A | B | C | D | E | F | G | H | CH | I | J | K | L | M | N | O | P | Q | R | S | T | U | V | W | X | Y | Z | 0 | 1 | 2 | 3 | 4 | 5 | 6 | 7 | 8 | 9
Jakovlev AIR-4 | |
---|---|
Jakovlev AIR-4 | |
Určení | cvičný a experimentální letoun |
Výrobce | Moskevský letecký závod č. 39 |
Šéfkonstruktér | Alexandr Sergejevič Jakovlev |
První let | září 1930 |
Uživatel | SSSR |
Vyrobeno kusů | 5 |
Vyvinuto z typu | Jakovlev AIR-3 |
Varianty | AIR-4, AIR-4MK (E-31), AIR-4PS (Kozlov PS) |
Další vývoj | Jakovlev AIR-5, AIR-6 |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Jakovlev AIR-4 (rusky: Яковлев АИР-4) někdy též označovaný jako Ja-4 (Яковлев Я-4) byl cvičný a experimentální, dvoumístný vzpěrový hornoplošník navržený Alexandrem Sergejevičem Jakovlevem počátkem 30. let 20. století.[1] Vlastnosti byly téměř totožné s AIR-3. Bylo to první sériově vyráběné sovětské letadlo.[2]
Vznik a vývoj
Již v době prací na AIR-3 Pionýrská pravda se A. S. Jakovlev, student 3. ročníku na Vojenské akademii vzdušného inženýrství Nikolaje Žukovského (VVA), zabýval konstrukcí upraveného letounu později označeného jako AIR-4 (1929–1930).[3]
Bylo postaveno minimálně 5 strojů AIR-4, které se vyznačovaly různými vylepšeními oproti AIR-3. Letoun měl vstupní dvířka pro usnadnění vstupu a výstupu posádky (AIR-3 je neměl), širší trup, zdvojené ovládacími prvky a řízení, upravený, beznápravový podvozek se širším rozchodem kol, vylepšené odpružení atd. Zvýšilo se také maximální zatížení a minimálně celková hmotnost.[4]
Základní verze letounu AIR-4 byla vyráběna v Moskevském leteckém závodě č. 39 V. R. Menžinského.[5] Na tuto konstrukci navázal A.S. Jakovlev o dva roky později dopravními letouny Jakovlev AIR-5 a AIR-6 (1932).[1] AIR-4 byl v roce 1930 zapsán do leteckého rejstříku s imatrikulacemi CCCP-311, CCCP-312 a CCCP-331 a experimentální letoun AIR-4MK s imatrikulací CCCP-E-31 (E-experimental).[6]
Popis letounu
Strukturálně AIR-4 do značné míry převzal parametry AIR-3, který měl dobré letové vlastnosti. Proto se konstrukční prvky stroje, které ovlivňují aerodynamiku, příliš nezměnily. I AIR-4 byl lehký, cvičný hornoplošník typu parasol povětšinou z masivního dřeva. Trup byl ze dřeva (borovice) se čtyřmi nosníky. Křídlo typu „Prandtl“ s profilem Göttingen 387 bylo třídílné. Střední část křídla byla k trupu připevněna čtyřmi vzpěrami a výztuhami (baldachýn). Ve střední části byly instalovány tři palivové nádrže, každá o objemu 110 litrů. Levá a pravá konzolová část křídla (vždy ze dvou nosníků a sady žeber) byla připevněna ke spodní části trupu dvěma dvojicemi šikmých vzpěr. To poskytovalo dobrou stabilitu za letu, optimální viditelnost, přítok paliva gravitací a snadný přístup ke kokpitům.[7]
Podvozek byl z ocelových trubek s dřevěnými kapotážemi. Kola byla spojena nápravou ze speciální trubky 44x41 mm. Zadní ostruha na trupu s tlumením nárazů gumovou šňůrou byla výkyvná o 15° doprava a doleva. Rám motoru byl svařen z ocelových trubek 25x27 mm a je připevněn k trupu čtyřmi šrouby, což umožňovalo snadnou výměnu motoru a snadný přístup k motoru. Rám motoru a samotný motor byly opláštěny hliníkovými kryty.
