinkevyč se stala náčelníkem lékařské služby Ukrajinské dobrovolnické armády a stálou velitelkou praporu Špitálníků.^[8][12][13] V roce 2017 v rámci Špitálníků působilo asi 60 osob, se stovkou dalších v záloze.^[14] Během pozdějších fází války na Donbase na pozicích působilo najednou vždy pět posádek zhruba po třech lidech, přičemž limitem byly finance, resp. počet dostupných vozů pro evakuace.^[15] Na tzv. nulové linii, tedy pozicích v bezprostředním kontaktu s nepřítelem, se medici střídali striktně v patnáctidenních rotacích, přičemž po dvou rotacích na frontě vždy medikům náležela dovolená. Tento systém měl být inspirován standardy NATO.^[7]

V roce 2019 byl založen městský podnik „Špitálníci Dnipra“ (ukrajinsky Госпітальєри Дніпра, Hospitaljery Dnipra) financovaný z rozpočtu města Dnipro, jehož cílem je ve spolupráci s místní nemocnicí školit městský personál včetně městské policie a učitelů na poskytování první pomoci. Podnik po svém vzniku zaměstnával 14 lidí a řídila ho přímo Jana Zinkevyč.^[16]

Činnost

Zdravotnický prapor poskytuje pomoc všem dobrovolníkům, vojákům a civilistům ve válečné zóně, kteří potřebují první pomoc, nouzovou lékařskou intervenci nebo terapeutickou asistenci.^[17] Špitálnici především evakuují, stabilizují a transportují raněné z válečné zóny do stabilizačních bodů a frontových nemocnic.^[6] Členové špitálníků jsou zpravidla přiřazeni ke konkrétním jednotkám a nacházejí se tak přímo na frontových liniích spolu s ukrajinskou armádou.^[8] To umožňuje poskytovat účinnější a okamžitou pomoc přímo během bitvy a zvyšuje šance na úspěšnou evakuaci a zotavení těžce zraněných. Během války na Donbase působili někteří dobrovolníci také v nemocnicích měst poblíž fronty, kde asistovali místnímu civilnímu personálu. Jedním z takových míst byla například 66. nemocnice ve městě Avdijivka.^[7]

Dobrovolníci zdravotnického praporu také poskytují stálou podporu raněným v nemocnici města Dnipro, kam byla během války na Donbase převážena většina těžce raněných vojáků a i během plnohodnotné ruské invaze slouží jako jedna z nejvýznamnějších nemocnic pro vojenský personál. Špitálníci zde také poskytují pohospitalizační podporu a rehabilitace pro zraněné a jejich rodiny.^[18]

Dalším důležitým posláním Špitálníků je zdravotnicko-taktický výcvik. Před plnohodnotnou invazí se konaly jednou měsíčně v období od časného jara do pozdního podzimu pravidelné kurzy taktické medicíny na základně v Pavlohradě.^[19] Školení vedou zkušení zdravotničtí instruktoři, kteří sami prošli rotacemi v bojové zoně. Výcvik poskytovaný Špitálníky je oblíbený jak u vojáků, tak u civilistů, protože znalosti a dovednosti získané při výcviku jsou v prostředí válčící Ukrajiny užitečné prakticky všem, hodit se navíc mohou i při nevojenských mimořádných událostech v běžném životě.^[20] Do listopadu 2021 takové týdenní školení absolvovaly téměř dva tisíce lidí,^[20] přičemž do června 2023 proběhlo celkem 60 kurzů, z nichž 13 připadá na po plnohodnotné ruské invazi otevřenou pobočku v Kyjevě.^[21]

Hned v druhý den plnohodnotné ruské invaze na Ukrajinu začali Špitálníci přijímají nové dobrovolníky a shromažďovat finanční prostředky na opravy vozidel, palivo a zdravotnický materiál a své posádky vyslali do všech sekcí fronty.^[22] Se Špitálníky také začali spolupracovat civilní lékaři, kteří nemohou nebo nechtějí opustit své hlavní povolání. V rámci dobrovolnického zdravotnického praporu však mohou nárazově odjet na měsíční turnus na frontových pozicích a poté se opět vrátit ke své civilní službě.^[23]

Fungování praporu je závislé na finanční i materiální podpoře dárců, v éře před plnohodnotnou invazí šlo především o Ukrajince včetně diaspory.^[18] Po únoru 2022 se Špitálníkům daří získávat podporu i ze zahraničí, významnou roli hraje např. britská pobočka Hospitallers registrovaná ve Spojeném království jako oficiální charitativní organizace, což jí umožňuje získávat zdroje od jednotlivců i spolupracujících organizací.^[24] Známými tvářemi praporu se celosvětově stali kanadský veterán Brandon Mitchell^[25] a americká zdravotní sestra Rebekah Maciorowski,^[26] kteří díky své popularitě na sociálních sítích a obsahu v angličtině dokáží oslovovat mezinárodní publikum a získávat tak pro prapor dary od svých sledujících.^[27][28]

Dokumentární snímky

Mezi lety 2014 a 2015 natočili medici praporu Jevhen Titarenko a Natalija Chazan 120 hodin záběrů, z nichž v roce 2015 vznikl celovečerní dokumentární film War for Peace.^[29][30] Americká premiéra se odehrála v roce 2018 na Dnech ukrajinské kinematografie v New Yorku,^[31] v roce 2020 byl také promítán na festivalu ArtDocFest v Rize.^[32]

Jevhen Titarenko následně natočil v koprodukci s lotyšskými a českými tvůrci včetně Filipa Remundy a Víta Klusáka v roce 2023 další film Východní fronta, který přibližuje fungování Špitálníků během plnohodnotné ruské invaze.^[33][34] V Česku měl snímek premiéru na festivalu Jeden svět.^[35]

V únoru 2023 se Špitálníkům věnovala také jedna z epizod dokumentárního pořadu Panorama od BBC, nazvaná Ukraine's War Diaries.^[36][37] V červnu 2023 pak činnost praporu zmapovala televize ARTE v epizodě dokumentárního seriálu Re: nazvané Freiwillige Sanitäter an der Front.^[38]

Odkazy

Reference

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Hospitallers Medical Battalion na anglické Wikipedii a Медичний батальйон «Госпітальєри» na ukrajinské Wikipedii.

Externí odkazyeditovat | editovat zdroj

• Oficiální webové stránky (ukrajinsky a anglicky)
• Webové stránky zastoupení ve Velké Británii a Irské republice (anglicky)
• Obrázky, zvuky či videa k tématu Hospitallers Medical Battalion na Wikimedia Commons