U varianty AIR-4MK (MK – Mechanizované křídlo) byl letoun se zlepšenými vzletovými a přistávacími charakteristikami s rozdělenými klapkami a plovoucími křidélky (imatrikulace CCCP-E-31, alternativní označení pro AIR-4MK).[4]
Z AIR-4 vznikl i experimentální letoun AIR-4PS (Kozlov PS). V roce 1935 byly ve VVA pod vedením profesora Kozlova provedeny experimenty na vytvoření „neviditelného“ letadla v průsvitném provedení.[8] AIR-4PS byl pokus z listopadu 1935 o vytvoření „neviditelného“ letadla. Na potahy byly použity „neviditelné materiály“, jednalo se průhledné nebo světlo odrážející fólie např. z průhledného plexiskla. Křídla a další vnitřní struktury byly pokryty zrcadlově lesklým amalgámem. Kryty motoru, panely kokpitu a podvozek byly natřeny bílou barvou napuštěnou hliníkovým práškem. Příhradové nosníky, vzpěry, žebra byly z hliníkových slitin, vyleštěny na zrcadlový obraz, aby odrážely světlo a staly se „neviditelnými“. „Neviditelné“ PS na první pohled skutečně bylo velmi obtížné uvidět, ale díky prostému zaprášení a zablácení či znečištění jinými nečistotami se tato vlastnost poměrně rychle „vymazala“.[9] I přes svůj počáteční úspěch byl příběh „neviditelného letadla“ krátký. Projekt nikdy nepokročil za fázi letových zkoušek. Testy ukázaly, že viditelnost letadla AIR-4PS byla skutečně snížena, ale ne tolik, aby se vážně mluvilo o jeho neviditelnosti.[10]
Letouny byly osazeny československým vzduchem chlazeným pětiválcovým hvězdicovým motorem Walter NZ-60.[11]
Použití
Po úspěšných zkouškách AIR-3 bylo letadlo doporučeno pro hromadnou výrobu jako cvičný stroj pro aerokluby. Po dokončení zkoušek AIR-4 bylo rozhodnuto studovat jeho vytrvalost na dálkových letech. Záměrně byl zvoleno období se špatným počasím – říjen.[7] Posádka letadla s imatrikulací CCCP-312 (pilot Yu. I. Piontkovsky a mechanik B.N. Podlesny) letěla na trase Moskva – Kyjev – Oděsa – Sevastopol – Charkov – Moskva a druhé letadlo (imatrikulace CCCP-311), na které letěli S. K. Ogorodnikov a Yu. I. Piontkovsky, absolvovalo trasu Moskva – Voroněž – Rostov – Sevastopol – Charkov – Moskva. Dálkové lety v obtížných meteorologických podmínkách opět potvrdily A. S. Jakovlevovi správnost výběru koncepčního řešení tohoto lehkého letadla.[4]
Varianty
- AIR-4: Základní varianta. Bylo vyrobeno nejméně pět letounů
- AIR-4MK, E-31 (MK: Mechanizerovanyje Krylo – mechanizované křídlo): zde se poprvé potvrdily jak teoretické výpočty aerodynamiky, tak výsledky experimentálních studií modelů ve větrných tunelech. Tím byl položen základ pro studie způsobů snížení rychlosti vzletu a přistání.[4]
- AIR-4PS, Kozlov PS (PS: Prozračnyj samaljot – průhledný letoun): modifikovaná verze Sergejem G. Kozlovem, který tak chtěl demonstrovat svou teorii o letadlech s nízkou viditelností, což z něj mělo vytvořit „neviditelné“ letadlo[10]
Uživatelé
Specifikace
Technické údaje
- Posádka: 2 (instruktor a žák)
- Rozpětí: 11,1 m
- Délka: 7,10 m
- Výška: 2,40 m
- Nosná plocha: 16,5 m2
- Plošné zatížení: 38,2 kg/m2
- Hmotnost prázdného letounu: 395 kg
- Vzletová hmotnost: 630 kg
- Pohonná jednotka: vzduchem chlazený hvězdicový pětiválcový motor Walter NZ-60
- Výkon pohonné jednotky:
- vzletový: 75 k (55 kW) při 1750 ot/min
- jmenovitý: 60 k (44 kW) při 1400 ot/min
- Vrtule: dvoulistá dřevěná s pevnými listy
Výkony
- Maximální rychlost: 150 km/h
- Cestovní rychlost: 130 km/h
- Nejmenší rychlost: 66 km/h
- Dostup: 4 000 m
- Dolet: 2 500 km
- Stoupavost: do 1000 m 6 min., do 3000 m 30 min.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Yakovlev AIR-3 na anglické Wikipedii.
- ↑ a b GORDON, Jefim; KOMISSAROV, Dmitrij; KOMISSAROV, Sergej (2005). OKB Yakovlev: A History of the Design Bureau and Its Aircraft (anglicky). Hinkley, Midland. ISBN 1-85780-203-9
- ↑ Light aircraft 1927 - 1936 (anglicky) . Moskva: A.S.Yakovlev design bureau, 2003 . Dostupné online.
- ↑ NĚMEČEK, Václav. Z historie sovětského letectví - Cvičná a sportovní letadla. Letectví. 1950-09-18, roč. 26. (1950), čís. 19, s. 442–447. Dostupné online.
- ↑ a b c d ZASYPKIN, Yu. ing. СОЗДАННЫЙ ДЛЯ ПЕРЕЛЕТОВ - VYTVOŘENO PRO LETY (rusky) . hobbyport.ru, 1981 . Dostupné online.
- ↑ BUKOVAN, Štěfan ing. Moskevský letecký závod č. 39 V. R. Menžinského (Московский авиационный завод № 39 имени В. Р. Менжинского) . Nelahozeves: Obačanské sdružení valka.cz, 2015-08-20 . Dostupné online.
- ↑ Civil Aircraft Register - Soviet Union . airhistory.org.uk . Dostupné online.
- ↑ a b АИР-4 (rusky) . Уголок неба (airwar.ru), 2004 . Dostupné online.
- ↑ GOEBEL, Greg. Yakovlev Light Utility Aircraft . airvectors.net, 2018-06-01 . Dostupné online.
- ↑ STEPANENKO, Sergei N. INVISIBLE AIRCRAFT . barnstormers.com . Dostupné online.
- ↑ a b АИР-4ПС – прозрачный самолет (rusky) online. rus-texnika.ru, 2017-04-09 cit. 2020-01-05. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-10.
- ↑ NĚMEČEK, Václav (1986). The History of Soviet Aircraft from 1918 (anglicky) London: Willow Books. p. 245. ISBN 0-00-218033-2.
- ↑ Tableau des Avions légers de l´U.R.S.S. créés entre 1923 et 1935 (francouzsky). L´Aérophile. Leden 1936, roč. 1936, s. 17. Dostupné online.
- ↑ NĚMEČEK, Václav. Z historie sovětského letectví - Cvičná a sportovní letadla. Letectví. 1950-10-02, roč. 26. (1950), čís. 20, s. 466–470. Dostupné online.
- ↑ AIR-4, Ya-4, A.S.Yakovlev online. 2001-12-26 cit. 2020-01-05. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-10-12.
Literaturaeditovat | editovat zdroj
- ŠAVROV, Vadim Borisovič (1994): Historie konstrukce letadel v SSSR do roku 1938 – История конструкций самолетов в СССР до 1938 г. (rusky), 4. vyd., Moskva: Mašinostroenie, ISBN 5-217-02528-X
- JELCIN, N. (1981): Purpose of Life (anglicky), Soviet Military Review, No. 2, p. 25–27, Moskva, Krasnaya Zvezda Publishing House
- KENYON, Douglas J. (2008): Forbidden Science: From Ancient Technologies to Free Energy (anglicky), Simon and Schuster, 11. 2. 2008 – s. 336
Související článkyeditovat | editovat zdroj
Externí odkazyeditovat | editovat zdroj
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Jakovlev AIR-4 na Wikimedia Commons
- АИР-4 – опытный учебный самолет Archivováno 10. 6. 2020 na Wayback Machine. na rus-texnika.ru
- Yakovlev AIR-4 na aviastar.org
- Yak Projects na globalsecurity.org
- Neviditelný let na zahadyazajimavosti.cz
Text je dostupný za podmienok Creative Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších podmienok. Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky použitia.
Antropológia
Aplikované vedy
Bibliometria
Dejiny vedy
Encyklopédie
Filozofia vedy
Forenzné vedy
Humanitné vedy
Knižničná veda
Kryogenika
Kryptológia
Kulturológia
Literárna veda
Medzidisciplinárne oblasti
Metódy kvantitatívnej analýzy
Metavedy
Metodika
Text je dostupný za podmienok Creative
Commons Attribution/Share-Alike License 3.0 Unported; prípadne za ďalších
podmienok.
Podrobnejšie informácie nájdete na stránke Podmienky
použitia.
www.astronomia.sk | www.biologia.sk | www.botanika.sk | www.dejiny.sk | www.economy.sk | www.elektrotechnika.sk | www.estetika.sk | www.farmakologia.sk | www.filozofia.sk | Fyzika | www.futurologia.sk | www.genetika.sk | www.chemia.sk | www.lingvistika.sk | www.politologia.sk | www.psychologia.sk | www.sexuologia.sk | www.sociologia.sk | www.veda.sk I www.zoologia.sk